Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 | Svatoušek vyhrožuje "Prosím o klid, děvčata." ukončila šum v malé Velké síni Constance Metlová a nenapadlo jí, že oslovuje "děvčaty" celý smíšený kolektiv domácích studentek i hostí. "Pan Theodor Svatoušek má pro Vás jistá sdělení." slečna Metlová měla komisní výraz. Zdálo se ale, že byla před chvílí citově rozrušena, sházela jí trocha z její obvyklé ledové sebejistoty. | ||
| |||
 | Mildred zasahuje Gislin nepovedený lektvar nakonec zapůsobil na celou školu. Pokud se do té doby někdo z vyučujících ještě pokoušel o kreativitu na svých hodinách, pak ji po Dusného pomatení okamžitě ukončil. Elán slečny Metlové - která zpětně za vítězku soutěže vyhlásila Nicole - se musel přesměrovat a proto se studenti a studentky sice nadále potýkali s tunou úkolů, zůstávaly ale striktně v teoretické rovině. O to se postaral především Theodor Svatoušek, jenž si celou patálii bral více osobně, než se tvářil a vztah mezi ním a Dusným povážlivě ochladl. Veřejný žalobce si Dusného blábolení pravděpodobně vyložil jako skutečné projevení jeho nitra. „A tak říkám Willovi, ať dává pozor,“ bavila Mildred své spolužačky a Ginny Weasleyovou barvitým popisem dramatické události, díky které se Malcolm opět ocitl na ošetřovně. „Will se zatím probírá tim bahnem. Úplně hrdinsky. A najednou ŠPLOUCH!“ rozhodila rukama do stran, prstem zachytila nožičku Maudiných brýlí a pohybem zpět je shodila kamarádce z nosu. „Co děláš, Mili?!“ vyhrkla popuzeně Maud Měsíčková. „Promiň! Jsem dneska hrozně nemotorná.“ Omlouvala se hned Mildred a vypadalo to, že je ze sebe rázem opravdu nešťastná. „A pozor! Slyšeli jste? Dneska budou padat hlavy! Šampionka je horší než obvykle. Jak jde ale vlastně být horší, než nejhorší?“ „Ha-ha, Ethel. Moc povedené! Určitě jeden z Tvých silnějších! Ale pozor, ať to neřekneš nahlas před tatínkem. Nedivila bych se, kdyby Tě za ty padající hlavy pro jistotu umístil do pozorovací vazby!“ „A jak to bylo dál, Mildred?“ „No jak… ohlídneme se a co nevidíme! Malcolmovo gelová pěšinka zrovna pročesává rákosí a cucá bahno! Na břehu zůstal jenom jeden jeho pantofel!“ Přehrávala Mildred. „Extrémní!“ „Will reaguje jako blesk! Ale já taky! A jsem rychlejší! Protože mam celou dobu hůlku v ruce! Střelim nadýmací kletbu – a trefim Malcolma! Hlavu má jak dýni, chudák! Je mi to hned hrozně hloupé, ale co už můžu… Zas ho ta hlava aspoň táhne nad vodu a potvora nemůže udržet! Tak honem drapnu to bidlo, že mu ho podám, aby se vytáhl na břeh. No a co myslíte! Píchnu ho přímo do oka – je totiž taky pěkně nadmuté, velké a růžové - jak podšálky u Rozverné ve skříni! Will zatím pacifikuje toho ke.. ka… Kaktuse. Prostě toho hnusýho kentuse!“ „Ketus bez Keta, Virválová! Ty jsi taková ostuda, že to nikdy nepochopím!“ „Taky tady nejsi od toho, abys to chápala, Ethel. Jsi prefektka! Máš se starat o to, jestli si druhačky nekradou o přestávce máslový sušenky a být úplně spokojená!“ „Hele, ale jak byl jako velkej?“ zajímala se nahlas Enid. „Jdi do háje, Blínová!“ osopila se Ethel, které Enidino věčné snažení o přesměrování a otupení začínajících hádek rozpalovalo doběla. „Ale mě to vážně zajímá!“ nedala se Enid odbýt. „V Obludném obludáriu se psalo, že dospělý kentus může dorůst až do velikosti lodě!“ „Jste slepice obě dvě! Jak velká je asi loď, Blínová? Jako pramice? Nebo královská galeona? Obě jsou to lodě, víš?“ „Já nevím, jak byl velkej, Enid. Neviděla jsem ho, ale byl dost velký na to, aby Malcolma s nafouknutou hlavou protáhl všema těma šlahounama, blátem a minerálníma vodama dobrýma na pleť. Ta hlava ho naštěstí ale pořád táhla nahoru. Teda jak se to vezme, naštěstí. Když se vynořil poprvé, tak jsem myslela, že je to ta obluda a vzala jsem ho tim bidlem zas. Tentokrát ale ne opatrně. Naopak jsem to provedla tak silně, jak jsem v tom leknutí dovedla. No, já vim, ale..? Jak jsem to asi měla vědět? Po tý podvodní projížďce měl Malcolm uplně stejnou barvu jako kentus a tvar byl taky podobnej. A toho jsem přece chtěla praštit do hlavy, aby Malcolma pustil a bylo mi jasný, že ho nepustí jen tak. Je to jasný, ne? Neměla jsem dobrý den.“ „Spíš Malcolm, ne?“ „Já bych řekla, že jo. Taky mu ten kentus mohl ukousnout nohy a po Mildredině zásahu by z něj zbyla bójka.“ „Ginny, ty jsi drsná.“ prohlásila Maud s hrdostí v hlase. „Bude mě mrzet, až Tě sejmu potloukem!“  | ||
| |||
 | Skrz naskrz Harry Potter účastně poslouchal. Jen občas odvedl svůj pohled stranou, aby snad Andrisovi nebyl nepřerušený oční kontakt nepříjemný. Když von Grin-Erdwall domluvil, Potter usrkl trochu ze svého laciného čaje a chvíli jej převaloval na jazyku. Pak potichu, avšak zřetelně odpověděl. "Nikdy to neskončí, Andrisi... bez ohledu na to, co kdokoliv říká... Budou další voldemorti a další grindelwaldové. Každá generace potká ty svoje." mírně se pousmál. "Ale budeme tady i my. Jedinci lepší, nebo horší. Schopní, i schopní méně. Nebo snad možná, v určitém smyslu, i zcela bezmocní. Ale budeme ochotní se každý den znovu a znovu rozhodnout. Minulost, původ... předurčení... To všechno je v přítomnosti okamžiku pouhou iluzí." | ||
| |||
| Sviňák svinstvem sviní se Will začne šťourat do bahna tyčí na povzbuzování a zachraňování prvaček, zatímco Mildred jej s hůlkou v pohotovosti kryje i motivuje zároveň. "Zaber pořádně! Támhle se to hnulo se mi zdá! Né, tak ne, to byl jen potápník. Zkus to vedle! To je vážně hnus ten náš bazén." William narazí na obzvlášť tuhou formaci bahna a na okamžik mu přijde, že tyč se zadrhla, pokusila se mu vysmeknout z ruky a pak zůstala opět klidná. Mildred si to vyložila po svém. "Zaber, saláte. Zvedáš aspoň činky, nebo něco? Musíme vyhrát ten pohár, jak říkáš!" | ||
| |||
 | Brodění svinstvem Rozhlédnu se po místnosti a vážně přemýšlím, jestli na to tu hůlku nepoužít rovnou. Ušetří nám to to riziko nebezpečí. Metlová taky nemůže být všude. Pak mi ale Mili podá dlouhou tyč. "Ach jo..." Povzdechnu si a převezmu tu hůl. Přejdu přímo na stranu, kde je v podstatě protiproudu nahromaděno nejvíc bordelu a zapíchnu ji do hromady co nejhlouběji a začnu to rozrušovat. Ať už tam něco žije, co bych tím mohl naštvat, nebo se mi podaří tu hromadu narušit a způsobit, že se ten přívod uvolní, je mi jedno. "Nepovídej. Možná byste neměli konkurenci ve famfrpálu, ale zase byste už vyloženě jako škola prohráli turnaj." Bodne mě bolestivě osten se štítkem, že jsme stejně poslední i tak, což umně zakryju šklebem při pohledu na blátivou masu. Snažím se to prošťouchnout co největší silou. | ||
| |||
 | Harry. Harry Potter Setkání s hrdinou a garantem bezpečnosti na škole ihned začne drobným faux pas, které mě uvede do rozpaků. Ale nedá se nic dělat, omylem jsem mu řekl profesore. To se na škole stává až příliš běžně. Nicméně někomu jako jsem já, by se to stávat nemělo. Je to důkazem mého kritického psychického rozpoložení. Už nedokážu člověka ani pořádně pozdravit. Mezitím mě Potter vezme spíše do svého osobního pokoje, než do nějakého kabinetu, což mě vcelku překvapuje. Vlastně moc nevím, jak s ním mluvit. Čaj ani kávu si nedám, pouze tak nějak sklesle sednu do židle. Nechám ho mluvit. Je skutečně vtipné, že jsme v jistém smyslu opaky, ale připadá mi, že jsme si zároveň vcelku podobní. Jako rozpárané obrazy, sešité dohromady jakousi morálkou. No možná si do Pottera projektuji až příliš ze sebe. | ||
| |||
| Do bazénu "Všechno funguje podle plánu ve vesmíru slečny Metlové." odpověděla Williamovi bez dlouhého rozmýšlení Mildred. "Ten bazén jsem vyhrála já pro školu na konci čtvrťáku." vysvětlovala dívka dál a zamyšleně se rozhlížela po zelené hladině a hromadách bahna. "Přiznám se, že jsem si ho představovala o dost jinak... ale prý je to bahno nesmírně zdravý na pokožku..." dodala s nadějí v hlase. "A vlastně tak trochu obojí." zakřenila se po další otázce na Willa. "Přišla jsem trošku provokovat a zároveň být nesmírně užitečná... Myslím si totiž, že v té nádrži bude něco nepěkného a vy do ní musíte vlézt bez kouzel... Nebo spíš bez kouzel, než zjistíme, že jste v ohrožení života a v takovém případě už se bude jednat o mimořádnou, život ohrožující událost, a vy budete oprávněni přestoupit školní řád a kouzla přes zákaz použít... No a tak jsem si řekla, že tady budu zatím stát a budu připravená s hůlkou, kdybyste náhodou nestihli na tu mimořádnou, život ohrožující událost zareagovat dřív, než vám ta situace uhryzne ruce nebo nohy... Jo, mám totiž takové tušení... Mrkejte, kde se to svinstvo usazuje! Támhle u kraje a odtok je přitom na druhé straně... Takže jde buď o nějaký žertík, nebo o ještě žertovnější umístění fantastického zvířete, které si u toho odtoku dělá bejvák a bahno tlačí na druhou stranu... Enid sem jednou na Metlu chtěla nastražit ďasovce... Myslím, že někoho napadlo něco podobného." | ||
| |||
| Jako doma "Nejsem profesor, ale spusťte." mírně se usmál Potter. "Samozřejmě, že Vás znám. Počkejte..." promluvil tiše a pohledem pod kulatými brýlemi zkontroloval, zda nikdo neposlouchá. Odpočivadlo před sirem Percivalem, Galahadem a Borsem ale bylo plné studentů a Potter usoudil, že bude lepší, když s Andrisem odejde do malého přístěnku nedaleko toho, který obýval William. Tenhle byl ale plný svazků různé dokumentace. Za malým stolkem byla vměstnaná postel. Potter se sotva zvládl posadit a ukázat Andrisovi na druhou židli. Pak kruvalskému šampionovi beze slov nabídl šálek kávy, nebo čaje.  | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | HODINA LEKTVARŮ V županu mi začínalo být trošku chladno, ale trpělivě jsem vyčkávala až hodina začne. Neušlo mi při tom jaká je v učebně atmosféra. Především Dusný, vždy tak milý a usměvavý, teď evidentně bez nálady. Mrzelo mně to, je to trochu.. jiné. A moc se mi to nelíbí. Ráda bych se spojila s Ethel a zjistila oč tu jde, ale nějak jsem teď neměla čas. Navzdory tomu všemu, jsem se stále snažila učit, pracovat na svém tajném projektu a hlavně jsem chtěla, aby mé lektvary na hodinu byly dokonalé. Což zapříčinilo že jsem ani neměla moc času na holky, nebo nad tím uvažovat co se tu všechno děje. I když musím říct, že podezření ohledně Smrtijedů jsem měla už od té doby, kdy někdo přihlásil do Turnaje profesorku Metlovou.. Sice nevím proč, ale kdo jiný by měl nějaký důvod? Napadaly mně absurdní myšlenky, od užití paměťových kouzel po hromadné užití veritaséra, je však tisíc důvodů proč ani na jedno z toho nedošlo. Ach jo.. Vážně doufám že se to tu co nejdříve vyřeší a budeme se moci soustředit na Turnaj a užít si to. Když konečně hodina začne, zaujatě sleduji s jakými lektvary přišli ostatní. Docela mně překvapí co nakonec přichystal Andris.. Souhlasím s Constance, je to fascinující. Dokážu si představit užití za správných okolností, ale.. Pokud by se takový lektvar dostal někdy do prodeje, určitě by měl být aspoň za mně, regulovaný. Protože něco takového by šlo zneužít velmi snadno. Když pak přijdu na řadu já, zaujatě sleduji ředitelku Krákavou. Na tváři se mi objeví úsměv. Je to jen první verze, když bych měla laboratoř a čas, určitě by to bylo ještě lepší. Ale i tak mě těší že je jí lépe.. Na profesorku Metlovou jsem kývla že rozumím, nic jiného jsem ani nečekala. Chtěla jsem se před ní jen ukázat.. Když pak demonstruji svůj druhý lektvar, slyším nějaké poznámky, ale snažím se je ignorovat, zajímá mně jen názor jedné osoby.. A té se můj lektvar líbil, což mně potěšilo. Spokojeně plácnu ploutví a přikývnu. "Oui, madam. Já.. Odpošinu si". Řeknu a pak už jen tak nějak napůl vnímám co se tady děje.. Musím potlačovat zívnutí. Teď když to Metlová zmínila a když jsou mé lektvary zhodnoceny a vyzkoušeny, nějak to na mně padá a opravdu cítím únavu. Skoro jsem nepostřehla co se stalo s Dusným, proč přišel Svatoušek a musel jej zpacifikovat.. Čekám už jen až hodina skončí a Eanid s Maud mně vezmou do kočáru. Za což jim samozřejmě poděkuji.. Nevím co nás čeká zítra, ale já mám v plánu jediné. Lehnout si a spát. Tak dlouho, jak to jen půjde.. Kruhy pod očima mi opravdu nesluší. | ||