Pohár
"MAUD! Co tady děláš?!"
"Vhazuji lístek se svým jménem, slečno-"
"Vždyť si tu byla ráno!"
"Ne, to jsem nebyla, slečno!"
"Vždyť jsem Tě viděla... Dej sem ten papírek! Dej ho sem!"
Ke zděšení slečny Metlové byl však útržek se jménem Maud Měsíčková a tak nezbývalo jiné vysvětlení - byla někým ráno oklamána a neplecha již byla provedena.
"Nic si z toho nedělej, Metle asi haraší. Stojí tam dva dny v kuse a divila bych se, kdyby už neviděla trojmo." uklidňovala kamarádku Mildred Virválová u oběda ve velké síni. "Uvidíš, že večer pohár vybere Ethel a Metla se uklidní."
Za okny se smrákalo a Velká síň už zase vypadala trochu jako lovecká chata. Ohnivý pohár byl umístěn doprostřed a kolem něho byly rozložené židle bez stolů do tvaru elipsovitého amfiteátru. Mladší ročníky Akademie byly opět zahnány na galerie a páťačky se čtvrťačkami se tísnily dole v nadějeplném očekávání. Stejně tak kruvalšítí, bradavičtí a krásnohůlští. Egbert Dusný házel na všechny strany povzbudivé úsměvy, ředitelka Krákavá se tvářila jako spokojená babička. Zato přísné trio McGonagallová, Maxime a Metlová vyhlíželo napjatě.
"Pohár promluví každou chviličku," pohlédl Dusný významně na Drakenola a předstoupil před dychtivý dav. "Pokyny, poznámky a další postřehy k průběhu turnaje řeknu až po výběru šampionů. Když bych teď začal, byl bych příliš brzo přerušen."
Dusný přikročil k poháru, který právě vzplál. Minerva McGonagallová měla na okamžik skelný pohled... Ta vysoká figura jí připomněla... V tom tradičním fialovém plášti a čarodějnické čapce. S dlouhými šedými vlasy i vousem... Byla to tak podobná scéna. Jako před čtyřmi lety. Jen prostředí bylo skromné a... Egbert Dusný byl jen a pouze Egbert Dusný.
Ohořelý lístek vystřelil do výše. Velký Čaroděj jej pohotově chytil do ruky.
"Šampionem za Krásnohůlky... se stává... FELIX CROES!" zaburácel Dusný rozšafně a kynul na Felixe, aby přistoupil. Dav krásnohůlských jej chtě nechtě dotlačil až před něho.
"Gratuluji, mladý muži! Musíš být výborný student. Velmi odvážný!" potřásal klukovi oběma rukama, poplácával jej po zádech a nakonec zakoulel očima a zahartusil tak, aby ho slyšel jen Felix. "Netřes se tak u Merlinovy brady! Jsi šampionem! Támhle těmi vraty a pak doprava. Je tam sborovna. Počkej tam na ostatní."
Pohár právě bělel a červenal, když z něho vyletěl druhý lístek, který Dusný zachytil již méně obratně. Felixovo strašpytelství jej zcela rozhodilo a uvedlo v pochybnosti ohledně příčetnosti a magických schopností Poháru.
"Druhým šampionem Krásnohůlek se stává... a je to dáma! NICOLE DUBOIS!" kynul Dusný na Nicole a opět jí obouruč zalomcoval rukama jako na rodinné veselici. "Blahopřeji slečno! Jste jistě velmi nadaná a zcela očividně velmi půvabná, bude vskutku těžké být nestranným!" smál se Dusný zářivě a pak dodal jen k Nicole. "Za těmi vraty nejspíš najdete zmateného pana Croese, dohlédněte, aby trefil do sborovny, prosím pěkně."
Dusný popoháněl Nicole ze sálu, takže se v eufórii jen protáhla kolem skandujících studentů a koutkem oka zaznamenala Ginny jak vystřeluje do vzduchu proud krásnohůlských jisker. Zato Nicole neúspěšní spolužáci v té době již tradičně propadali beznaději a několik děvčat propuklo v pláč.
Osud nás vodí cestami, o které vždy více stojí jiní. A má to tak být. To byla poslední slova Hermiony Grangerové k Nicole, krátce poté, co jí i Ginny objala a vyhoupla se na koště. Poté se měnila ve stále menší, občas mávající tečku na cestě k Malému Bustlingu.
Ta myšlenka by však mnohem více posloužila jiným.
"Šampionem, tedy pardon, šampionkou Akademie... se stává... to mě podržte... A Je to tak! MILDRED VIRVÁLOVÁ!" V tu chvíli se v sále odehrálo několik osobních dramat. Ethel Svatoušková zkameněla a uvnitř prožila svou malou osobní smrt. Slečně Amélii Krákavé ztuhl úsměv, protože Mildred byla jistě hodné a přátelské děvče, které poslední roky udělalo velké pokroky a ze školní průšvihářky se vyšplhalo až na zástupkyni studentek, skvělou letkyni na koštěti a školní brankářku... Jenže na studium byla stále flink a její kreativita - společně se schopností být ve špatném čase na špatném místě - utvářela třaskavou směs schopnou zdemolovat v turnaji aspoň polovinu Krákavého hradu. Včetně jeho nově nabyté mezinárodní reputace.
I Mildred sama si ani ve snu nepomyslela, že by Pohár usoudil, že je mocnější, důmyslnější a odvážnější čarodějka, než ve všem vždy nejlepší, nejhezčí a v duelech žádnou z děvčat nepřekonaná Svatoušková. Proto teď Mildred seděla s hlavou zabouřenou v Denním věštci a nejprve, když slyšela své jméno, se vyděsila, co že to vlastně zase provedla.
"Mili... běž." šťouchla do ní ramenem užaslá Maud.
"Mildred VIRVÁLOVÁ!" zaječela slečna Metlová navztekaně. "Nač ještě čekáš, jsi naší šampionkou!"
"Gratuluji Mildred... ach ano, samozřejmě si na Tebe pamatuji... Nikdo jiný tady… tady v sále… do mě ještě nenalétl koštětem. Měl jsem dvě zlomená žebra... ne, ne. Už to nebolí. Jsou to čtyři roky, Mildred... Dostala jsi se tím poprve do novin. Ano."
"Mazej do těch vrat a ve sborovně nic nerozbij, Mildred."
Ethel Svatoušková stále seděla jako socha. Z levého koutku se jí táhla slza přes celou tvář.
"A spolubojovníkem... proslulé Mildred Virválové..." zahlaholil Dusný žoviálně. "Je pan BLAKE! Šampionem za Bradavice… je WILLIAM BLAKE!"
Metlová sotva znatelně zavrtěla hlavou a pozdvihla nechápavě obočí. Virválová a ten mladý bradavičák, co používá zakázaná zaklínadla. Šampioni. Pěkně to začínalo. Když právě podezírala Mildred z pletich s Pohárem, neměla ani ponětí, že bude ještě hůř. Mnohem hůř.
"A už se to vaří, už se to blyští, už to pableskuje!" mnul si Dusný ruce nad pohárem jako v kulinářské relaci, které občas na regionální stanici rádia produkoval. "Kruvalským šampionem bude... a je to žena! A ne ledajaká! Šampionkoooou za Kruvaaaal … jeeee… HEIDRÚN GRIMDOT-TIR! Již jsem měl tu čest! Opatrně na toho malého chlapce, slečno. Ano sedí tam pod Vámi. Asi jste si ho nevšimla. Tak, ještě druhou nožku, je to tady opravdu stísněné, ale za to velmi kouzelné... Tak prosím Heidrún, velice Vám gratuluji a budu Vám držet palce! Těmi vraty a vyřiďte, že už to hned bude."
Ohnivý pohár se znovu zažehl a Dusný provedl poslední odchyt lístku obzvláště teatrálně a na jedné noze.
"Tak kdopak to bude… Kdo si myslíte, že to bude… žena, či muž? Ještě Vás hodlám chviličku napínat... protože toto je poslední šampion a tento moment je obzvláště významný... Ohnivý pohár, velmi mocný a pradávný předmět... za okamžik vyhasne a vzplane až v době dalšího turnaje. Všichni vybraní se již soutěže zúčastnit chtě nechtě musí, jinak by na jejich hlavy padla dávná ochranná zaříkadla a kletby, o jejichž účincích a rozsahu nemáme jasnou představu... Tak moc si zakládající pořadatelé turnaje považovali, že opatřili tento-"
Dusný se zarazil. Pohár se totiž rozzářil ještě jednou a poslední oharek pergamenu z něho doslova vystřelil. Dusnému propadl mezi náhle zchromlýma rukama a ve svém rozčilení na něho Velký Čaroděj na zemi ještě šlápnul. Když jej vytáhl z pod podrážky, oněměl docela.
"C'est impossible" rozhodila madame Maxime svýma velkýma rukama.
"Už ne." šeptla pro sebe McGonagallová.
"No tak Egberte, nenapínejte nás tolik." zasmála se Krákavá, které to celé ještě nedocházelo.
"Za Akademii… bude muset soutěžit ještě jedna osoba…" zachrčel a zadrhl se Dusný. Slečna Rozverná mu s úsměvem donesla sklenku vody, kterou na ex vyprázdnil.
"Je mi to… M-metlová… Stojí tady: Constance K. Metlová, zástupkyně… neumím si to vysvětli-tlit."
Slečna Metlová, ve tváři bělejší než smrt, bezhlasně a tvrdě zaklela. Za normálních okolností by to bylo: "Hrome."
"Tak tedy, slečno... těmi vraty... tam a tam pak... tam... už jdeme..."
"Cože?"
"Ach ano... a zapomněl jsem... kruvalským druhým šampionem je... pán von Grin-Erdwall... kruvalská obléhací zbraň." Vtipu se nikdo nezasmál a Dusný upaloval ze vrat, hnal před sebou stále bez hlasu protestující slečnu Metlovou.
Prásk! Zavřely se dveře od sborovny i za madame Maxime, která přišla z profesorů jako poslední a která s nimi praštit nechtěla, ale stejně tak učinila, protože se nedovedla ovládnout.
"Tohle je ale škandální! Trrumfuje to i minulý ročšník! Jak ona můšše ssoutěššit s chlapešky!"
Dusný by na takový vhodně nabízený potlouk za normálních okolností zaútočil bezchybným kontrem, ale teď se zdálo, že se rozbrečí jako Ethel Svatoušková.
"To bude tak strašná ostuda." vyhrkl.
"Tak to utajíme. Z tisku ještě nedorazili." vyštěkla Rozverná. "Slečna každý úkol formálně vzdá a soutěžit budou jenom caparti." mávla rukou jako by věc byla hotová. I za přítomnosti šampióních capartů, kteří ještě z více než poloviny netušili, o co jde.
"To nemůžeme riskovat!" vložila se do hovoru Amélie Krákavá, která se zdála v té tíživé hodině málem ve svém živlu. "Slyšeli jste, co říkal Egbert... Ta smlouva je zcela závazná pod hrozbou pomsty ze strany Poháru... slečna musí vyvinout aspoň snahu každý úkol splnit."
"Ale vššdyť to je karrdinálně nessprrravedlifé!" zajíkala se Maxime a šermovala proti drobné Krákavé prsty ověnčenými masivními prsteny. "Je to jako kdybych chtěla ssoutěššit já, nebo Brrumbál vyssífal štvrrťcháky na duel!"
"Nebudeme jí... samozřejmě bodovat...chhhhhpffff!" vysmrkal se Dusný a zahleděl se z okna kamsi do temnot večerních zahrad. "To bude tak strašná ostuda..."
