Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Trojice u lesa Aha, tak Andris má nějakou protekci… to je dobré vědět. Nejsem fanoušek podobných párty a zvláště pak kdyby měly probíhat u mě. A jestli se o ten pokoj opravdu nijak nehlásil. *Zlatá kůlnička na košťata.* Poslouchám Andrise, jak vypráví o své rodině. "Hmm, rodinu si člověk nevybírá." Shrnu jím podané informace. "Jestli jsme mezi hlavními 28 rodinami? Když nevím, tak asi nejsme co?" Usměju se. "O mém praprablabladědečkovi se můžeš dočíst v učebnicích historie, ale to ztěží něco znamená v dnešní době, takže asi ne." "Jo, jasně." Mávnu nad jejím vtipem rukou. "...Moment, cože? Hermiona odchází?" Úsměv na obličeji mi krátce naruší nervozita a možná… obavy. Pak pokrčím rameny a pronesu jak nejlépe lhostejně můžu. "Dobře pro ni… A odchází úplně nebo jen nebude v turnaji?" Pak si uvědomím, že to asi tito dva vědět nebudou… "To je asi teď jedno…" Mávnu nad tím rukou. Neklid ale stále zůstává… Takže v poháru je teď mé jméno víceméně nadbytečné. To jsem rád, že jsem se zase do něčeho namočil. Hmm, třeba mě pořád nevybere, nakonec jsou tu další adepti… Umbridge… no, tak to sotva… i když, další boost jeho ega,... třeba by praskl a byl by pokoj… Ale kdo jiný… "Takže to druhé?" Vrátím se k mé otázce. "Profesor Drakenho… Drakenol rozhodně působí mnohem sympatičtějším a schopnějším dojmem než Karkarov posledně. Rozhodně nevypadá jako nějaký obyčejný pobuda a jsem na něj docela zvědavý… co u vás učívá?" "Andre, Andrisi?" Zeptám se na preferované oslovení než pokračuju. "Panství se nejlépe poznává odspodu než ze zámků. A myslím, že pokud se vyhneme hloubení jam do země, úředníci by žádné problémy mít nemuseli?" Nevadilo by mi teď vyhnout se místům s větším počtem lidí, takže bych z těchto možností hlasoval pro les. | ||
| |||
 | MILOVNÍCI MUDLOV Tá mrcha. Toto jej nedarujem! V duchu nadávam na Ethel keď rozzúrený dupem po chodbách tohto zaostalého sídla. Však ja jej ukážem, ešte nevie s kým sa to zahráva! Doletel som do jedálne, ale tam som už profesorku nenašiel, ani v stupnéj hale. Cestou som skríkol na nejaké dievča, ktoré mi prstom ukázala smer do pokoja riaditeľky Krákavé. Aj keď mi celá tato naháňačka zabrala viac ako desať minút, zlosť ma neopustila ani o maličký kúsok. S rozzúreným výrazom na tvári som sa rútil priamo k dverám .... keď sa samé otvorili. To nie je absolútne nič nezvyčajné, ale spomalil som a ostal som prekvapený. Vo dverách stála ona. To nie .... podcenil som ju! Trochu neisto a pomaly som vkráčal dnu a už keď som videl tvár profesorky McGonagalovej, vedel som, že je zle. Pozrel som sa na Ethel a hneď mi došlo, že nech tu poviem, alebo vysvetlím čokoľvek, z tohto nevýjdem ako víťaz. Profesorka spustila svoju reč o tom, ako by sme mali vyjadriť solidaritu s Kruvalskými. Takže to kvôli ich neschopnosti som prišiel o normálny pokoj a dostal som stan? Možno, ale neverím tomu. Ethel by si našla spôsob ako mi ublížiť ... a zatiaľ čo počúvam reč profesorky, sľubujem si, že sa tej mrche Ethel pomstím. Ethel je slizká a zákerná a ja budem musieť hrať podobnú hru ak chcem vyhrať. Keď Krákavá a Ethel vypadli, profesorka si už nebrala servítku pred ústa. Poriadne mi naložila a ja som to potichu príjmal. So znechuteným a nahnevaným pohľadom som tam len tak stál a počúval jej slová. Ja že tu desím dievčatká, tá Ethel je démon a nie dievčatko! Nemá zmysel to profesorke vysvetľovať, neverila by mi. Preto tam stojím ako zbitý pes a aj keď za sebou profesorka zavrie dvere, chvíľu len tak stojím bez pohnutia a civím na ne. "Za toto zaplatíš ty mudlovská humusáčka." Vypustím trochu paru na Ethel a pre dnešnú noc už radšej ani nevyleziem z miestnosti. Ráno sa zobudím po veľmi nespokojnom spánku a zlosť ma neopustila ani o percento. Tvrdým zúrivým krokom nakráčam do sály aby som sa najedol. Bradavický žiaci mi aj popriali dobré ráno, ale odignoroval som aj ich. Zúrivosť okolo mňa bola doslova cítiť. Na Ethel som sa pre istotu ani nepozrel. Vidieť ten jej víťazoslavný ksicht takto na ráno by ma úplne odpálkoval. Nálada sa mi ale zlepšila ... nie veľmi, ale aspoň o trochu, keď mi do uší doľahlo, že sa Hermiona nezúčastní turnaja. Perfektné! Ona bola moja jediná súperka. Jediná, ktorá má schopnosti a aj podporu všetkých. Nie len Bradavických, ale úplne všetkých. Lebo zázračná Hermiona je hrdinka. Hovno, porazil by som ju kedykoľvek, ale ak sa nezúčastní, o to lepšie! Mám väčšiu šancu, že sa do turnaja dostanem ja! Po raňajkách som sa rozhodol vhodiť lístok so svojím menom do pohára. Cestou som začul, že sa budeme normálne učiť. Nie je to zlá, ani dobrá správa. Ak by sme sa neučili spolu, našiel by som si priestor pre samoštúdium. Vyhrať v turnaji je pre mňa vykúpenie. Urobím to pre Bradavice, pre Zmijozel a aj pre meno Umbridge. Aspoň malá útecha pre moju matku, ktorá hnije v Azkabane. Dokráčam k poháru, natiahnem ruku a vhodím lístok do plameňa. Toto je šanca. Toto je pre mňa príležitosť. Musí to výjsť! | ||
| |||
 | Lesu zdar William Blake, Gisli Gundersen
| ||
| |||
|
| ||
| |||
| Tři v lese Sleduju jejich rozhovor a moc se do něj nechci zapojovat. Nicméně zmíňka o pravděpodobně obrovském apartmánu mi připomene můj kamrlík a musím se nad tím pousmát. Zatímco na sebe štěkají, mě opožděně napadne, to jeho příjmení mi připadá povědomé... Nikdy jsem se moc nestaral o celebrity... V mém životě jich bylo víc než dost i tak a většina z nich byla jen banda arogantních a neschopných nímandů. Část Velké Trojky (pan vyvolený), Brumbál, Umbridge,... Brumbál asi zrovna nenaplňuje definici "neschopný", prý nakopal Voldemortovi na ministerstvu kouzel a ten se ho ze strachu raději zbavil tím, že jeho vraždou pověřil jiné... a poslední je teda jen takový výstřelek posledních pár let a kromě otravování vzduchu v jeho okolí, zatím nic významného neudělal. Když se ale vrátím k Potterovi, nijak zvlášť jsme se neznali a nejvíc, co jsem o něm věděl bylo zprostředkované. Zejména od Malfoye a přestože ten taky nebyl zrovna žádný pravdomluvec, dost z jeho invektiv se ukazovalo jako minimálně možných. Co by dělal bez svých kamarádů? Zejména bez Hermiony? Ta se mi zdála jako hlavní důvod jeho úspěchu... Nikdy jsem ji v tomto nechápal. Proč s nimi byla? Řekla mi kdysi, že to začalo už v prváku, ale nikdy jsem se nedověděl co se vlastně přesně stalo a dalo je dohromady, ale hádám, že to muselo být něco opravdu zásadního... | ||
| |||
| Na hraně lesů William Blake, Gisli Gundersen William Blake udělám si mentální poznámku v hlavě, i když jeho vystražená hůlka ve mě vyvolá jedno zvedlé obočí. Netušil jsem, že někdo může být tak paranoidní, že by po mě nejraději vypálil. Jsme doslova na kraji lesa, a přišel jsem od školy. Kdo můžu být, Santa Claus? Ne, jenom student nebo učitel. Ale nechal jsem to být. Pokynu mu, vypadá rozumně. Dokonce se zasměji jeho poznámce: ,,No, víš..." | ||
| |||
|
| ||
| |||
| V lese Sedím na pařezu zády ke škole, v ruce hůlku a kousek odemě se vznáší střep kamene, který jednou za čas máchnutím hůlky roztočím kolem dokola a sleduju záblesky světla na hladkých ploškách, které se vytvořily při prasknutí. Jakmile uslyším, že na mě někdo promluví, kámen spadne na zem a já se v úleku otočím s připravenou hůlkou po hlasu. Pak si všimnu jednoho z Kruvalských a je mi nějak povědomý, což mi dojde v zápětí. Schovám hůlku a promluvím s úlevou. "Doufal jsem v to, ale vsichni se asi nevyžívají ve spekulacích... Musím přiznat, že to byla celkem impozantní podívaná."[/b] Dodám potom na téma kráteru. "Jestli tě pohár vybere, máš už v podstatě dva úkoly splněné... Poražený drak a zbořené sklepení... Snad s tím nemáš nebudeš mít problémy."[/b] Usměju se na něj. "William Blake. Bradavice." Podám mu ruku. "Co ty si o tom myslíš? Proč po posledním fiasku a ještě k tomu po událostech s Voldemortem loni, pořádají další ročník?" Jakmile praskne větev, podívám se tím směrem a uvidím z úkrytu vycházející děvče. "Vůbec ne, pojď. Co tě přivádí sem? A tím sem myslím SEM." Zeptám se nově příchozí. | ||
| |||
|
| ||