Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Vyrušeni "Nějak jsem přeslechl tvoje jméno." Řeknu jí. "A co bylo tehdy, není teď. Voldemort je mrtvý, zase. Jeho jméno už nemá moc, zase. A než na dodržování zákona o nevyslovování jména se mělo víc pracovat na příčině." Vyslechnu si doporučení výletu a koukám, jestli to nějak nezmění rozložení sil výběru. "Mimochodem, mám rád formule a obranu." Odpovím pak zpětně na dotaz Gisli, když ta co nás vyruší odejde. | ||
| |||
 | KRUVAL Hodím svoje meno do pohára a okolitých ľudí som si veľmi nevšímal. Toto je moja chvíľa, ale to, že ja som si nevšímal ich neznamená, že oni si nevšimli mňa. Keď sa otočím od pohára osloví ma nejaké dievča. Tá bude Kruvalská. Ja mám na tvári nepríjemný výraz kvôli tomu, čo sa stalo minulú noc a myslím, že tak rýchlo sa toho výrazu nezbavím. Ale tá Kruvalská holka mala na tvári celkom milý úsmev a popriala mi šťastie. Nemám náladu na vykecávanie, ale odkedy som tu, je to možno prvá tvár, ktorá sa aspoň tvári milo. Samozrejme to môže myslieť ironicky, je z Kruvalu a tam sú všetci až prehnane namyslení a nepríjemní. Ale rozhodnem sa na chvíľu odložiť svoj nasraný výraz a odpovedať jej ... milo. "Nemyslím si, že je to o šťastí. Pohár vyberá najlepších a najvhodnejších na turnaj. Ak ma vyberie, je to preto, lebo som si to zaslúžil a nie len pre šťastie. Ty si tam už meno hodila?" Pozriem sa na ňu so zamysleným výrazom. Nevyzerá vôbec nebezpečne, ak by pohár vybral ju, tak by Kruval pravdepodobne nemal veľkú šancu na výhru. Ale aj Grangerová nevyzerá nebezpečne a bola by dôstojná protivníčka. Skúsim zatiaľ nesúdiť podľa prvého dojmu. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | U MLSNÉHO BAZILIŠKA "Merci". Usměji se mile na ženu když před nás postaví naše objednávky. Ten můj moučník vypadá velmi chutně, ale zatím jej nechám, jelikož máme ty žabky. Nedočkavě rozdělám svou krabičku a.. Brumbál? No, Hermiona to není, ale i tak to je někdo kdo byl slavný a velmi schopný, takže si ho určitě nechám. Hermiona má Pottera. Jsem si jistá že právě Harry výrobcům Žabek dost zvýšil prodeje. Když se Hermiona zmiňuje o Mozkomorech, snažím si to představit, museli toho zažít tolik.. Pobaveně se usměji když Ginny s Hermionou "smění" svoji kartičku. Mám dojem že Harryho bude mít vážně ráda.. A to že se spojilo jméno Hermiony s místní Akademií je vážně fajn, ale ani to ji nepřesvěečí aby svůj názor změnila. "Dobše. Teť budu doufat še se tam dostaneme eště fíce!" Usměji se když Hermiona zmíní že by nás případně jezdila podporovat, bylo by to skvělé! Lehce sebou trhnu když uslyším ten zvuk. Samozřejmě mně to polekalo, naštěstí to byla jen ta kokoska. A vše je v pořádku. Dívám se na Ginny a cukají mi koutky, snažím se nesmát, ale nevydržím a vyprsknu smíchy. "Je suis désolée.. Asi nechtít aby ty ji šnědla Ginny". Zaculím se na Ginny. Hermiony bude škoda, ale myslím že i my dvě bychom si mohly rozumět.. Jak se uklidníme, pustím se do svého moučníku a čaje. Tohle je moc hezké, jen tak si užívat s novými přáteli. Určitě se pak budu chtít s Hermionou rozloučit až odejde, ale ještě před tím, pokud bude chtít, bych je vzala na prohlídku našeho kočáru a našich koní, mohlo by to být fajn. | ||
| |||
 | Vata Nad stolkem stoupaly tři komínky páry ze tří zlacených hrnečků a vyšší blondýnka s přesladkým úsměvem postavila před Ginny talířek s kokoskou, Hermioně přistál pod nosem bručivý míša a Nicole čtverhranný moučník připomínající mramorový katafalk. Čokoládové žabky Nicole přání nesplnily. Vytáhla si Brumbála... a Hermiona: ... "S výukou začneme hned ráno po vyhlášení šampionů," zahučela ve sborovně Amélie Krákavá. "Formule jsou moje... prosím, Vaše Ctihodnosti?" ... Za trojící zaskřípal štěrk. "Vyslovit Jeho jméno... | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Trojice u lesa Aha, tak Andris má nějakou protekci… to je dobré vědět. Nejsem fanoušek podobných párty a zvláště pak kdyby měly probíhat u mě. A jestli se o ten pokoj opravdu nijak nehlásil. *Zlatá kůlnička na košťata.* Poslouchám Andrise, jak vypráví o své rodině. "Hmm, rodinu si člověk nevybírá." Shrnu jím podané informace. "Jestli jsme mezi hlavními 28 rodinami? Když nevím, tak asi nejsme co?" Usměju se. "O mém praprablabladědečkovi se můžeš dočíst v učebnicích historie, ale to ztěží něco znamená v dnešní době, takže asi ne." "Jo, jasně." Mávnu nad jejím vtipem rukou. "...Moment, cože? Hermiona odchází?" Úsměv na obličeji mi krátce naruší nervozita a možná… obavy. Pak pokrčím rameny a pronesu jak nejlépe lhostejně můžu. "Dobře pro ni… A odchází úplně nebo jen nebude v turnaji?" Pak si uvědomím, že to asi tito dva vědět nebudou… "To je asi teď jedno…" Mávnu nad tím rukou. Neklid ale stále zůstává… Takže v poháru je teď mé jméno víceméně nadbytečné. To jsem rád, že jsem se zase do něčeho namočil. Hmm, třeba mě pořád nevybere, nakonec jsou tu další adepti… Umbridge… no, tak to sotva… i když, další boost jeho ega,... třeba by praskl a byl by pokoj… Ale kdo jiný… "Takže to druhé?" Vrátím se k mé otázce. "Profesor Drakenho… Drakenol rozhodně působí mnohem sympatičtějším a schopnějším dojmem než Karkarov posledně. Rozhodně nevypadá jako nějaký obyčejný pobuda a jsem na něj docela zvědavý… co u vás učívá?" "Andre, Andrisi?" Zeptám se na preferované oslovení než pokračuju. "Panství se nejlépe poznává odspodu než ze zámků. A myslím, že pokud se vyhneme hloubení jam do země, úředníci by žádné problémy mít nemuseli?" Nevadilo by mi teď vyhnout se místům s větším počtem lidí, takže bych z těchto možností hlasoval pro les. | ||
| |||
| MILOVNÍCI MUDLOV Tá mrcha. Toto jej nedarujem! V duchu nadávam na Ethel keď rozzúrený dupem po chodbách tohto zaostalého sídla. Však ja jej ukážem, ešte nevie s kým sa to zahráva! Doletel som do jedálne, ale tam som už profesorku nenašiel, ani v stupnéj hale. Cestou som skríkol na nejaké dievča, ktoré mi prstom ukázala smer do pokoja riaditeľky Krákavé. Aj keď mi celá tato naháňačka zabrala viac ako desať minút, zlosť ma neopustila ani o maličký kúsok. S rozzúreným výrazom na tvári som sa rútil priamo k dverám .... keď sa samé otvorili. To nie je absolútne nič nezvyčajné, ale spomalil som a ostal som prekvapený. Vo dverách stála ona. To nie .... podcenil som ju! Trochu neisto a pomaly som vkráčal dnu a už keď som videl tvár profesorky McGonagalovej, vedel som, že je zle. Pozrel som sa na Ethel a hneď mi došlo, že nech tu poviem, alebo vysvetlím čokoľvek, z tohto nevýjdem ako víťaz. Profesorka spustila svoju reč o tom, ako by sme mali vyjadriť solidaritu s Kruvalskými. Takže to kvôli ich neschopnosti som prišiel o normálny pokoj a dostal som stan? Možno, ale neverím tomu. Ethel by si našla spôsob ako mi ublížiť ... a zatiaľ čo počúvam reč profesorky, sľubujem si, že sa tej mrche Ethel pomstím. Ethel je slizká a zákerná a ja budem musieť hrať podobnú hru ak chcem vyhrať. Keď Krákavá a Ethel vypadli, profesorka si už nebrala servítku pred ústa. Poriadne mi naložila a ja som to potichu príjmal. So znechuteným a nahnevaným pohľadom som tam len tak stál a počúval jej slová. Ja že tu desím dievčatká, tá Ethel je démon a nie dievčatko! Nemá zmysel to profesorke vysvetľovať, neverila by mi. Preto tam stojím ako zbitý pes a aj keď za sebou profesorka zavrie dvere, chvíľu len tak stojím bez pohnutia a civím na ne. "Za toto zaplatíš ty mudlovská humusáčka." Vypustím trochu paru na Ethel a pre dnešnú noc už radšej ani nevyleziem z miestnosti. Ráno sa zobudím po veľmi nespokojnom spánku a zlosť ma neopustila ani o percento. Tvrdým zúrivým krokom nakráčam do sály aby som sa najedol. Bradavický žiaci mi aj popriali dobré ráno, ale odignoroval som aj ich. Zúrivosť okolo mňa bola doslova cítiť. Na Ethel som sa pre istotu ani nepozrel. Vidieť ten jej víťazoslavný ksicht takto na ráno by ma úplne odpálkoval. Nálada sa mi ale zlepšila ... nie veľmi, ale aspoň o trochu, keď mi do uší doľahlo, že sa Hermiona nezúčastní turnaja. Perfektné! Ona bola moja jediná súperka. Jediná, ktorá má schopnosti a aj podporu všetkých. Nie len Bradavických, ale úplne všetkých. Lebo zázračná Hermiona je hrdinka. Hovno, porazil by som ju kedykoľvek, ale ak sa nezúčastní, o to lepšie! Mám väčšiu šancu, že sa do turnaja dostanem ja! Po raňajkách som sa rozhodol vhodiť lístok so svojím menom do pohára. Cestou som začul, že sa budeme normálne učiť. Nie je to zlá, ani dobrá správa. Ak by sme sa neučili spolu, našiel by som si priestor pre samoštúdium. Vyhrať v turnaji je pre mňa vykúpenie. Urobím to pre Bradavice, pre Zmijozel a aj pre meno Umbridge. Aspoň malá útecha pre moju matku, ktorá hnije v Azkabane. Dokráčam k poháru, natiahnem ruku a vhodím lístok do plameňa. Toto je šanca. Toto je pre mňa príležitosť. Musí to výjsť! | ||
| |||
 | Lesu zdar William Blake, Gisli Gundersen
| ||