Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Slečna Metlová a Ohnivý pohár

Příspěvků: 277
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Dreadworth je offlineDreadworth
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Gisli Gundersen je offline, naposledy online byla 28. února 2024 22:02Gisli Gundersen
 Postava prof. Therius Drakenol je offline, naposledy online byla 28. února 2024 20:47prof. Therius Drakenol
 Postava Andris von Grin-Erdwall je offline, naposledy online byla 28. února 2024 23:02Andris von Grin-Erdwall
 Postava Heidrún Grimdottir je offline, naposledy online byla 28. února 2024 15:06Heidrún Grimdottir
 Postava Felix Croes je offline, naposledy online byla 28. února 2024 22:25Felix Croes
 Postava Nicole Dubois je offline, naposledy online byla 28. února 2024 23:01Nicole Dubois
 Postava Antoine Chevalier je offline, naposledy online byla 28. února 2024 20:47Antoine Chevalier
 Postava Malcolm Umbridge je offline, naposledy online byla 22. února 2024 9:36Malcolm Umbridge
 Postava Mildred Virválová (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Mildred Virválová (NPC)
 Postava Maud Měsíčková (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Maud Měsíčková (NPC)
 Postava Slečna Imogen Zdatná (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Slečna Imogen Zdatná (NPC)
 Postava Slečna Amélie Krákavá (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Slečna Amélie Krákavá (NPC)
 Postava Slečna Rozverná (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Slečna Rozverná (NPC)
 Postava Ethel Svatoušková (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Ethel Svatoušková (NPC)
 Postava William Blake je offline, naposledy online byla 28. února 2024 19:48William Blake
 Postava Egbert Dusný (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Egbert Dusný (NPC)
 Postava Harry Potter (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Harry Potter (NPC)
 Postava Maeve Černolesá (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Maeve Černolesá (NPC)
 
William Blake - 09. května 2023 01:43
clipboard042778.jpg

Tři v lese


Sleduju jejich rozhovor a moc se do něj nechci zapojovat. Nicméně zmíňka o pravděpodobně obrovském apartmánu mi připomene můj kamrlík a musím se nad tím pousmát. Zatímco na sebe štěkají, mě opožděně napadne, to jeho příjmení mi připadá povědomé... Nikdy jsem se moc nestaral o celebrity... V mém životě jich bylo víc než dost i tak a většina z nich byla jen banda arogantních a neschopných nímandů. Část Velké Trojky (pan vyvolený), Brumbál, Umbridge,... Brumbál asi zrovna nenaplňuje definici "neschopný", prý nakopal Voldemortovi na ministerstvu kouzel a ten se ho ze strachu raději zbavil tím, že jeho vraždou pověřil jiné... a poslední je teda jen takový výstřelek posledních pár let a kromě otravování vzduchu v jeho okolí, zatím nic významného neudělal. Když se ale vrátím k Potterovi, nijak zvlášť jsme se neznali a nejvíc, co jsem o něm věděl bylo zprostředkované. Zejména od Malfoye a přestože ten taky nebyl zrovna žádný pravdomluvec, dost z jeho invektiv se ukazovalo jako minimálně možných. Co by dělal bez svých kamarádů? Zejména bez Hermiony? Ta se mi zdála jako hlavní důvod jeho úspěchu... Nikdy jsem ji v tomto nechápal. Proč s nimi byla? Řekla mi kdysi, že to začalo už v prváku, ale nikdy jsem se nedověděl co se vlastně přesně stalo a dalo je dohromady, ale hádám, že to muselo být něco opravdu zásadního...
Vrátím se do reality a vstoupím jim do hádky otázkou na Andrise. "Tvoje příjmení mi je nějaké povědomé... shoda jmen?" Zeptám se a snažím se marně vzpomenout si, kde jsem to příjmení slyšel.

Když mluví o tom, že Voldemort nebyl jediný, před očima mám znovu obličej toho smrtijeda. Rychle jej ale zatlačím zpět do pozadí. "Ne, to nebyl... A teď, když už je zase pryč, a podle Pottera... a pár dalších lidí definitivně,..." pokrčím rameny "...nevidím důvod, proč by v tom měl KDOKOLIV z jakéhokoliv důvodu pokračovat."

Gisli se pak zeptá mě a já odpovím s nepřímou referencí na téma, které rozebírali mezi sebou před chvílí. "Čerstvý vzduch? Můj apartmán se nedá dobře větrat a hlavní sál je vydýchaný tou hromadou studentů uvnitř, kteří se přou o možných šampionech a vítězích turnaje, když ten je už víceméně jasný. Grangerová to má jasně vyhrané...." Řeknu napůl žertovně dosud nevědom si jejího odstoupení nebo spíš nenastoupení do turnaje.
"Možná je to klišé, možná jen moje ignorance, ale měl jsem za to, že Kruval je chlapecká škola. Změnilo se od posledně něco nebo jen Karkarov na předchozí turnaj vzal pouze mužskou část studentstva?" Zeptám se pak.

 
Andris von Grin-Erdwall - 08. května 2023 22:08
beznzvu5036.jpg

Na hraně lesů



William Blake, Gisli Gundersen


William Blake udělám si mentální poznámku v hlavě, i když jeho vystražená hůlka ve mě vyvolá jedno zvedlé obočí. Netušil jsem, že někdo může být tak paranoidní, že by po mě nejraději vypálil. Jsme doslova na kraji lesa, a přišel jsem od školy. Kdo můžu být, Santa Claus? Ne, jenom student nebo učitel. Ale nechal jsem to být. Pokynu mu, vypadá rozumně. Dokonce se zasměji jeho poznámce: ,,No, víš..."

Objeví se tu holka, z naší školy. Vzhledem k tomu, odkud právě vylezla, mám tušení, že mě sem špehovala. Proč? Tahle myšlenka ve mně vyvolá podezření. Můj otec vždy měl spoustu nepřátel, ale i spoustu přátel, a rozhodně jsem špehování své osoby nebral na lehkou váhu. Tuhle holku jsem pořádně neznal, jenom jsem věděl, že její rodina vede blázinec, ale zdále se být se mnou velmi familérní. Její poznámky, a především fyzické bouchnutí dozad, ve mně vyvolalo zamračení a sevřenou pěst.
,,Nevím, co máš za problém. Všiml jsem si, jak se na mě díváte s Heidrun už v hostinci" řeknu nesouhlasně. ,,Toho draka jsem chtěl jenom zneškodnit, aby neničil naší loď a ideálně nezabil nějakého studenta. Nevěděl jsem, že tady budou nějaké katakomby" řeknu jasně. ,,A co se týče apartmánu, já jsem si ho sám nedal" řeknu s pokrčenými rameny. ,,Takže pokud sis mě sem jenom přišla dobírat..." řeknu nekompromisně.

Obrátím se na Blakea. ,,A abych odpověděl tobě, myslím si, že se všichni snaží zapomenout. Tvářit se, že je vše zase normální, i když není. Není to zase až tak dávno. Většina lidí se otřepala jenom trochu, a kouzelnický svět je stále na ostří nože. A Voldemort nebyl a není jediný zlý čaroděj" řeknu na konci poněkud...tajemně. ,,Jsem rád, že se taky nebojíš užívat jeho jméno. Přišlo mi to vždy jako důkaz zbabělství. Stejně je již mrtvý. I když to už jednou překonal. Myslím, že podruhé už mrtvý zůstane" dodám následně.

 
Gisli Gundersen - 08. května 2023 16:59
4602adab661813be455f3a25173dd07a2591.jpg

Tři



Usměju se a pár kroky se dostanu ke dvojici studentů. "Gisli Gundersen." vyseknu pukrle možná parodující to krásnohůlské.

Pokrčím rameny. "Sem? Zvědavost." povím upřímně a mrknu u toho na Willa. "A někdo taky musí dát pozor na našeho drakobijce, viď?" poušklíbnu se přátelsky na Andrise a plácnu ho do zad. Možná o trošku silněji, než bych musela. "Neztratil ses v tom svém apartmánu?" ještě se ho zeptám a pak už ho přestanu trápit.

"A co sem přivádí tebe? Hm?" zadívám se na blonďáka.
 
William Blake - 08. května 2023 14:22
clipboard042778.jpg

V lese



Sedím na pařezu zády ke škole, v ruce hůlku a kousek odemě se vznáší střep kamene, který jednou za čas máchnutím hůlky roztočím kolem dokola a sleduju záblesky světla na hladkých ploškách, které se vytvořily při prasknutí.
Jakmile uslyším, že na mě někdo promluví, kámen spadne na zem a já se v úleku otočím s připravenou hůlkou po hlasu.
Pak si všimnu jednoho z Kruvalských a je mi nějak povědomý, což mi dojde v zápětí.
Schovám hůlku a promluvím s úlevou. "Doufal jsem v to, ale vsichni se asi nevyžívají ve spekulacích... Musím přiznat, že to byla celkem impozantní podívaná."[/b] Dodám potom na téma kráteru. "Jestli tě pohár vybere, máš už v podstatě dva úkoly splněné... Poražený drak a zbořené sklepení... Snad s tím nemáš nebudeš mít problémy."[/b] Usměju se na něj. "William Blake. Bradavice." Podám mu ruku.
"Co ty si o tom myslíš? Proč po posledním fiasku a ještě k tomu po událostech s Voldemortem loni, pořádají další ročník?"

Jakmile praskne větev, podívám se tím směrem a uvidím z úkrytu vycházející děvče. "Vůbec ne, pojď. Co tě přivádí sem? A tím sem myslím SEM." Zeptám se nově příchozí.
 
Gisli Gundersen - 08. května 2023 13:39
4602adab661813be455f3a25173dd07a2591.jpg

Slídil



Heidrúnin mazlíček mi nevadí. A jsem ráda, že se na sebe můžeme spolehnout. Doufám, že časem i z hlubšího důvodu, než jen kruvalské příslušnosti. Ale vím, že přátelství ne vždy přichází snadno.

Jelikož jsem lístek vhodila ještě před spaním, vydám se po snídani znovu ven. Zahlédnu svého spolužáka a přijde mi jako dobrý nápad ho chvilku sledovat. Netrvá to dlouho, protože se dá do řeči s tím vysokým klukem z Bradavic. Zůstávám ve skrytu za kmenem stromu a poslouchám, zda se nedozvím něco zajímavého. Když uznám, že zřejmě ne, záměrně šlápnu na větvičku a přitáhnu tak jejich pozornost.

"Pánové..."pozdravím je kývnutím hlavy. "Neruším vaše dostaveníčko?" cuknu koutky rtů a ruce schovám do kapes.
 
Nicole Dubois - 07. května 2023 13:37
staensoubor704514017727362.jpeg

VÝLET



Nevím jak to slyšela, ale jedna dívka, nejspíše z Kruvalu, řekla že bychom tak Egbertovi říkat neměly. Trošku zahanbeně na ni kouknu a chci něco říct, ale Hermiona mi řekne něco o Egbertovi a hanba je tatam. To zní jako opravdu.. Zajímavý člověk. A on bude porotce. Na to jsem zvědavá.. Rozloučím se s holkama a jdu, tedy letím, do našeho kočáru. Z vrchu vypadá okolí školy velice malebně, těším se až si to tu vše projdu. Teď večer se pomazlím s našimi koňmi, jak to občas dělám, převleču se do spacího úboru a lehnu si s knihou kterou napsala zdejší profesorka. Těším se až si s ní budu moci promluvit, nebo ji aspoň lépe poznám.

Ráno vstanu krátce po tom co vyjde slunce. Lehce se protáhnu, vykonám ranní hygienu, pozdravím se s ostatními a s šálkem teplého čaje vyjdu ven z kočáru, užít si tu krásu, zejména vůni trávy a ranní rosu. Přemýšlím o tom jaký bude dnešek, co s holkama podnikneme. Poté se zajdu převléct, do svého sportovního úboru a dám si pořádnou rozcvičku. Takhle po ránu jsem cvičila i dříve, ale né moc pravidelně, což bych teď ráda změnila, protože při Turnaji by se lepší kondice mohla hodit.

Po cvičení se samozřejmě umyji, převléknu se do uniformy a trochu se stříknu parfémem jež voní lehce po vanilce. S úsměvem na tváři venku nasednu na koště a letím k Akademii, kde se setkávám s holkama. Tedy, jen s Ginny. Pozdravíme se a jdeme společně hodit papírek se jménem do Poháru. Poté si sedneme ve velké síni kde tou dobou ještě skoro nikdo není a při snídani mi Ginny řekne proč tu není Hermiona. Chce skončit? A jet do školy? To mně docela nepříjemně překvapilo. "Ale.. Proš? Vy vešer o něšem mluvily?" Že se Hermiona rozhodla přes noc změnit názor se mi moc nezdá, ale zatím to nechám být, zeptám se jí později.

Po snídani jdeme s Ginny za Hermionou, kterou obejmutím pozdravím a všechny tři se vydáme ven, do Malého Bustlingu. Cesta chvíli zabere, ale aspoň můžeme v klidu klábosit a užívat si okolní přírodu.. Dorazíme do Malého Bustlingu a rozhodmeme se, že si to tu celé projdeme. A tak tedy jdeme. Je to zvláštní pocit, jsou zde jasné znaky kouzelnické, i mudlovské kultury. Občas když procházíme kolem nějakého místa, Hermiona řekne pár drobností nebo nějakou zajímavost. "Tohle je Cukrárna U mlsného baziliška. Prý tu mají ty nejlepší dezerty a sladkosti, kouzelnické i mudlovské.. Támhle to, to je
Hospoda U Jacka Dračí nohy, tam bychom prý neměly chodit. Údajně se tam potulují všelijací lidé, hlavně pijané, a hostinský z vás dostane i poslední srpec.. Tímhle směrem je Chmurný hrad. Tam prý žije poslední potomek starodávného kouzelnického rodu, Algernon Rowan-Webb".
Je vidět že ji to baví když o tom mluví a já Hermionu ráda poslouchám. Projdeme i kolem jakéhosi Panství, ale o tom Hermiona moc neví a tak se zeptáme někoho kdo jde zrovna kolem.

Svatohrad? To je zvláštní jméno. Budu se pak muset zeptat někoho na Akademii, jistě budou vědět víc.. Nakonec dostaneme chuť na něco dobrého a tak zajdeme do Mlsného baziliška. Obsluhuje tam mladá, příjemně vypadající žena, která nás hned začne vítat, usazovat a říkat nám co dnes mají. Skákavé kokosky, škrtící štrůdl, pekelné sušenky, bručivý míša (řez) a Merlinův marcipánový moučník. To jsou zajímavé věci, u některých si nejsem jistá co očekávat. Nakonec si dám černý čaj a k tomu ten Merlinův marcipánový moučník, na který jsem zvědavá, marcipán miluji.. Ještě se pak k paní nakloním a tiše ji požádám o tři čokoládové žabky, ať dá každé z nás jednu. Samozřejmě holky zvu, takže platit budu já. Co se těch žabek týče, tak né jen že jsou dobré, ale hlavně jsem zvědavá, kdo koho dostane. Určitě bych ráda zrovna Hermionu, což by bylo fajn. Mohla bych jí to ukázat a říct, že je to znamení.. S úsměvem mrknu na Ginny a podívám se na Hermionu. "Ty skutešně chčeš odejít?" Zeptám se přátelsky a pokračuji. "Já asi chápat proš, ale.. Mně pšijde veliká škoda.. Ty mochla vychrát. Ale ještli ty neceš, tak proš i tak nezůstat? My mochly ušit spolu.. A co chdyž půjde Ginny? Ty nechala jí tu sama, bez spolešnost, ani nefandila". Tiše si povzdychnu, pousměji se a pokud mně Hermiona nechá, lehce ji přátelsky vezmu za ruku. "Ty jši si jištá? Kdyby ty zůstala, byla by feliká potpoa, po mně i Ginny.. Še?" Usměji se na dívku vedle sebe.
 
prof. Therius Drakenol - 06. května 2023 19:08
9f51fa3180fe37cf0f9bde9e7608bb304064.jpg

Dobré Zprávy


Sedím za učitelským stolem ve velké síni a očividně mám dobrou náladu. Vidím že madame Maxime tu ještě není, ale brzo se určitě ukáže, s její mohutnou postavu ji jen těžko přehlédnu. Na mysl mi přijde nás včerejší rozhovor při večeři v hostinci U Stříbrné Hůlky. Nakonec to byla dost užitečná diskuze.

Jsem vůbec dost šťastný. Dokázal jsem si zajistit vyučování Obrany proti Černé Magii a navíc Grangerová se vrátila do Bradavic místo aby usilovala o místo v turnaji. Z Bradavic byla rozhodně nejlepší kandidátkou na místo Bradavického šampiona a ať již pohár místo ní vybere kohokoliv, tak je jasné že se jí nevyrovná.

Takže jasným favoritem pro turnaj je naše škola. Krásnohůlky jsem jako nějakého vážného soupeře nebral. Však i v tom minulém neplatném turnaji se Delacourová ocitala pravidelně na nejnižších příčkách. Ať už je tam učili cokoliv, na takovéto soutěže se to nehodilo. I proto jsem byl ochoten spolupracovat s madame Maxime, bylo mi jasné, že z jakéhokoliv klání mezi našimi dvěma školami vyjde Kruval jako vítěz. A co se týče zdejší 'akademie'... no, o tom se ani vyjadřovat nebudu.

Vedle mě sedí Minerva McGonnagallová, která vypadá, že se jí nespalo moc dobře. Očividně ani pro ni se na hradě nenašly moc dobré komnaty. Ale raději se jí na podrobnosti ptát nebudu. Již ten mudlovský stan co jsem všera na tom malém nádvoří zahlédl při rozhovoru s madame Maxime ve mě zvedl neskutečný odpor, tak proč si kazit chuť k jídlu.

Místo toho tedy zapředu rozhovor s McGonnagallovou volbou jiného tématu. "Dobré rána, drahá kolegyně." pozdravím ji s úsměvem, který trochu přehrávám. "Vypadá to na krásný den. Po tom včerejšku." pokračuji dál a naliji si do číše dýňovou šťávu.

"Zdá se, že drahé Bradavice prožívají krušné časy. Což není divu vzhledem k tomu co se událo. Taková tragédie..." povzdechnu si nad tím s trochu nadneseným zármutkem a poté pokračuji. "Nedivím se, že slečna Grangerová se rozhodla se turnaje nezúčastnit. Po tom všem co si prožila si zaslouží trochu klidu. Prokázala tím svým těžkým rozhodnutím velkou odvahu a soudnost." "A nahrála mi tím přímo na metu." pousměji se v duchu a napiji se dýňové šťávy.

"Vlastně, je vidět, že to máte již od začátku školního roku se studenty těžké. Například ten Bradavický student co tak vyrušoval při proslovu Dusného... jak mne zarmoutilo vidět studenta z mé staré koleje že se chová tak nezdvořile. A poté ta záležitost s tím stanem... nemáte to lehké, drahá kolegyně. Snad se to brzy zlepší." A snad ne. dodám si v duchu pro sebe a zase se napiji dýňové šťávy abych skryl úsměv který se mi rozprostřel na tváři.
 
Andris von Grin-Erdwall - 06. května 2023 15:24
beznzvu5036.jpg

Těžká rána



Částečně William Blake


Malý Bustling bude mým novým domovem. Už od pohledu se jedná o sympatickou malou vesničku, která přímo podbízí k prozkoumávání. Určitě tu budu muset nakoupit pár suvenýrů rodině - především matka je ohledně těchto věcí velmi sentimentální. Budova, kde bydlíme, nevypadá vůbec špatně. Jde o důstojné zázemí, a dokonce se mi poštěstí mít privátní apartmán. Ředitel se na mě sice mračí, ale dá mi jej. Usměji se, ale všimnu si, že další studenti na mě spíše koukají závistivě, především Heidrun. Ponechám to bez reakce. Není to moje vůle, že jsem dostal tenhle apartmán pomyslím si. A jsem si celkem jistý, že to není kvůli statusu napadne mě, ale nechám to být. Těším se na to, až se umyji a budu moci zaplout do postele. Položím si zavazadlo vedle postele, a začnu se vybalovat. Poté se vydám prozkoumat pokoj. Ahoj Andrisi! Vypadáš unaveně, a to nikomu nesluší! Odpočiň si, a zítra se dáme do práce!

Hlas, který mi zní v hlavě, mě zarazí. Otočím se zhruba směrem, odkud přišel. Tedy k zrcadlu. Dám si dvě a dvě dohromady.

,,Nevěděl jsem, že očarovaná zrcadla i mluví. U nás doma pouze ukazují" řeknu překvapeně, a podívám se přímo do zrcadla. Obraz v něm se začne měnit. Vidím, že částečně přibývám na váze, mám lepší pleť, a...používám vlasovou pastu?

Je to velký svět, a spousta kouzelníků oceňuje dobrou radu. Nechci se chlubit, ale dělalo jsem vizážistické zrcadlo i velikánům čarodějnických dějin. Například Zlatoslavu Lockhartovi. Kdo myslíš, že mu poradil tu dodnes všemi obdivovanou kudrlinku.

Zvednu jedno obočí. ,,Dle mnoha lidí je to podvodník" řeknu prostě.

Jistě, ale nikdo neřekne, že je ošklivý. I zločinci můžou vypadat dobře

Tento argument mě natolik odzbrojí, že se zasměji a přestanu se dívat do zrcadla. Hlas ztichne a já se vydám udělat hygienu. Následně jdu do postele.


Ráno zahájím teplým ovocným čajem, který si vychutnávám na svém balkónku. Pozoruji, jak se Malý Bustling probouzí k životu, stejně tak jako hrad. Zívnu. Slyším, že se postupně probouzejí i ostatní. Brzy se vydáme společně na snídani. Obleču se. Potom se připojím k ostatním.

Dozvídám se hned z rána spoustu novinek. Hermiona Grangerová, legenda, se rozhodla odsud v podstatě odjet. Nedivím se jí, popravdě mi přijde zvláštní, že někdo takový vůbec ještě stále chodí do školy. Harry Potter i Ron Weasley už ve škole nepokračovali, tak proč by měla osoba, která je z téhle trojice nejspíše nejvzdělanější? Hrdinové by neměli psát domácí úkoly pomyslím si.

Zatímco ukousávám dýňový muffinek, uvědomím si, že sedím u Kruvalského stolu zcela sám. To mi nikdy nevadilo, a dává mi to dobrou možnost pozorovat ostatní. Sleduji Heidrun a Gisli, společně s dalšími dívkami ze zdejší Akademie, jak postupně chodí házet své lístky do poháru. ,,Hm" řeknu si prostě. To jsem tedy zvědavý, koho ten pohár vybere pomyslím si. Vydám se k rozpisu výuky, kde sleduji, komu byl přiřazen jaký předmět. Dalo se očekávat, že se ve škole budeme i učit, a já jsem hodlal nezklamat dobré jméno Kruvalu. Ten Dusný mě ale přesto rozčiluje, ten člověk je nesnesitelný. Ale no tak co, budu si prostě během jeho výkladu kreslit, či tak něco.

Poté co dojím svůj muffinek, se vydám prozkoumávat prostory zdejšího hradu. Primárně mě zajímá zahrada směřující k lesu, kterou jsem včera v podstatě zcela sám kompletně zničil. Zajímalo mě, jak a zda daný problém už nějací kouzelníci řešili. Po cestě si všimnu, že tu je jediný další student, překvapivě dle oděvu asi z Bradavic. Zdá se, že chce jít také směrem do lesa, či k lesu?
,,Inu, to bych tedy nečekal, že zde někoho potkám. Všichni ostatní házejí v hale a spekulují. Ale já se sem jdu podívat na dílo mé včerejší zkázy" oslovím Bradavického studenta. ,,Či záchrany, záleží jak se to vezme. Co na to říkáte vy z Bradavic?" dodám následně ,,Andris von Grin-Erdwall. Z Kruvalu. A ty?"


 
Heidrún Grimdottir - 05. května 2023 20:45
753434_14778.jpg

Nu, tak dobrá


"Samozřřejmě, pane řřediteli," odvětím vážně na důrazné vyjádření, bychom nezklamali Drakenolova očekávání ohledně reprezentace.

Hostinec vypadá útulně, jeho majitelka příjemně... to rozhodně vypadá na lepší spaní, než v ohořelém drakkaru či ve stanu, ačkoliv mě stále mrzí, že jsme tak trochu stranou dění v hradě Akademie.
A kdo by si to pomyslel... Andris má luxusní apartmán.
Zavrtím jen hlavou, přepych mu nezávidím, jen mi tak trochu začíná lézt krkem... co přesně? Že se uměl narodit? Nebo se nehodlá přizpůsobovat tomu, co mají ostatní?
Vlastně... ani nevím.
Kruval tyhle rozdíly uměl stírat poměrně dobře, teprve provizorium pobytu ukazuje, kdo je na co zvyklý, a kdo se umí uskromnit či ukáznit.

Já dostávám coby spolubydlící Gisli. Dalších otázek nemám, tak se zamířím zabydlet...
"Není, je to skrromné, ale pohodlné," přisvědčím tiše hodnocení své sousedky. "Bude ti vadit Skuld? Jestli ano, nechám ji venku, ale po tom všem bych ji rradši měla poblíž, ať ji něco nehlídaného nesežerre," pousměju se nepatrně.
Pokud je Gisli proti, s povzdychem kavku vypustím ven, pokud nevadí, udělám jí z dvou propletených šátků na poličce nad svou postelí hnízdo a do sklenky naleju trochu vody.

Následná slova mě překvapí. Pohlédnu na Gisli, než se pousměju nazpět.
"Díky. A... nápodobně."
Její vstřícnost mě překvapí, nikdy jsme se moc nebavily - ale já byla vždy dost tichý element. Oslovit někoho jako první, spřátelit se, to bylo kouzlo, které ovládali spíš jiní - kdyby si mě prakticky 'neadoptovali' Maikki a Matvei, tak nejspíš přátele ani nemám.
Má však pravdu s tím, že musíme držet při sobě. Tentokrát není šampionát o tom, kdo jako jediný zvítězí, tentokrát bojujeme všichni za školu. Jak ti, které vybere pohár, tak ti, kteří zůstanou v pozadí.

Když se Gisli vydá ven, převleču se sama do něčeho pohodlnějšího a dám si sérii cviků. Hlavně spíš protáhnout se, než si dát zabrat, dneska... toho bylo docela dost.
Po cvičení a sprše usednu ke stolu, abych napsala dopis rodině, ale... slova nepřicházejí. A když ano, tak taková, která nechci mým blízkým filtrovat... pochyby, obavy, nic z toho.
Táta na mě byl tak pyšný, když se dozvěděl, že pojedu zastupovat školu... nejspíš i babička. I když u ní těžko říct.
Nakonec pergamen odložím, podrbkám Skuld, která se rozhodla, že jedna z učebnic na polici je dobré bidýlko, a zamířím spát.

൦൦൦



Ráno přináší zajímavé nové zprávy.
"Grrangerrová si jméno dělat už nemusí, to je prravda," přisvědčím slovům Ethel s pohledem na Gisli.
"Myslíš, že ví něco, co my ne?" tišeji se optám. Nedivila bych se, zachránkyně světa, třetinka Zlatého tria...
Nebo to je opravdu tak jednoduché, a prostě změnila názor?
Nevěřím tomu.

Zatímco moje spolubydlící jde zjistit, co je k snídani, já zamířím k místu, kde má být Pohár.
Promnu v prstech nejistě přeložený lístek, který skrývá moje jméno, úhledným, i když trochu hranatým písmem.
Mohu dopadnout jako Diggory. A několik dalších nešťastníků před ním. Pohár nikdy nebyl pro útlocitné. Ale můžu teď couvnout?
Chci snad?
Ne.
Nechci. S hlubokým nádechem přistoupím blíž a vhodím lístek, pozoruji, jak se slabě zatřpytí, když jej spolknou jasné plameny.
Tak... a je to.
Děj se vůle Merlinova.
 
William Blake - 04. května 2023 17:06
clipboard042778.jpg

Je to tady


Sakra, sakra, sakra, sakra... Pokouším se znovu získat kontrolu nad nepovedeným kouzlem. Už to skoro mám a pak je najednou po všem a slyším místní profesorku.
"Jen malé nedorozumnění. Souhlasím paní profesorko..." Pronesu automaticky neuvědomujíc, že jsem zaslechl, že místní děvčata oslovují kantory trochu jinak, a mile se zazubím. "Dobrou noc." Odpovím a jakmile se zabouchnou dveře, podívám se na hůlku a pak na stěny a strop... fungovalo to a myslím, že vím, kde jsem udělal chybu... Jsem na vážkách...
Vezmu kufr a vytáhnu jej ven z komory. Nejdřív se ale důkladně rozhlédnu po chodbě, jestli je vzduch čistý. Zašeptám "Revelio" abych odhalil možné skryté věci/osoby poblíž na chodbě. Když nic nenajdu, vyjdu i s kufrem a při té příležitosti si neodpustím sarkastické "Špatně hlídáte chlapci." směrem na rytířské zbroje.
Namířím hůlku směrem dovnitř.
Připravím se, ale pak se zadrhnu. Ale co, však já stejně víc místa nepotřebuju... šoupnu kufr zpět dovnitř. Ale potřebuju na chvíli na vzduch... Možná postklaustrofobní reakce? Vydám se směrem na balkón, nebo nádvoří, co bude dřív. Nejsem si jistý, jestl a jak tu mají večerku, možná to říkali, ale pan Dušný mi vážně vymyl mozek od všeho. Raději bych se tak vyhnul ostatním osobám, které bych mohl potkat. Spát v takovém kutlochu nebude nic příjemného. Nedá se otevřít okno, bude tam vedro, nejspíš bych dal možnost i spánku ve vaku venku...

// A pokud se mi náhodou podaří zahlédnout, že naše ředitelka má spát na zemi venku ve stanu, tak bych asi neměl problém riskovat seřvání za porušení večerky a výměny místa na spaní...

---

Ráno začnu svým jménem na pergamenu a cestou se zastavím k poháru. Když jej ale uvidím, tak se zastavím a odtržek pergamenu stisknu v dlani. Proč bych to vlastně měl dělat? Je to jen hloupá a bezvýznamná soutěž. Proč že jsem se vlastně přihlásil? Teď se mi to zdá jako naprostá blbost. Ne ze strachu, horší než střet se smrtijedy to stejně asi nebude... Být takto blízko smrti je zkušenost, na kterou se nezapomíná... A ten pocit, když vyslovíš tu kletbu a protivník se prostě složí k zemi, aniž by věděl, co se mu vlastně stalo... Není to tak, jak jsem si to představoval. Bylo to příjemně vzrušující, ale zároveň mi to nahánělo hrůzu... Ty tři kletby nebudou zakázané jen kvůli tomu, co způsobují obětem. Kdyby šlo o účinky na protivníka, nebylo by pomalu, co na kouzelnické škole učit nene,... je tam i něco jiného, co se dotkne i sesilatele. Cítil jsem to...
Ze zamyšlení mě vytrhne skupinka studentů, kterým musím uhnout ve dveřích do sálu.

Tato loď už odplula. Jsi tu, takže jdeš do toho...
Vykročím směrem k poháru a bez nějaké pompy hodím chuchvalec v ruce do ohně. Pak se otočím a zamířím k bradavickému stolu, něco málo posnídám, i když hlad nebo chuť jíst úplně nemám a vytratím se ven Prý tu mají pěkný les, ale ne tolik zakázaný jako ten náš...

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1667811870575 sekund

na začátek stránky