Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | BEZPEČNOST .... Neprekvapuje ma, že si všetci v sále všímajú hlavne Grangerovú. Dobre poznám jej príbeh, každý deň sa to omielalo v škole. Hrdinka, ktorá sa pričinila k záchrane nášho sveta a našej školy. A hlavne sa pričinila k tomu, že je moja mama v Azkabane. Často premýšlam nad tým, čo by sa stalo, keby neexistovala. Potter by to pravdepodobne nezvládol a moja mama by teraz riadila školu. Možno by som sa o niekoľko rokov mohol ja sám stať riaditeľom Bradavíc, ako jej syn. Nuž, dopadlo to ako to dopadlo. S Grangerovou som neprehovoril ani jedno slovo odkedy je mier. A ani ona so mnou. Vnútorne k nej cítim krivdu a neznášam ju, pretože kvôli nej som prišiel aj o ten malý kontakt, aký som mal s matkou. Pripravila ma o to, ale tak to malo asi byť. Nemám v pláne to s ňou riešiť. Život ide ďalej. A tak počúvam preslov riaditeľky tejto ... školy ... ako sú opatrnejší a dôslednejší ako boli Bradavice. Že všetko je bezpečné ... okrem severného lesa, kde sú všemožné magické tvory a je to tam nebezpečné. Tak aký je potom rozdiel od Bradavíc? My máme svoj nebezpečný les, pretože v ňom žijú magické tvory a oni tu majú to isté. Tá riaditeľka ma štve už len tým ako vyzerá a ako rozpráva. Absolútne nekompetentná osoba, ktorá by nemala riadiť školu. Rozhodne by ju mali odvolať a dosadiť tu niekoho, čo má aspoň náznak rešpektu a dôstojnosti. Tá druhá, ktorá sa pustila do reči už vyzerá o niečo serióznejšie, ale celý tento trápny príhovor preruší rozruch medzi dievčatami. Vonku horí a hneď aj vieme prečo. Drak. Toľko k bezpečnosti! Zhadzujú a urážajú našu školu a oni to tu majú ešte horšie. Vyskočím na nohy a okamžite chmatnem po svojej hůlce. Rozruch je veľký a aj mne sa rozbúši srdce, pretože si predstavím, ako by som bojoval s drakom, ktorý to tu celé podpálí a začne na nás padať ohnivý strop. Ale som pripravený. Kruval sa ženie do útoku a ja sa len zahladím na McGonagallovú a čakám príkaz čo máme robiť. Ak nám dá povel, alebo mi len prikývne, tak idem von s Kruvalom, ak nie, tak ostanem vo vnútri a počkám na jej pokyny. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Fantastická zvířata a proč je nehledat Příslušně usazen u stolu jsem popíjel dýňovou šťávu, zatímco jsem zvědavě pozoroval celé zahájení soutěže. Ředitelka Krákavá působila jako taková milá paní, a jistém smyslu mi připomínala pohádkovou babičku, což nevím, zda je úplně nejlepší vizitka akademika. Vlastně jsem si uvědomil, že jsem snad nikdy nečetl žádnou její významnou práci, nebo o ní nikdo nemluvil. U slečny Metlové jsem alespoň na nějaké práce narazil, ale jméno Krákavá bylo skutečně převelice zastíněné. Možná jsem jenom špatně hledal. | ||
| |||
 | Drak a Drakkar Zaujmu místo čestného hosta u profesorského stolu a cestou k němu zaslechnu rozhovor studentek zdejší instituce, které mluví o tom, jak se naše škola ani neobtěžovala uvést nějakým podobným představením jako Krásnohůlští. Ano, všiml jsem si toho, co nějaké dívky z Krásnohůlek při příchodu předváděly, zatímco ostatní, převážně mužská část si šla rovnou sednout. Tak, je to jejich věc. Jestli madame Maxime chce narušit dekórum zdejší vážené události a prezentovat svou instituci jako nějaký laciný bordel, tak je to její věc. Její a Krákavé, alespoň co se toho dekóra týče, ale to je stejnak už jenom tou lokací ztraceno, takže proč ne. A tím, abych se studenty nacvičoval něco na úrovni já, za to tahle škola nestojí. Zvlášť když se turnaje ani účastnit neměla. Poslechnu si ono představení které připravila zase zdejší hostitelská škola a musím uznat, že se alespoň snaží. Aspoň to jim uznám. Tyto plusové body ale hned následně ztrácí když se ředitelka pokusí o kouzlo Sonorus a ani jej nevysloví správně. Místo toho řekne Sonarus. Kouzlo ale funguje jak je myšleno i tak, takže místo zvuků velryby se z hrdla Krákové ozvou normální slova se zvýšenou hlasitostí. Následuje celkem typický proslov, který ale vyzdvihuje spíše co všechno zde nemají než to jak jsou vážně připraveni hostit tu tak významnou událost. To není moc dobrá taktika jestli nás chtějí přesvědčit o tom, že nebyla chyba letošní turnaj pořádat zde. Když se ředitelka ještě nahlas zachichotá jako nějaká malá holka, tak se neudržím a protočím oči, ale jinak se k tomu nevyjadřuji. Radši se napiju dýňové šťávy. Každým okamžikem zde mi začíná připadat, že budu brzy potřebovat něco ostřejšího. Když dojde na informaci o tom lese na severu kam nacpali kupu magickým netvorů, tak ve mě trkne. Na mýtinu u toho lesa jsme totiž s lodí přistáli. Ano, to by bylo něco co by se hodilo vědět dříve. Dost zásadní informace kterou nám ředitelka měla oznámit předem. No, loď je na mýtině dostatečně daleko od lesa, takže pokud to tam mají vážně nějak hlídané tak by se nemělo nic stát. Teoreticky. Myslím ale, že až tahle úvodní fraška skončí, tak na tu mýtinu s několika vybranými studenty zase zajdu a drakkar pro jistotu přesuneme na nějaké jiné místo dál od toho severního lesa. Pro všechny případy. Nevěřím, že by to tu zrovna tihle měli nějak zvlášť dobře ošéfované abych neměl žádné důvody pro to- Řev studentů a následně dračí řev je dost na to aby mne vytrhl z myšlenek. Ozve se zvolání toho, že hoří. Mýtina hoří. Ano, mýtina na které je náš drakkar. Že my jsme sem vůbec šli? Představoval jsem si mnohé, ale dračí útok hned na začátku, to předčilo i mé nejhorší obavy. A teď ještě přijdeme o náš očarovaný drakkar který je již dlouho ve vlastnictví školy, na jeho restaurování se bude muset vynaložit spousta peněz a nejspíš to vyústí v to, že plánovaná renovace východního křídla hradu se bude muset odložit... "Vzchop se, Drakenole, není ještě vše ztraceno!" okřiknu sám sebe v myšlenkách. Drakkar chrání ochranná kouzla, tak snad ještě nějakou dobu vydrží než bude v plamenech i on. Dovolím si jenom těchto několik sekund zoufání, během kterých osoby zodpovědné za průběh zdejšího turnaje debatují o přesném druhu draka a marně se snažení překřičet vřeštící studentky bez použití kouzla Sonorus místo toho, aby dělaly něco užitečného. Co jsem měl čekat. To se mé obavy musely potvrdit tak brzo? Hned na začátku, chvíli po příletu? Někdo ale musí začít dělat něco produktivního, tak namířím svou hůlku na svůj krk a provedu neverbální Sonorus. S takto posíleným hlasem už zařvu na celou síň. "TICHO! UKLIDNĚTE SE! POSLOUCHEJTE MNE!" Snad to aspoň trochu zklidní vystrašené studenty. Ať už je to ale jak chce, tak po krátkém okamžiku mlčení pokračuji. "KRUVALŠTÍ, MUSÍME ZACHRÁNIT NAŠI LOĎ. VŠICHNI, KTEŘÍ SE CHTĚJÍ TÉTO AKCE ZŮČASTNIT, JIŽ JIM BYLO 17 A JSOU SCHOPNI DRŽET SE POKYNŮ, NECHŤ SE SHROMÁŽDÍ VE VSTUPNÍ HALE! TÝKÁ SE TO VŠECH CO CHTĚJÍ POMOCI!" oznámím celému sálu a ukončím Sonorus abych si hlas vrátil zase do normálu. Jestli McGonagallová, Maximová či Kráková chtějí svým studentům zakázat aby se k tomu připojili, to už je jejich věc. Já tu ale odmítám jen tak sedět zatímco nám venku drak ohrožuje náš dost drahý a starobylý dopravní prostředek. "Doporučuji obrany této síně posílit kouzly Protego Maxima nebo Protego Horribilis, drahé kolegyně. Pro všechny případy." utrousím ještě suše směrem ke Krákové s Metlovou které jsou poblíž, snažím se nedávat moc najevo své rozlícení a nechám je, ať si to přeberou jak chtějí. Je to jejich škola, jestli takovéhle kouzlo nezvládnou samy, tak bude asi lepší když to tu skončí spálené na prach a tahle instituce už nebude moci generace čarodějek balamutit chybným tvrzením, že poskytuje magickou výuku na úrovni. Nejspíše by poté na světě bylo o něco lépe. Následně zamířím z "velké" síně do vstupní haly, za studenty kteří se ke mě připojili. Předpokládám velký zájem alespoň z řad mých studentů, koneckonců jsem vybíral na cestu sem hlavně ty, kteří projevili zájem se turnaje zúčastnit. A tohle je situace která by klidně mohla být jedním z úkolů v Turnaji Tří Kouzelníků. Koneckonců, co jsem slyšel tak něco s draky bylo v tom minulém, neplatném ročníku turnaje, ze kterého udělal frašku jak Potter, tak smrtijedi. Potter se tohoto ročníku neúčastní a smrtijedi se skrývají po porážce jejich pána, takže jsem doufal že alespoň nyní budeme nějakých tragikomedií ušetřeni. Ovšem to jsem očividně podcenil nechopnost vedení zdejšího institutu. | ||
| |||
 | PROSLOVY PLAMENNÉ „Srpec na to, že Metla nenechá Krákavou dlouho mluvit.“ „Hezkej pokus, Mili, ale to by byly lehce vydělaný prachy.“ „Ticho, někdo vás uslyší.“ „V tomhle rambajzu?“ „Hej, támhle je Grangerová!“ „Vypadá tak obyčejně.“ „A ty vlasy…“ „Jako Mili, když k ní ráno vejdeš bez zaklepání.“ „Ha-ha… Je to celé takové rozpačité.“ „To teda. Kruvalští se neobtěžovali ani uvést.“ „A divíš se?“ „Jáu, necpěte se sem!“ „Maud nenos ten čaj, někdo do Tebe drbne a opaříš-“ „Nesu i sušenky!“ „Ticho, slečna Rozverná už hraje!“ Po přivítání hostů a besídkovém úvodu s písní povstala slečna Krákavá k proslovu. Namířila si hůlkou na hrdlo a zamumlala: „Sonarus.“ | ||
| |||
|
| ||
| |||
|
| ||
| |||
| Stín nad Krákavým hnízdem Byl tím, co se táhlo a zakrývalo vše na zemi. Šumění drakkaru, trhajícího oblaka, se neslo krajinou, zatímco jsem se díval dolů přes okraj. V hlavě mi kolovalo až příliš věcí. Proč tu jsem? Odpověď? Zjevná. Chci reprezentovat školu, kterou mám rád. Která je pro mě druhým domovem. Ale možná je v tom něco dalšího. Sobeckost? Snaha ukázat, že nejsem jako ostatní? Ne snad, že jsem lepší. Nechci být lepší. Ale že jsem dobrý. Dobrý člověk, kterého lidé poplácají po zádech. Chtěl jsem mít pocit, že někam patřím. Že patřím do školy, tolik spjaté s mou rodinou, a že jí něco prostě přináším. Nesnášel jsem to doma. Nesnášel. Nechtěl jsem tam být. A byl jsem rád, že jsem se tomu mohl vyhnout, před cestou na soutěž. Stejně tam ale budu muset dříve, či později pomyslel jsem si, a naprázdno polkl. Třeba bude Leklan pryč. Tahat někoho do Azkabanu. Pokud budu jen s mámou a sourozenci, bude to snad v pohodě pomyslím si. Sestra mi chyběla. Neměl jsem si tu s kým povídat. Možná tak s panem profesorem, ale no, učitel nikdy není Váš kamarád kvůli studijní hierarchii. A další studenti...Inu, nikdy jsem neměl pocit, že s nimi můžu sdílet všechno. Že jim na mě nějak extra záleží. | ||
| |||
|
| ||