Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 | Úzkost "Ono už to někoho napadlo před Tebou." šeptla Hermiona. "Dusnému se Nudný přezdívá. Je prý tak zaujatý svou velkolepostí, že přes ni nevidí na zem. To si rozhodně budeme moci přes turnaj ověřit... Do poháru by asi bylo nejlepší vhodit lístek už před snídaní. Pak se tam všichni nahrnou a tipuji, že odpočívadlo sira Percivala nebude moc velké." Příliš velký nebyl ani přístěnek, který se William Blake rozhodl zvětšit rozšiřujícím zaklínadlem. "Za toto zaplatíš!" vmetl Malcom do tváře Ethel Svatouškové. Dívka se zatvářila vítězoslavně. "Děkuji."odvětila sladce a dívala se, jak se Malcolm žene pro profesorku McGonagallovou. V jídelně již nebyla, ani ve vstupní hale. Malcolm se postupně doptal na cestu až k pokojům ředitelky Amélie Krákavé ve druhém patře. Prošel přitom přes rytířský salonek i mramorovou podlahu a masivní vyřezávané dveře se před ním dokořán rozevřely - na moment myslel, že samy. Jenže omyl. Otevřela je Ethel.  Když se ráno Minerva McGonagallová vyhrabávala ze spacáku na Menším nádvoří, nevěděla, že jí čeká další nepříjemnost. Novina se rozšířila rychlostí požáru a nejen profesorka McGonagallová považovala letošní ročník turnaje za prohraný. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Nečekané Události Tak tohle jsem nečekal. I když se mi to příčí, tak si nedokáži pomoci a poté co předvede Metlová těm ministerským červům na ni pohlédnu a uznale přikývnu. Tohle se jí fakt povedlo. Je tam ale znát i dost podráždění. Teď mě zatáhla do tohohle incidentu a nejspíš mě budou z britského ministerstva kvůli tomu otravovat a prosit mě o vysvětlení toho co se tady stalo, pokud jim nebude stačit Metlová... mám lepší věci na práci. Ale to už je teď jedno. Každopádně, když ti dva ministerští šašci odejdou a Grin-Erdwall se začne omlouvat, tak to vezmu na vědomí pokynutím hlavy a poté se rozločím s Krákavou a Metlovou a odejdu z ředitelny společně s Grin-Erdwallem. Toho si vezmu někam stranou a jen mu v podstatěš suše oznámím, že má příště používat mozek a nejít do toho tak zhurta, spíše aspoň s trochou soudnosti. Ale také ho pochválím, že to nebyl špatný nápad. Jenom to dost přehnal. . . . O nějaký čas později už sedím ve 'velké' síni a poslouchám Dusného, jak předčítá nová pravidla pro turnaj, která se z nějakého nepochopitelného důvodu dozvídáme až nyní. Hned ono první pravidlo je nečekané a tak nějak nedokáži pochopit, proč se rozhodli jej zavést. "Vědět to dříve, tak sebou vezmu i nějaké talentované studenty šestého ročníku. Možná. To papírování s tím by mi za to nejspíš nestálo. Ale proč tohle zrovna chtějí zavést teď? Po tom co se stalo minule a soutěžil tam 14tiletý Potter? Myslel bych si, že tohle je od nějakého podobného kroku odradí." Na tohle ale zapomenu sotva se dostaneme k pravidlu číslo 3. "COŽE?! JAK SE OPOVAŽUJÍ!" Vyměním si nasupený pohled s madame Maxime, která na to očividně má podobný názor jako já. "Co je tohle za naprostou hloupost, skandál!" Dobrá, teoreticky, je v tom určitá logika. Jestli chtějí doopravdy zajistit nestrannost poroty. Ovšem, jednání britského ministerstva školy a okolnosti okolo organizace tohoto turnaje mě přivádějí spíše k myšlence, že to je jen důvod, aby se mohlo nadržovat zdejším britským školám, tedy Bradavicím a nejspíš i ta Krákavá si něco vyjednala pro sebe. Koneckonců, porotce bude vybírat očividně britská strana, nejspíš Dusný. A proč ti by nenadržovali 'svým'? Takže proti tomu musím bojovat tím, že si zařídím nějakého 'svého' porotce. A navíc... neuškodí se mít nějakou pojistku, výhodu kterou si lze vítězství učinit jistým. A já nedopustím, aby Bradavice a tahle škola kterou vede nějaká senilní ježibaba společně shrábli vítězství nějakými podlými praktikami, jako minule v tom neplatném ročníku. Někoho tam do té poroty prostě nějak dosadím. Jen se rozhodnout, jak postupovat. Navenek se ale dále snažím působit klidně, ať už s tímhle novým pravidlem nesouhlasím jak chci. Koneckonců, musím zachovat patřičné dekórum, jakkoliv je to těžké. Aspoň někdo musí. A koneckonců mě velmi zajímá, co všechno nám tu ještě vymysleli bez toho, aby nás o tom informovali předem. Takže se zájmem poslouchám seznam všech těch nových pravidel od Dusného a přemýšlím o tom, co všechno to znamená, když tu najednou mě z přemýšlení vytrhne hlas, který Dusnému rozhodně nepatří. "... omlouvám se, ale nezachytil jsem pár předchozích bodů... Nebylo by lepší celý tento seznam někde vyvěsit v pergamenové podobě, než aby se tu musel celý předčítat?" Někdo ze studentů se takhle opovážil vyrušovat! Zamračeně pohlédnu do jejich řad abych zjistil, kdo přesně to byl. A doufám, že to není někdo z Kruvalu, protože po tom fiasku s drakem další problémy vážně nechci řešit. Naštěstí mé obavy jsou rázem uloženy k ledu. Je to nějaký blonďák, podle hábitu je to student z Bradavic. Navíc ze Zmijozelu, mé staré koleje. Překvapivé, takové nestoudné jednání bych čekal spíše od někoho z Nebelvíru. Zmijozelští se něčeho takového dopouštěli většinou pouze když se tím dalo něco získat... jelikož narozdíl od Nebelvírských mysleli na více než jen na to, aby si nějak načechrali ta svá mizerná ega. Egbert Dusný se ale projeví jako typický politik, kterého jen tak něco nerozhází a mele si svou dál, navíc hlasem zesíleným kouzlem Sonorus, bez toho aby tomu drzounovi z Bradavic odpověděl. Tak to i já nechám tak. I tak ale po očku pozoruji reakci McGonagallové na tento incident. Je to její student. Přejde to jen tak nebo na jejím obličeji vidím výraz, který nasvědčuje že bude později následovat trest? Minerva McGonnagalová nepatřila mezi ty, co by toto jen tak ignorovali. Alespoň co si pamatuji. Na studenty byla velice přísná. Musím ovšem přiznat, že měl navzdory své mladické nerozvážnosti ten blonďatý student z Bradavic celkem trefnou připomínku. Tohle se mělo dávno někde vyvěsit, aby si to mohli všichni přečíst a případně proti tomu vznést námitku. Nakonec to ale skončí a spolu se svými studenty se sejdu ve vstupní chodbě. "Všem vám gratuluji. Navzdory jistému... nerozvážnému jednání od některých jedinců." řeknu a letmě pohlédnu na Grin-Erdwalla. "...jste každý z vás v boji proti tomu drakovi dokázal že byste byli lepšími šampiony v turnaji než cokoliv mohou nabídnout ostatní školy." Možná Grangerová má za sebou podobné činy, ale to nemusím zmiňovat. "Tak se ujistěme, že nadále bude Kruval vynikat nad ostatními školami!" řeknu nahlas, to už ale přichází informace o tom, jak budeme ubytováni. Část studentů s příjmeními mimo stanovený rozsah odchází s tou prefektkou téhle školy, já společně se zbývajícími studenty máme být ubytováni mimo hrad, v blízké vesnici jménem Malý Bustling. Konkrétně v hostinci jménem U Stříbrné Hůlky. Dusný se hned nabídne, že nás bude doprovázet, já rázem ale zahlédnu madame Maxime, jak si to se svou enormní postavou štráduje někam pryč... již dlouho jsem měl onu teorii, že má v sobě nějakou obří krev. Ale jsem natolik taktní, abych to nikdy nezmiňoval nahlas. Jistě by to nevzala dobře. Každopádně, budu potřebovat spojence pro svůj plán a ona se jeví jako nejlepší kandidát na onu pozici, a nejspíše i jediný. A tak bych měl jednat rychle, využít situace a domluvit si s ní na dnešní večer schůzku, kde bychom současnou situaci ohledně turnaje mohli probrat a něco společně vymyslet. "Seřaďte se před branami školy a počkejte tam na mne." přikáži studentům a když se začínají ploužit ven tak promluvím k Dusnému. "Omlouvám se, pane Dusný, musím si ještě něco rychle zařídit. Nezabere to ani pár minut. Pokud byste počkal s mými studenty před branami školy, tak bych vám byl velmi vděčný. Hned tam za vámi přijdu a můžeme vyrazit." Dusný souhlasí a jde za studenty ven, já mezitím využiji příležitosti a domluvím si s Madame Maxime schůzku, tedy ji pozvu na večeři do té krčmy U Stříbrné Hůlky, kde jsem s částí svých studentů ubytován. A sdělím jí, že nám to dá příležitost promluvit si ohledně turnaje, nových pravidel, která nám byla nyní poprvé sdělena a také, co můžeme dělat abychom se ujistili, že turnaj bude probíhat i k spokojenosti nás dvou a ne jenom britské strany. Madame Maxime souhlasí, což mě nepřekvapuje. Nejspíš se jí honily hlavou podobné myšlenky jako mě. Když je večerní schůzka v hostinci domluvená, tak se vydám za svými studenty a Dusným, mířím přes nádvoří k východu ze školy. Co ovšem upoutá mou pozornost je nějaký stan postavený někde v roho nádvoří. A není to kouzelnický stan, ale mudlovský! To jde poznat hned, už jen podle materiálu a toho jak vypadá. A u něj stojí zrovna ta prefektka zdejší školy a také nějaký naštvaný blonďák, Bradavický student ze Zmijozelu. Zamračím se, jelikož mě nejdřív napadne, jestli to není ten drzoun co při proslovu Dusného tak vyrušoval, poté si ale uvědomím že ne, ten neměl tak výstřední účes jako tenhle. Ta dnešní mládež... Každopádně, blonďák na prefektku zlostně zařve a poté vběhne do útrob školy, nejspíše za svou ředitelkou. No, pokud se jej ti neznabozi na zdejší škole rozhodli ubytovat v MUDLOVSKÉM stanu je doopravdy opovážlivost. Nečekal jsem, že klesnou až tak hluboko. Kdyby se to stalo někomu z mých studentů tak už touhle dobou zlostně klepu na dveře Krákavé. Takhle je to problém McGonnagalové, tak ať se činí ona. Já jenom zakroutím hlavou nad tím vším a pokračuji v cestě. Před branami se setkám s Dusným i se svými studenty a vyrážíme na cestu do Malého Bustlingu. Dusný nás doprovodí kus cesty lesem a po nějakých dalších informacích se připraví k odchodu. Já se s ním jenom zdvořile rozloučím a on se vzápětí přemístí pryč. Chystáme se pokračovat v cestě, když tu se najednou ozve nejdříve Gundersenová s dotazem, poté se na něco zeptá i Grimdottirová a nakonec se ozve i... Grin-Erdwall, ano, toho mám již pro dnešek plné zuby. "Tak, jste dospělí a vybíral jsem vás pro tuto cestu jak schopností, tak také proto, že věřím že školu dokážete dostatečně dobře reprezentovat a neuděláte tu žádnou ostudu." začínám odpovídat na otázku Gundersenové. Je to pravda. Až na Grin-Erdwalla tedy. Toho jsem nejdříve sem brát nechtěl kvůli pověsti jeho rodiny... a nejspíš jsem měl pravdu a neměl jsem jej brát. Teď už je pozdě. Ovšem zase, na porážce draka má nejspíše největší zásluhu právě on - i navzdory těm škodám kolem co z nevědomosti způsobil. A jak řekl Dusný, byl by dobrým kandidátem na jednoho ze šampionů naší školy. Pokud se naučí nejdříve myslet a až poté jednat. "Takže, žádná večerka v tom hostinci ustanovená nebude, jediné pravidlo je, že nemáte dělat problémy a naší škole ostudu. Myslím, že to všichni zvládnete. Tak nezklamte má očekávání. Jinak přitvrdím. Rozumněno?" dokončím odpověď na otázku Gundersenové a poté odpovím Grimdottirové. "Co se týče ohnivého poháru, je to na vás, kdy do něj lísteček se svým jménem hodíte. Vyberte si ten správný okamžik který vám vyhovuje." To se ozval Grin-Erdwall s tím, že ten ho tam hodil už hned jak to bylo možné a já si ho přeměřím zkoumavým pohledem. To značí rozhodnost, odhodlání a statečnost, když nad tím ani neváhal. Ovšem v jeho případě mám obavy, že i lehkovážnost. No, uvidí se. Po nějaké chvíli lesní pěšinou dojdeme až do oné vesnice jménem Malý Bustling. A ona krčma, nebo spíš hostinec je už na dohled. Je to dlouhá, dvoupatrová budova s bílou fasádou a květinovou předzahrádkou, ve které je i několik venkovních stolů. Nad vchodem se tyčí velkými písmeny název U Stříbrné Hůlky společně s onou pověstnou stříbrnou hůlkou vyobrazenou na štítu. Uvnitř je to typický hostinec, až na to, že je tu lépe uklizeno než je v takových místech zvykem. A je zde i více květin. Ženská ruka se prostě nezapře. Přivítá nás krčmářka, Wendy Rosewaterová. Statná padesátnice s kudrnatými, šedivými vlasy a vstřícným úsměvem. Ta mi sdělí podrobnosti ohledně rezervací pokojů, tedy, jaké pokoje konkrétně jsou rezervovány. Studentů zde se mnou je lichý počet, takže někdo bude na pokoji sám. A jak tak vidím, dva z pokojů na seznamu které nám jsou k dispozici jsou luxusnější 'privátní apartmány'. Nečekal jsem, že zrovna za tohle budou vyhazovat peníze, nejspíše prostě další pokoje už k dispozici nebyly. Každopádně kromě klasických pokojů po dvou máme k dispozici 'privátní apartmá A' na západním konci prvního patra (které si samozřejmě zaberu já) a 'privátní apartmá B' na východním konci patra. Já tedy začnu studentům přiřazovat pokoje. Jsou po dvou, ženy s ženami, muži s muži. Začnu rozdělovat pokoje po dvojicích a nakonec se dostanu až ke konci seznamu. "Grimdottirová, Heidrún. A Gundersenová, Gisli." přečtu jména dvou posledních dívek na seznamu. "Pokoj č. 9." oznámím těm dvěma a poté znovu pohlédnu na seznam abych zjistil, který šťastlivec dostane ten druhý luxusnější privátní apartmán. A když vidím jméno na seznamu, tak si hned uvědomím, že už dávno jsem to měl vědět, tedy to na koho zbyl ten druhý luxusní pokoj. Zrovna on. Povzdechnu si než se odhodlám přečíst to poslední jméno na seznamu. "Grin-Erdwall, Andris. Privátní apartmá B." řeknu dotyčnému a střelím po něm nasupeným pohledem, aby mu bylo jasné, že tohle není odměna za ty psí kusy co dělal s tím drakem, prostě to tak vyšlo. "Pokuste se z toho neudělat kůlničku na dříví, ano?" oznámím Grin-Erdwallovi suše a poté se má pozornost přesune k ostatním studentům. "A to ostatně platí pro vás všechny." Na chvíli se odmlčím, aby tomu dodal nějakou váhu, až poté pokračuji. "Takže, nějaké otázky? Pokud ne, tak jděte na pokoje a začněte se vybalovat." oznámím studentům, zodpovím případné dotazy a poté už je propustím, aby si šli na pokoje vybalovat a pak strávili zbytek večera jak sami uznají za vhodné. Andris má pokoj pro sebe, privátní apartmá B které se nachází ve východní části prvního patra, poblíž pokoje č. 9 ve kterém bydlí Grimdottirová s Gundersenovou. Ono privátní apartmá má velkou, péřovou postel s nebesy, malý balkon, velký pracovní stůl, spoustu skříní a poliček, čajový stůl s židlemi a ještě i mluvící zrcadlo, které tomu kdo do něj pohlédne poradí, jak zlepšit svůj vzhled. Co se týče pokoje č. 9, tak ten má jako ostatní dvě měkké, čisté postele, každou na jedné straně pokoje, poté dvě skříně, každá patří k jedné z postelí a i dva malé pracovní stoly. Celkové to tam vypadá poněkud stísněně oproti Andrisovu privátnímu apartmánu, ale je nejspíše lepší než cokoliv mají k dispozici na hradě. Já se nejdříve zabydlím v privátním apartmánu A a poté si u krčmářky zamluvím nějaký privátní salonek vzadu v hostinci, abych tam mohl mít tu večeři s madame Maxime. Poté již nezbývá nic jiného než jen čekat, až dotyčná dorazí. Snad to bude plodná schůzka. Ale jistě bude. | ||
| |||
 | MUDLOVSKÁ DIERA Dievča, ktoré som oslovil sa zháčilo, odmietlo ma a pratalo sa odo mňa preč. Ostal som tam chvíľu stát a na tvári som mal naozaj nahnevaný výraz. Niekoľko študentov okolo na mňa civelo, ale nevšímal som si to. Som zvyknutý, že na mňa ľudia pozerajú a som zvyknutý aj na odmietnutia. Keď bola moja mama riaditeľka, tak sa mi väčšina žiakov vyhýbala, alebo mi len lichotili a strkali sa mi do zadku. Mali pocit, že keď budú za dobre so mnou, tak si šplhnú aj u mojej mamy. Len málo kto si mohol všimnúť, že aj keď som svoju matku stretol niekde na chodbe, prešla okolo mňa, ako keby som bol len nejaký bezmenný študent. Netuším či bola zo mňa sklamaná, alebo len nechcela robiť medzi žiakmi rozdiely a pevne sa držala svojích vyučovacích zásad. Nevadí, ostal som medzi ostatnými a čakal som na to, čo sa bude diať. Našťastie to netrvalo dlho a čakala na nás sála a hromady jedla. To som sa potešil, pretože som bol naozaj hladný. Sadal som si k stolu kde som videl svojích Bradavických spolužiakov. Posadil som sa a hneď som sa aj pustil do jedla. Mal som chuť na mäso. Reči sa ujal nejaký starý muž, ktorého meno som prepočul, ale je z ministerstva. Prisahám, že som sa ho snažil počúvať, tak dlho ako som len dokázal, ale nešlo to. Zatiaľ čo vymenovával nové pravidlá, ja som si v hlave opakoval kúzla a správne mávnutia prútikom. Niektoré by som si chcel vyskúšať, ale u nás na škole sa mi to nepodarilo. V tom sa ozval Will od nás. Hodil som po tom blbcovi pohľad. Už keď ma oslovil na streche a postavil sa na stranu tej kravy, mal som chuť ho okamžite zhodiť dolu. Ignoroval som ho, pretože pred očami školáčiek z tejto napoly mudlovskej školy, som nechcel Bradavice tak ponížiť, že sa ako spolužiaci, navzájom hádame a urážame. Pre tohto stupídneho žiaka to ale neplatí a úctu a rešpekt Bradavíc má na háku. Nestačí že sme spolužiaci, my sme dokonca aj obaja zo Zmijozelu a on ma začne ponižovať priamo pred žiakmi inej školy. Ja si to s ním ešte vybavím, ale prisahám, že toho bude ľutovať. Kto si myslí že je? Je to nikto a nepatrí ani k nám na kolej. Padavka. Zvyšok ministerskej reči som prežil len preto, že som v duchu pohŕdal a nadával na Willa. Vidieť ho, ako sa tu každému vtiera do riti mi normálne zkazilo chuť jesť. "Bude celý tento seznam později někde v pergamenové podobě vystavený?" To riťolezectvo je tak okaté, že by som ho najradšej zmlátil tu pred všetkými. Po trýznivej reči sme sa mali odobrať s prefektkou do našich komnat. A samozrejme to nie je nikto iný, ako tá krava zo strechy. Jej meno mi ani nestálo za to, aby som si ho zapamätal. Riťolezec Will, ochránca stupídných kráv, dostal komnatu predo mnou a ja som teda ešte musel vytrvať v spoločnosti Ethel. Ale to čo prišlo, to už bolo cez únosnú hranicu. Také pohŕdanie a urážka Bradavíc, že by sa všetci veľký čarodejovia, ktorí na Bradavice chodili, otáčali v hrobe. Tá mrcha ma chce ubytovať v stane, presne v tej istej sieni, kde sme všetci večerali. V stane ... plnom odporných mudlovských vecí. Keď som nazrel dnu, mal som chuť tú sviňu zabiť. Môj prútik doslova na mňa kričal, aby som ho použil, ale udržal som sa. Len som na ňu zazrel a zakričal som. "Za toto zaplatíš!" Nemal som v pláne sa s ňou ďalej vybavovať, otočil som sa na päte, hodil som svojím plášťom vo vzduchu a vybral som sa okamžite za profesorkou McGonagalovou. Keď som ju našiel, hneď som spustil "Profesorka. Toto je neprijateľné! Vysmievajú sa nám, toto je urážka našej školy! Prišiel som tu na turnaj, ktorý je pre nás všetkých dôležitý a nie preto, aby som spal na podlahe v hlavnej sieni! Táto .... akadémia .... si tu z toho všetkého robí len srandu!" Viem, že som to asi prestrelil, ale som naozaj vytočený. S profesorkou rozprávam úplne nahnevaný a dôrazne gestikulujem rukami. Odmietam spať na zemi v stane! Ja nie som žiadny podradný babrák! Ja som prišiel vyhrať pohár! Moja matka by zomrela v Azkabane od hanby, keby zistila, že som prijal takúto potupu a spal na zemi. To nedopustím! | ||
| |||
 | Peníze, sláva, a ohnivý pohár Andris pomyslím si, zatímco očarované pero právě podepisuje můj šek. Anatol promítne se mi v hlavě, zatímco pero škrábe. Gellert zazní mi v mysli, zatímco se dotyčné jméno zjevuje na papíru. Ivan Nadechnu se. ctěný pán von Grin-Erd... Proud myšlenek je zastaven ve chvíli, kdy pan ředitel Drakenol vkročí do debaty, a nedovolí mi pokračovat. Chvilku se na něj překvapeně dívám, ale pak se zdviženým obočím mávnutím ruky nechám papír zmizet pryč. Zdá se, že zde nakonec mám zastání. A to, co se děje následovně, mi vezme dech. Najednou je to celé obráceně, a jako zpráskaní psi odcházejí úředníci. Výhružky padají jak od Drakenola, tak od té Metlové z Akademie. Nečekal bych to, a nevím, proč s tím čekali až doteď, ale nebudu lhát, udělá to na mě dojem. ╚══ ≪ °❈° ≫ ══╝
╚══ ≪ °❈° ≫ ══╝ Během proslovu uředníka Dusného se Andrisovi udělalo zničehonic mdlo. Přisuzoval to jeho úmorné délce, a stresu z komplikací kolem propadu draka. Bylo pravdou, že v mlátí trpěl na úzkosti, vzhledem k tomu, co všechno mu otec prováděl. A nyní, když mu Drakenol vytkl jeho lehkovážnost poměrně hruběji, si na to vzpomněl. Zhluboka se nadechl. Měl zvláštní, divný pocit. Jako kdyby jeho kostlivec chtěl vyskočit z vnitřku jeho těla. Pokusil se svlažit si hrdlo dýňovou šťávou. Pomohlo to jen částečně. Z instrukcí úředníka pochopil, že bude ubytován v Malém Bustlingu. Stočil na to tedy své myšlenky. Vidina klidu a noční pohody v peřinách mu teď připadala jako vysvobození. Když byl mladý, byl jeho pokoj mnohdy jediným místem, kde se cítil alespoň trochu v bezpečí. Tahle škola, tohle prostředí. Nelíbilo se mu to. Připadalo mu, jako kdyby lidé nebyli lidé, ale jenom ohavné bytosti co předstírají lidskost, aby si jich nikdo nevšiml. Promnul si oči. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Kolik let už uběhlo... Neměl jsem moc náladu, dělat něco zvláštního a toho, že jsem možná mohl být okamžik pozorovaný jinými studenty/kami jsem si ani nevšiml. Byl to fakt náročný den a moc dobře jsem se nevyspal a v momentě, kdy jsem se posadil a opadl ze mě ten adrenalin vyvolaný přítomností toho šampóna, tak jsem ucítil, že začínám být i celkem unavený. A čas proslovů mi v tomto absolutně nepomohl. Ten chlap je nesnesitelný... Mám pocit, že je to věčnost a on zatím přešel z patnáctého bodu na teprve dvacátý druhý... To snad není možné... Horšího řečníka jsem snad v životě neslyšel... Sakra teprve dvacet čtyři... Kolik jich vlastně bude? Ne, to stačí,.. "Omlouvám se pane Dusný,..." Nejsem si jistý správným oslovením a skoro mi uteklo z pusy "Dušný", co by asi nebylo úplně nejvhodnější. Asi za to nedostanu nějakou chválu, není slušné na podobných akcích přerušovat řečníka. Pamatuju si ty pohledy kdy Umbridgeová přerušila uprostřed věty Brumbála... ale mám pocit, že kompletně ztrácím příčetnost... Kdyby se podařilo Voldemorta chytit živého, tak toto by byl mnohem horší trest než smrt nebo Azkaban... "... omouvám se, ale nezachytil jsem pár předchozích bodů... Bude celý tento seznam později někde v pergamenové podobě vystavený, aby si všichni mohli oživit, co teď představujete?" Už jen to, že slyším kohokoliv jiného, i třeba sebe sama, mi vhání novou sílu do žil a pomalu se mi vrací i IQ. A s ním i uvědomění, že jsem měl raději držet zobák. Z toho kouká problém školní trest... I když, o moc horší už to být nemůže, ne snad? Třeba to poslouží aspoň jako pauza na občerstvení, než bude pokračovat.... --- Když vcházím do svého kutlochu, teatrálně se ukloním se slovy "Buďte zdrávi Sirové." A pak za sebou zabouchnu dveře. A jsem sám. Hmm... Tak takto nějak si žil Potter zamlada? Hmm... S tím něco uděláme. Vytáhnu hůlku, zhluboka se nadechnu a vydechnu. Švihnu hůlkou do prostoru a pronesu "Capacious Extremis" | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | VE VELKÉ SÍNI Byla jsem možná trošku nervózní, ale teď jsem opravdu ráda že jsem sem šla. Hermiona se zdá být velmi milá a přátelská. I když je trochu nervózní a nebo jak řekla, nesvá z toho že nemůže dělat na co je zvyklá. Po tom všem co zažila by myslím bylo fér, když by si to tu užila a trochu se uvolnila. Možná to bude na mě a Ginny, abychom jí s tím pomohly. Pozvánka že bych mohla jít s nimi mi na tváři vykouzlí úsměv. "Oui, moc ráda! Mochly bychom ráno se napapat, spolešně chodit papír do pochár a pak jít projít se!" Navrhnu přátelsky, samozřejmě by záleželo zda bychom měly volno.. Nevím jak přesně to dopadlo, ale zdá se, že záležitost s drakem je vyřízena a lidé se začínají vracet. Také pak začíná hostina. Pokud by to nevadilo, zůstala bych ještě u holek. K jídlu bych si dala něco lehčího, třeba nějaký salát a určitě pak i pudink! Už to vypadalo na pěkný zbytek večera, než si vzal slovo ten důležitě vypadající pán z Ministerstva. A že to byl nějaký proslov! Ze začátku jsem byla i nadšená, chtěla jsem si ho ráda poslechnout, ale když došel ke třicátému bodu, už jsem se v tom začínala ztrácet. Snažila jsem se soustředit, ale bylo toho tolik! "Mošná by mu místo Dušný, šíkat Nudný". Šeptnu během toho směrem k Hermioně. Nemám ve zvyku se někomu posmívat nebo urážet, ale.. Tohle byl nejdelší proslov který jsem kdy slyšela. Dokonce jsem viděla že někomu se únavou zavírali oči! Jistě se mnoha lidem uleví když Egbert skončí a lidé mohou chodit na své ubykace. Já, ještě než odejdu, se podívám na holky. "Ráda jsem vás požnala. Budu těšit se na zítšek!" Usměji se a obě dívky obejmu, spíše tak lehce že kolem nich položím ruku, jen u Ginny se nenápadně zastavím na chvilku u jejího ucha. "Hemiona vypadá unafená.. Ještli budeš moc, žkus dochlédnout aby ona pošádně vyšpinkala". Šeptnu jí tiše do ucha. Odtáhnu se, přátelsky se usměji a udělám lehké pukrle. "Bonne nuit!" Poslední úsměv a pak už se vzdálím abych se připojila k mým spolužákům a madame Maxine.. Ráda si vypůjčím koště a vylétnu k našemu kočáru. Klidně bych šla pěšky, ale chci si ještě prohlédnout aspoň blízké okolí školy, tak to mohu takhle hezky spojit! | ||
| |||
 | EGBERT DUSNÝ Oslava na uvítanou teprve propukla. Patálie s drakem jako by byla ta tam. Stoly – které musely být umístěny i do vstupní haly, do patra, dva do galerií a dva dokonce i na malé vnitřní nádvoří – se prohýbaly pod lahůdkami z kuchyně svobodných domácích skřítků, kterými byly dočasně a tajně nahrazeny mudlovské kuchařky. | ||