Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 | Je vybráno... Sleduju Felixe, jak se plouží k Dusnému. Jako, taky jsem nervózní z toho, že mé jméno je uvnitř. Ale že bych se klepal jak osika, to zas ne. Proč se teda přihlašoval, když teď vypadal, že každou chvíli odpadne? Aha… takže jich bude více z jedné školy? Krátce se zavzpomínám, abych v paměti vyhrabal, co že je vlastně jinak oproti předchozím ročníkům… nic… asi jsem měl přecejen lépe poslouchat… Když vyhlásí mé jméno, tak se postavím a v rychlosti se ohlédnu kde sedí Hermiona… moment, ona tu vlastně není… K Dusnému jdu sebevědomým krokem. I když určité pochybnosti přecejen mám. Třeba…spolubojovnik? Ve skupince s někým jiným než z mé školy? Hádám, že tím mi alespoň odpadá nebezpečí, že vyfasuju Malcolma… dva z krásnohůlek, je pravděpodobné, že tedy budou dva z každé školy… "Děkuji pane…" odpovím krátce a otočím se k odchodu do sborovny. Vyčkám ještě vteřinu za dveřmi, abych slyšel další jméno a pak už zamířím na místo určení. Jakmile vstoupím, mávnu rukou na pozdrav těm vybraným přede mnou. "Zdravím." Pronesu přátelsky a posadím se na jednu ze židlí sborovny. Pak uvidím Felixe. "Prosím tě, můžu se na něco zeptat? Neber to špatně, ale víš že účast byla dobrovolná, že ano? Já jen, že jsi tam vypadal, že zkolabuješ. Jsi v pohodě?"Zakončím otázkou a usmívám se na něj. Pak si vyhlédnu svoji partnerku do soutěže. "Nejsem si úplně jistý, jestli jsme se už poznali, tak pro jistotu… Will Blake." Pronesu a nabídnu jí ruku k seznámení a mile se na ni usmívám. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | TAK JE TO TADY... Mrzelo mně když Hermiona odletěla. Je to fajn holka, je chytrá, dobře se s ní mluví. A přišlo mi, že bychom mohly být dobré kamarádky. Ale teď je pryč a tak jsem aspoň nějaký čas trávila s Ginny. Je také moc milá, vyprávěla mi o své rodině, já jí o mé a dozvěděla jsem se, že také fandí Hollyhedským Harpiím! To je bezva, někdy si spolu budem muset zalétat.. Teď stejně jako ostatní, sedím ve Velké síni a napjatě pozoruji střídavě Dusného a Pohár. Netrvá to dlouho, než vylétne první lísteček. A když Dusný řekne to jméno, zamrzne mi úsměv na tváři. Felix.. To myslí vážně? Felix! Pohár opravdu vybral Felixe.. Jak je to u Veliké Morgany, možné?! Je to můj spolužák, o ročník níže než já, je dobrý v alchymii, je chytrý.. Ale také zbabělec. Když by s někým při plnění úkolu narazil třeba na vlkodlaka, zpanikařil by, utekl a nechal to na tom druhém? Nedlouho poté Pohár vyhodí další jméno a.. Jsem to já! Já! Opravdu, Pohár vybral mně! Se zářivýma očima vstanu, pohlédnu na Ginny a ukážu jí palec, jako že jí držím palce a že doufám, že se ke mně připojí.. Dojdu k Dusnému a podám mu ruku. Takhle z blízka vypadá docela mile. "Ooh, Merci beaucoup". Lehce se zaculím když slyším jak mi lichotí. Pohlédnu na ty dveře a přikývnu. "Oui". Pak už se vydám skrze dveře, směrem ke sborovně. Felixe najdu ještě na cestě. Dojdu k němu, vezmu jej za ruku a zářivě se usmívám. "Tedy, nečekala bych že se přihlásíš.. Ale stalo se a Pohár tě vybral. Gratuluji.. Teď budeme muset spolupracovat. Budeme dřít až do roztrhání těla a ukážeme všem, že nejsme jen pěkné tvářičky.. Ano?" Říkám Felixovi, automaticky v mateřštině, sebevědomě a nadšeně. Já vím, Felix není nejideálnější partner, ale nemohu říci že by byl neschopný. Půjdeme na to chytrře a zvládneme to! Dojdeme do sborovny a čekáme na ostatní. Čekám že přijde Ginny, ale nestane se tak. Místo ní je tu nějaký kluk. Vnitřně jsem z toho smutná, nevím co se stalo, ale i tak každému mávnu a s úsměvem pozdravím, vždy když přijde další šampion. No a pak.. Pak přijdou učitelé a Egbert. A zdá se, že jsou všichni velice rozladění. Evidentně se něco stalo. Poslouchám madame Maxime a přijde mi, jako by Pohár vybral ještě někoho, někoho koho neměl. Ale když se rozhlédnu, nikdo navíc tady není, jen vybraní šampióni. Jsem zmatená.. Pohlédnu na ostatní a pak na naší ředitelku. "Paní ředitelko.. Co se to děje? Stalo se něco?" Promluvím k ní, opět v mateřštině. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Pohár "MAUD! Co tady děláš?!" | ||
| |||
|
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
| Vyrušeni "Nějak jsem přeslechl tvoje jméno." Řeknu jí. "A co bylo tehdy, není teď. Voldemort je mrtvý, zase. Jeho jméno už nemá moc, zase. A než na dodržování zákona o nevyslovování jména se mělo víc pracovat na příčině." Vyslechnu si doporučení výletu a koukám, jestli to nějak nezmění rozložení sil výběru. "Mimochodem, mám rád formule a obranu." Odpovím pak zpětně na dotaz Gisli, když ta co nás vyruší odejde. | ||
| |||
 | KRUVAL Hodím svoje meno do pohára a okolitých ľudí som si veľmi nevšímal. Toto je moja chvíľa, ale to, že ja som si nevšímal ich neznamená, že oni si nevšimli mňa. Keď sa otočím od pohára osloví ma nejaké dievča. Tá bude Kruvalská. Ja mám na tvári nepríjemný výraz kvôli tomu, čo sa stalo minulú noc a myslím, že tak rýchlo sa toho výrazu nezbavím. Ale tá Kruvalská holka mala na tvári celkom milý úsmev a popriala mi šťastie. Nemám náladu na vykecávanie, ale odkedy som tu, je to možno prvá tvár, ktorá sa aspoň tvári milo. Samozrejme to môže myslieť ironicky, je z Kruvalu a tam sú všetci až prehnane namyslení a nepríjemní. Ale rozhodnem sa na chvíľu odložiť svoj nasraný výraz a odpovedať jej ... milo. "Nemyslím si, že je to o šťastí. Pohár vyberá najlepších a najvhodnejších na turnaj. Ak ma vyberie, je to preto, lebo som si to zaslúžil a nie len pre šťastie. Ty si tam už meno hodila?" Pozriem sa na ňu so zamysleným výrazom. Nevyzerá vôbec nebezpečne, ak by pohár vybral ju, tak by Kruval pravdepodobne nemal veľkú šancu na výhru. Ale aj Grangerová nevyzerá nebezpečne a bola by dôstojná protivníčka. Skúsim zatiaľ nesúdiť podľa prvého dojmu. | ||