Mezinárodní kouzelnická spolupráce

Hermiona se Nicole rozhodně nehodlala posmívat. Jen během poznámky o kameni mudrců byl její úsměv o něco širší a poprvé při něm trochu vycenila zuby. Nicole si při nastalém kontrastu všimla, že má zarudlé bělmo. "Pegase si pohladím ráda… Profesorka McGonagallová mě popravdě přemluvila, abych jela. Já jsem z toho ale dost nesvá. Nevím, kolik času mi bude zbývat na studium a kde se budu učit. Taky se musíme učit sami, co mi tedy nevadí, ale raději bych zase v klidu usedla do lavice… My tu nemáme žádný kočár, ani loď a prý nás ubytují tady a v té vesnici pod hradem - Malém Bustlingu. Četla jsem o ní v Dějinách Nabubřelého hradu a je to velmi stará, z poloviny mudlovská a z poloviny kouzelnická vesnice. Vlastně se dost těším, až dostaneme příležitost se tam porozhlédnout. Mohla bys jít se mnou a s Ginny." Řekla na závěr víc živěji.

V ředitelně se zatím dalo napětí téměř nahmatat. Když úředník sdělil Andrisovi cifru, slečna Krákavá a slečna Metlová se na sebe nechápavě podívaly. "Ještě počkejte, pane Grine-Erdwalle. ." navázal Drakenol a Constance Metlová vytáhla z šuplíku žlutý pergamen s vodotiskem kočky sedící na srpku Měsíce. Brk, který jí vylétl z rukávu po něm začal okamžitě šmejdit. Amélie Krákavá si nasadila brýle, aby na psaní viděla.
"A nyní se tedy dostáváme k tomu hlavnímu. " kulminoval Drakenol a ministerští podle témat střídavě sinali nebo zelenali.

Krákavá se zahleděla na Metlovou a zavrtěla ustaraně hlavou, že to přeci jako ne. Jenže Metlová přikývla, že to tedy rozhodně jako ano.

"Tak buďte rozumní…" pokračoval obšírně kruvalský ředitel a Krákavá smířlivě gestikulovala na svou zástupkyni. Ta však měla pevně zavřené oči. Asi aby Krákavou neviděla a nejspíše taky proto, že se s psacím náčiním dorozumívala telepaticky.

"…ještě jednou zachováte k jakémukoliv z mých studentů takovýmto způsobem… tak nebudu ani zdaleka tak shovívavý jako zde slečna Metlová-"

"Ministerstvo kouzel, 2. patro, Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů, Oddělení prosazování magického práva." Začala slečna shovívavá akcentně předčítat. "K ctihodným rukám Theodora R. W. P. Svatouška, drahého přítele, člena Starostolce, odrážeče Montroseských strak, dvojnásobného vítěze Týdeníku čarodějek o nejkouzelnější úsměv a místopředsedy klubu Tchoříčků… Prokurátora. Nebo-li veřejného žalobce." Zaskřípala na závěr výhružně a udělala na úředníky trénované zlostné oči. "Drahý příteli… pak nějaká ta vata! Zmínění úředníci – Nobby Gibs a Willy Barker, Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory, kancelář divize zvířat, respektive Odbor kouzelných her a sportů - se nejprve dopustili závažného přestupku, když jednali, ZCELA BEZOSTYŠNĚ, drze a v rozporu se zásadou, že veřejná správa je službou veřejnosti. Dále porušili etický kodex a zásady slušného chování vyslovením výslovných vulgarismů. Rovněž se dopustili, před mnoha svědky – Amélie Krákavé a Theria Drakenola včetně - korupční výzvy. Naplnili skutkovou podstatu trestného činu a sami nabádali k činu poskytnutí úplatku vysokorodého pána Andrise von Grin-Erdwalla, čímž – zřejmě nedopatřením a z jejich úplné negramotnosti," slečna Metlová již citovala z paměti, zatímco pečetila obálku a starostlivě jí vkládala do zobáku velkému vypelichanému výrovi. "přiblížili britské kouzelnické společenství k obzvláště trapnému, mezinárodnímu diplomatickému faux pas. Osobně navrhuji - požaduji a preferuji - okamžité odvolání z funkce, ukončení činnosti a disciplinární řízení… S přáním slunného pozdního léta Constance Metlová, zástupkyně, případná svědkyně." vyhodila sovu z okna.

"Napsala jste to správně, slečno." prohlásila Krákavá odhodlaně a uznale zároveň.

Nobby Gibs a Willy Barker vyšli na chodbu jako spráskaní přesně ve chvíli, kdy Malcolm oslovoval děvče a Heidrún kouzelníka ve fialovém plášti.
"Neomlouvejte se, slečno. Ani v nejmenším." rozzářil se vousatý muž, až se mu stříbrné hvězdy na oděvu div nezatřpytily. "Berthold je jenom trochu potlučený a vyděšený… v jeho věku malý zázrak. Je opravdu výstavní exemplář, co se týče magické odolnosti, ale na takové strašlivé pády do hlubin samozřejmě nemá věk. Do turnaje už ho nepustíme, zvlášť teď, když je vyzrazen. Šampioni s ním ani neměli bojovat a jeho funkce měla být spíše, abych tak řekl, dekorační. Mohlo to pro něho být především vítané rozptýlení… Bůh ví, jak je na podzim života potřebné." usmál se zářivě. "Jsem Egbert Dusný, omluvte, že jsem se dosud nepředstavil. Jsem z Odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci a budu jedním z porotců. Jistě se přihlásíte, viďte? Vypadáte velmi odvážně."

"Já, totiž, ahoj. Promiň, já nevím jestli-" vyrazila ze sebe dívka, zaskočená Malcolmem. Zdála se být náhle opravdu vyděšená.
"Hej Umbridgi. Ty jsi fakt ztracený případ. To tě doma nenaučili slušnému chování vůči ženám a hostitelům?" ozval se za zády William.
"Slečna Metlová… ona říkala, že se nemáme- Tak Ty jsi Umbridge? To je jedno. Ne. Radši ne… Nech si svá kouzla." sykla tlumeně a stáhla se k hloučku, kterému vévodila Heidrún a starý kouzelník.

V Doupěti Hadů

Samý nadějný čáryfuk tady

Chaos !!!

Drak vs Drakkar

No... to by bylo

***

Nepřízeň úspěchu

,,ZBLÁZNIL JSTE SE, GRIN-ERDWALLE?"

Tahle věta mě donutila sebou škubnout směrem k řediteli hned potom, jakmile jsem dokončil kouzlo. Zachvěl jsem se, zatímco země začala praskat...až příliš rychle. A sakra! pomyslím si, a začnu běžet zpět ke škole. Nejenom drak, ale zdálo se, že úplně všechno se začalo propadat do hlubin. Byl jsem z toho v šoku. Nebylo možné, aby tak základní kouzlo nadělalo až takovou paseku. Nebylo.

Ale inu, náš problém s drakem se tím vyřešil.

,,...BĚHALI JSTE TAM JAKO PARTA VYDĚŠENÝCH PRVAČEK!" slyším z vedlejší místnosti jekot. Tyhle ,,porady" dospělých jsem od dětství nesnášel. Nervózně klepu nohou a opírám se o zeď. Připadá mi, že mě všichni sledují, jako kdybych něco provedl. Ale...To tak mám skoro pořád. Nicméně se dá čekat, že ti ministerští budou... pomyslím si, ale utne mě "JEŠTĚ JEDNOU NA PŮDĚ AKADEMIE POUŽIJETE SPROSTÉ SLOVO A UDĚLÁM VÁM Z NOSU ZÁTKU OD MÁSLOVÉHO LEŽÁKU!" neboť jekot doletí až sem. Dostanu husí kůži během ticha, které nastane, a zatřesu se. ,,Ach jo, že já jsem nezůstal s těmi čumily ve škole" pomyslím si. Jak se tohle vyřeší to jsem tedy sám zvědavý... pomyslím si. Nelíbí se mi to. Nepřipadá mi, že jsem udělal něco zlého. Pomohl jsem zachránit loď, i další studenty. Když už nic, skutečně je to vina těch úředníků. Nemá být moje práce tady chytat draky. A upřímně, nebýt mě, možná s ním bojujeme doteď pomyslím si. Sakra, vždyť já jsem porazil draka! pomyslím si. Něco takového můj otec vyčte jako znamení, pokud se o tom tedy dozví. No, doufám že ne. A Leklan...Mě asi zpráská jako psa napadne mě, a při té myšlence se lehce skrčím.

,,Šest tisíc galleonů pane von Grin-Erdwalle" rozezní se místností, zatímco mlčky koukám na úředníkův obličej. Tváří se, jako kdyby to se mnou myslel dobře. Ale nemyslí. ,,Musíte pochopit, že jste svým kouzlem napáchal opravdu značné škody na školním pozemku, a navíc těžce zranil velmi vzácného magického tvora. Můžete být rád, že jste nikoho z Vašich spolužáků neusmrtil, nebo vážně nezranil." začne jeden z nich. Přemýšlím nad tím, že jsem přeslechl jejich jména. Jistě mi je říkali, ale nevím je. Při jeho slovech syknu. ,,A jistě chápete, že nikdo z nás nechce, aby celá věc skončila před soudem, včetně Vás" pokračuje blahosklonně, zatímco ten druhý mu do toho skočí s: ,,Co Vás to popadlo s tím kouzlem? Takhle nebezpečná zaklínadla jste vůbec neměl sesílat a musíte to dobře..." Ale první úředník ho uměří rukou. Sledoval jsem, jak se tu množí počet očí, které mě sledují. Tihle hadi...Jak tohle můžou vůbec říct?
,,Inu, pane Grin-Erdwalle? Co na to tedy řeknete vy?"

Nadechnu se, a rozhlédnu se po okolí. Jak mě všichni sledují a soudí. Už od té doby co jsem se narodil. Tyhle děti už to skoro neví, možná o tom nikdy neslyšeli, ale Drakenol i další dospělí si nikdy neodpustí mě přirovnávat k mým příbuzným. Jako kdybych se mermomocí nesnažil být jiný! Zachráním den, a stejně jsem ten hajzl! pomyslím si. Je to zatracené prokletí. A já moc dobře vím, kdo ho na mě seslal Nepamatuji si den, kdy pro mě otec přišel, ale vím, že ho strýc porazil v souboji. A dobře udělal. Kdykoliv mohl, tak mi otec v životě uškodil. Nedivil bych se, kdyby mě i nějak neproklel. A tahle moje smůla...No, dalo se to čekat.

,,Já..." řeknu a pak se podívám přímo na úředníky před sebou. Propnu se v zádech.
,,Peníze. Chcete po mě peníze?" zeptám se prostě. Dvě mávnutí hůlkou (přitom se jistě zježí přítomným úředníkům po dnešku všechny chlupy na), a objeví se mi v ruce pero a papír. Začnu psát. ,,Šest tisíc galleonů. Vyřízeno" řeknu razantním tónem, a podívám se na úředníky před sebou. Dám jim papír do rukou. ,,Platební příkaz do Gringottské banky z mého osobního účtu. Nebo je to málo? Chcete ještě třeba dva tisíce na to, abyste zabezpečili toho draka příště lépe? Menší finanční příspěvek od mojí rodiny, či jak jste to řekl?" nedá mi to. Musím to ze sebe dostat. ,,Nebo tři?" zeptám se dále sarkasticky. ,,Máte velké štěstí, že se toho draka, co nás chtěl všechny zabít a zničit jeden z nejcenějších magických předmětů Kruvalské školy, nezbavil nějaký chudý student. Neměli byste poté na kom vymáhat škody, které jste způsobily tím, že nezvládáte svojí práci a necháváte nebezpečné magické tvory svévolně pobíhat ve školním prostoru a vytváříte nestabilní magické konstrukce, které zničí i kouzlo běžně vyučované v šestém ročníku většiny kouzelnických škol" zakončím celou věc prostě. ,,Ach, a ještě jedna věc. Nevím, zda je moudré, aby byla spojována kouzelnická soutěž zrovna s mou rodinou skrze finační dary. Ale můžete se mého biologické otce zkusit zeptat. Jenom bych byl velmi opatrný, slyšel jsem, že prý úředníky Ministerstva...nemá rád" řeknu ironicky se zdviženým obočím. Pokud o mém otci alespoň něco vědí, měli by tušit, o co se jedná. A mám tušení, že na ministerstvu by mohli vědět. Koneckonců, jednoho z nich (alespoň co já vím), zabil. ,,Mohu odejít?" zeptám se následně.

NOVÍ PŘÁTELÉ

Nemilá překvapení

"Škoda. Máš doslova nezdravě malý rozhled, Umbridgi." protáhla dívka zklamaně a pochybovačně kroutila hlavou při pohledu z hradeb na kruvalské zápasící s drakem. "To já znám Tvé jméno dobře. Otec o Tvé matce hodně hovořil. Byl z procesu s ní opravdu velmi rozmrzelý. Vůbec se nechtěla nechat zašít." Dovysvětlila s úsměvem nechápavě se tvářící Mildred. "Ty taky nevíš, kdo je Umbridge, že jo, Virválová?" vyprskla potom. "Z vás dvou by byli šampioni jen v případě, že by zbytek Akademie i Bradavic vymřel... A jak to tak vypadá, oba máte smůlu... Barbecue bude jen z kruvalských."

---

Heidrún se podařilo dračí hlavu lodi opticky zcela změnit v běžnou příď. Drak měl v té chvíli ovšem úplně jiné chutě. Po ustupujících kouzelnících zuřivě chňapal čelistmi a snažil se přitom zbavit omotávajících se provazů, sítí a řetězů. Na to, aby studenty zasáhl byl moc daleko. Utahující se pouta mu zase znemožňovala efektivně plivnout po čarodějích oheň.

Constance Metlová došla do úhlu, který si spočetla jako zcela optimální. Její hůlka se rozzářila bílým světlem a zástupkyně s ní virtuosně opsala drobný oblouk u pasu, aby pableskující špičkou nábožně pokračovala směrem k dračí hlavě. Pak se však nekoordinovaně zakymácela na podpatcích a kouzlo raději zhasla.

Drakenolovo "ZBLÁZNIL JSTE SE, GRIN-ERDWALE?!" zaniklo v ohlušujícím lomozu pukající půdy. Plaz po Andrisově kouzle zmizel. Propadl se na místě do země. Hlasité KŘACH! následoval další praskot a po něm opětovný zvuk zhroucení druhého patra. Potom třetího.

"VŠICHNI IHNED Z MÝTINY!" Zařval nesmlouvavě jeden z přibíhajících kouzelníků ve fialovém plášti posetém stříbrnými hvězdami.

---

Hermiona Grangerová působila nepřítomným, do čehosi velmi zahloubaným dojmem. Když jí Nicole oslovila, vzhlédla od svého šálku čaje trochu rozpačitě. V tom pohledu bylo něco z obavy a možná i z nevole člověka, který je poslední dobou příliš často oslovován, žádán o pozornost a manévrován někam, kde vůbec být nechce. Kytice vyčarovaných květin jí ale vzápětí vykouzlila mírně zahanbený úsměv na tváři. "Děkuji, Nicole..." zdálo se, že těžko hledá vhodná slova. "Posuň se trochu, Ginny!" zpražila hned svojí spolužačku a nechala krásnohůlskou studentku sednout k jejich stolku. Ta chvilka Hermioně pomohla vybřednout z letargie."Ano, všichni, co jsme tady se přihlásíme... přešla ihned k tématu, které jí nebylo nepříjemné. Nebo alespoň bylo nepříjemné méně. "Ale víš… připadám si uprostřed toho všeho... Vlastně nevím, proč Ti to takhle hloupě vykládám... Ale mám zkrátka pocit, že bych tady ani neměla být. Je to pro mě takové... zvláštně nepatřičné. Po tom všem, co se událo... tohle není skutečné… A s tím mám asi hlavní problém... Promiň, vůbec se neznáme a já Ti tu vyprávím takové hlouposti… Radši mi řekni, jaký jste měli let a koho od Vás tipuješ na šampiona. Vždycky když vidím Váš kočár zhoupne se mi žaludek jen z představy, že v něm sedím."

---

Klíčoví účastníci dračí patálie se tísnili před ředitelnou Amélie Krákavé. Ministerští zaměstnanci z odboru kouzelných her a sportů uvnitř právě křičeli na kouzelníky z odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. Ti zase řvali na ředitele Drakenola. Mezery vyplňoval jekot slečny Metlové.

"…ten velšan řádil jako pominutý… nemohli jsme nic dělat!"

"ALE VŽDYŤ VY JSTE VŮBEC NIC NEDĚLALI! BĚHALI JSTE TAM JAKO PARTA VYDĚŠENÝCH PRVAČEK!"

"Jeden pitomej drak a jedno pitomý kouzlo…"

Ano, jedna věc se ututlat nepodařila. Katakomby.

"…když viděl drakkar chrlit nad mýtinou oheň, sotva jsme ho uklidnili! On si to ale po půl hodině rozmyslel a úplně se zbláznil!"

"Co vás to napadlo přistát na místě, které vám nikdo neurčil, Drakenole!?"


Katakomby měly být třetím, závěrečným úkolem. Právě se budovaly, nebyly dokončeny a cele magicky ošetřeny. A teď byly napadrť.

"Takový zbytečný práce! Kterýho blbce! Napadlo seslat to kouzlo?!"

A z té drtě teď ministerstvo tahalo vzácný a prastarý exemplář velšského zeleného.

"JEŠTĚ JEDNOU NA PŮDĚ AKADEMIE POUŽIJETE SPROSTÉ SLOVO A UDĚLÁM VÁM Z NOSU ZÁTKU OD MÁSLOVÉHO LEŽÁKU!" Zařvala Metlová smrtelně vážně. Zavládlo rozpačité ticho.

"Neřekl jsem sprosté slovo..?"

"ŘEKL JSTE SLOVO PITOMÝ!" Pauza na dva zklidňující nádechy. "A pak slovo blbec!" Dodala zhnuseným polohlasem.

"Nebudeme z toho dělat tragédii, slečno. Ozvala se chlácholivě Amélie Krákavá. Ani se toho moc nestalo."

"Když myslíte, slečno ředitelko." Odvětila Metlová vynuceně klidně.

"Třetí úkol bude až koncem druhého semestru, do té doby odbor her a sportů jistě přijde s něčím novým. Myslím, že určitě i mnohem lepším!"

Tři zlostné nádechy od mužů příslušného odboru.

"Navíc se škoda na drakkaru zdá zcela nepatrná. Vaší zásluhou, samozřejmě, slečno."
Optimismus Krákavé byl toho dne nezničitelný.

"Mohli byste sem ještě na chvilku pozvat toho chlapce..?" Zaskřípal jeden z hlasů.

"Ano, profesore. Vezměte sem prosím pana von Grin-Erdwalla… a řekněte mu, že škoda je přibližně šest tisíc galeonů a jestli by jeho rodina nemohla nějaké finance obětovat. Nechceme to hnát soudně, ale řekněme menší finanční příspěvek na celou akci. Víte, jak jaké jsou dnes ceny..."

"Také by mohl vysvětlit, co ho to popadlo... použít tak nebezpečné kouzlo v přítomnosti tolika ostatních, nepřipravených žáků a navíc na podloží, o jehož pevnosti nemohl mít informace." dodal jiný hlas.

Dveře do chodby se otevřely, studenti se od zdi odlepili jako mastnota hnaná čistícím prostředkem a předstírali nevzrušenou debatu, zavazování tkaniček nebo letmou úpravu školních úborů. Většina pohledů se ale pokoutně soustředila na Andrise.

VE VELKÉM SÁLE