Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Na hodině lektvarů Nebudu lhát, ten z krásnohůlek mi vůbec nepřijde jako někdo, kdo by se měl jakkoliv zapojovat do čehokoliv. Je jak klubko nervůpřipravené na výbuch. S jeho odpovědí se ale spokojím. Vzadu hlavy mě dravě kousne mé kompetitivní já. O jeden problém míň. Skoro je mi líto té její kolegyně. Bude se muset nejen postarat o sebe, ale ještě táhnout jeho. Když se sem přiřítí učitelský sbor. Okamžitě poznám, že je něco špatně. Hned mi bleskne hlavou. "Kdo je letošní Potter?" Sakra, ale ono se to fakt stalo znovu... Dávám si fakt záležet, abych se nezačal ve sborovně smát. Lektvary s Metlovou... uvidíme jak se to vyvrbí. Nemůžu říct, že bych v nich vyloženě exceloval. Neměl jsem s nimi nikdy vážnější problém a vybral jsem si je jako zkouškový předmět, částečně kvůli Křiklanovi. Gisli si ke mě přisedne. "Brý ráno. Ne, dobrý... proč?" zeptám se s předstíranou nechápavostí. Usměju se na ni a její povedený vtip o odstávajících vlasech. Ale stejně si tam hrábnu rukou a přimáčknu je k hlavě. Jen pro jistotu. A pak ještě dvakrát... "Doufám, že mi budeš fandit."odvedu pozornost od mých vlasů. Přemýšlím co vlastně udělat za lektvar? Hmm... Pak si dojdu pro přísady. Třešně, hadí zuby a tak dále... Jak se vrátím okamžik koukám co si přinesla Gisli. "Dáš si?" Zeptám se a nabídnu scvrklé ovoce, které jsem našel. Vypeckovat, naházet dovnitř, pecky rozdrtit a přidat... to půjde. Zamíchám v obou směrech a pak nadrtím zuby a přidám je dovnitř... Trvá to ale přes několik barevných změn a přídavků dalších ingrediencí se nakonec dostanu na bledě modrý roztok. Lektvar neviditelnosti. Opřu se o opěradlo a kouknu na Gisli jak se s tím morduje. Je celá zplavená,.těžko říct, jestli náročností přípravy nebo tím, že před ní celou dobu hoří kahany. Jen mi přijde škoda nechat jej jen tak zase zničit na konci, tak si dojdu pro flakonek a přeliju si část do něj. Pak si jej prohlédnu proti světlu ve skle. Precejen se tak snáz odhalí defekty než v kovovém kotlíku. Flakón pak položím vedle sebe na kraj stolu. Pak si jej schovám po vychlazení v nestřeženém okamžiku k sobě. Ještě pořád toho je v kotlíku víc než dost pro kontrolu ze strany profesorky. Tak uvidíme, co mi na to řekne. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | HODINA LEKTVARŮ!! Včerejší den byl.. náročný. Tedy, hlavně večer, když jsme byly v tom kabinetu. Ostatní šampioni vypadali vcelku mile, říkala jsem si, že bude zajímavé sledovat co umějí. Ale všechno to zastínila jedna nepříjemnost. Asi bych spíše měla říci Veliký problém. Cože? To není možné! S pootevřemými ústy se zmateně dívám kolem a poslouchám, to že se Metlová dostala do Turnaje, to je.. šokující! Že by s tím měla profesorka něco společného, to si nemyslím, spíše mně trochu šokuje fakt, že jí někdo dokázal přelstít. Na to pak také musím myslet celý večer.. Po setkání ve sborovně se setkám s Ginny. Mluvíme o tom jak je zvláštní co se stalo, že je nám líto že se ona do Turnaje nedostala a také zmíní, že jí to přijde podobné jako posledně. Jako když umřel Cedrik, že mám být opatrná.. A to mně utvrdilo v mém odhodlání a plánu! Osoba která by mi s tím mohla pomoci, se jmenuje Ethel Svatoušková. Večer jsem jí poslala vlaštovku se vzkazem, sešly jsme se a přednesla jsem jí svůj návrh. Zdálo se mi, že tu Maud a Mildred možná trošku podceňuje, a nebo je vážně zná dobře a ví co od nich čekat. Tak či onak, k mému plánu byla trochu zdrženlivá. A jak mluvila, začala jsem si říkat, zda jsem to nepřeháněla. Obě chceme najít viníka, ale.. Budu to muset ještě promyslet. Zatím jsem se s Ethel přátelsky rozloučila a brala to tak, že neoficiálně jsme spojenci, i když je mi jasné, že si budu muset získat její důvěru. Nedařilo se mi usínat, stále jsem přemýšlela. Jedna úvaha horší než druhá.. Proč chce někdo aby byla Metlová v Turnaji, che jí snad zesměšnit, nebo se jí zbavit? A Hermiona.. Proč tak náhle změnila názor a odletěla, byla to vůbec práva Hermiona?! Také by se mohl mstít nějaký Smrtijed, který po pádu Voldemorta utekl. Zjistím jaká je pravda. Ráno, jak už jsem se rozhodla předchozí den, si dám opět pořádnou rozcvičku. Základem úspěchu není jen zdravý duch, ale i zdravé tělo! Hned jsem se pak umyla, převlékla do uniformy a zašla si s Ginny dát lehkou snídani. Stále se všude něco šušká, ale já se snažím být pozitivní. Nový den, nový začátek! Zejména když po snídani máme první vyučovací hodinu, a to Lektvary, se slečnou Metlovou! Na to jsem byla velice zvědavá a vlastně i nadšená.. A rozhodně nejsem zklamaná! Na rozdíl od některých, já v klidu sedím, upřeně hledím na profesorku a hltám každé její slovo. V naší škole máme skvělé profesory, ale Metlová.. Něco na ní je. Působí na mně velice profesionálně. Zkušeně. I to co o ní vím.. Zkrátka mi přijde, že bych ji mohla poslouchat celý den. No a když pak řekne že dnešní hodina nebude jen tak a vyhlásí soutěž, jsem úplně hotová.. Střípek nadvědomí.. No páni! Jsem nervózní. Tohle musím vyhrát! Lektvary mi jdou, tak do toho dám vše a vyhraji! Nějde mi ani tak o odměnu, i když je velice lákavá, ale chci, né, já musím, Metlovou ohromit! Její přízeň by mohla v budoucnu hodně znamenat. Ale.. Co budu dělat? Lektvar na dodání magické energie a posílení dalšího kouzelníkova kouzla? Užitečné, ale ne.. Chce to něco víc. Odvat živé smrti? To by jistě ohromilo a nejspíše bych ho i zvládla, ale výsledek by byl nejistý.. Přemýšlím a trvá mi několik minut než se rozhodnu. To by mohlo jít. Připravím si potřebné suroviny. Odložím si klobouček, rozepnu si jeden knoflíček a vyhrnu si rukávy. Pak vypnu, přestanu vnímat třídu a začnu se soustředit na přípravu mého lektvaru. Jsem soustředěna a odhodlána, tohle musí vyjít! Čas plyne a já do přípravy lektvaru dávám opravdu všechno. Je to složitý lektvar, takže vyžaduje pekelné soustředění! Pomaloučku, polehoučku, lektvat dostává obrys, myslím že se podaří. A Metlová jistě bude vědět co připravuji, aniž bych jí to (a tím pádem i ostatním) musela říkat.. Když mám pak na konci hodiny hotovo, musím si otřít čelo. Úplně jsem se z toho orosila. Lektvar je hotový a řekla bych, že se povedl! Spokojeně se usměji, ohlédnu se po třídě a zadívám se na profesorku Metlovou. Jsem trochu nervózní z toho co na to řekne, ale věřím si! I tak se ale na obsah svého kotlíku zadívám a přivoním si. Cítím jak to voní v našem sadu doma. Cítím čerstvě napadaný sníh a vůni vzduchu po dešti. A.. ještě něco. Co to.. Přijde mi, že cítím i vanilku a nějakou.. dřevinu? Rozhlédnu se po třídě, podívám se na Metlovou a rychle pohled skloním. Mon Dieu.. Takhle přeci voní ONA! Ještě že mi teď nikdo nevidí do hlavy. A že mám vlasy jaké mám. Doufám, že se moc nečervenám.. Že se vůbec nečervenám! | ||
| |||
 | Jedy a kyseliny "Ale no tak, zase nepřehánějte, Drakenole!" zvedl se Dusný ze židle. "Navíc jste si odpověděl sám: Pohár vyhasl. Koho nevybere, nemá v turnaji co dělat… Se slečnou Metlovou si jistě nějak poradíme. Nikdo po ní nebude chtít, aby ty úkoly brala smrtelně vážně a skutečně soutěžila. Prostě jí dáme nějakou vlastní kategorii, nebo jí budeme jinak bodovat a na soupeření škol se to nijak neprojeví… co já vím... to si vyřeší odbor her a sportů do prvního úkolu jako nic…"
Černé oči se vrtaly do těch Drakenolových jako dva klouny. "Dále… pokud se pořád potřebujete otírat o naší školu, měl byste vědět, že se v mezinárodním žebříčku umisťovala vždy těsně za Bradavicemi a tedy - jak možná už pod tíhou nové informace tušíte – před Krásnohůlkami a teprve pak v nedohlednu před Vaším Kruvalem. Možná je to proto, že prostředí máme sice skromné, ale studentky mnohem lepší, a nebo je to proto, že Kruval čelil neustálým skandálům s provozováním černé magie, kterým jste Vy, ani Vaši předchůdci nedovedli čelit. Když už zmiňujete Denního věštce, ten dokonce psal, že jste jim ani čelit nechtěli! Ale to já bych si nikdy netroufla – BEZ DŮKAZŮ – vůbec vyslovit. Tak či tak! Jste tady ten poslední, který by měl neustále a bez faktů kohokoliv napadat. Jestli se Vám u nás nelíbí," vyvalila Metlová oči jako na toho nejposlednějšího poškoláka a nenapravitelného hanbáře, "můžete už klidně jet. Do toho Vašeho hradiště, kde se zapalují krby, jen když zamrznou necky… Ceremoniál je za Vámi… a vysokorodý pán Andris von Grin-Erdwall jistě zvládne dokončit turnaj i bez Vašich motivačních proslovů. Minulý ročník přítomnost kruvalského ředitele nakonec také oželel." --- "Souhlasím se slečnou Rozvernou, myslím, že to bude hlína. Soutěžit s Metlou." "A co ten… ten Tvuj?" "Jakej muj?" "Ten blonďák." "Proč muj, Maud? Umbridge?" "William!" "Jo, pan Blake… hmmhmmmhmmm… zdál se v pohodě… Ale víš co říkala, Metla: Pozor na zmijozelské, děvčata! Nejhorší potencionální partneři! A nejlepší, nemáte-li samy skrupulí!" "Ethel by se takový spolubojovník jistě zamlouval!" "Chudák, včera jí to určitě zlomilo. " "Jo… být to kdokoliv jiný… Bylo by mi jí málem líto!" "A co máme dnes jako první? " "Lektvary." "Ale ne. Vsaď se, že se Metla bude mstít." "A pak obranu. To nebude o nic lepší." "To tedy nebude. Drakenol včera tekl jak zkvašený ležák." --- "Zavři dveře, Mildred." zakrákala Metlová. "Vítejte na první hodině lektvarů." Usmála se na plnou třídu. "Nejprve něco k organizaci… hodinu sdílíme s posledními krásnohůlskými, bradavickými a kruvalskými ročníky. Tedy jen s těmi studenty, co hodlají skládat z lektvarů závěrečné zkoušky… V naší Akademii, " vypnula se hrdě Metlová do výše sto-osma-sedmdesáti centimetrů. Bez podpatků. A bez drdolu. "Zkoušky této úrovně absolvují všechna děvčata." | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | FRAŠKA Stál som ešte pred pohárom, tesne po tom čo som doňho hodil svoje meno a bavil som sa s Kruvalčankou. Predstavila sa ako Heidrrún. Oproti ostatným je dosť vysoká, ale to si nevšímam. Nezaujíma ma ako kto vypadá, viac ma zaujíma jeho pôvod a jeho kúzelnícke schopnosti. Dívam sa na plameň v pohári a odpovedám jej. "Ja som Malcolm. Netuším kto bude vybraný z akademie. Nikoho tu nepoznám, do týchto dní som nemal o existencii tejto školy ani páru. Je to absolútne trápne, že sa Bradavice musia deliť o miesto s niekym z tejto školy. Je to veľké oslabenie Bradavíc. Myslím, že je to kvôli tomu, že na poslednom turnaji mali Bradavice šampiónov dvoch, ale stále je to nefér." Potom sa nám do výhľadu dostal nejaký trapko. Pozeral som naňho a nechápal som, prečo tam svoje meno dáva. Heidrún sa mu prihovorila a on potvrdil to, čo na ňom bolo vidno. Je to posera. S takými sa ja nebavím, držím sa od slabých jedincov ďalej. Nedivil by som sa, keby bol z polovice mudla. Pozrel som sa na Heidrún a zopakoval som jej slová. "Hodně štěstí." A odišiel som. Sedím vo veľkej sieni vedľa svojích Bradavických spolužiakov a priznám sa, som veľmi nervózny. Potia sa mi dlane, pretože byť vybraný na turnaj, je môj sen. Je to niečo, čo si zaslúžim a veľmi to chcem. Snažím sa pravideľne dýchať a očakávam začiatok. Pohár vypľul prvé meno a našťastie tak prerušil reč Dusného. A po prečítaní mena som ostal nechápavo pozerať. Vážne pohár vybral toho trapáka? He .. hehe .. to je komédia. Veď Krasnohulky sú vďaka nemu odpísané. Ďalšia na rade je nejaká Nicole. Netuším kto to je, ale keď jej už Dusný tak lichotí, tak si aj ja pomyslím, že má naozaj pekné vlasy. Zaujímalo by ma, či sú takéto naozaj, alebo si ich upravila kúzlom. A je to tu, Dusný vyhlásil šampionku za akadémiu. Nejaká Mildred, to je fuk, nezaujíma ma, ja chcem počuť svoje meno! A šampiónom za Bradavice je ........ On. Will .... Blake. . . . . . . William ..... . . . . BLAAAAKEEEEE... . . . Jeho otravné meno mi dunelo v ušiach a ja som ostal nehybne zkamenelý. Dívam sa naňho ako kráča na miesto šampiónov a ja som ostal sedieť na stoličke ako obyčajný, bežný, bezmenný študent. Žiadna sláva ma nečaká, žiadne veľké činy, žiadny šampión turnaja, žiadni novinári ... nič. To, že bola potom vyhlásená aj Heidrúnn som vnímal len okrajovo. Až keď sa okolo mňa rozhostil nejaký rozruch, vrátil som sa myšlienkami naspäť. Je tam ďalší papierik s menom. A na ňom ... je meno profesorky. Metlová? Cítim hnev. Takže takto ... Krasnohulky odpísali tým, že tam dali toho poseru, pretože neexistuje, aby ho pohár vybral svojvoľne, Bradavice odpísali Blakeom a všetku slávu zožerie akadémia, pretože si tam strčili ešte profesorku ako šampionku. Je to fraška. S otvorenými ústami som sledoval ako sa všetci profesori stiahli niekde mimo a my sme ostali ponechaní v nevedomosti. Zlosť ma úplne ovládala, vystrelil som na nohy a vybral sa k dverám, že odchádzam. Cestou som išiel práve okolo Ethel a tak som po nej hodil znechuteným pohľadom a neodpustil som si poznámku. "Vidím, že celá vaša úbohá škola je plná zákerných šmejdov. Pff." Odfuknem si a rýchlym krokom odchádzam z haly na znak toho, že odmietam hrať v tomto ich divadle aj tú najmenšiu rolu. | ||
| |||
 | Výsledky Andris A. I. G. ctěný pán von Grin-Erdwall To jméno se nerozezní halou, jako hrom před bouří. Nikdo nejásá. Jenom osamocená tleskání. A to primárně kvůli tomu, co přišlo předtím. | ||
| |||
|
| ||