Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Pochyby Constance Metlová ve své pracovně osaměla. Znovu a zcela zbytečně pohlédla na vinětu. Pak lahev zamkla do truhly. Nejlepší bude, když ho dá Rozverné. Ne, že by bylo potřeba ji v tom pití snad podporovat, ale... Harry Potter si popotáhl obroučky blíže k očím a přelétl očima prostor svého přístěnku v prvním patře Krákavého hradu. ... Constance si znovu přehrávala v hlavě, co Nicole odpověděla. Nechtěla být krutá, ale nechtěla ani přestat být sama sebou. A pochybovala, že by to dokázala. "Moc si vážím Vaší podpory, Nicole... Dáváte mi naději, že moje práce není zbytečná." Asi to přehnala, měla ubrat na citovosti. Nenechat se ovládnout emocí. Ale kdy jí naposledy někdo takhle otevřeně pochválil? Jenže přitlačila asi moc. To dítě se jí otevřelo. Vyznalo se z bezbřehého obdivu k ní a pak... pak to z Constance zřejmě vyklouzlo příliš zhurta a nejspíše i zbytečně ostře. "Nicole, nebyla byste první jistě, ale víte... Kámen Mudrců... nesmrtelnost... je podle mne naprostou šalbou hlupáků... Skutečnou mistryni jen oslabuje, uzavírá a umenšuje její schopnosti... Alchymie, to skutečné, opravdové Velké Dílo... je uvnitř nás a je třeba jej tam nechat. Nesmí opustit náš vnitřní Vesmír. A k němu patří stárnutí, vadnutí i Smrt. To vše nakonec završuje a umocňuje Dílo samotné. Jen pošetilec se honí za překonáním pout smrtelnosti, aby jej pak samotná honba o skutečný Život připravila. Vezměte si jen Flamela... Ano, dokázal na čas vzdorovat. Změnit se ve vyschlou schránu ještě mimo hrob... Ale kolik černokněžníků během těch staletí zastavil. Kolik lidí svým uměním vyléčil... Jen jaksi koexistoval vedle svého okolí... Jestli chcete jít tou cestou, popřeji Vám hodně štěstí a možná, že to i je Vaše Cesta... ale zcela upřímně, Nicole... Myslím, že jde jen o plýtvání Vaším talentem." Constance Metlová na závěr na dívku zuřivě zamrkala, což nechtěla. Ale byla tak zvyklá kárat, což teď taky nechtěla, jenže jí to tak automaticky sepnulo. Když si to uvědomila, trochu jí zrudly tváře. "Teď... když mě omluvíte. Mám ještě hodinu a taky... večer se jdu podívat na souboje..." | ||
| |||
 | Hovory s Potterem Pozorně jsem poslouchal jeho slova, ze kterých vyzařovala jednoznačně větší zkušenost a vnitřní stabilita, než kterou jsem disponoval já sám. Přesto, bylo zjevné, že na jeho slovech toho bylo mnoho pravdivého. Zlo bylo přítomné vždycky, a tak to prostě bylo. Nebylo to nic vyjímečného. Nic "hustého", nic speciálního. Nic, k čemu by byl člověk předurčen. Ve světě magie je nakonec odpovědí prostá volba - každý člověk si mohl zvolit, na jaké pozici stál. A já jsem už od začátku věděl minimálně to, na jaké pozici být nechci. "Já...Děkuji" řekl jsem, a upil čaje. "V tom, co říkáš, je velká moudrost" dodám a následně se zvednu. Cítím se o něco lépe. "Bohužel už musím jít, ale vážím si těhle slov. Opravdu mi pomohla" odvětím prostě. | ||
| |||
 | Zakázané duely a soubojnický klub Když je ta žumpa konečně vyčištěná od nezvaného hosta tak ze sebe začnu setřásat všechen ten zapáchající bordel, který na mě ulpěl, když mě ulpěl poté, co mě ta potvora srazila do "vody" A utírám si tvář a pusu. "Mili. Co, kdybychom se o tomto nikomu nezmínili?" Navrhnu a postavím se na nohy a oklepu se. "Ani muk..." --- Byl bych naprosto spokojený, kdyby toto zůstalo zahrabané v minulosti a nikdo se k tomu už nevracel. Prostě jen další odkroucený školní trest. To by však u toho nesměla být Mildred, která to všechno pěkně a barvitě roznáší ke všem, kdo jen vzdáleně projeví zájem tím, že má funkční uši... Když si ke mě v síni přisedne Gisli, tak se na ni usměju. "No, je to tak barvité, že by byla škoda, kdyby to vše nebyla pravda, ne? Nic víc, nic míň. Malcolm dostal pádlem přes čenich. Bůh ví, že si to zasloužil a my dva se pak o tu bestii, ne Malcolma, postarali." Usměju se na ni doufajíc, že jí toto shrnutí bude stačit. Ale asi nebude... "..." Z počátku Svatouškova projevu cítím akorát podráždění. Jen na rozdíl od Gisli mě nepotká zas taková úleva, když oznámí vytvoření soubojového klubu. Toto jsem zažil v prváku. Jako lepší než nic, to určitě, ale jinak... Posledně to bylo nanic. Tedy jak se to vezme. Hned při první hodině to Snape tehdy nandal Velkému Lockhartovi a dokonce i Potter se blejsknul, když všem ukázal, že umí mluvit s hady, ale jaká je přesně výhoda tohoto konkrétního soubojového klubu oproti volným cvičným duelům? Nevidím v tom nic, než obyčejný hlad po nasycení Svatouškova vlastního ega, který dle jeho slov, jak jinak než sám povede. Navíc takovéto kluby obvykle zavádí a utvrzují věci, které při cvičení s partnerem jsou tak nějak jasné, očekávané a v pořádku, ale v reálném boji, kde ten druhý tě chce zabít... Řekněme, že pozdrav od smrtijeda, než na tebe sešle nějakou ohavnost by neměl být očekáván nebo opětován. Ale kdo ví, třeba to bude vše jinak... "Jojo. Bude to super." Odpovím Gisli s úsměvem, když mě vytrhne z přemýšlení drbunutím loktem. Jakkoliv jsem skeptický stále to může být zajímavé a tak nebo tak, je to lepší než nic. Takže před sedmou čekám na Gis a pokud byla úspěšná, tak i její spolubydlící před branou hradu... když teda zakázali i přenášení. To je jedno z těch snáze odůvodnitelných restrikcí, které dnes padly. Jakmile dorazí, tak s nimi zamířím na soubojový klub. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | PÁTEK, PO POLEDNI Dnes to bylo poprvé co jsem se nevzbudila sama od sebe.. Spala jsem zdá se opravdu tvrdě, od včerejška, kdy skončily lektvary, až do teď. A musely mě vzbudit spokužačky, jinak bych asi spala dál. Výjmečně jsem se rovnou oblékla a vynechala dnes rozcvičku. Lektvary jsou za námi, a jak jsem se později dozvěděla, Constance vyhlásila že můj byl nejlepší, což mně moc potěšilo, ale.. Zkrátka asi budu muset zvolnit. Už se necítím tak unavená jako včera, ale pořád cítím že by to chtělo trochu více klidu, takže jsem se rozhodla, že si užiju víkend a budu se bavit. Je po obědě, sedím u stolu kousek od Mili a holek a tak nějak napůl poslouchám její dramatické a bizarní vyprávění.. Nějak nevím co si o tom myslet, celé mi to přijde takové divné a zamotané. Ani vlastně moc nevnímám, ač jsem si řekla že budu odpočívat, musím myslet na lektvar který se mi vaří a na to jaká škoda že ještě není hotový, protože v aktuální situaci mě napadá několik způsobů jak by šel využít, i mimo lov ztracené Zlatonky. Constance si vezme slovo a hned jej předá panu Svatouškovi. Já se však stále dívám na ni. Tohle je tak.. Já nevím.. Napřed Dusný a teď i ona, nelíbí se mi když se někdo takhle mění. Asi ta složitá situace teď dopadá na každého.. Tiše si povzdychnu a začnu věnovat pozornost panu Svatouškovi. Zákaz přemisťování.. No, to mně nijak nevadí, ale je mi jasné že jsou tu tací, které to mrzet bude. Ach jo.. A dále, pan Svatoušek zakázal cvičné duely, což pobouřilo Mili.. Vzápětí však řekl že bude fungovat soubojnický klub, a to se určitě spoustě lidí ulevilo. Já sama jsem nějak neměla touhu bojovat, ale hádám že bych se tam asi zašla podívat. A možná.. podívám se na Mili a k učitelskému stolu. Jsou tu dvě osoby se kterými bych ráda něco zkusila. Mohlo by to být velmi zajímavé. Počkám až bude volno. Holkám se omluvím že si musím něco zařídit a běžím do našeho kočáru.. Tam se na chvilku zamyslím. Vytáhnu hůlku, napíšu něco na kousek pergamenu a mávnu hůlkou. "AVIS!" Objeví se hejno krásných, namodralých štěbetavých ptáčků! Na tváři se mi objeví úsměv a já jednomu z nich dám do zobáčku psaníčko, které mají doručit Constance. Píše se tam, jestli by se semnou mohla setkat za deset minut u svého kabinetu. Ptáčci odletí a já se začnu chystat. Rychle se upravit, vzít si klobouček, navonit se mou nově oblíbenou vůní a vzít do ruky lahev, ve které je kvalitní francouzské víno.. Pěšky bych to asi nestihla a tak nasednu na koště, doletím ke škole, sesednu a jdu rovnou ke kabinetu slečny Metlové. Zaťukám a doufám že otevře a bude ochotná mně pustit dovnitř. Prvně, bych jí chtěla dát tu lahev.. S tím, že narovinu řeknu že nevím jak ostatní žáci, ale že já si cením toho co dělá, jak moc se snaží a že vím že to celé musí být stresující. A tak by si nějaký den mohla udělat klidný večer a dát si u toho dobré víno.. A pak, jí řeknu o mé zálibě v alchymii. Na rovinu řeknu že ona byla už od mala můj vzor a.. Poprosím ji, že až skončí škola, chtěla bych se alchymii věnovat na profesionální úrovni a že by mně tak moc potěšilo když by mi mohla věnovat čas, naučila mně vše co umí a.. třeba bych jí i řekla o mém snu.. O Kameni Mudrců.. Že bych byla velmi poctěna když by pak šla se mnou na výpravu, po stopách Nocólase Flamela, kde bych chtěla zajistit doslova vše možné o jeho životě a pak.. Pak zkusit ten Kámen vyrobit. Zkusila bych to i sama, ale když by do toho šla Constance se mnou, byla bych možná i šťastnější než když bych vyhrála Turnaj. | ||
| |||
 | Svatoušek vyhrožuje "Prosím o klid, děvčata." ukončila šum v malé Velké síni Constance Metlová a nenapadlo jí, že oslovuje "děvčaty" celý smíšený kolektiv domácích studentek i hostí. "Pan Theodor Svatoušek má pro Vás jistá sdělení." slečna Metlová měla komisní výraz. Zdálo se ale, že byla před chvílí citově rozrušena, sházela jí trocha z její obvyklé ledové sebejistoty. | ||
| |||
 | Mildred zasahuje Gislin nepovedený lektvar nakonec zapůsobil na celou školu. Pokud se do té doby někdo z vyučujících ještě pokoušel o kreativitu na svých hodinách, pak ji po Dusného pomatení okamžitě ukončil. Elán slečny Metlové - která zpětně za vítězku soutěže vyhlásila Nicole - se musel přesměrovat a proto se studenti a studentky sice nadále potýkali s tunou úkolů, zůstávaly ale striktně v teoretické rovině. O to se postaral především Theodor Svatoušek, jenž si celou patálii bral více osobně, než se tvářil a vztah mezi ním a Dusným povážlivě ochladl. Veřejný žalobce si Dusného blábolení pravděpodobně vyložil jako skutečné projevení jeho nitra. „A tak říkám Willovi, ať dává pozor,“ bavila Mildred své spolužačky a Ginny Weasleyovou barvitým popisem dramatické události, díky které se Malcolm opět ocitl na ošetřovně. „Will se zatím probírá tim bahnem. Úplně hrdinsky. A najednou ŠPLOUCH!“ rozhodila rukama do stran, prstem zachytila nožičku Maudiných brýlí a pohybem zpět je shodila kamarádce z nosu. „Co děláš, Mili?!“ vyhrkla popuzeně Maud Měsíčková. „Promiň! Jsem dneska hrozně nemotorná.“ Omlouvala se hned Mildred a vypadalo to, že je ze sebe rázem opravdu nešťastná. „A pozor! Slyšeli jste? Dneska budou padat hlavy! Šampionka je horší než obvykle. Jak jde ale vlastně být horší, než nejhorší?“ „Ha-ha, Ethel. Moc povedené! Určitě jeden z Tvých silnějších! Ale pozor, ať to neřekneš nahlas před tatínkem. Nedivila bych se, kdyby Tě za ty padající hlavy pro jistotu umístil do pozorovací vazby!“ „A jak to bylo dál, Mildred?“ „No jak… ohlídneme se a co nevidíme! Malcolmovo gelová pěšinka zrovna pročesává rákosí a cucá bahno! Na břehu zůstal jenom jeden jeho pantofel!“ Přehrávala Mildred. „Extrémní!“ „Will reaguje jako blesk! Ale já taky! A jsem rychlejší! Protože mam celou dobu hůlku v ruce! Střelim nadýmací kletbu – a trefim Malcolma! Hlavu má jak dýni, chudák! Je mi to hned hrozně hloupé, ale co už můžu… Zas ho ta hlava aspoň táhne nad vodu a potvora nemůže udržet! Tak honem drapnu to bidlo, že mu ho podám, aby se vytáhl na břeh. No a co myslíte! Píchnu ho přímo do oka – je totiž taky pěkně nadmuté, velké a růžové - jak podšálky u Rozverné ve skříni! Will zatím pacifikuje toho ke.. ka… Kaktuse. Prostě toho hnusýho kentuse!“ „Ketus bez Keta, Virválová! Ty jsi taková ostuda, že to nikdy nepochopím!“ „Taky tady nejsi od toho, abys to chápala, Ethel. Jsi prefektka! Máš se starat o to, jestli si druhačky nekradou o přestávce máslový sušenky a být úplně spokojená!“ „Hele, ale jak byl jako velkej?“ zajímala se nahlas Enid. „Jdi do háje, Blínová!“ osopila se Ethel, které Enidino věčné snažení o přesměrování a otupení začínajících hádek rozpalovalo doběla. „Ale mě to vážně zajímá!“ nedala se Enid odbýt. „V Obludném obludáriu se psalo, že dospělý kentus může dorůst až do velikosti lodě!“ „Jste slepice obě dvě! Jak velká je asi loď, Blínová? Jako pramice? Nebo královská galeona? Obě jsou to lodě, víš?“ „Já nevím, jak byl velkej, Enid. Neviděla jsem ho, ale byl dost velký na to, aby Malcolma s nafouknutou hlavou protáhl všema těma šlahounama, blátem a minerálníma vodama dobrýma na pleť. Ta hlava ho naštěstí ale pořád táhla nahoru. Teda jak se to vezme, naštěstí. Když se vynořil poprvé, tak jsem myslela, že je to ta obluda a vzala jsem ho tim bidlem zas. Tentokrát ale ne opatrně. Naopak jsem to provedla tak silně, jak jsem v tom leknutí dovedla. No, já vim, ale..? Jak jsem to asi měla vědět? Po tý podvodní projížďce měl Malcolm uplně stejnou barvu jako kentus a tvar byl taky podobnej. A toho jsem přece chtěla praštit do hlavy, aby Malcolma pustil a bylo mi jasný, že ho nepustí jen tak. Je to jasný, ne? Neměla jsem dobrý den.“ „Spíš Malcolm, ne?“ „Já bych řekla, že jo. Taky mu ten kentus mohl ukousnout nohy a po Mildredině zásahu by z něj zbyla bójka.“ „Ginny, ty jsi drsná.“ prohlásila Maud s hrdostí v hlase. „Bude mě mrzet, až Tě sejmu potloukem!“  | ||
| |||
 | Skrz naskrz Harry Potter účastně poslouchal. Jen občas odvedl svůj pohled stranou, aby snad Andrisovi nebyl nepřerušený oční kontakt nepříjemný. Když von Grin-Erdwall domluvil, Potter usrkl trochu ze svého laciného čaje a chvíli jej převaloval na jazyku. Pak potichu, avšak zřetelně odpověděl. "Nikdy to neskončí, Andrisi... bez ohledu na to, co kdokoliv říká... Budou další voldemorti a další grindelwaldové. Každá generace potká ty svoje." mírně se pousmál. "Ale budeme tady i my. Jedinci lepší, nebo horší. Schopní, i schopní méně. Nebo snad možná, v určitém smyslu, i zcela bezmocní. Ale budeme ochotní se každý den znovu a znovu rozhodnout. Minulost, původ... předurčení... To všechno je v přítomnosti okamžiku pouhou iluzí." | ||
| |||
| Sviňák svinstvem sviní se Will začne šťourat do bahna tyčí na povzbuzování a zachraňování prvaček, zatímco Mildred jej s hůlkou v pohotovosti kryje i motivuje zároveň. "Zaber pořádně! Támhle se to hnulo se mi zdá! Né, tak ne, to byl jen potápník. Zkus to vedle! To je vážně hnus ten náš bazén." William narazí na obzvlášť tuhou formaci bahna a na okamžik mu přijde, že tyč se zadrhla, pokusila se mu vysmeknout z ruky a pak zůstala opět klidná. Mildred si to vyložila po svém. "Zaber, saláte. Zvedáš aspoň činky, nebo něco? Musíme vyhrát ten pohár, jak říkáš!" | ||