Na dřevo

Skóre bylo 40:0 když se Williamovi naskytl parádní odpal přímo na Antoinea. Krásnohůlský střelec se chtěl vyhnout úhybem vlevo. Jenže vlevo byla Gisli a Antoinemu nebyl nic naplat šarm, ani následná panika. Andris se však vyřítil zabránit faulu; rozletěl se rychlostí Kulového blesku a v epické snaze být fair se srazil s potloukem i Antoineem, činícím další manévr příliš pozdě.

ŘACH!

Zlatovlasý Francouz se na koštěti tak tak udržel a potlouk Maud Měsíčková odrazila směr William Blake, který jej s přehledem kontroval do Krásno-Akademické útočné sestavy.

Horší to měl Andris. Nebylo mu nic. Bodem kontaktu i zlomu bylo totiž jeho koště. Příď násady byla ta tam a nekompletní metla v nouzovém režimu automaticky přistávala.

"Jééé, to je ale smůla." zahalekala Mildred vážně zklamaně. "Ze všech pometel to musí dostat zrovna tohle. Tak erár, no!" mávla rukou k hromadě školních košťat, ale pak už se urychleně musela za stoupání otáčet kolem osy, aby vykopla Gislinu další střelu. "Tůdle!"

Andrisovi koště právě vytisklo pergamen s chybovou zprávou a hlášení o předání informací výrobci.

"Už to chyť, Nicole! Začíná to být drahé!"

"Jenom klid, nic dražšího už dneska nerozbijeme!"

Nicole stejně neviděla nic. Po zlatonce ani vidu, ani slechu. Chytačky se zatím bavily tím, že se navzájem rozptylovaly a snažily se jedna druhou nenechat v delší koncentraci.

Zápas se vyvíjel podobně i nadále. Kruvalským se stále nedařilo s Bradavickými sehrát a tak se spíše zdálo, že Gisli sama nahodile útočí na bránu a William je samostatným sparringpartnerem Maud Měsíčkové, se kterou si neškodně vyměňovali potlouky jako míčky na tenise. Stagnace se ale dočkaly i Krásnohůlky. Branku vstřelil Sebastien jen jednu a Bradavice až koncem hodiny skórovali do prázdné brány, když Mildred konečně zaspala a ve druhé obruči chytala lelky.

"Kam čumíš, Mili! Mam Tě taky sejmout?!"

"Ale no tak jó, tak jsem se zamyslela! Stejně nás nedávaj!"

Tato věta způsobila novou vlnu aktivity. Kruvalsko-bradavický tým se vzpružil k nové ofenzivě a natlačil se do brankoviště soupeřů. Kontaktní souboje - chránič na chránič a Mildredinu vytahanou bundu - se zde odehrály v zběsilém tempu. V této potyčce Maud přišla o brýle, Antoine přišel k novému monoklu (od Gislina tvrdého lokte) a Will potloukem Mildred vyrazil dech.

Funící, hekající a sténající Akademicko-krásnohůlská obrana ale zůstala neprůstřelná. Po vyčerpávající bitce skóre neúprosně hlásalo 70:10 pro domácí a Krásnohůlky.

To pro změnu zcela zlomilo kruvalské. Do konce zápasu se již nedovedli patřičně vzchopit a bradavickým dopřekáželi až k samotnému závěru.
Nicole se zdálo, že zahlédla poslední možnost k zlatému vítězství. Dotírající Ginny jí ale opět vehnala do bezvýsledného pátrání.

Heidrún napočítala celkem 110:20, když se hráči museli snést na zem a vydat se na střechu Krákavého hradu, vstříc hodině Egberta Dusného.

Chytač

Vítr mi šlehá do tváří, zatímco mé vlasy létají vzduchem. Zápas o zlatonku (či spíše pseudozlatonku) byl mnohem dramatičtější, než se mohlo zdát. Ten Umbridge se mnou měl opravdu nějaký problém - což je primárně jeho problém - ale i tak jsme museli o zlatonku a pozici chytače soupeřit. Díky mému koštěti jsem měl přirozeně navrch. Usmál jsem se. Nečekal jsem, že by chycení zlatonky pro mě mohlo představovat větší problém.

A skutečně, zde ve vzduchu, zůstavají moji protivníci velmi rychle daleko za mnou. Na těch jejich pochybných erárech. Obdivuji jejich odvahu. Proti mému koštěti je to téměř prohraný boj. S jednou rukou nataženou a druhou pevně držící košte, prudce létám sem a tam po obloze, snažíc se chytit onen kamínek. Už to... pomyslím si, zatímco kamínek prudce sletí dolů, směrem přímo k tribuně. ,,Sakra!" pomyslím si. Co to s tím šutrem je? pomyslím si překvapeně, zatímco létám mezi kusy tribuny, a doufám, že se o nějaký nerozsekám jako moucha o plácačku. Zdá se, že ta Enid kouzlo úplně nezvládla, a zlatonka se trochu zbláznila. Vůbec nemám tušení, kde jsou další chytači. Ne, támhle! uvědomím si. Byl to záměr, nebo náhoda, že zlatonka volila terén, ve kterém jsem nemohl plně využít potenciál mého koštěte? Doháněli mě. Neměl jsem ale čas se jim věnovat. Jediné, co mě zajímalo, bylo přede mnou.

Zlatonka kompletně vyletí z hřiště, a já za bleskurychle za ní. Letíme daleko od hrací plochy, směrem k lesům, kde jsme předtím zápasil s drakem. Nechávám svoje protivníky daleko za sebou, a snažím se zlatonku dohnat na mýtině k lesu, ona se ale skryje do stromů, kde se neustále musím vyhýbat větvím. Je jich tu ale opravdu dost. Sakra! pomyslím si, zatímco mě šlehne velká větev do obličeje. Ale nemůžu to vzdát. Nemůžu. Musím jí dostat. Letím pořád dále. Přece mě neporazí Malcolm a nějaký holky pomyslím si umanutě. Cítím, jak mám po těle všude drobné škrábance. Nic vážného. To mě nezastaví. Otřu si oči podrážděné od větví, zrudlé a plné slz.

,,Huh?" vyjde ze mě překvapeně. Zlatonka vůbec není přede mnou. Kde je? pomyslím si vyděšeně, zatímco se vyhnu stromu. Zuřivě se dívám kolem sebe. A pak to uvidím.

Zatnu zuby.


Ginny Weasleyová hlasitě jásá, zatímco přistáváme. Nevím, jak se jí to podařilo, ale nyní není třeba plakat nad rozlitým mlékem. Lepší zvítězí, to jsou pravidla hry. Přistanu, a vezmu koště do ruky. Opět si promnu oči. Jen tahle přípravná hra byla hodně intenzivní. A zdá se, že moje okolí mi mou porážku rádo připomene. První je Gisli, která škodolibě poznamená, že dnešek není můj den.
,,Co se dá dělat. Lepší zvítěz-" řeknu prostě, ale jsem hned utnut hlasitým JE TO TVOJE VINA! od Malcolma, což mě dost překvapí. Zdálo se, že hysterii má po mamince. ,,Uhhh" řeknu prostě, ale to už se otáčí ve vzduchu, a se staženým ocasem letí zpět do školy. Zdá se, že skutečný zápas hrát nebude. Opravdový ubožák.


Tím, že jsem prohrál místo chytače, zaujmu jediné další volné místo v našem týmu a moje místo chytače zaujme Ginny. Našemu týmu se ale vůbec nedaří zvítězit. Prohráváme na plné čáře, a Akademie a Krásnohůlky nás dostávají. Nejnebezpečnější se zdá být ten nekňuba z lektvarů. Zdá se, že má talenty úplně jinde. Snažím se co to jde, ale když nejsem chytač, jiné pozice nejsou moc můj šálek kávy. Navíc celým týmem prochází slabost a rozpolcenost. Je to takový kočkopes, a nepřítel toho dost využívá. Pak si ale všimnu něčeho, co mě děsí. Will a Gisli, se kterými jsem se předtím bavil v parku, se nejspíše právě rozhodli toho Krásnohůlkaře kompletně vyřadit ze hry. Will právě vypálil velmi děsivě vypadající potlouk, a mám pocit, že Gisli se mu pokusí pomoci v tom, aby Antoinea zasáhl tam, kde to bolí. Ten zdá se naprosto zpanikaří, a vydá vyděšený skřek.

A tak udělám něco, co moji ostatní spoluhráči asi neocení. Ale přijde mi to správné. Tohle je jenom hra - nejde o nic. Nechci, aby tady někdo skončil v nemocnici. Pokud je nedokážeme porazit férově, tak nejsme o nic lepší než nějací zbabělci a černokněžníci. Nejsme o nic lepší než můj otec a moji předci. Já takový být nechci. Chci hrát férově. Ten Krásnohůlák je sice mizerný v lektvarech, ale famfrpál mu jde.

S mým kulovým bleskem mám šanci. Je to nejrychlější koště. Pokusím se odrazit ten potlouk dříve, než ho zasáhne a pošle do nemocnice. Musí se mi to povést. Musí.

(8%)

Pýcha Předchází Pád, Namyšlenost Zkázu

HON NA ZLATONKU

Tvář z publika

Potlouk bude tlouct

Rozehřívačka

Bodmin Moor

„Cože? Jó, jasně, víla bude střelec. Maud je odrážeč, jako normálně, že jo? Další střelec taky od vás, dobře. Žíly cože? Jo, Julien! Jasnačka. Těší mě! Jsem Mildred! Chytačka bude tahle, jo? Nicole. Né, na dalšího odrážeče se vykvajzni, to zvládnem s jedním!“ hulákala Mildred Virválová od brankových obručí. Třenic mezi kruvalskými a bradavickými o post chytače si nevšímala, dokud se nedohodli podmínky soutěže.
„Enid! Půjč jim tu zlatonku, aspoň jí otestujem před zápasem!“

„Vždyť jo!“

„Takže připravte se, pánové! Enid vám střelí zlatonku pod nos a kdo jí má první-“

Na start u čáry brankoviště se vedle Malcolma chladně snesla Ginny Weasleyová.

„Takže se připravte pánové a dámo!“

Prásk!

Mildred vystřelila proud zlatých jisker a Enid nahnala zlatonku před tři rivaly.

Zlatý kamínek se pokusil ztratil bleskovým únikem vzhůru, pak však změnil směr ke staré dřevěné tribuně a podél ní se hnal rychlostí kletby.

„Ach jo, Enid, proč nemůžeš občas udělat i něco normálně!“

„Jak jsem to asi měla odhadnout?!“

„Co já vim, jsem snad odbornice na kalibrování zlatonek? Ale ty se vždycky do všeho musíš-“

„Hele, už zpomaluje! Ten na Kulovým blesku jí dá!“

„Ale né. Míří do lesa…“ povzdechla si Mildred nešťastně. „Enid… co si to zas provedla? Zlatonka má přece zůstat na hřišti! Takhle to dopadne jak na vřesovišti v Bodmin Moor…**“

„Tak si to hrajte sami!“ vykřikla Enid Blínová, rozhodila rukama, kopla do vypůjčeného koštěte a za tlumených nadávek a vzlyků mířila k hradu.

„Ach jo… a jsme bez střelce… tak co kdybysme hráli bez chytačů?“

Enid ale právě míjel Nicole spolužák Sebastien, změřil si rozzuřenou dívku nechápavým pohledem a přidal se k hloučku sledujícím tři mizející siluety.

„Helén se nechtělo, považuje to za ukrutnou hloupost, ukazovat jim naší taktiku. Bere to moc vážně, holka. Já si zahraju rád.“ Sdělil Sebastien Nicole.

„Fajn máme střelce i chytačku! A týmu krutých-bradavičňáků se chytač právě vyrábí!“

Zlatonka, již pomalejší než na startu, se stále dostatečně rychle vřítila mezi stromy a Andris ihned za ní. Ginny Weaslyové i Malcolmovi bylo jasné, že náskok, který má Kulový blesk, mohou překonat jen zběsilým průnikem mezi větvovím a bez rozmyslu se do něho okamžitě pustili. Chvílemi se hnali nad korunami stromů, ale pak se znovu chtě nechtě vrhli do zeleného šera, aby jim Andris neunikl. Ten měl sám co dělat, aby zlatý kamínek neztratil z očí.

„Támhle je!“ vykřikla Ginny na Malcolma, když kruvalský šampion na okamžik plný beznaděje zmizel v houštinách, a sama se vrhla do změti jehličí.
Andris už nepočítal kolika větvím se vyhnul a kolik z nich ho přes chrániče šlehlo a kolik jich poznal svým obličejem. Oči se zalévaly slzami a zlatý třpyt se rozpíjel. Náhle mu kámen úplně zmizel ze zorného pole. Pak to uviděl.

Ginny Weasleyová se s triumfálním úsměvem vznesla nad les a za hlasitého jásání bradavických letců se vracela na hřiště.

„Jóóóóó!“ křičela Mildred Virválová. „Girl power! Tohle utkání už jsme vyhrály!“ smála se od ucha k uchu, ale nebylo to nic proti tomu jak nadšeně se tvářila sedřená Ginny, plná větviček a s šiškami v kapuci od mikiny.
„Jsem zvyklá bojovat i předem prohrané bitvy.“ Zazubila se Ginny na Nicole.

Po krátkém usměrňování zlatonky, na kterém se vystřídala většina krásnohůlsko-akademického týmu se konečně začalo hrát. Zlatý kamínek se ztratil v dosud jasném světle velšského podvečera.

Zápas propukl s nevídaným zápalem zúčastněných.

Kruvalští ve svém týmu evidentně tahali za kratší konec a s hbitými bradavickými jen těžko drželi krok. V přihrávkách se zdálo, že jim spíše překáží a bradavičtí tak sklouzávali ke hře na vlastní dres… což některé kruvalské vydráždilo a hlasitě se dožadovali větší kolegiality.

Nesouladu využila Akademi s Krásnohůlkami téměř dokonale. Krásnohůlští střelci oslňovali technikou a místní duo Měsíčková – Virválová upřímnou brutalitou

Jako brankářka se Mildred osvědčila dokonale. Chvílemi se zdálo, že je opilá, nebo, že z koštěte sama spadne, ukázalo se však, že jde pravděpodobně o taktiku - nebo autismus - umožňující jí nevypočitatelné a klamavé zákroky před obručemi, po kterých se vždy zjeví před tou správnou.
Maud Měsíčková se mezitím snažila dohnat svou aktivitou chybějícího odrážeče a zuřivě odpalovala potlouky na soupeřící družstvo, až jí celá hlava vypětím zčervenala.

Po deseti minutách hraní kruvalsko-bradavická obrana ikasovala jeden gól od Nicole a dva od Antoinea, který se ukázal být rozeným talentem. Mildred vychytala nulu a úvodní čtvrthodinku uzavřel potlouk, který Měsíčková poslala kruvalskému střelci přímo do nosu. Musel být tedy nahrazen odražečem.

Týmy se tak vyrovnaly. Výkonem však zdaleka ne.

Sportovní Duch