Skrz naskrz

Harry Potter účastně poslouchal. Jen občas odvedl svůj pohled stranou, aby snad Andrisovi nebyl nepřerušený oční kontakt nepříjemný. Když von Grin-Erdwall domluvil, Potter usrkl trochu ze svého laciného čaje a chvíli jej převaloval na jazyku. Pak potichu, avšak zřetelně odpověděl. "Nikdy to neskončí, Andrisi... bez ohledu na to, co kdokoliv říká... Budou další voldemorti a další grindelwaldové. Každá generace potká ty svoje." mírně se pousmál. "Ale budeme tady i my. Jedinci lepší, nebo horší. Schopní, i schopní méně. Nebo snad možná, v určitém smyslu, i zcela bezmocní. Ale budeme ochotní se každý den znovu a znovu rozhodnout. Minulost, původ... předurčení... To všechno je v přítomnosti okamžiku pouhou iluzí."

Sviňák svinstvem sviní se

Will začne šťourat do bahna tyčí na povzbuzování a zachraňování prvaček, zatímco Mildred jej s hůlkou v pohotovosti kryje i motivuje zároveň. "Zaber pořádně! Támhle se to hnulo se mi zdá! Né, tak ne, to byl jen potápník. Zkus to vedle! To je vážně hnus ten náš bazén." William narazí na obzvlášť tuhou formaci bahna a na okamžik mu přijde, že tyč se zadrhla, pokusila se mu vysmeknout z ruky a pak zůstala opět klidná. Mildred si to vyložila po svém. "Zaber, saláte. Zvedáš aspoň činky, nebo něco? Musíme vyhrát ten pohár, jak říkáš!"

ŠPLÁCHHH! William i Mildred sebou škubli.

"Uplně jsem zapomněla, že je tady s námi!" Malcolm ještě před vteřinkou postával na břehu nalevo od dvojice šampionů. A teď byl pryč. Jen zelenavá hladina se ještě vlnila.

Harry. Harry Potter

Setkání s hrdinou a garantem bezpečnosti na škole ihned začne drobným faux pas, které mě uvede do rozpaků. Ale nedá se nic dělat, omylem jsem mu řekl profesore. To se na škole stává až příliš běžně. Nicméně někomu jako jsem já, by se to stávat nemělo. Je to důkazem mého kritického psychického rozpoložení. Už nedokážu člověka ani pořádně pozdravit. Mezitím mě Potter vezme spíše do svého osobního pokoje, než do nějakého kabinetu, což mě vcelku překvapuje. Vlastně moc nevím, jak s ním mluvit. Čaj ani kávu si nedám, pouze tak nějak sklesle sednu do židle. Nechám ho mluvit. Je skutečně vtipné, že jsme v jistém smyslu opaky, ale připadá mi, že jsme si zároveň vcelku podobní. Jako rozpárané obrazy, sešité dohromady jakousi morálkou. No možná si do Pottera projektuji až příliš ze sebe.
"To je v pořádku" odvětím mu, byť je silný nezvyk někomu jako je Harry Potter říkat prostě Harry. Společenský rozdíl mezi námi je značný.
"Je to zvláštní, ale ačkoliv jsem vyrůstal v ohromných domech, tísnivé zdi mi přinášejí jistou útěchu. Asi záleží na tom, s kým člověk prostor sdílí" řeknu a tísnivě si dám prsty na čelo. "V tom jsme neměli myslím ani jeden příliš velké štěstí" pokračuji. "Jakoby bylo cosi shnilého ve zdech tohoto hradu. Možná i v celé čarodějné společnosti" řeknu cosi do prázdna. "Ale ve skutečnosti si myslím, že mé vlastní problémy nejsou až tak grandiózní, aby byla špatná celá společnost. Jsem prostě jenom součástí její zlé části. Jenom já měl tu smůlu" řeknu a podívám se na Pottera. "Poměrně nedávno jsem navštívil rodinu mé dobré přítelkyně, jen abych byl v úžasu nad její funkční rodinou. Rodinou, kde se lidé navzájem mají rádi, pomáhají si, a nejsou pro sebe navzájem zdrojem strachu a utrpení" řeknu, vzpomínaje na setkání s rodinou Nicole. Hezká vzpomínka. "Víte, připadám si prostě...Poskrvněný. Poskvrněný nějakým rodinným dědictvím, které je prostě strašné. A ironické je, že přes to všechno nejsem dokonce ani Grindelwaldův příbuzný" řeknu a pobavím se nad touto ironií. "Tedy, jsem s ním příbuzný tak strašně vzdáleně, že to vůbec nehraje roli. Ale přesto, možná by bylo lepší, kdybych s ním snad příbuzný byl. Místo toho jsem příbuzný s lidmi, kteří i v Kruvalské historii nedokázali nic jiného, než být ti fanatičtí posluhovači. Mám strach abych...Abych nebyl stejný" řeknu svíravě. "Ani nevím, proč to právě teď a tady vlastně sdílím. Asi nemám na koho jiného se obrátit"

Do bazénu

"Všechno funguje podle plánu ve vesmíru slečny Metlové." odpověděla Williamovi bez dlouhého rozmýšlení Mildred. "Ten bazén jsem vyhrála já pro školu na konci čtvrťáku." vysvětlovala dívka dál a zamyšleně se rozhlížela po zelené hladině a hromadách bahna. "Přiznám se, že jsem si ho představovala o dost jinak... ale prý je to bahno nesmírně zdravý na pokožku..." dodala s nadějí v hlase. "A vlastně tak trochu obojí." zakřenila se po další otázce na Willa. "Přišla jsem trošku provokovat a zároveň být nesmírně užitečná... Myslím si totiž, že v té nádrži bude něco nepěkného a vy do ní musíte vlézt bez kouzel... Nebo spíš bez kouzel, než zjistíme, že jste v ohrožení života a v takovém případě už se bude jednat o mimořádnou, život ohrožující událost, a vy budete oprávněni přestoupit školní řád a kouzla přes zákaz použít... No a tak jsem si řekla, že tady budu zatím stát a budu připravená s hůlkou, kdybyste náhodou nestihli na tu mimořádnou, život ohrožující událost zareagovat dřív, než vám ta situace uhryzne ruce nebo nohy... Jo, mám totiž takové tušení... Mrkejte, kde se to svinstvo usazuje! Támhle u kraje a odtok je přitom na druhé straně... Takže jde buď o nějaký žertík, nebo o ještě žertovnější umístění fantastického zvířete, které si u toho odtoku dělá bejvák a bahno tlačí na druhou stranu... Enid sem jednou na Metlu chtěla nastražit ďasovce... Myslím, že někoho napadlo něco podobného."

Na ta slova podala Mildred Williamovi dlouhou tyč určenou pro záchranu topících se prvaček.

"Jinak tu asi nic moc nenajdete. Maximálně zpuchřelé plavky Krákavé." koutky jí při pohledu na bazén znova pobaveně zacukaly. "Ale samozřejmě bych byla mnohem chytřejší, kdybych Vás tu nechala napospas osudu, protože by se mi hodilo, kdybyste proti mě na konci měsíce nenastoupili ve famfrpálu! Kdybych byla Ethel, zařídila bych se rozhodně tak."

Jako doma

"Nejsem profesor, ale spusťte." mírně se usmál Potter. "Samozřejmě, že Vás znám. Počkejte..." promluvil tiše a pohledem pod kulatými brýlemi zkontroloval, zda nikdo neposlouchá. Odpočivadlo před sirem Percivalem, Galahadem a Borsem ale bylo plné studentů a Potter usoudil, že bude lepší, když s Andrisem odejde do malého přístěnku nedaleko toho, který obýval William. Tenhle byl ale plný svazků různé dokumentace. Za malým stolkem byla vměstnaná postel. Potter se sotva zvládl posadit a ukázat Andrisovi na druhou židli. Pak kruvalskému šampionovi beze slov nabídl šálek kávy, nebo čaje.
"Jak Vám můžu pomoct?" zahleděl se Andrisovi do očí. "Za prostředí se omlouvám, ale možná Vás potěším aspoň tím, že ani mně tenhle prostor dobře nedělá. Na podobném místě jsem strávil skoro celé dětství a často zamčený." To Andrisovi nemusel připomínat. Jeho příběh znal snad každý. Do obdivuhodných podrobností, i pokud nečetl bulvár právě často. "Vlastně tu mám celou dobu pocit, jako kdybych se zase vracel. Do všeho."

A tak tu seděli.

Chlapec, který přežil. Jen pro to, aby uvnitř zemřel.

A naproti němu kluk, který měl žít, jen proto, aby vraždil.

Potterovi oči teď hleděly skrz Andrise. Kamsi za dveře. Za zdi Krákavého hradu i jeho hvozdy. Navzdory bystrozorově - téměř nakažlivé - životní únavě, nepůsobily mrtvě. Lesklo se za nimi sotva postřehnutelné světlo. Neumořitelné jiskry zelené, schopné vyšlehnout v blesk.

"Co kdybyste mi prostě říkal Harry a já Vám Andrisi? Nevadí?"

Zase něco

HODINA LEKTVARŮ

Lektvary a jiné zábavy

Můj lektvar byl vcelku úspěšný, ale moje reakce na tento úspěch byla jen malá. Za prvé jsem se domníval, že lektvar, který nemůže být použit k ničemu dobrému, by si neměl zasloužit poplácání po zádech. A za druhé jsem si stále připadal úzkostlivý, pošpiněný, a tak trochu přehlížený. Veškerou pozornost na sebe strhla Nicole, která přichystala lektvary hned dva, a navíc se rozhodla během hodiny změnit v Mořskou pannu. Nicole mám rád, tudíž to nebudu nějak kritizovat, byť mi to přišlo docela excesivní. Začnu přemýšlet nad tím, jaký přesně vztah Nicole má zrovna s Metlovou, která mi připadala jako stará zapšklá krutá žena, které se chcete spíše vyhnout, než lézt do zadku. Ale budiž. Ještě zajímavější věci se poté stanou ve chvíli, kdy Dusný vypije nepovedený lektvar Gisli, který vede k tomu, že má kompletní změnu osobnosti. To už zvednu obočí a sleduji jeho vulgarismy, které se spustí ve chvíli, kdy dorazí Svatoušek společně se zaměstnanci Ministerstva, kvůli možnosti nebezpečí ohledně lektvarů. Celá situace se ale vyřeší vcelku rychle.

Co mi tedy leží v hlavě daleko více jsou zvěsti ohledně infiltrace smrtijedů a všeobecný dozor od bystrozorů na chodbách. Z nějakého důvodu mám neustále pocit, že jsem sledován, a že si každý druhý dovtípil, že zrovna já s tím vším budu mít něco společného. Snažím se chovat normálně, ale mám pocit, že dlouhý stín rodinné minulosti je mi tím nejsvíravějším kabátem. A proto, aniž bych jednoznačně věděl proč, vyhledám po přednáškách slavného Harryho Pottera, který je ve škole také přítomen. Nejsem si jist, proč jsem to udělal. Ale mám pocit, že moje myšlenky jsou čím dál tím temnější a svíravější, a hrdina a bystrozor mi vždy přišel v jistém smyslu podobný mně samotnému. Ale samozřejmě je mezi námi generační rozdíl, a teď to byl prostě další "dospělý chlapík", který byl možná až příliš slavný na to, aby byl k něčemu užitečný. To se nedalo posoudit jinak, než osobně.

"Ehm...Dobrý den, pane profesore. Mohu s Vámi mluvit?" řekl jsem Potterovi trochu nesměle na jedné z jeho obchůzek chodbami, krátce před večeří, abych získal jeho pozornost. Škola nebyla tak velká, a Potter se neskrýval, tudíž bylo vcelku snadné ho najít. "Ehm...Nevím, zda mě znáte, asi ne, ale moje jméno je Andris Grin-Erdwall" pokračuji. "Tedy, teď už na chodbě i v médiích můžete slyšet Grindelwald, k mému nekončnému utrpení" řeknu, a podívám se k zemi, zatímco sevřu pěst. "Poslední dobou se necítím psychicky moc dobře, a rád bych se na Vás obrátil, abych se...inu nedostal do propasti, ze které se snadno nevylézá. Myslím si, že máme v jistém smyslu společné zkušenosti. Pokud by Vám to tedy nějak nevadilo" řeknu opatrně, abych Pottera nějak nerozházel.