Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | V lese Sedím na pařezu zády ke škole, v ruce hůlku a kousek odemě se vznáší střep kamene, který jednou za čas máchnutím hůlky roztočím kolem dokola a sleduju záblesky světla na hladkých ploškách, které se vytvořily při prasknutí. Jakmile uslyším, že na mě někdo promluví, kámen spadne na zem a já se v úleku otočím s připravenou hůlkou po hlasu. Pak si všimnu jednoho z Kruvalských a je mi nějak povědomý, což mi dojde v zápětí. Schovám hůlku a promluvím s úlevou. "Doufal jsem v to, ale vsichni se asi nevyžívají ve spekulacích... Musím přiznat, že to byla celkem impozantní podívaná."[/b] Dodám potom na téma kráteru. "Jestli tě pohár vybere, máš už v podstatě dva úkoly splněné... Poražený drak a zbořené sklepení... Snad s tím nemáš nebudeš mít problémy."[/b] Usměju se na něj. "William Blake. Bradavice." Podám mu ruku. "Co ty si o tom myslíš? Proč po posledním fiasku a ještě k tomu po událostech s Voldemortem loni, pořádají další ročník?" Jakmile praskne větev, podívám se tím směrem a uvidím z úkrytu vycházející děvče. "Vůbec ne, pojď. Co tě přivádí sem? A tím sem myslím SEM." Zeptám se nově příchozí. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | VÝLET Nevím jak to slyšela, ale jedna dívka, nejspíše z Kruvalu, řekla že bychom tak Egbertovi říkat neměly. Trošku zahanbeně na ni kouknu a chci něco říct, ale Hermiona mi řekne něco o Egbertovi a hanba je tatam. To zní jako opravdu.. Zajímavý člověk. A on bude porotce. Na to jsem zvědavá.. Rozloučím se s holkama a jdu, tedy letím, do našeho kočáru. Z vrchu vypadá okolí školy velice malebně, těším se až si to tu vše projdu. Teď večer se pomazlím s našimi koňmi, jak to občas dělám, převleču se do spacího úboru a lehnu si s knihou kterou napsala zdejší profesorka. Těším se až si s ní budu moci promluvit, nebo ji aspoň lépe poznám. Ráno vstanu krátce po tom co vyjde slunce. Lehce se protáhnu, vykonám ranní hygienu, pozdravím se s ostatními a s šálkem teplého čaje vyjdu ven z kočáru, užít si tu krásu, zejména vůni trávy a ranní rosu. Přemýšlím o tom jaký bude dnešek, co s holkama podnikneme. Poté se zajdu převléct, do svého sportovního úboru a dám si pořádnou rozcvičku. Takhle po ránu jsem cvičila i dříve, ale né moc pravidelně, což bych teď ráda změnila, protože při Turnaji by se lepší kondice mohla hodit. Po cvičení se samozřejmě umyji, převléknu se do uniformy a trochu se stříknu parfémem jež voní lehce po vanilce. S úsměvem na tváři venku nasednu na koště a letím k Akademii, kde se setkávám s holkama. Tedy, jen s Ginny. Pozdravíme se a jdeme společně hodit papírek se jménem do Poháru. Poté si sedneme ve velké síni kde tou dobou ještě skoro nikdo není a při snídani mi Ginny řekne proč tu není Hermiona. Chce skončit? A jet do školy? To mně docela nepříjemně překvapilo. "Ale.. Proš? Vy vešer o něšem mluvily?" Že se Hermiona rozhodla přes noc změnit názor se mi moc nezdá, ale zatím to nechám být, zeptám se jí později. Po snídani jdeme s Ginny za Hermionou, kterou obejmutím pozdravím a všechny tři se vydáme ven, do Malého Bustlingu. Cesta chvíli zabere, ale aspoň můžeme v klidu klábosit a užívat si okolní přírodu.. Dorazíme do Malého Bustlingu a rozhodmeme se, že si to tu celé projdeme. A tak tedy jdeme. Je to zvláštní pocit, jsou zde jasné znaky kouzelnické, i mudlovské kultury. Občas když procházíme kolem nějakého místa, Hermiona řekne pár drobností nebo nějakou zajímavost. "Tohle je Cukrárna U mlsného baziliška. Prý tu mají ty nejlepší dezerty a sladkosti, kouzelnické i mudlovské.. Támhle to, to je Hospoda U Jacka Dračí nohy, tam bychom prý neměly chodit. Údajně se tam potulují všelijací lidé, hlavně pijané, a hostinský z vás dostane i poslední srpec.. Tímhle směrem je Chmurný hrad. Tam prý žije poslední potomek starodávného kouzelnického rodu, Algernon Rowan-Webb". Je vidět že ji to baví když o tom mluví a já Hermionu ráda poslouchám. Projdeme i kolem jakéhosi Panství, ale o tom Hermiona moc neví a tak se zeptáme někoho kdo jde zrovna kolem. Svatohrad? To je zvláštní jméno. Budu se pak muset zeptat někoho na Akademii, jistě budou vědět víc.. Nakonec dostaneme chuť na něco dobrého a tak zajdeme do Mlsného baziliška. Obsluhuje tam mladá, příjemně vypadající žena, která nás hned začne vítat, usazovat a říkat nám co dnes mají. Skákavé kokosky, škrtící štrůdl, pekelné sušenky, bručivý míša (řez) a Merlinův marcipánový moučník. To jsou zajímavé věci, u některých si nejsem jistá co očekávat. Nakonec si dám černý čaj a k tomu ten Merlinův marcipánový moučník, na který jsem zvědavá, marcipán miluji.. Ještě se pak k paní nakloním a tiše ji požádám o tři čokoládové žabky, ať dá každé z nás jednu. Samozřejmě holky zvu, takže platit budu já. Co se těch žabek týče, tak né jen že jsou dobré, ale hlavně jsem zvědavá, kdo koho dostane. Určitě bych ráda zrovna Hermionu, což by bylo fajn. Mohla bych jí to ukázat a říct, že je to znamení.. S úsměvem mrknu na Ginny a podívám se na Hermionu. "Ty skutešně chčeš odejít?" Zeptám se přátelsky a pokračuji. "Já asi chápat proš, ale.. Mně pšijde veliká škoda.. Ty mochla vychrát. Ale ještli ty neceš, tak proš i tak nezůstat? My mochly ušit spolu.. A co chdyž půjde Ginny? Ty nechala jí tu sama, bez spolešnost, ani nefandila". Tiše si povzdychnu, pousměji se a pokud mně Hermiona nechá, lehce ji přátelsky vezmu za ruku. "Ty jši si jištá? Kdyby ty zůstala, byla by feliká potpoa, po mně i Ginny.. Še?" Usměji se na dívku vedle sebe. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Těžká rána Částečně William Blake Malý Bustling bude mým novým domovem. Už od pohledu se jedná o sympatickou malou vesničku, která přímo podbízí k prozkoumávání. Určitě tu budu muset nakoupit pár suvenýrů rodině - především matka je ohledně těchto věcí velmi sentimentální. Budova, kde bydlíme, nevypadá vůbec špatně. Jde o důstojné zázemí, a dokonce se mi poštěstí mít privátní apartmán. Ředitel se na mě sice mračí, ale dá mi jej. Usměji se, ale všimnu si, že další studenti na mě spíše koukají závistivě, především Heidrun. Ponechám to bez reakce. Není to moje vůle, že jsem dostal tenhle apartmán pomyslím si. A jsem si celkem jistý, že to není kvůli statusu napadne mě, ale nechám to být. Těším se na to, až se umyji a budu moci zaplout do postele. Položím si zavazadlo vedle postele, a začnu se vybalovat. Poté se vydám prozkoumat pokoj. Ahoj Andrisi! Vypadáš unaveně, a to nikomu nesluší! Odpočiň si, a zítra se dáme do práce! Hlas, který mi zní v hlavě, mě zarazí. Otočím se zhruba směrem, odkud přišel. Tedy k zrcadlu. Dám si dvě a dvě dohromady. Ráno zahájím teplým ovocným čajem, který si vychutnávám na svém balkónku. Pozoruji, jak se Malý Bustling probouzí k životu, stejně tak jako hrad. Zívnu. Slyším, že se postupně probouzejí i ostatní. Brzy se vydáme společně na snídani. Obleču se. Potom se připojím k ostatním. Dozvídám se hned z rána spoustu novinek. Hermiona Grangerová, legenda, se rozhodla odsud v podstatě odjet. Nedivím se jí, popravdě mi přijde zvláštní, že někdo takový vůbec ještě stále chodí do školy. Harry Potter i Ron Weasley už ve škole nepokračovali, tak proč by měla osoba, která je z téhle trojice nejspíše nejvzdělanější? Hrdinové by neměli psát domácí úkoly pomyslím si. Zatímco ukousávám dýňový muffinek, uvědomím si, že sedím u Kruvalského stolu zcela sám. To mi nikdy nevadilo, a dává mi to dobrou možnost pozorovat ostatní. Sleduji Heidrun a Gisli, společně s dalšími dívkami ze zdejší Akademie, jak postupně chodí házet své lístky do poháru. ,,Hm" řeknu si prostě. To jsem tedy zvědavý, koho ten pohár vybere pomyslím si. Vydám se k rozpisu výuky, kde sleduji, komu byl přiřazen jaký předmět. Dalo se očekávat, že se ve škole budeme i učit, a já jsem hodlal nezklamat dobré jméno Kruvalu. Ten Dusný mě ale přesto rozčiluje, ten člověk je nesnesitelný. Ale no tak co, budu si prostě během jeho výkladu kreslit, či tak něco. Poté co dojím svůj muffinek, se vydám prozkoumávat prostory zdejšího hradu. Primárně mě zajímá zahrada směřující k lesu, kterou jsem včera v podstatě zcela sám kompletně zničil. Zajímalo mě, jak a zda daný problém už nějací kouzelníci řešili. Po cestě si všimnu, že tu je jediný další student, překvapivě dle oděvu asi z Bradavic. Zdá se, že chce jít také směrem do lesa, či k lesu? ,,Inu, to bych tedy nečekal, že zde někoho potkám. Všichni ostatní házejí v hale a spekulují. Ale já se sem jdu podívat na dílo mé včerejší zkázy" oslovím Bradavického studenta. ,,Či záchrany, záleží jak se to vezme. Co na to říkáte vy z Bradavic?" dodám následně ,,Andris von Grin-Erdwall. Z Kruvalu. A ty?" | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Je to tady Sakra, sakra, sakra, sakra... Pokouším se znovu získat kontrolu nad nepovedeným kouzlem. Už to skoro mám a pak je najednou po všem a slyším místní profesorku. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | Úzkost "Ono už to někoho napadlo před Tebou." šeptla Hermiona. "Dusnému se Nudný přezdívá. Je prý tak zaujatý svou velkolepostí, že přes ni nevidí na zem. To si rozhodně budeme moci přes turnaj ověřit... Do poháru by asi bylo nejlepší vhodit lístek už před snídaní. Pak se tam všichni nahrnou a tipuji, že odpočívadlo sira Percivala nebude moc velké." Příliš velký nebyl ani přístěnek, který se William Blake rozhodl zvětšit rozšiřujícím zaklínadlem. "Za toto zaplatíš!" vmetl Malcom do tváře Ethel Svatouškové. Dívka se zatvářila vítězoslavně. "Děkuji."odvětila sladce a dívala se, jak se Malcolm žene pro profesorku McGonagallovou. V jídelně již nebyla, ani ve vstupní hale. Malcolm se postupně doptal na cestu až k pokojům ředitelky Amélie Krákavé ve druhém patře. Prošel přitom přes rytířský salonek i mramorovou podlahu a masivní vyřezávané dveře se před ním dokořán rozevřely - na moment myslel, že samy. Jenže omyl. Otevřela je Ethel.  Když se ráno Minerva McGonagallová vyhrabávala ze spacáku na Menším nádvoří, nevěděla, že jí čeká další nepříjemnost. Novina se rozšířila rychlostí požáru a nejen profesorka McGonagallová považovala letošní ročník turnaje za prohraný. | ||