Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 | SOUBOJNICKÝ KLUB Nějakou chvíli to trvalo, ale nakonec jsem byla schopna se uklidnit a utřídit si myšlenky. Stále jsem rozpolcena zda myšlenku Kamene zcela opustit, byl by to úspěch i když by se mi jej podařilo vytvořit a sama bych ho nepoužívala. Ale.. jsou tu i jiné věci které je třeba zvládnout. Takže, uklidím svou figurku a začnu si číst. O kletbách a kouzelných formulích. Hodně z toho již znám, ale nebude na škodu si to na večer zopakovat. Kolem sedmé hodiny již s několika studenty od nás, stojím ve Velké síni. Na sobě mám naší klasickou iniformu, klobouček a teď navíc i rukavičky, stejné barvy. Stojím mezi svými, ale i tak je to dost blízko od holek z Akademie. Takže, i když se snažím soustředit na to co říká pan Svatoušek, sem tam se ke mně dostane i něco od holek. Přijde mi že se Maud docela rozpovídala. A Mili má pravdu, měla by si dávat pozor na pusu. Protože některé věci o kterých mluví, jsou.. nebezpečné. Ale.. nemohu popřít že by mně docela zajímalo, co na tom je.. Když by se to Harrymu nepovedlo a zemřel by, dokázal by to udělat Svatoušek? Jistě, je to schopný kouzelník, ale až tak? Z přemýšlení mně vytrhne moment kdy dochází na souboj pana Pottera a pana Svatouška.. Napjatě oba muže sleduji a když dojde na vyslovení kouzla.. Napřed jsem myslela že se to Harrymu nepovedlo a pan Svatoušek to skutečně zablokoval. Ale, když se pak ukáže co se doopravdy stalo, překvapeně vzdychnu. Jak tohle.. Jak se to Potterovi povedlo? A ještě to seslat s takoviu silou! Krátce se podívám nahoru, směrem k profesorce Metlové. Tohle bylo neuvěřitelné. Dokázala by se Potterovi ubránit ona? Teď už není pochyb o tom že Harry ví o čem mluví, má spoustu zkušeností. Ale Constance je také schopná a chytrá. Hmm.. Potter se po zranění pana Svatouška ujme vedení a utvoří dvojice těm kteří chtěli bojovat. Docela mně zaujme výběr pro Heidrún. Jde proti učitelce! Nevím jak moc je slečna Rozverná schopná, ale na výsledek jsem moc zvědavá.. Já sama mám jít proti Maud. To bude také zajímavé.. Dokud můžu, dojdu blíže k Mildred. "Chodně štěstí!". Povzbudivě se na ni usměji a přejdu k vlastní soupeřce. Maud Měsíčková. Jak na ni? Z toho co vím, mohla by být Maud zbrklá a třeba se mně pokusí vyřídit něčím silným, na jednu ránu. Takže.. třeba by se mi jí mohlo podařit něčím překvapit. Hmm.. jak to říkal Potter? Používat jednoduchá kouzla, která už zvládáme dlouho.. Co mi jde? Když vynechám lektvary.. Zdvořile se Maud ukloním, zaujmu postoj a čekám, až dá Potter povel k začátku. Pak se do toho pustím.. Prvně, aniž bych to vyřkla, použiji kouzlo Avis, abych mezi mnou a Maud vytvořila velké množství modře se lesknoucích ptáčků. Ti mají dvě funkce. Jednak, jako ochrana, doufám že to Maud zmate, překvapí, nebo jí to aspoň ztíží míření, kdyby chtěla použít něco na mně. A pak.. "OPPUGNO!" 2 - 2 - 3 | ||
| |||
 | Soubojový klub Stojím vedle Gisli a poslouchám ústní přestřelku mezi Svatouškem a Potterem. Jestli se někdy v budoucnu stane, že budu taky znít takto nabubřeně, tak... Titulů má, že je jeho jméno třikrát tak delší, ale ego, že skoro otřásá hradem. A blíží se úvodní ukázka. Je to skoro jako tenkrát. Jeden odměřený, druhý arogantní... Mám pocit dejavu a to ještě nemám tušení, jak to vlastně dopadne. Navzdory smíšenému názoru na Pottera, není zas tak težké přiklonit se na jeho stranu. Zvláště, když je druhá možnost Svatoušek. Sleduju každý Potterův pohyb, naštěstí díky mé výšce, mám relativně volný výhled. Mezi duelanty to skoro viditelně jiskří. To, co však následuje, mi vyrazí dech. Tohle je ten přeceňovaný nebelvírský Brumbálův oblíbenec? Jakože Malfoy byl prolhaná třasořitka, a když o Potterovi mluvil, člověk musel velice výrazně filtrovat, co se od něj vlastně dovídal, ale stejně... Jako ano, ať už se to stalo jakkoliv, porazil Voldemorta, ale tohle... Najednou, dává to přece smysl, zabil největšího černokněžníka této generace a těžko to mohla být jen nějaká náhoda... Koukám upřeně na oba účastníky, Svatouška, jak studem a ponížením kope kolem sebe i Pottera, který se rychle ujal vedení klubu. --- Jsme rozřazení do dvojic a já vyfasuju nějakého neznámého Kruvaláka. Gis jde proti Felixovi. Ten je pro mě stále velká neznámá. Prezentuje se jako absolutně nevýrazná postava a dokonce i jako strašpytel, ale na turnaji si vedou s Nicol dobře, *...bodne mě na hrudníku...*, A pohár by přece neschopného nevybral... i když, opět se to neobešlo bez skandálu, takže kdo ví? Sleduju je, zatímco mířím k mému protivníkovi, ale nakonec se začnu věnovat vlastnímu souboji. Příjdu k němu a natáhnu ruku. "Ještě než začneme, my se asi ještě neznáme. Já jsem Will. Hodně štěstí." Představím se, počkám na jeho jméno a potřesu si s ním rukou. Tak nějak mi teď mé dřívější pochyby o tom, jaké to bude, nepříjdou relevatní. Úvodní akce mě nabudila adrenalinem a probrala ve mě zájem. Pak se otočím na patě a odkráčím na pozici. Po vzoru Pottera se Svatouškem jej pozdravím a po krátké pauze střelím rukou po své hůlce a okamžitě, co ji třímám, začnu sesílat kouzlo. Na to, co chci udělat ji nepotřebuji namířenou na protivníka, jen ji musím držet a tak ještě než míří na Kruvaláka, se přemístím o několik metrů vpřed, abych se dostal za něj, a do zad mu střelil omračující kouzlo bez inkantace, abych jej nevaroval přiliš brzy. Nejspíš za to zaplatím částečným oslabením zaklínadla, ale snad to bude stačit. Hody v pořadí: 6, 3, 15% | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Soubojnický klub Velká síň byla toho večera opět vyklizena a zela prázdnotou. Až na několik polštářků, položených podél stěn, které nechal pan Svatoušek donést pro případ, že by se někomu udělalo krátkodobě nevolno a potřeboval si odpočinout. Pro závažnější případy byl v předsíni zřízen stánek lékouzelníků od svatého Munga. Theodor Svatoušek neponechal nikdy nic náhodě. "Vážené duelantky, vážení duelanti." rozezvučel se Svatouškův pánovitý hlas prostorem. "Nepřijde mi vhodné kazit takovou chvíli dlouhým úvodem. Přesto bych rád řekl pár slov a pan Potter, mě možná doplní." podíval se směrem k Potterovi, který se mu za zády vynořil v černém svetru a kabátu jako jeho vlastní stín. Potter se bez dalších slov od Svatouška odpoutal. Jedenadvacetkrát vykročil pravou nohou a stanul přímo uprostřed sálu. Žáci kvapně duelantům vytvořili prostor.  | ||
| |||
| BÝT, ČI NEBÝT... První slova profesorky Metlové mi vytvořila na tváři úsměv. Opravdu moc mě to těší a doufám, že je jí aspoň o maličko lépe.. Velice pozorně pak poslouchám každé její slovo a.. úsměv mi pomaličku z tváře mizí. Opravdu moc se snažím při tom myslet a vyložit si její slova správně. Jsem si jistá že to nemyslí nějak špatně. Ale i tak, je toho na mně nějak moc.. Snažím se si nějak utřídit myšlenky, hledat nějaké argumenty nebo něco chytrého co bych mohla říct, ale.. nějak mi to nejde. Neustále mám na mysli.. co jsem dělala posledních sedm let? Hnala jsem se jen bláznivě za snem který.. Který ani nakonec nemusí být to v co jsem doufala? "J..já.." Snažím se ze sebe dostat aspoň něco, ať tam nestojím jako pitomec. "Já nebyla bych jako Flámel.. Fšdy chtěla jsem pomáchat lidem. Ále.. S fašich slof já slyšela moudrrost. Mám o šem pšemýšlet". Pokusím se o chabý úsměv a přikývnu. "Oui, já.. půjdu. Mos si fážím še fy fyslechla. Merci beaucoup". Kývnu hlavou a zamířim zpět do Kočáru. Pěšky.. Tam se odstrojím, posadím se na postel a.. Jen tak sedím. S figurkou Constance Metlové ve svých rukou, přemýšlím o tom co mi řekla. O tom zda je můj sen to co bych opravdu chtěla. O tom, že Nicolas Flamel dokázal to co nikdo před ním, ani po něm. Ale.. opravdu bych chtěla být jako on? ... a Constance. Její slova. Takový smutek, ale zároveň taková vášeň. Nevím co si o tom myslet. Snad si vyčistím hlavu až půjdu večer na ty souboje. | ||
| |||
 | Pochyby Constance Metlová ve své pracovně osaměla. Znovu a zcela zbytečně pohlédla na vinětu. Pak lahev zamkla do truhly. Nejlepší bude, když ho dá Rozverné. Ne, že by bylo potřeba ji v tom pití snad podporovat, ale... Harry Potter si popotáhl obroučky blíže k očím a přelétl očima prostor svého přístěnku v prvním patře Krákavého hradu. ... Constance si znovu přehrávala v hlavě, co Nicole odpověděla. Nechtěla být krutá, ale nechtěla ani přestat být sama sebou. A pochybovala, že by to dokázala. "Moc si vážím Vaší podpory, Nicole... Dáváte mi naději, že moje práce není zbytečná." Asi to přehnala, měla ubrat na citovosti. Nenechat se ovládnout emocí. Ale kdy jí naposledy někdo takhle otevřeně pochválil? Jenže přitlačila asi moc. To dítě se jí otevřelo. Vyznalo se z bezbřehého obdivu k ní a pak... pak to z Constance zřejmě vyklouzlo příliš zhurta a nejspíše i zbytečně ostře. "Nicole, nebyla byste první jistě, ale víte... Kámen Mudrců... nesmrtelnost... je podle mne naprostou šalbou hlupáků... Skutečnou mistryni jen oslabuje, uzavírá a umenšuje její schopnosti... Alchymie, to skutečné, opravdové Velké Dílo... je uvnitř nás a je třeba jej tam nechat. Nesmí opustit náš vnitřní Vesmír. A k němu patří stárnutí, vadnutí i Smrt. To vše nakonec završuje a umocňuje Dílo samotné. Jen pošetilec se honí za překonáním pout smrtelnosti, aby jej pak samotná honba o skutečný Život připravila. Vezměte si jen Flamela... Ano, dokázal na čas vzdorovat. Změnit se ve vyschlou schránu ještě mimo hrob... Ale kolik černokněžníků během těch staletí zastavil. Kolik lidí svým uměním vyléčil... Jen jaksi koexistoval vedle svého okolí... Jestli chcete jít tou cestou, popřeji Vám hodně štěstí a možná, že to i je Vaše Cesta... ale zcela upřímně, Nicole... Myslím, že jde jen o plýtvání Vaším talentem." Constance Metlová na závěr na dívku zuřivě zamrkala, což nechtěla. Ale byla tak zvyklá kárat, což teď taky nechtěla, jenže jí to tak automaticky sepnulo. Když si to uvědomila, trochu jí zrudly tváře. "Teď... když mě omluvíte. Mám ještě hodinu a taky... večer se jdu podívat na souboje..." | ||
| |||
 | Hovory s Potterem Pozorně jsem poslouchal jeho slova, ze kterých vyzařovala jednoznačně větší zkušenost a vnitřní stabilita, než kterou jsem disponoval já sám. Přesto, bylo zjevné, že na jeho slovech toho bylo mnoho pravdivého. Zlo bylo přítomné vždycky, a tak to prostě bylo. Nebylo to nic vyjímečného. Nic "hustého", nic speciálního. Nic, k čemu by byl člověk předurčen. Ve světě magie je nakonec odpovědí prostá volba - každý člověk si mohl zvolit, na jaké pozici stál. A já jsem už od začátku věděl minimálně to, na jaké pozici být nechci. "Já...Děkuji" řekl jsem, a upil čaje. "V tom, co říkáš, je velká moudrost" dodám a následně se zvednu. Cítím se o něco lépe. "Bohužel už musím jít, ale vážím si těhle slov. Opravdu mi pomohla" odvětím prostě. | ||
| |||
| Zakázané duely a soubojnický klub Když je ta žumpa konečně vyčištěná od nezvaného hosta tak ze sebe začnu setřásat všechen ten zapáchající bordel, který na mě ulpěl, když mě ulpěl poté, co mě ta potvora srazila do "vody" A utírám si tvář a pusu. "Mili. Co, kdybychom se o tomto nikomu nezmínili?" Navrhnu a postavím se na nohy a oklepu se. "Ani muk..." --- Byl bych naprosto spokojený, kdyby toto zůstalo zahrabané v minulosti a nikdo se k tomu už nevracel. Prostě jen další odkroucený školní trest. To by však u toho nesměla být Mildred, která to všechno pěkně a barvitě roznáší ke všem, kdo jen vzdáleně projeví zájem tím, že má funkční uši... Když si ke mě v síni přisedne Gisli, tak se na ni usměju. "No, je to tak barvité, že by byla škoda, kdyby to vše nebyla pravda, ne? Nic víc, nic míň. Malcolm dostal pádlem přes čenich. Bůh ví, že si to zasloužil a my dva se pak o tu bestii, ne Malcolma, postarali." Usměju se na ni doufajíc, že jí toto shrnutí bude stačit. Ale asi nebude... "..." Z počátku Svatouškova projevu cítím akorát podráždění. Jen na rozdíl od Gisli mě nepotká zas taková úleva, když oznámí vytvoření soubojového klubu. Toto jsem zažil v prváku. Jako lepší než nic, to určitě, ale jinak... Posledně to bylo nanic. Tedy jak se to vezme. Hned při první hodině to Snape tehdy nandal Velkému Lockhartovi a dokonce i Potter se blejsknul, když všem ukázal, že umí mluvit s hady, ale jaká je přesně výhoda tohoto konkrétního soubojového klubu oproti volným cvičným duelům? Nevidím v tom nic, než obyčejný hlad po nasycení Svatouškova vlastního ega, který dle jeho slov, jak jinak než sám povede. Navíc takovéto kluby obvykle zavádí a utvrzují věci, které při cvičení s partnerem jsou tak nějak jasné, očekávané a v pořádku, ale v reálném boji, kde ten druhý tě chce zabít... Řekněme, že pozdrav od smrtijeda, než na tebe sešle nějakou ohavnost by neměl být očekáván nebo opětován. Ale kdo ví, třeba to bude vše jinak... "Jojo. Bude to super." Odpovím Gisli s úsměvem, když mě vytrhne z přemýšlení drbunutím loktem. Jakkoliv jsem skeptický stále to může být zajímavé a tak nebo tak, je to lepší než nic. Takže před sedmou čekám na Gis a pokud byla úspěšná, tak i její spolubydlící před branou hradu... když teda zakázali i přenášení. To je jedno z těch snáze odůvodnitelných restrikcí, které dnes padly. Jakmile dorazí, tak s nimi zamířím na soubojový klub. | ||