U poháru s Umbridgem

U MLSNÉHO BAZILIŠKA

Vata

Nad stolkem stoupaly tři komínky páry ze tří zlacených hrnečků a vyšší blondýnka s přesladkým úsměvem postavila před Ginny talířek s kokoskou, Hermioně přistál pod nosem bručivý míša a Nicole čtverhranný moučník připomínající mramorový katafalk. Čokoládové žabky Nicole přání nesplnily. Vytáhla si Brumbála... a Hermiona:
"Mám Harryho," zasmála se. "Znamení to tedy není. Je teď snad v každé desítce. Tuhle s famfrpálovým dresem už dokonce mám..."

"Tak já si jí vezmu. Tohle je stejně pro Tebe!" zajásala Ginny, sebrala Harryho Hermioně a vrazila jí do ruky vlastní kartu."Mám ho jen s Kamenem mudrců a jak bojuje s mozkomory. Tu mimochodem sám nesnáší nejvíc... Na té famfrpálové aspoň nevypadá tak dětsky."

"A cože jsem tou výměnou získala... aha, chápu... tak to je opravdu chycená zlatonka, Ginny! Krákavá. Krákavá, Hermiona! Zakladatelka Krákavého hradu. Tu si nechám a při pohledu na ní si na vás vzpomenu, jak tady s tím zápasíte... Víte, že Hermiona Krákavá hrad založila před tisíci lety, ale Akademie je v něm jen necelé století? Hrozně zajímavé. Předtím šlo skutečně jen o rodový hrad a místo vysoké diplomacie... A... Ne, vážně se omlouvám, Nicole. Mrzí mě to, bylo by to tu s vámi oběma určitě moc fajn a cítila bych se jako na prázdninách. Jenže já si skutečně chtěla jen dodělat ročník a ne si tady hrát... Fandit vám ale na úkoly přijedu. Slibuju. Nebo spíš... Slibuji v případě, že se alespoň jedna z vás stane šampionkou!" usmála se Hermiona šibalsky.

Prásk!

Ginny kokoska vystřelila až ke stropu. Hermionina hůlka opustila záhyb pláště, ale vzápětí se její majitelka uklidnila a kokosku bez nehody stáhla Ginny zpět na talíř.
"Jestli to tu zaděláte, budete si to uklízet." sykla od pokladny sladká čarodějka. Úsměv stále široký. Oči baziliška.
"J-jistě." přisvědčila Ginny, která v obličeji od hanby trochu zrudla a zároveň jí začaly nekontrolovaně cukat koutky. "Mělo mě to napadnou, když byly skákavý, co?"

...

"S výukou začneme hned ráno po vyhlášení šampionů," zahučela ve sborovně Amélie Krákavá. "Formule jsou moje... prosím, Vaše Ctihodnosti?"
"Dohodli jsme se přece, že formule bude mít Minerva, paní ředitelko." usměvavě zamrkal Egbert Dusný.
"Ach ano, ovšem, úplně mi to vypadlo z hlavy, Vaše Ctihodnosti. Takže to bude takhle...

Therius Drakenol - Obrana proti černé magii a Lektvary... ano, profesore... je nás tu málo, tak musíme každého plně vytížit.
Minerva McGonagallová - Přeměňování... a... a Kouzelné formule!
Egbert Dusný - Dějiny čar a kouzel a Astronomie. Je to tak, Vaše Ctihodnosti?
Slečna Rozverná - Jasnovidectví a Bylinkářství. Co? Ano, zahrádka na to jí užije.
Olympa Maxime - Starodávné runy a Věštění z čísel. Prý se v tom vyzná... Mi včera říkala a vypadala nadšeně. Ale myslím, že problém bude spíš s angličtinou.
Constance Metlová - Přemisťování. Je v tom opravdu fantastická. A Péče o kouzelné tvory. To se bude vyučovat v lese. Tam nežije nic, co by slečna případně nezabila. V nutné sebeobraně, samozřejmě.
Řekla jsem to správně, slečno?"
"Stojí pořád u poháru, paní ředitelko." usmál se Dusný na Krákavou rozpačitě a jen se od ní odvrátil, zakoulel nešťastně očima.
"Ach ovšem, je tak zodpovědná... přitom by to vůbec nemusela dělat. Chce tam stát až do zítřka do večera."
"To nepotřebuje spát?" podivil se Dusný.
"Spát, jíst, pít... vylučovat." odfrkla si Rozverná. "Dokonce ani nezapáchá."
"Ale no tak, není třeba zabíhat do takových ordinálií."
"To já jen tak čistě akademicky..."
"Jistě."
"Její rekord jsou dva týdny."
"Pozoruhodné, pozoruhodné."

...

"Vyslovit Jeho jméno...
není žádný hrdinství...

ne tady a ne teď..." ozvala se za trojicí brýlatá dívka v uniformě Akademie. "Ale před... předtím... šlo o mnohé... Ne každý to věděl. Ale i ti nevědomí pociťovali zvláštní strach... Na tom jméně... byla umístěna Moc... A ta poutala... Poutala různé věci... A taky Jeho pozornost... kdo se hloupě chvástal, že Jeho jméno beztrestně používá a vláčí stokama... a nebyl potrestán... musel být sám Mocí chráněn... a nebo naopak natolik bezvýznamným hlupákem, že Jemu nestál za Slovo..." Williamovi mohla jistým způsobem připomenout Ufňukanou Uršulu. Byla ale světlovlasá a tvářila se velmi sebejistě. Za obroučkami jí při výkladu jiskřilo.
"Nechtěla jsem vás poslouchat, ale přeslechnout vás nešlo... Zámek je ve vesnici pokud se tam chystáte, patří Svatouškům, ale bude tam jen služebnictvo... aby je... Hrad najdete v Chmurné zátoce, tam nebude živá duše... Starej Rowan-Webb lítá po všech čertech a obvykle zapomene zamknout... Jo a to jeho sídlo neni zrovna zrcadlovej sál. Tady mladej panáček mi rozumí, když je sám ve vatě... Zátoka je tímhle směrem a pak na rozcestí doleva." ukázala rukou po pěšině vinoucí se ke krásnohůlskému kočáru.

A byla ta tam.

V vzduchu se - jak se zdálo - chvíli nesl zvonivý dívčí smích.

Tři a les

Trojice u lesa

Lesu zdar

William Blake, Gisli Gundersen

Na návrh Gisli se zatvářím vysloveně překvapeně. ,,Jak velký si myslíš, že ten ,,apartmán"" řeknu a naznačím rukama úvozovky. ,,Je? Je to prostě pokoj pro jednoho, jenom tomu říkájí apartmán. Asi proto, že mám trochu decentnější nábytek, a lehce podezřelé zrcadlo" dodám, a otočím se na Williama. Ten mezitím řekne, že mu moje jméno přijde povědomé. Na tváři mám...Inu, nečitelný výraz. Lehce sebou zatřesu. ,,Moje rodina je docela známá, ano...Bohužel ne v dobrém. Do jednoho zločinci. Naštěstí žiji u nevlastního otce a matky, což jsou respektovaní bystozoři. Hlavně můj otčím, Leklan von Bellen. Chytil Arsenia Sirku, toho žháře. Nevím, zda jsi o tom četl" začnu. ,,Ale ne, nejsem pravnuk Gellerta Grindelwalda, pokud ti leží tohle na srdci. Jsem si celkem jistý, že měl velmi...specifické preference..." řeknu prostě, a poškrábu se ve vlasech. Potom jenom dodám: ,,A to by ses možná divil. Vždycky se najde spousta zlých lidí" Ta myšlenka mě donutí vzpomínat. A ne na dobré věci. Opět se lehce zatřesu, ale udržuji běžný výraz, byť trochu křečovitý.
,,Ano, jak říká Gisli, od pádu Voldemorta se i na naší škole mnohé změnilo. Dle mého osobního názoru k lepšímu. Máme nyní dokonce i studenty smíchané s magickými tvory, což je důležité, protože předtím se jim podobným nedostávalo žádné vzdělání, kdyžto nyní mají možnosti jako všichni ostatní" řeknu následně.
,,Co tvoje rodina Williame? Blakeovi nejsou pokud mě paměť neklame jednou z 28 hlavních rodin tady v Británii, že?"
Gisli mezitím navrhne, abychom šli dále do lesa. ,,Popravdě, navrhoval bych, abychom se šli ještě podívat tady po Akademii. Moc jsem toho zatím neviděl, včetně obchodů v Malém Bustlingu. A úplně se mi nechce zase dostat sekec od nějakých úředníků, které bychom v lese potkali..." řeknu prostě. ,,Docela by mě i zajímalo to místní panství. Je tu i další zámek, a překvapuje mě, že jsem o něm nikde nic moc nedohledal. Mohlo by to být dobré dobrodružství" nadnesu návrh.

Tři a les

Tři v lese

Sleduju jejich rozhovor a moc se do něj nechci zapojovat. Nicméně zmíňka o pravděpodobně obrovském apartmánu mi připomene můj kamrlík a musím se nad tím pousmát. Zatímco na sebe štěkají, mě opožděně napadne, to jeho příjmení mi připadá povědomé... Nikdy jsem se moc nestaral o celebrity... V mém životě jich bylo víc než dost i tak a většina z nich byla jen banda arogantních a neschopných nímandů. Část Velké Trojky (pan vyvolený), Brumbál, Umbridge,... Brumbál asi zrovna nenaplňuje definici "neschopný", prý nakopal Voldemortovi na ministerstvu kouzel a ten se ho ze strachu raději zbavil tím, že jeho vraždou pověřil jiné... a poslední je teda jen takový výstřelek posledních pár let a kromě otravování vzduchu v jeho okolí, zatím nic významného neudělal. Když se ale vrátím k Potterovi, nijak zvlášť jsme se neznali a nejvíc, co jsem o něm věděl bylo zprostředkované. Zejména od Malfoye a přestože ten taky nebyl zrovna žádný pravdomluvec, dost z jeho invektiv se ukazovalo jako minimálně možných. Co by dělal bez svých kamarádů? Zejména bez Hermiony? Ta se mi zdála jako hlavní důvod jeho úspěchu... Nikdy jsem ji v tomto nechápal. Proč s nimi byla? Řekla mi kdysi, že to začalo už v prváku, ale nikdy jsem se nedověděl co se vlastně přesně stalo a dalo je dohromady, ale hádám, že to muselo být něco opravdu zásadního...
Vrátím se do reality a vstoupím jim do hádky otázkou na Andrise. "Tvoje příjmení mi je nějaké povědomé... shoda jmen?" Zeptám se a snažím se marně vzpomenout si, kde jsem to příjmení slyšel.

Když mluví o tom, že Voldemort nebyl jediný, před očima mám znovu obličej toho smrtijeda. Rychle jej ale zatlačím zpět do pozadí. "Ne, to nebyl... A teď, když už je zase pryč, a podle Pottera... a pár dalších lidí definitivně,..." pokrčím rameny "...nevidím důvod, proč by v tom měl KDOKOLIV z jakéhokoliv důvodu pokračovat."

Gisli se pak zeptá mě a já odpovím s nepřímou referencí na téma, které rozebírali mezi sebou před chvílí. "Čerstvý vzduch? Můj apartmán se nedá dobře větrat a hlavní sál je vydýchaný tou hromadou studentů uvnitř, kteří se přou o možných šampionech a vítězích turnaje, když ten je už víceméně jasný. Grangerová to má jasně vyhrané...." Řeknu napůl žertovně dosud nevědom si jejího odstoupení nebo spíš nenastoupení do turnaje.
"Možná je to klišé, možná jen moje ignorance, ale měl jsem za to, že Kruval je chlapecká škola. Změnilo se od posledně něco nebo jen Karkarov na předchozí turnaj vzal pouze mužskou část studentstva?" Zeptám se pak.

Na hraně lesů

William Blake, Gisli Gundersen

William Blake udělám si mentální poznámku v hlavě, i když jeho vystražená hůlka ve mě vyvolá jedno zvedlé obočí. Netušil jsem, že někdo může být tak paranoidní, že by po mě nejraději vypálil. Jsme doslova na kraji lesa, a přišel jsem od školy. Kdo můžu být, Santa Claus? Ne, jenom student nebo učitel. Ale nechal jsem to být. Pokynu mu, vypadá rozumně. Dokonce se zasměji jeho poznámce: ,,No, víš..."

Objeví se tu holka, z naší školy. Vzhledem k tomu, odkud právě vylezla, mám tušení, že mě sem špehovala. Proč? Tahle myšlenka ve mně vyvolá podezření. Můj otec vždy měl spoustu nepřátel, ale i spoustu přátel, a rozhodně jsem špehování své osoby nebral na lehkou váhu. Tuhle holku jsem pořádně neznal, jenom jsem věděl, že její rodina vede blázinec, ale zdále se být se mnou velmi familérní. Její poznámky, a především fyzické bouchnutí dozad, ve mně vyvolalo zamračení a sevřenou pěst.
,,Nevím, co máš za problém. Všiml jsem si, jak se na mě díváte s Heidrun už v hostinci" řeknu nesouhlasně. ,,Toho draka jsem chtěl jenom zneškodnit, aby neničil naší loď a ideálně nezabil nějakého studenta. Nevěděl jsem, že tady budou nějaké katakomby" řeknu jasně. ,,A co se týče apartmánu, já jsem si ho sám nedal" řeknu s pokrčenými rameny. ,,Takže pokud sis mě sem jenom přišla dobírat..." řeknu nekompromisně.

Obrátím se na Blakea. ,,A abych odpověděl tobě, myslím si, že se všichni snaží zapomenout. Tvářit se, že je vše zase normální, i když není. Není to zase až tak dávno. Většina lidí se otřepala jenom trochu, a kouzelnický svět je stále na ostří nože. A Voldemort nebyl a není jediný zlý čaroděj" řeknu na konci poněkud...tajemně. ,,Jsem rád, že se taky nebojíš užívat jeho jméno. Přišlo mi to vždy jako důkaz zbabělství. Stejně je již mrtvý. I když to už jednou překonal. Myslím, že podruhé už mrtvý zůstane" dodám následně.