Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 | "Jak jsem slíbil, zachránil jsem ji před totální destrukcí a vracím naprosto čistou zpět." "Děkuji." řekla Metlová prostě a jaksi bez zájmu. Čekal jí test veritasérem a na Williama jí pravděpodobně nezbývaly další emoční kapacity. Co se pak odehrálo za zavřenými dveřmi ředitelny se po škole rozšeptalo do druhého dne. Test za přítomnosti ministerských zmocněnců, Drakenola a slečny Krákavé proběhl hladce a pro Metlovou úspěšně. Radostí však nikdo neoplýval; sabotáž provedl někdo schopný ošálit ji i Pohár. NÁBOR Večer připomínal ještě stále panující léto, ale s dloužícími se stíny chladl. Slečna Imogen Zdatná přesto neslevila a na koštěti seděla v tričku s krátkým rukávem. Jen kolem pasu jí visela mikina s emblémem Akademie uvázaná za rukávy. Aby si zjednala klid a zajistila pozornost studentů na tribuně pod ní, zapískala na stříbrnou píšťalku. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | První školní den Nezačalo to vůbec hezký. Navíc mě složila holka... z akademie... sakra,... Ohlédnu se po Metlové, jak se snaží nastolit pořádek v tom děsném chaosu. Zůstanu ležet a jen se ohlédnu na svůj stůl. Prej vemte si třebas celý kotlík... jediný zbylý kousek mého masterpiecu je ve flakonku schovaného v mém plášti. Rukou si zvenku přes něj plesknu,.abych se ujistil, že tam stále je... Složila tě holka... začnu se tiše smát... Na do nebes vychváleného Drakenola jsem se celkem těšil a hodina s ním mi rychle utekla a ani nevím, co se v ní dělo... // :D // A pak uspávač hadů... z toho si definitivně nic nepamatuju... Později odpoledne si najdu čas přejít si svůj uchráněný zbyteček elixíru do vlastní vialky. Zajdu zpět za Metlovou, ideálně právě k učebně lektvarů a zaklepu na dveře. "Jak jsem slíbil, zachránil jsem ji před totální destrukcí a vracím naprosto čistou zpět." Pronesu pokud mi otevře. Famfrpál jsem hrával jako odrážeč, ale loni jsem se jej neúčastnil. Dělo se toho příliš a nějak se mi zdálo jako naprostá ztráta času a energie poletovat na koštěti a čutat mičudú. Měl bych se přihlásit? Zatím fakt nevím... Na večeři vidím hlouček děvčat kolem někoho a dá mi dost zabrat prohlédnout je a zahlédnout Antoineho. Byla to jeho chyba, dneska ráno? Nevím. Něco si špitají, ale netuším co. Pokračuju dál a vidím, že Ginny si našla za Hermionu náhradu. Pak vidím i svoji budoucí spolubojovnici, jak do sebe ryjí s tou, co mě smazala na lektvarech. Ten obličej si už zapamatuju. A nakonec si najdu místo, snad vedle Gisli a s vědomím, že máme společné předměty se jí zeptám. "Jaký jsi měla den?" | ||
| |||
 | Smutek U Večeře Sedím na večeři ve velké síni, už ošetřený, koukám do talíře ve kterém se jen přehrabuji a ani moc nejím. Sedím sám, ne s Krásnohůlskými. Poté, co si mě po Lektvarech odchytla Nicole mi je jasné, že tam k nim nepatřím, nejsem hoden oné školy. Nezmohl jsem se ani na odpověď Nicole, protože jsem to vůbec nemohl nijak vyvracet. Všichni mě nenávidí. A mají proč. To co řekla Nicole, to byla naprostá pravda. Vážně jsem ten lektvar naprosto pokazil a způsobil tu katastrofu. Že já jsem raději nezůstal na Krásnohůlské škole, až bych zase něco pokazil tam tak aspoň by z toho neměla škola ostudu i před Bradavickými, Kruvalskými a zdejší akademií. I když nejdříve sedím sám a v jídle se sotva přehrabuju, tak si ke mě přisedne několik studentek z akademie a hned vyzvídají, proč vypadám tak smutně. To mě naprosto ohromí! Nejdříve se nemohu ani na slovo. Ale po nějakém naléhání jim to nakonec všechno řeknu. Neovládl jsem se. Řekl jsem jim, jak jsem udělal tu chybu při lektvarech a v co to vyústilo. Řekl jsem jim hlavně to, jak mě zarmoutila reakce Nicole, co udělala, jak mě natlačila na zeď, nadávala mi, obvinila mě, že jsem napadl profesorku Metlovou, i když to byla jen nehoda a jenom špatně mířené obranné kouzlo, o které sem se pokusil po tom jak mě napadli ti studenti z Kruvalu, kde co sem slyšel se učí černá magie. A jak mi Nicole vyhrožovala, že jestli zase něco zvorám a budu dál Krásnohůlkám dělat ostudu tak uvidím. Taky se zmíním o tom, že je to pravda, že já dělám Krásnohůlkám ostudu, protože už moji rodiče mi říkali, že jsem k ničemu, takže Nicole má pravdu a určitě si zasloužím od ní jakýkoliv trest. Mluvím v podstatě jen já, studentky z Akademie jsou až moc podezřele zticha. Když skončím se svým vyprávěním, tak se jejich chování změní. Koukají se jedna na druhou, oči plné naprostého rozhořčení, znechucení a hněvu. Je mi to hned jasné co bylo příčinou toho. Sotva jsem jim to všechno řekl, tak si hned uvědomí, že Nicole měla pravdu a teď jsou zhrozené, že kdo tu s nimi teď sedí a koho se to pokoušely utěšovat. Ihned se začnou bavit mezi sebou. Moc to neposlouchám, jsem na to příliš zarmoucen, zaslechnu jenom nějaká slova, jako například: "Duboisová..." "Kráva..." "Počíhat..." a "Bomby hnojůvky". I to mi ale stačí na to aby mi bylo hned jasné, o co tady jde. I tyhle dívky se raději hned chtějí vydat užívat si zábavu právě s Nicole než se dále zahazovat se mnou. To mě ještě víc zarmoutí, ale není to neočekávané. Tak už to prostě teď je. Já jsem teď naprostý vyvrhel co se předvedl při lektvarech, nehodící se absolutně k ničemu. Matka, babička, prababička, tety i pratety měly všechny pravdu. Jsem naprostý budižkničemu... To najednou od vedlejšího stolu zaslechnu to slovo. Famfrpál? Hledají se noví hráči do týmu? Létání na koštěti byla jedna z mála věcí ve kterých jsem nabyl naprostá katastrofa a když Nicole řekla, že Krásnohůlkám dělám jen ostudu, tak to musím nějak napravit! Netoužím po pozornosti a ve famfrpálovém družstvu jej bude habaděj. Ale když se mi bude dařit tak snad vynahradím své škole tu ostudu co sem jí způsobil a už mě nebudou všichni tak nenávidět! Opustím tedy stůl kde ještě ty dívky z akademie plánují nějakou tu zábavu s Nicole a jdu tedy hned zjistit kde se mohu přihlásit do famfrpálového týmu. Snad konečně najdu něco v čem jsem dobrý a Krásnohůlkám přinesu slávu a ne ostudu jako doposud! | ||
| |||
 | U VEČEŘE Tohle byla šílenost. Opravdu, něco takového jsem nezažila. Podobné věci jsem viděla jen v televizi, kde po sobě lidé házeli jídlo. A to všechno, byla to vona jediného člověka, Antoina.. Po té co dala Metlová vše do pořádku, jsem vyšla z učebny. Venku jsem čekala až přijde Antoine, kterého jsem vzala za límec a přitiskla ho ke zdi. "Ty jedno pako! Copak jsi se pomátl? Víš jakou nám děláš ostudu?! A ještě jsi napadl učitelku! Divím se, že tě nechtěla vyhodit, nebo aspoň poslat domů! Ještě jednou vyvedeš něco takového a uvidíš!" Řvu na Antoina frustrovaně, samozřejmě v mojí mateřštine.. Výhružně zvednu prst a jdu s Ginny na ošetřovnu. Taková potupa.. Obrana proti Černé magii pak proběhne naštěstí v klidu. Drakenol je trochu zvláštní člověk, ale aspoň vypadá že ví o čem mluví.. Dusný asi také, i když ho podezřívám že si to až moc užívá. Snažila jsem se věnovat pozornost, protože to bylo téma které mě zajímalo, ale.. Bylo to vysilující. Zbytek dne proběhne docela klidně. Chvíli trávím čas s Ginny, chvíli cvičím (běh a různé cviky) a pak čtu, opět knihu profesorky Metlové. Až najednou nastane večer a já sedím u stolu vedle Ginny. Jehněčí není mé nejoblíbenější, ale i tak se do toho pustím. Slyším zdejší dívky jak se hádají. Ráda bych se zastala Ethel, ale nemám na to nějak sílu. Zaujme mně až když se začne mluvit o Famfrpálu. A je evidentní, že to zaujalo i Ginny. Lehce svtaštím obočí když mi vypískne do ucha, pak se však usměji. "Oui, já budu chát.. Jsem.. Jak šíct.. Bankáška?" Pousměji se, pohled mi padne na zdejší dívky a přikývnu. "Já na ne felmi zfědavá. Chollychedšké Hapyje také všechno šeny a ony nejlepší". Zaculím se a chvilku se soustředím jen na jídlo. "Já po papání jít za Metlofou. Musím zkušit z doma pšivést moje.. Kožtě.. Ty pak nějaké plány? Já ráda bych prosvišila anglištinu, jestli ty souchlasit". Pronesu mile s otázkou v očích. | ||
| |||
 | Jehněčí Všem začalo docházet, že marast, který tak náhle vzkypěl s odpáleným Chevalierovým kotlíkem, se sám od sebe neuklidní. | ||
| |||
|
| ||
| |||
|
| ||
| |||
| Šarvátka ve sklepení Před stolem se mi opět zjeví Metlová... Leze mi na nervy, že ta ženská vidí všechno. "Budu ji chránit jako oko v hlavě a OSOBNĚ vám ji donesu vypulírovanou do perfektní čistoty." Odpovím profesorce s předstíranou pokorou. Nevyhrál jsem... tak to mě vážně štve. Jako hele, o nic nejde, ale sakra... to vyžle? Ta hromádka nervů, která se včera svíjela div se nesložila na podlahu uprostřed sborovny teď vyhrál? Tohle opravdu bolí... Fakt, že jo... Podívám se zklamaně na Gisli a pokrčím rameny. Uvnitř mě, mnou ale cuká závist... Když se ozve výbuch a začne chaotická bitka, kde začnou lítat nejrůznější zaklínadla, tasím v sekundě hůlku a přikrčím se za stolem. Odrazím pár náhodně vedených zaklínadel. Musím to ukončit. A nejjednodušší způsob, jak to udělat, je oslepit všechny. A třeba je to na vteřinu zastaví, aby si uvědomili, jakou blbost dělají... Zvednu hůlku namířenou do prostoru a zakřičím. "LUMOS SOLEM!" Ze špičky mé hůlky na všechny strany vyšlehne oslepující záblesk bílého světla, který ale okamžitě zmizí, protože přehlédnu Ethel, která si asi mylně dovtípila, že mířím na ni a sejmula mě omračujícím kouzlem. Svalím se na záda za stolem. | ||
| |||
 | Zaslúžený spánok Lektvar som mal hotový a čakal som na vyhodnotenie od profesorky. Bol som s ním naozaj spokojný. A keď sa pri mne pristavila, začala tým že ho pochválila. Ak dostanete pochvalu je to skvelý pocit, dokonca aj keď je to od človeka, ktorý pokazil celý turnaj a urobil z neho totálnu frašku. Samozrejme to nemohla nechať tak, musela sa zachovať ako totálna odporná mudla a vynadať mi za to, že som použil kúzla. Sme čarodejovia! Kúzla sú to, čo robíme, dokážeme kúzliť tak prečo by som sa mal tváriť, že to nedokážem? Prečo by som mal robiť veci tak ako to robia tí úbožiaci, ktorí kúzliť nevedia? Prečo existuje kúzlo na privolanie veci, keď musím ísť po vec osobne? Prejav lenosti?? Kúzla nie sú určené pro legraci? Môže sa mi to vyplatiť? O čom to mele? Ja to vidím ako skvelo zvládnuté kúzlo, skvelá improvizácia a chytré a efektívne urýchlenie práce na lektvaru!! Neznášam túto odpornú humusácku školu plnú milovníkov mudlov a ich odporných zvykov a vecí. Ano, od rána mám otrasnú náladu a toto ma znechutilo ešte viac. Ale to najhoršie bolo, že súťaž vyhral ten posera a úbožiak Felix. A teraz to už je jasné. Taký študent by sa nikdy v živote nemohol stať šampiónom trojčarodejníckeho turnaja ... a pozrime sa ... je šampión .... a ako zázrakom aj vyhral súťaž elixírov. A akú to má všetko spojitosť? Metlová. Ona sa motala okolo pohára celý čas, nespustila z neho oči. A aj výhercu teraz vybrala ona. A ešte si aj zaistila miesto v turnaji. Pozeral som sa na Metlovú s nenávisťou! Ja som mal byť šampión! Ja som mal vyhrať súťáž! .... BUM Chmatol som po svojom prútiku a namieril som ho hneď smerom odkiaľ prišiel výbuch. Snažil som sa byť rozvážny, nechcel som hneď zosielať kúzla v triede plnej študentov, ale iní taký rozvážni neboli. Niekto dokonca zakričal Voldemortove meno a než som sa stihol zorientovať, do ksichtu mi vyšpliechol môj vlastný elixír. Nejaký blbec ho trafil kúzlom. Môj uspávací elixír bol všade okolo mňa a vďaka kúzlu sa aj rozprášil do vzduchu. Ľudia okolo mňa začali padať na zem v hlbokom spánku a ja som to videl už len rozmazane a dvojmo. Môj prútil mi vypadol pomedzi prsty na zem a ja som vedel, že ho budem následovať. Moje posledné myšlienky boli .... že si konečne trochu pospím .... a .... že som mal naozaj tú súťaž vyhrať, pretože toto je naozaj kvalitne pripravený elixír. ZzZzZzZzZz ... padol som dozadu na zem ako doska a zahalila ma temnota. | ||