Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Slečna Metlová a Ohnivý pohár

Příspěvků: 328
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Dreadworth je offlineDreadworth
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
William Blake - 15. dubna 2024 14:59
clipboard042778.jpg

Soubojový klub II.


Jen máloco dokáže znepříjemnit boj víc, než protivník, který může být v kterýkoliv okamžik na kterémkoliv místě. Já na to přišel tou tvrdou cestou. Pochvalu od Pottera slyším, a krátce na něj kouknu a jen mírná změna výrazu v obličeji a neznatelné pokývání hlavou ukáže, že jsem ten komentář přijal.
Potom skloním hůlku, přijdu k soupeři a natáhnu k němu ruku nabízejíc mu pomoc se vstáváním. "Jsi v pohodě?" Zeptám se klidně s mírným úsměvem, který doufám nebude vypadat nijak povýšeně. "Dobrý práce."

Potom si protřepu paže a nohy, abych se znovu rozhýbal a setřásl ze sebe část toho napětí a adrenalinu.
Rozhlédnu se po sále, jak se to začíná množit dalšími duelanty a míchat do druhého kola na kratší vzdálenost a hledat s kým dalším. Napadne mě Gisli, se kterou jsme donedávna cvičili společně. Nebo skončíme s někým jiným? Snažím se ji najít v davu, ale jak se to všude okolo míhá, není to vůbec jednoduché.
 
Enid Blínová (NPC) - 15. dubna 2024 01:19
enid8117.jpg

"...až dám povel."



"Chceš domácí masivní, nebo spíš lesní, nízkotučnou variantu? A blonďaté a jako tak kratší, nebo delší štětiny, Enid?" ptala se Mildred kamarádky zdvořile.
"PULÍREXO!!!" zaječela Enid Blínová.

"Ještě jsem-"

"Pllfff, meff... fuj. JAkF CHFEFF!"

"TEĎ!" křikl Potter raději ihned.

Práskání kouzel a výkřiky zaklínadel zaplnily síň.

"JÍÍÍÍÍ-Í!" zanotovala slečna Rozverná a zasáhla Heidrún zlatým paprskem přímo do paže s hůlkou. Heidrún ale neměla obří krev pro nic za nic. Zásahu si ani nevšimla.

William se kruvalskému studentovi zdvořile představil. Jen zazněl povel, přemístil se mu za záda a namířil hůlkou mezi jeho široké lopatky.

Nicole byla přibližně v polovině svého neverbálního kouzla, když Maud Měsíčková hystericky zařvala: "STELEUS!"

Felixovi strach dodal tolik energie, že zaskočil i zkušenou duelantku Gisli, které vyslal na břicho lechtací kletbu tak rychle, že nestihla krýt. Její kouzlo už ovšem také svištělo vzduchem.

Harry Potter pozoroval kreativní spoušť, co duelanti rozpoutali a navzdory svým myšlenkám se neubránil úsměvu.

Ethelin výkřik v něm před chvílí napáchal málem více škody, než si byl ochoten připustit.

I ten nejnesnesitelnější tvor, kterého znáte, je většinou něčí tatínek. Ne, že by Harry považoval Theodora Svatouška za nejnesnesitelnějšího tvora, kterého znal. Jen se tak zvolna a po anglicku vzpamatovával z okamžiku rozrušení; ve skutečnosti mu vadilo ubližování jakýmkoliv tatínkům, které měl někdo tu možnost osobně znát.

Vážně to nikdy neskončí. Pořád tu budou i další a další svatouškové se svými tituly, aureolou skvělosti a nenaplněných geniálních plánů, které měly Tomovi strašně zatopit, jen kdyby měli jejich osnovači o trochu více času...

Vlastně se na Toma chtěl vrhnout celý kouzelnický svět. Úplně zbytečně jsme s těmi viteály spěchali.

V té tlupě teoretizujících lovců černokněžníků se Harry pohyboval rok a lezl jim na nervy minimálně tolik, jako oni jemu.

Muži neschopni přijmout fakt, že v otázkách života a smrti je obvykle podstatnější, jestli jste zrovna po vydatném obědě, než kolik jste dosáhli NKÚ.

Jestli jste si uvázali na krk hedvábnou šálu; tak dobře, že se do ní zamotáte, než stihnete vystřelit první kletbu. Nebo jestli se zadýcháte při výběhnutí do prvního patra a úderu kouzla na dalším odpočívadle.

Nečekali jste že budete ufunění, protože obvykle neběháte a jen se přemisťujete a tak zrovna prostě nemáte formu. To se stane. Jednou.


Aby těm chlapům z ústředí a všech kanclů ministerstva vadil ještě víc, tak dnes, stejně jako každé ráno, naprázdno pětsetkrát tasil. Obědval dnes taky velice skrovně. A v lemu kabátu měl, jako už celý rok, všité olůvko, které zajišťovalo, že zůstane zatížen viset a nikdy jeho ruce nezkříží cestu při šáhnutí do kapsy.

A pak tu byl samozřejmě Tom. Můj starý sparringpartner. Jeho kletbám jsem totiž vzdoroval jen tak, Theodore.

Běžný teenager přece přemůže pět takových černokněžníků levou rukou.

Ano. Cruciatus byla brnkačka. A co teprve Imperius. Tu jsem Tomovi lámal jenom obvyklým pubescentním vzdorem. Kdo to u čtrnáctiletýho fracka někdy doma nezažil, no řekni. S tím snad zkušenosti máš, žejo Theo?


Jak se teď díval na bojující dvojice, skrytý hněv jej pomalu opouštěl.

Viděl jak Heidrún Grimdottir vyráží slečně Rozverné z rukou hůlku a učitelka zpěvu si jde zklamaně sednout na polštářek určený pro zraněné.

Měl jsem si připravit čokoládu.

Jak Mildred Virválová, chrlící pestrobarevné mýdlové bubliny, metá kletby po utíkajícím, naříkavě kvičícím praseti.

Tady trocha pohybu neuškodí.

Koutkem oka zahlédl Gisli Gundersen, svíjící se na zemi v nekontrolovaném veselí a přesto zasahující Felixe kletbou do kolene. To začínalo krásnohůlskému šampionovi povážlivě tuhnout a praskat.

Ono to nakonec bude i docela drahé, ale dokud ministrstvo platí Munga, tak...

Když ale uzřel jak na zarudlou a uslzenou Maud Měsíčkovou útočí oblak vytvořených ptáčků Nicole Dubois, zatímco se Maud snaží zbavit záchvatů kýchání, které si sama způsobila, neubránil se Potter krátkému zasmání.

William mezitím svého nového známého se soustředěným výrazem kmotrovsky odstřelil.

"To bylo skvělé, Wille." utrousil Potter pochvalně. "Dobrá, jde nám to dobře, zkraťte rozestupy: zápasících se sem vejde mnohem víc. Pojďte další. Kdo chce zápasit znovu, tady zůstane."



 
Gisli Gundersen - 13. dubna 2024 15:59
4602adab661813be455f3a25173dd07a2591.jpg

Soubojnický klub



Willovo doplnění průběhu trestu v bazénu už tolik vzrušující nebylo. Pohladím ho po vlasech a můj úsměv dost značí, jak s ním soucítím. Jenom doufám, že se po té události pořádně vydrbal.

Začátek soubojnického klubu je dost dramatický. Jako tak nějak všechno na téhle škole. Nevybavuju si, že by na Kruvalu bylo každou chvíli nějaké haló. Tam je sice taky dost nafouklých egomaniaků, ale nejsou tolik teatrální.

Pan Svatoušek dostane ochutnat Pottrovo legendární expelliarmus. Legendy, že se bystrozor v Bradavicích za celou dobu studia nenaučil jiné zaklínadlo než právě tohle, se dostali i do našich končin. Ohromující a úchvatné!

Natěšeně se postavím oproti Felixovi. Na oko působí jako blázen a třasořitka. Ve skutečnosti je to určitě nebezpečný psychopat! Beru v potaz. Usměju se a vysmeknu pozdrav. Tasím hůlku a v ten samý moment uhýbám na levou stranu.

"Glacius!" mířím na Felixovu ruku, kterou drží hůlku, s úmyslem minimálně ji zmrazit.

4, 3, 17%
 
Felix Croes - 12. dubna 2024 20:06
iko1752.jpg

To jsou nápady...


Upřímně, trvalo mi hodně dlouho se vzpamatovat vůbec z prvního úkolu. Občas se ještě teď budím hrůzou z pocitu, ze jsem zase Bradavickým paragonem odvahy a nebojácnosti a chce se po mně, ať bojuji proti Metle a nějakým trpaslíkům s Nicole se lvíma kulkama po boku...
Jako by to samotné k traumatu nestačilo, ještě famfrpálový zápas navrch na to!
Naštěstí se účasti přímo ve hře dá vyhnout, účasti v hledišti už ovšem tolik ne, jak se nechala Madame slyšet, nepodpořit svou přítomností Nicole by dělalo naší škole špatné jméno.
Jak moc jí pomohlo, že jsem stejně civěl celou dobu do Atlasu Celestiálních Anomálií?
Nejspíš vůbec, vzhledem k tomu, že Zlatonku chytil Grin-Erdwall.
Já za to nemůžu, na mě prstem neukazujte.

No, popojedeme... drby mě nezajímají a půtky ostatních šampionů či nešampionů taky ne. Horší je originální lektvar... ne že bych na tom byl tak špatně, jako Antoine, ale vaření kouzelných polévek mě nikdy tolik nebralo.
Nedokázal bych se ovšem nesnažit, za což si zpětně blahořečím, hlavně když vidím, kdo vše u posuzování asistuje. Moje verze Kostirostu, zaměřená na dorůstání chybějící nebo silně poškozené kůže, tiše bublá na mírném plameni, z kotlíku se vinou hráškově zelené spirálky páry...
Tichou samomluvou si kontroluji poznámky, drobná hrbolatá písmenka na zmačkaném kusu pergamenu mi před očima přímo poskakují, když se snažím vzpomenout si, jestli jsem tam opravdu dal všechno tak, jak mělo, v množství i pořadí odpovídajícím.
Nicole se předvádí, jak jinak.
"S šupinama tě stejně nebudou mít raději, naprosto zbytečný lektvar, naprostý nesmysl," prohodím si pod nosem a projedu prsty párou ještě víc kudrnatou ofinu. Sakra... dal jsem tam ten lichorašnec, nebo ne??
Vzápětí je to úplně putna. Gisli otrávila Dusného, všechno je v loji.
Jsem v šoku, naprostém a hlubokém šoku. Tak důležitý, moudrý člověk, vážený a úctyhodný, a metá... takové výrazy! na podobně úctyhodného pana Svatouška...
Skandál.
Skandál!!
Obleje mě pot. Co když se z toho nedostane??
U čích proslovů si pak budu zapisovat poznámky??
To ne...

A bude hůř.

Otrava i nějaké nezajímavé hlouposti kolem dvou bradavických blonďáků vedou k zostření ochrany hradu, a zákazu duelů, vyjma soubojnického klubu. Opatření vnímám jako naprosto rozumná. Tyhle potyčky na vlastní pěst vedou leda na ošetřovnu. A vzhledem k tomu, že ošetřovnu zrovna okupuje Malcolm, vnímám ji jako místo, kde ideálně nebýt.
A vůbec, z principu jsem vůbec proti bojování. Já, šampion za Krásnohůlky, z vůle naší ředitelky a nějakého sabotovaného koflíku.
Přijdu jako jeden z posledních, a snažím se vypadat, jako že tu nejsem. A opravdu bych tady ani nebyl, kdyby mě při ztrácení se 'po anglicku' d krásnohůlského kočáru nenachytala Madame Maxime a netrvala na tom, že mě doprovodí...
Toho Merlindá nebylo, aby krásnohůlský šampion meškal takovou příležitost se ukázat...
Se zatnutými zuby trochu mírním třes, a čím víc se předmluva Pottera a Svatouška blíží k samotné věci, tím víc mám pocit, že večeře evakuuje můj žaludek ještě dřív, než někdo mrskne první kletbu...
Nakonec se ale neválím po podlaze jako první - to privilegium schytá pan Svatoušek sám.
"Rozdrcené zápěstí... a loket...?! Já... vzpomněl jsem si, že musím urychleně..." prohodím, ale kdosi mě tvrdým sevřením ramenou nasměruje k ostatním, místo ke spásné cestě úniku.

Potter mě přiřazuje ke Gisli... naznačím pozdrav, ve tvářích zdravou lesní barvu.
Ale když zazní pokyn, nezaváhám.
"Rictusempra!!"

Rychlost 6, útok/obrana 6, síla 65%

 
Nicole Dubois - 12. dubna 2024 19:40
staensoubor704514017727362.jpeg

SOUBOJNICKÝ KLUB



Nějakou chvíli to trvalo, ale nakonec jsem byla schopna se uklidnit a utřídit si myšlenky. Stále jsem rozpolcena zda myšlenku Kamene zcela opustit, byl by to úspěch i když by se mi jej podařilo vytvořit a sama bych ho nepoužívala. Ale.. jsou tu i jiné věci které je třeba zvládnout. Takže, uklidím svou figurku a začnu si číst. O kletbách a kouzelných formulích. Hodně z toho již znám, ale nebude na škodu si to na večer zopakovat.

Kolem sedmé hodiny již s několika studenty od nás, stojím ve Velké síni. Na sobě mám naší klasickou iniformu, klobouček a teď navíc i rukavičky, stejné barvy. Stojím mezi svými, ale i tak je to dost blízko od holek z Akademie. Takže, i když se snažím soustředit na to co říká pan Svatoušek, sem tam se ke mně dostane i něco od holek.

Přijde mi že se Maud docela rozpovídala. A Mili má pravdu, měla by si dávat pozor na pusu. Protože některé věci o kterých mluví, jsou.. nebezpečné. Ale.. nemohu popřít že by mně docela zajímalo, co na tom je.. Když by se to Harrymu nepovedlo a zemřel by, dokázal by to udělat Svatoušek? Jistě, je to schopný kouzelník, ale až tak?


Z přemýšlení mně vytrhne moment kdy dochází na souboj pana Pottera a pana Svatouška.. Napjatě oba muže sleduji a když dojde na vyslovení kouzla.. Napřed jsem myslela že se to Harrymu nepovedlo a pan Svatoušek to skutečně zablokoval. Ale, když se pak ukáže co se doopravdy stalo, překvapeně vzdychnu. Jak tohle.. Jak se to Potterovi povedlo? A ještě to seslat s takoviu silou!

Krátce se podívám nahoru, směrem k profesorce Metlové. Tohle bylo neuvěřitelné. Dokázala by se Potterovi ubránit ona? Teď už není pochyb o tom že Harry ví o čem mluví, má spoustu zkušeností. Ale Constance je také schopná a chytrá. Hmm.. Potter se po zranění pana Svatouška ujme vedení a utvoří dvojice těm kteří chtěli bojovat.

Docela mně zaujme výběr pro Heidrún. Jde proti učitelce! Nevím jak moc je slečna Rozverná schopná, ale na výsledek jsem moc zvědavá.. Já sama mám jít proti Maud. To bude také zajímavé.. Dokud můžu, dojdu blíže k Mildred. "Chodně štěstí!". Povzbudivě se na ni usměji a přejdu k vlastní soupeřce.

Maud Měsíčková. Jak na ni? Z toho co vím, mohla by být Maud zbrklá a třeba se mně pokusí vyřídit něčím silným, na jednu ránu. Takže.. třeba by se mi jí mohlo podařit něčím překvapit. Hmm.. jak to říkal Potter? Používat jednoduchá kouzla, která už zvládáme dlouho.. Co mi jde? Když vynechám lektvary..

Zdvořile se Maud ukloním, zaujmu postoj a čekám, až dá Potter povel k začátku. Pak se do toho pustím.. Prvně, aniž bych to vyřkla, použiji kouzlo Avis, abych mezi mnou a Maud vytvořila velké množství modře se lesknoucích ptáčků. Ti mají dvě funkce. Jednak, jako ochrana, doufám že to Maud zmate, překvapí, nebo jí to aspoň ztíží míření, kdyby chtěla použít něco na mně. A pak.. "OPPUGNO!"


2 - 2 - 3
 
William Blake - 12. dubna 2024 19:35
clipboard042778.jpg

Soubojový klub


Stojím vedle Gisli a poslouchám ústní přestřelku mezi Svatouškem a Potterem. Jestli se někdy v budoucnu stane, že budu taky znít takto nabubřeně, tak... Titulů má, že je jeho jméno třikrát tak delší, ale ego, že skoro otřásá hradem.
A blíží se úvodní ukázka. Je to skoro jako tenkrát. Jeden odměřený, druhý arogantní... Mám pocit dejavu a to ještě nemám tušení, jak to vlastně dopadne.
Navzdory smíšenému názoru na Pottera, není zas tak težké přiklonit se na jeho stranu. Zvláště, když je druhá možnost Svatoušek. Sleduju každý Potterův pohyb, naštěstí díky mé výšce, mám relativně volný výhled. Mezi duelanty to skoro viditelně jiskří. To, co však následuje, mi vyrazí dech. Tohle je ten přeceňovaný nebelvírský Brumbálův oblíbenec? Jakože Malfoy byl prolhaná třasořitka, a když o Potterovi mluvil, člověk musel velice výrazně filtrovat, co se od něj vlastně dovídal, ale stejně... Jako ano, ať už se to stalo jakkoliv, porazil Voldemorta, ale tohle... Najednou, dává to přece smysl, zabil největšího černokněžníka této generace a těžko to mohla být jen nějaká náhoda...
Koukám upřeně na oba účastníky, Svatouška, jak studem a ponížením kope kolem sebe i Pottera, který se rychle ujal vedení klubu.

---

Jsme rozřazení do dvojic a já vyfasuju nějakého neznámého Kruvaláka. Gis jde proti Felixovi. Ten je pro mě stále velká neznámá. Prezentuje se jako absolutně nevýrazná postava a dokonce i jako strašpytel, ale na turnaji si vedou s Nicol dobře, *...bodne mě na hrudníku...*, A pohár by přece neschopného nevybral... i když, opět se to neobešlo bez skandálu, takže kdo ví? Sleduju je, zatímco mířím k mému protivníkovi, ale nakonec se začnu věnovat vlastnímu souboji.
Příjdu k němu a natáhnu ruku. "Ještě než začneme, my se asi ještě neznáme. Já jsem Will. Hodně štěstí." Představím se, počkám na jeho jméno a potřesu si s ním rukou. Tak nějak mi teď mé dřívější pochyby o tom, jaké to bude, nepříjdou relevatní. Úvodní akce mě nabudila adrenalinem a probrala ve mě zájem.

Pak se otočím na patě a odkráčím na pozici. Po vzoru Pottera se Svatouškem jej pozdravím a po krátké pauze střelím rukou po své hůlce a okamžitě, co ji třímám, začnu sesílat kouzlo. Na to, co chci udělat ji nepotřebuji namířenou na protivníka, jen ji musím držet a tak ještě než míří na Kruvaláka, se přemístím o několik metrů vpřed, abych se dostal za něj, a do zad mu střelil omračující kouzlo bez inkantace, abych jej nevaroval přiliš brzy. Nejspíš za to zaplatím částečným oslabením zaklínadla, ale snad to bude stačit.

Hody v pořadí: 6, 3, 15%
 
Heidrún Grimdottir - 12. dubna 2024 18:35
753434_14778.jpg

Souboj


Jeden ani nemusí sedět u jednoho stolu s Mildred, aby měl popis Williamova a Malcolmova školního trestu skoro z první ruky. Stačí poslouchat.
Chudák Malcolm... možná by ocenil návštěvu na ošetřovně. Přinést mu třeba čokoládové žabky... nebo, to možná není dobrý nápad.
Něco, co není ve tvaru obojživelníka, radši spíš.

Hlasitý hovor ztiší (no, zmírní) až slečna Metlová, která uvede ke slovu Svatouška. Vyměním si s ostatními Kruvalskými trochu zmatený pohled.
Co?
Zákaz přemisťování. Zákaz cvičných duelů... už už stahuji obočí a nadechuji se minimálně k tichému protestu, dodatek o soubojovém klubu mě ovšem téměř uzemní.
"Takže místo aby si šampioni mohli trrénovat podle sebe, budou muset čekat na skupinová setkání klubu, kde budou stát i prroti nešampionům? To je férr?" hlesnu konsternovaně k nejbližším sousedům, když slova konečně najdu.
Tenhle den se nevyvíjí ani zdaleka slibně.
Gisli a Will mě však k účasti v soubojnickém klubu přemlouvat dlouho nemusí.
"Ono tak nějak není moc na výběrr, ne? Naše soukrromá cvičení jsou teď... trrestná," odpovím zachmuřeně.

***


Velká síň byla vyklizená, neduelující publikum nasáčkované na ochozu jako účastníci nějakého cirkusu, šustění pytlíků se sladkostmi včetně.
Co se ovšem kromě Svatouškova projevu rozléhalo důkladně, byly 'poznámky pod čarou' brýlatého děvčete z Akademie.
A kdyby toho nebylo málo, úvod je vzápětí zpestřen zdvořilým nesouhlasem bystrozora a Svatouška.
Jeden by řekl, že měli dost času si vyjasnit, co v úvodu říct...
Že bystrozor nemluví naprázdno, se ukáže vzápětí. Tiše lapnu po dechu, když se starší muž hroutí k zemi, a blýsknu pohledem k Potterovi.

Jak se stalo, že stojím proti učitelce, nemám potuchy, náhle však čelím slečně Rozverné. Nesoustředěně se rozhlédnu kolem, Gisli dostala Felixe, Nicole to brýlaté děvče...
Kde je vlastně Andris??
Soustřeď se... nemůžeš se nechat sundat učitelkou... zpěvu.

Klasické soubojové zdvořilé pozdravení, než se rozhodnu použít i já kouzlo odzbrojení.
"Expelliarrrmus!"

Rychlost 3, útok 10, síla 17%


 
Theodor R. W. P. Svatoušek (NPC) - 12. dubna 2024 14:57
svatouek7422.jpg

Soubojnický klub




Velká síň byla toho večera opět vyklizena a zela prázdnotou. Až na několik polštářků, položených podél stěn, které nechal pan Svatoušek donést pro případ, že by se někomu udělalo krátkodobě nevolno a potřeboval si odpočinout. Pro závažnější případy byl v předsíni zřízen stánek lékouzelníků od svatého Munga. Theodor Svatoušek neponechal nikdy nic náhodě.

"Četliste jeho 108 pohybů sebechrany? zářila Mildred, když vcházela jako první v doprovodu Maud Měsíčkové a Enid Blínové.
"Si vypadla z kolíbky na hlavičku?" zašvitořila Maud. "Je to Ethelin fotr! To je jako kdybych si od ní vzala vánoční cukroví."
"Náhodou to bylo moc zajímavé, abys věděla! Některé ty věci od něj používám."
"Ty tak. Umíš akorát lidi měnit v prasata. A se Svatohradem se prostě nepaktujem, a basta!"
"Myslíte, že by mi tu prošla bombarda?" mnula si Enid nos.
"Ty seš fakt cáklá, Blínová, jak se všechno vždycky snažíš přepálit. Myslíš si, jaká seš tim strašně vtipná, ale seš jenom tlustá."
"Ahoj, Ethel." usmála se Mildred.

"Vy nebudete soutěžit, slečno?" ptala se se zájmem slečna Krákavá, jen co usedla na ochoz nad síní a vytáhla papírový pytel plný arašídových žabek.
"Ne, paní ředitelko. Pan Svatoušek trval na smíšené účasti. Za takových pravidel se odmítám zapojit." odvětila přezíravě slečna Metlová. Krákavá pokývala na srozuměnou hlavou, i když tomu nerozuměla a mírnou nejistotu zacpala arašídovou ropuchou.
"Zkrátka; porážet muže mi připadá nedůstojné." dodala zhnuseně na vysvětlenou Metlová, které ředitelčina natvrdlost lezla na nervy již od polední pauzy. "To chcete všechno sníst? Takhle navečer?" skoro na ředitelku vyštěkla.
"Kdepak, vzala jsem ty žabky i pro Vás, slečno."


"Vážené duelantky, vážení duelanti." rozezvučel se Svatouškův pánovitý hlas prostorem. "Nepřijde mi vhodné kazit takovou chvíli dlouhým úvodem. Přesto bych rád řekl pár slov a pan Potter, mě možná doplní." podíval se směrem k Potterovi, který se mu za zády vynořil v černém svetru a kabátu jako jeho vlastní stín.

"Pff!" vyprskla Metlová arašídovou nohu a pohotově jí zachytila do bělostného kapesníku. "Slečna Rozverná jde bojovat!" sykla ohromeně.
"Ano, nenechala si to vymluvit slečno. Od začátku semestru přečetla všechny Svatouškovy knihy. A od těch vašich přemožených praček má obrovské sebevědomí."
Metlová zamrkala.
Vašich?

"Souboje jsou vědou." užíval si Svatoušek svou chvíli slávy, byť nejkouzelnější úsměv z Týdeníku čarodějek zanechal doma."Ale ten kdo má pocit, že jí porozuměl, může v následující vteřině skončit na lopatkách."

"Žere ho, že Voldyho nedostal sám."
"Tiše, Maud."
"Ale fakticky! Byly toho plný noviny! Ve Svatohradu se při prohlídce - která měla zjistit, zda nejsou Svatouškovi Smrtijedi! Protože žejo, Svatouškovi -napadne Tě to hned -"
"Maud prosímtě ticho, vždyť Tě uslyší."
"Mluvim potichu."
"To teda nemluvíš!"


"Na přemýšlení je pozdě! Ruce, i nohy! Tělo a mysl. Vše vykonáváme jen intuitivně. Ne nepozornost, ale naopak chvilková pozornost věnovaná nepodstatnému detailu zabíjí."

"Ještě si dejte slečno - jinak je vyzobu sama a budete mě mít na svědomí... Pan Svatoušek se vyzná, viďte?"
"Když myslíte, slečno."
ruka Metlové hledala pohmatem dalšího skokana. Ropuchy jí nechutnaly.

"Co máte na srdci, pane Pottere?" otázal se Svatoušek téměř přátelsky.
"Chtěl bych všem doporučit, aby se snažili udržet co nejvíce v klidu, ale ne tím, že se budou do klidu nutit." promluvil bystrozor potichu. "Pomáhá zvednout trochu hlavu a zhluboka, ale klidně dýchat."
Svatouškovou tváři přelétlo pohrdavé pousmání. Ihned se ale ovládl.
"Ta prohlídka se dostala do novin, protože Svatouška uplně očistila ze všech podezření. Zjistilo se totiž, že tam má uplně všechno! Složky na jednotlivý Smrtijedy. Všechno evidoval. Třeba co žerou, jak se chovaj, seznamy kleteb, který používaj. Jejich rodokmeny a rodový dispozice."
"Maud prosímtě už mlč."


"Taky bych doporučil, abyste udržovali ruce v teple. Menší zkřehnutí a snížená pohotovost ruky může být nebezpečná."
"No tak... to jsou ale spíš takové běžné záškolácké rady." neudržel se už Svatoušek a znechuceně přešlápl.
"Mně se osvědčily." odtušil Potter.

"Teď, co se týče kleteb." převzal vedení Svatoušek.

"Svatoušek stvořil na každého vlastní. To už se nepsalo, ale slyšela jsem to u U Jacka Dračí nohy. Vytvářel na chudáky Smrtijedy úplný superzločinecký schéma, Mili! Svatoušek je chtěl vyřídit během dvou dnů. Jo! Během dvou! Než by stihli zjistit, co se děje. A chtěl je vyřídit sám! Nikomu o tom neřek, ani doma! Jenže to naplánoval pozdě. Měl prej hromadu roztříděnejch nevysledovatelný přenášedla a tucet náhradních hůlek. Jo! Na Tyvíškoho zelenou pět let vyvíjel protikletbu. Je prej jedinej, co to dokáže vykrejt! Je to naprostej psychopat, Mili!"
"Psycho-copatky jste tak akorát vy dvě! Jedna chce bombardovat jídelnu a druhá nedrží kušnu, když má. Udělám z vás teda selata, protože to je to jediný, co umim!"
šeptala Mildred zuřivě.

"Je dobré si rozpracovat vlastní mapu schopností a vytvořit komplexní síť, pokrýt všechny eventuality. V okamžiku souboje to oceníte. To sama magie ve Vás najde tu správnou cestu a stvoří v rozhodujícím okamžiku odpovídající kombinaci."

Teď se zatvářil divně Harry, trochu jako kdyby jej chytnul slepák.

"Nezlobte se, všechno co říkáte bude asi pravda, ale pro studenty je to teď spíš matoucí." řekl prostě. "Na něco takového potřebujete dvacet let tréninku." obrátil se k posluchačům, kteří teď ani nedutali. Vzduch kolem Svatouška by se rázem dal krájet."Jenže vy se musíte bránit možná už zítra, nebo možná hned jak vyjdete za první roh."
Potter mluvil věcně, bez nádechu emocí. "Moje rada je taková: Neučte se teď tuny soubojových kouzel, protože je stejně neovládnete. Naopak používejte jednoduchá, která už znáte dlouho. A ty pilujte. Každodenně. Dlouhodobě. Budou silnější a budete s nimi rychlejší. Nikdy o nich nebudete při použití pochybovat. A to je cesta jak můžete porazit mnohem silnější černokněžníky, než jste vy sami. "

Constance Metlové napnula obočí a na ochozu nyní seděla tak rovně, že by se podle její páteře dala narýsovat přímka.

"To zní docela logicky." přisvědčila Krákavá zatímco otvírala máslový ležák. "Nene, mám to na předpis, bylo by mi bez něho hrozně těžko. Třeba z toho čokoponíka mi bylo vážně-"

"Mohl byste prosím přestat kazit zdi téhle Akademie svým amatérismem?" zeptal se Svatoušek Pottera ledově.

"Ale ono to vážně funguje." pokrčil Harry rameny. "Zkuste to. Vykrýt mojí kletbu."

"A kterou, pane Potter? Expelliarmus, nebo Impedimenta? Obě se dají blokovat stejným způsobem, ale raději se ptám, kdybyste náhodou použil něco překvapujícího. Přeci jen už děláte bystrozora více než rok." odsekl Svatoušek a pohodil sepnutým ohonem černých vlasů. Byl vyšší než Potter a figurou hřmotnější. Modré oči mu nebezpečně blýskaly.

V davu se Potterově znevažování několik osob zasmálo. Ethel ale měla ve tváři neproniknutelný výraz.

Slečně Metlové se v čárku změnila i ústa.

"Použiji Expelliarmus." přikývl Harry. "Z dvaceti kroků. A Vy ho nedokážete vykrýt."


♪♪ ♫ ♫ ♪


Potter se bez dalších slov od Svatouška odpoutal. Jedenadvacetkrát vykročil pravou nohou a stanul přímo uprostřed sálu. Žáci kvapně duelantům vytvořili prostor.

Svatoušek se uchechtl a shodil ze svých ramenou dlouhý kabát. Byl pod ním oděn v soubojnické košili a brokátové vestě s bohatě nařaseným nákrčníkem.

"On ho zabije." šeptla vzrušeně Maud.
"Harryho Pottera nejde zabít." odmítla rezolutně Mildred.
"Abych vyhrála v anketě Týdeníku čarodějek, musím se taky oblíkat jako šašek?" zhodnotila Enid Svatouškův úbor.
"Stačí, když se tak budeš chovat." opáčila Mildred. "Vlastně bych řekla, že se tam jednou dostaneš, Enid."

Harry Potter vytáhl z kapsy pravačku, ve staré pletené famfrpálové rukavici. A položil si jí na prsa.

Ani Svatoušek hůlku ještě netasil a pohybem Pottera napodobil.

"Právě prohrál," špitla Constance Metlová Krákavé do ucha a spolknula dodatek ten blbec. "Pětačtyřicetiletý muž nemůže soupeřit reflexy s dvacetiletým." zaprotestovala na vysvětlenou.

"Ale je to pan Svatoušek, slečno!" namítla ředitelka a na podporu její poznámky Theodor R. W. P. Svatoušek - bývalý odrážeč montroseských strak a držitel Merlinova řádu třetího stupně - pozorně zúžil oči a celá jeho atletická figura ztuhla.

Harry Potter mu upřeně pohlédl do očí a zkameněl zcela stejně. Rozhostilo se ticho, ve kterém se ani Maud Měsíčková neodvážila šeptem ozvat.

Oči Pottera připomínaly duhovky zmije.

Byl i stejně rychlý. Nepostřehnutelně rychlý.

Hůlku měl náhle před sebou. Jako by ji měl v bojové pozici od samého počátku. Zášleh rudého paprsku osvítil celou síň a zdálo se, že blesk Potterovy kletby byl Svatouškovi již dosah, když veřejný žalobce strojovým pohybem vysekl z vesty vlastní hůlku, která zahořela bílým světlem.

"eX-PELLIAAARMUS!" zaburácel Potter a jeho poslední invokační slabiky překryl hrom.

Světla byla ta tam. Pan Svatoušek spustil paži dolů. Hůlku měl ale stále v ruce.

Dav zašuměl vzrušením.

Jenže pak...

Theodor Svatoušek udělal nejistý krok. Zakolísal. Dřevo kleplo o dlaždice velké síně. A veřejný žalobce se sesunul jako hadr. Instinktivně se pokusil na poslední chvíli zbrzdit dominantní rukou, ale ta se pod ním nepřirozeně zkroutila. O zem se udeřil obličejem.

"Tatínku!" zavřeštěla Ethel a vrhla se k němu. Lékouzelníci od svatého Munga byli ještě rychlejší.

"Rozdrcené zápěstí a loket." konstatovala suše Metlová z galerie a ukousla velké ropuše hlavu. "Co jsem říkala..." zahuhlala směrem ke Krákavé.

"NESAHEJTE NA MĚ!" zařval Theodor Svatoušek a vytrhl se ošetřovatelům z paží. Zvedl svou hůlku levačkou a zpod krvácejícího obočí pohlédl na Pottera. "Dokončete prosím hodinu za mě, pane Pottere." Ze dveří se následně dlouhými kroky vyřítil jako tajfun. Ethel jej následovala. O chvilku později se s pohledem upřeným do země vrátila pro otcův zapomenutý plášť.

"Dobrá," řekl Harry spíše sám pro sebe. "Utvořte dvojice. Nene, nezdržujte se výběrem. Takhle jak tu stojíte. Ano, vy slečno, pojďte sem." A přiřadil Heidrún ke slečně Rozverné.

Enid Blínovou postavil proti Mildred.

Na Nicole vyšla Maud a na Gisli Felix Croes.

William obdržel zavalitého kruvalského studenta, kterého dosud neznal.

"Tak, víc v první vlně ne." zarazil Potter další zájemce. "Prostě bojujte, jak jste sami zvyklí. Dýchejte a zkuste udržet klidnou mysl. Začněte, až dám povel."




Obrázek



 
Nicole Dubois - 11. dubna 2024 11:41
staensoubor704514017727362.jpeg

BÝT, ČI NEBÝT...



První slova profesorky Metlové mi vytvořila na tváři úsměv. Opravdu moc mě to těší a doufám, že je jí aspoň o maličko lépe.. Velice pozorně pak poslouchám každé její slovo a.. úsměv mi pomaličku z tváře mizí. Opravdu moc se snažím při tom myslet a vyložit si její slova správně. Jsem si jistá že to nemyslí nějak špatně.

Ale i tak, je toho na mně nějak moc.. Snažím se si nějak utřídit myšlenky, hledat nějaké argumenty nebo něco chytrého co bych mohla říct, ale.. nějak mi to nejde. Neustále mám na mysli.. co jsem dělala posledních sedm let? Hnala jsem se jen bláznivě za snem který.. Který ani nakonec nemusí být to v co jsem doufala?

"J..já.." Snažím se ze sebe dostat aspoň něco, ať tam nestojím jako pitomec. "Já nebyla bych jako Flámel.. Fšdy chtěla jsem pomáchat lidem. Ále.. S fašich slof já slyšela moudrrost. Mám o šem pšemýšlet". Pokusím se o chabý úsměv a přikývnu.

"Oui, já.. půjdu. Mos si fážím še fy fyslechla. Merci beaucoup". Kývnu hlavou a zamířim zpět do Kočáru. Pěšky.. Tam se odstrojím, posadím se na postel a.. Jen tak sedím. S figurkou Constance Metlové ve svých rukou, přemýšlím o tom co mi řekla. O tom zda je můj sen to co bych opravdu chtěla. O tom, že Nicolas Flamel dokázal to co nikdo před ním, ani po něm. Ale.. opravdu bych chtěla být jako on? ... a Constance. Její slova. Takový smutek, ale zároveň taková vášeň. Nevím co si o tom myslet. Snad si vyčistím hlavu až půjdu večer na ty souboje.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10977506637573 sekund

na začátek stránky