Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Fantastická zvířata a proč je nehledat Příslušně usazen u stolu jsem popíjel dýňovou šťávu, zatímco jsem zvědavě pozoroval celé zahájení soutěže. Ředitelka Krákavá působila jako taková milá paní, a jistém smyslu mi připomínala pohádkovou babičku, což nevím, zda je úplně nejlepší vizitka akademika. Vlastně jsem si uvědomil, že jsem snad nikdy nečetl žádnou její významnou práci, nebo o ní nikdo nemluvil. U slečny Metlové jsem alespoň na nějaké práce narazil, ale jméno Krákavá bylo skutečně převelice zastíněné. Možná jsem jenom špatně hledal. | ||
| |||
 | Drak a Drakkar Zaujmu místo čestného hosta u profesorského stolu a cestou k němu zaslechnu rozhovor studentek zdejší instituce, které mluví o tom, jak se naše škola ani neobtěžovala uvést nějakým podobným představením jako Krásnohůlští. Ano, všiml jsem si toho, co nějaké dívky z Krásnohůlek při příchodu předváděly, zatímco ostatní, převážně mužská část si šla rovnou sednout. Tak, je to jejich věc. Jestli madame Maxime chce narušit dekórum zdejší vážené události a prezentovat svou instituci jako nějaký laciný bordel, tak je to její věc. Její a Krákavé, alespoň co se toho dekóra týče, ale to je stejnak už jenom tou lokací ztraceno, takže proč ne. A tím, abych se studenty nacvičoval něco na úrovni já, za to tahle škola nestojí. Zvlášť když se turnaje ani účastnit neměla. Poslechnu si ono představení které připravila zase zdejší hostitelská škola a musím uznat, že se alespoň snaží. Aspoň to jim uznám. Tyto plusové body ale hned následně ztrácí když se ředitelka pokusí o kouzlo Sonorus a ani jej nevysloví správně. Místo toho řekne Sonarus. Kouzlo ale funguje jak je myšleno i tak, takže místo zvuků velryby se z hrdla Krákové ozvou normální slova se zvýšenou hlasitostí. Následuje celkem typický proslov, který ale vyzdvihuje spíše co všechno zde nemají než to jak jsou vážně připraveni hostit tu tak významnou událost. To není moc dobrá taktika jestli nás chtějí přesvědčit o tom, že nebyla chyba letošní turnaj pořádat zde. Když se ředitelka ještě nahlas zachichotá jako nějaká malá holka, tak se neudržím a protočím oči, ale jinak se k tomu nevyjadřuji. Radši se napiju dýňové šťávy. Každým okamžikem zde mi začíná připadat, že budu brzy potřebovat něco ostřejšího. Když dojde na informaci o tom lese na severu kam nacpali kupu magickým netvorů, tak ve mě trkne. Na mýtinu u toho lesa jsme totiž s lodí přistáli. Ano, to by bylo něco co by se hodilo vědět dříve. Dost zásadní informace kterou nám ředitelka měla oznámit předem. No, loď je na mýtině dostatečně daleko od lesa, takže pokud to tam mají vážně nějak hlídané tak by se nemělo nic stát. Teoreticky. Myslím ale, že až tahle úvodní fraška skončí, tak na tu mýtinu s několika vybranými studenty zase zajdu a drakkar pro jistotu přesuneme na nějaké jiné místo dál od toho severního lesa. Pro všechny případy. Nevěřím, že by to tu zrovna tihle měli nějak zvlášť dobře ošéfované abych neměl žádné důvody pro to- Řev studentů a následně dračí řev je dost na to aby mne vytrhl z myšlenek. Ozve se zvolání toho, že hoří. Mýtina hoří. Ano, mýtina na které je náš drakkar. Že my jsme sem vůbec šli? Představoval jsem si mnohé, ale dračí útok hned na začátku, to předčilo i mé nejhorší obavy. A teď ještě přijdeme o náš očarovaný drakkar který je již dlouho ve vlastnictví školy, na jeho restaurování se bude muset vynaložit spousta peněz a nejspíš to vyústí v to, že plánovaná renovace východního křídla hradu se bude muset odložit... "Vzchop se, Drakenole, není ještě vše ztraceno!" okřiknu sám sebe v myšlenkách. Drakkar chrání ochranná kouzla, tak snad ještě nějakou dobu vydrží než bude v plamenech i on. Dovolím si jenom těchto několik sekund zoufání, během kterých osoby zodpovědné za průběh zdejšího turnaje debatují o přesném druhu draka a marně se snažení překřičet vřeštící studentky bez použití kouzla Sonorus místo toho, aby dělaly něco užitečného. Co jsem měl čekat. To se mé obavy musely potvrdit tak brzo? Hned na začátku, chvíli po příletu? Někdo ale musí začít dělat něco produktivního, tak namířím svou hůlku na svůj krk a provedu neverbální Sonorus. S takto posíleným hlasem už zařvu na celou síň. "TICHO! UKLIDNĚTE SE! POSLOUCHEJTE MNE!" Snad to aspoň trochu zklidní vystrašené studenty. Ať už je to ale jak chce, tak po krátkém okamžiku mlčení pokračuji. "KRUVALŠTÍ, MUSÍME ZACHRÁNIT NAŠI LOĎ. VŠICHNI, KTEŘÍ SE CHTĚJÍ TÉTO AKCE ZŮČASTNIT, JIŽ JIM BYLO 17 A JSOU SCHOPNI DRŽET SE POKYNŮ, NECHŤ SE SHROMÁŽDÍ VE VSTUPNÍ HALE! TÝKÁ SE TO VŠECH CO CHTĚJÍ POMOCI!" oznámím celému sálu a ukončím Sonorus abych si hlas vrátil zase do normálu. Jestli McGonagallová, Maximová či Kráková chtějí svým studentům zakázat aby se k tomu připojili, to už je jejich věc. Já tu ale odmítám jen tak sedět zatímco nám venku drak ohrožuje náš dost drahý a starobylý dopravní prostředek. "Doporučuji obrany této síně posílit kouzly Protego Maxima nebo Protego Horribilis, drahé kolegyně. Pro všechny případy." utrousím ještě suše směrem ke Krákové s Metlovou které jsou poblíž, snažím se nedávat moc najevo své rozlícení a nechám je, ať si to přeberou jak chtějí. Je to jejich škola, jestli takovéhle kouzlo nezvládnou samy, tak bude asi lepší když to tu skončí spálené na prach a tahle instituce už nebude moci generace čarodějek balamutit chybným tvrzením, že poskytuje magickou výuku na úrovni. Nejspíše by poté na světě bylo o něco lépe. Následně zamířím z "velké" síně do vstupní haly, za studenty kteří se ke mě připojili. Předpokládám velký zájem alespoň z řad mých studentů, koneckonců jsem vybíral na cestu sem hlavně ty, kteří projevili zájem se turnaje zúčastnit. A tohle je situace která by klidně mohla být jedním z úkolů v Turnaji Tří Kouzelníků. Koneckonců, co jsem slyšel tak něco s draky bylo v tom minulém, neplatném ročníku turnaje, ze kterého udělal frašku jak Potter, tak smrtijedi. Potter se tohoto ročníku neúčastní a smrtijedi se skrývají po porážce jejich pána, takže jsem doufal že alespoň nyní budeme nějakých tragikomedií ušetřeni. Ovšem to jsem očividně podcenil nechopnost vedení zdejšího institutu. | ||
| |||
 | PROSLOVY PLAMENNÉ „Srpec na to, že Metla nenechá Krákavou dlouho mluvit.“ „Hezkej pokus, Mili, ale to by byly lehce vydělaný prachy.“ „Ticho, někdo vás uslyší.“ „V tomhle rambajzu?“ „Hej, támhle je Grangerová!“ „Vypadá tak obyčejně.“ „A ty vlasy…“ „Jako Mili, když k ní ráno vejdeš bez zaklepání.“ „Ha-ha… Je to celé takové rozpačité.“ „To teda. Kruvalští se neobtěžovali ani uvést.“ „A divíš se?“ „Jáu, necpěte se sem!“ „Maud nenos ten čaj, někdo do Tebe drbne a opaříš-“ „Nesu i sušenky!“ „Ticho, slečna Rozverná už hraje!“ Po přivítání hostů a besídkovém úvodu s písní povstala slečna Krákavá k proslovu. Namířila si hůlkou na hrdlo a zamumlala: „Sonarus.“ | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Stín nad Krákavým hnízdem Byl tím, co se táhlo a zakrývalo vše na zemi. Šumění drakkaru, trhajícího oblaka, se neslo krajinou, zatímco jsem se díval dolů přes okraj. V hlavě mi kolovalo až příliš věcí. Proč tu jsem? Odpověď? Zjevná. Chci reprezentovat školu, kterou mám rád. Která je pro mě druhým domovem. Ale možná je v tom něco dalšího. Sobeckost? Snaha ukázat, že nejsem jako ostatní? Ne snad, že jsem lepší. Nechci být lepší. Ale že jsem dobrý. Dobrý člověk, kterého lidé poplácají po zádech. Chtěl jsem mít pocit, že někam patřím. Že patřím do školy, tolik spjaté s mou rodinou, a že jí něco prostě přináším. Nesnášel jsem to doma. Nesnášel. Nechtěl jsem tam být. A byl jsem rád, že jsem se tomu mohl vyhnout, před cestou na soutěž. Stejně tam ale budu muset dříve, či později pomyslel jsem si, a naprázdno polkl. Třeba bude Leklan pryč. Tahat někoho do Azkabanu. Pokud budu jen s mámou a sourozenci, bude to snad v pohodě pomyslím si. Sestra mi chyběla. Neměl jsem si tu s kým povídat. Možná tak s panem profesorem, ale no, učitel nikdy není Váš kamarád kvůli studijní hierarchii. A další studenti...Inu, nikdy jsem neměl pocit, že s nimi můžu sdílet všechno. Že jim na mě nějak extra záleží. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | ZAČIATOK Nebolo to pre mňa veľkým prekvapením, ale aj tak som sa cítil nadšene, keď som bol vybraný ako možný reprezentant našej školy v turnaji. Neprekvapuje ma to, pretože podľa môjho vlastného usúdenia, som jeden z najlepších žiakov. Trénujem, makám a som predurčený k tomu dokázať veľké veci. Veľmi veľké. Cítim sa hrdo, keď nás zvyšok školy vyprevádza a povzbudzuje potleskom. Ešte pred tým ako sa premiestnime do Malého Bustlingu si obzriem zvyšných žiakov, ktorí cestuju so mnou. Nevidím nikoho kto by sa mi mohol rovnať. Úprimne som aj zhrozený nad výberom niektorých z nich. Vidím Edvarda, ktorý ma tak pomalý švih prútikom, že všetky jeho útočné kúzla sa dajú odraziť ešte skôr ako ich vôbec zošle. A potom je tu Amira, ktorá stále volí obranu pred útokom. Brániť sa dá len nejakú dobu, ale nakoniec vždy nejaký útok prejde skrz a ona skončí na zemi. Celé zle. Malý Bustling je hrozný zapadákov. Na malú chvíľu som sa až zľakol, že to už sme v tej Akademii, ale našťastie sme putovali ďalej. Keď sme prišli na miesto stretnutia so školou Krásnohůlek, tak som si ich všetkých obhliadol. Žiadna sláva, ale holky majú pekné. To bude asi ich jediná pozitívná vlastnosť. Keď sme ich opúšťali na naších košťatech, divil som sa, prečo neletia s nami. Nevedia lietať? Sú ešte viac mizerní protivníci ako som si myslel. Let som si užil, ale ako som očakával, pohľad na Akadémiu bol žalostný. Toalety u nás na škole sú väčšie ako táto búda. Prešli sme cez vstupnú halu do hlavnej siene a nebolo to nič ohromujúce. Celý čas som sa musel tváriť kyslo, pretože cítim trpkú nespravodlivosť, že sa turnaj koná tu. Mal sa konať u nás na Bradavicích. Ale všetci sa trasú od strachu, že by museli čeliť niečomu nebezpečnému. Voldemort je kaput našou zásluhou, tak neviem čoho sa ešte obávajú. Posadil som sa na stoličku a čakal som na príchod ostatných škôl. Konečne dorazili Krasnohůlky a zas predstavujú to svoje trapné antré. Možno ako malého chlapca ma to zobralo, ale teraz mi to príde zbytočné a úbohé. Keď už museli mať nejaké takéto predstavenie, mohli si nacvičiť už niečo iné. Je to ako pozerať dva krát ten istý film, nuda. Ešte musíme počkať na Kruval a konečne sa to môže začať. Chcem ukázať čo je vo mne, chcem dokázať svetu, že mám na to byť jeden z najlepších čarodejov na svete, ale hlavne chcem dokázať svetu a aj svojej matke, že som viac ako len jej syn. Chcem aby sa meno Umbridge nespájalo len s Azkabanom, ale aby zasiavalo do sŕdc ľudí rešpekt, silu a aj strach. | ||
| |||
 | CESTA - AKADEMIE SLEČNY KRÁKAVÉ Když jsem se dozvěděla že se opět bude konat Turnaj, měla jsem velmi smíšené pocity. Na jednu stranu, všichni pamatají na to, co se stalo posledně. Já nikoho z dotyčných neznala, ale i tak to muselo být hrozné.. Na stranu druhou, Voldemort je pryč a má se to konat ne nějaké menší škole a tak by to mohlo být bezpečnější. Dlouho jsem si říkala zda bych to vůbec měla zkusit, přeci jen, bývá to opravdu obtížné. Ale když mi madam Maxine řekla že chce abych jela také, nakonec jsem souhlasila. Nevím zda bych Turnaj dokázala vyhrát, nebo zda bych vůbec byla vybrána, ale těším se. Kdo ví, třeba se zúčastním, povede se mi dobře a i když bych nevyhrála, mohlo by mi to pomoci v budoucí kariéře.. Napsala jsem i domů, dostavit by se nejspíše rodina nemohla, ale bude stačit když nám budou fandit. Sbalila jsem si kufřík, jen s pár věcmi které by se mohli hodit, oblékla si uniformu, vlasy nechávám rozpušténé, a spolu s ostatními a s madam Maxine, nastoupíme do kočáru. Ten se vznese a letíme. Mám pegasy moc ráda, jsou krásní a dobří letci. Asi by to nebylo tak pohodlné, ale jaký dojem bychom udělaly když bychom přilétly, sedící Pegasům na zádech? Většinu cesty trávím hovory s holkama, nebo s madam Maxine, od které vyzvídáme vše co nám může říct. Chvíli to trvalo, ale nakonec se dostaneme na místo. I když to není tak jak jsem čekala. Škola má být na nějakém vrcholu, či hoře, je tedy pochopitelné že se tam nedá přistát. Ale i tak, mohl zde aspoň někdo čekat, kdo by se nás ujal a doprovodil. Obzvláště poté co si Bradavičtí nasednou na košťata a nechají nás v prachu. To bylo nekolegiální, ale nevadí, nejsme žádné padafky, dostaneme se tam klidně po svých. Upravit si klobouček, sukni a hurá za madam Maxine. Chvíli to trvá, ale aspoň zde mají hezkou přírodu a po tom letu není špatné si protáhnout nohy. Myslím že dorazíme asi půl hodinu po Bradavických. Akademie slečny Krákavé.. Jak se tak na to dívám, přijde mi, že tu škola nejspíše nebyla vždy. Oproti Krásnohůlkám je to malićké, ale.. Má to své kouzlo.. Překdeme nádvoříčko, vejdeme do vstupního sálu, kde nás už konečně někdo vítá a nasměruje za ostatními. Ještě než projdeme dveřmi velké síně, pohlédnu na spolužačky za mnou a přikývnu. Jako jedna z prvních, vejdu do velké síně. Moc velká tedy není, ale nevadí. Pár kroků vpřed, s elegantními pohyby boků. Zastavit, pohled vlevo a levá ruka vzhůru. Dalších pár kroků, opět zastavit, pohled vpravo a pravá ruka elegantně vzhůru. Opět vyjdeme, než se naposledy zastavíme. Pohled vpřed, hlava vztyćená a obě ruce vzhůru! Z rukávků nám začnou létat motýli, kteří utvoří obláček, obkrouží nás, pak vylétnou vzhůru a kousek od stropu a.. PUF! Rozplinou se v obláčky třpitivého prachu, jež se začne snášet k zemi.. Lehká úklona a poodstoupení stranou aby madame Maxine mohla dopředu. Počkáme až se pozdraví s ostatními a můžeme se posadit. Po celou dobu mít na tváři elegantní, okouzlující úsměv, to je důležité. | ||
| |||
| Syndrom Byla jedna hodina dvacet tři minut a čtyřicet sedm sekund po půlnoci, když slečna Constance Metlová poprvé, po jednadvaceti letech působení na Akademii, porušila školní řád. "Sykesův syndrom," vykládala Krákavá. "Co myslíte, slečno?" "Nepochybně, paní ředitelko."odvětila Metlová odměřeně. "Říkala jsem to už vloni, když dostal pan Poupě ten skvělý nápad umístit na chodby elektrické louče. Čarodějná sídla mají tendenci jednat jako svébytné entity. A co se jim nelíbí... prostě vyženou." náhodně se zahleděla právě na slečnu Zdatnou. "Řekněte prosím děvčatům, ať se postarají o ten svinčík."  Delegace z Bradavic a Krásnohůlek dorazila následujícího dne ráno. Akademie slečny Krákavé čněla na hoře hustě porostlé lesem. Nebyl zde žádný prostor pro přistání; krásnohůlský kočár proto musel zastavit na úpatí hory. Madame Maxime z něho vystoupila s dvaceti vybranými žačkami a žáky. Čekali zde na výběr z Bradavic. K RUINĚ HRADU 3 KM Krásnohůlští se pak vydali pěšky stezkou pod korunami stromů. Jako první spatřili Akademii bradavičtí. Obvyklá mlha tentokrát hrad neobklopovala a studenti tak mohli ve vlahém větru zcela docenit školu, vypadající jako vězení. Přistálo se na dvorku, který místní považovali za nádvoří a pak se vstupní halou - jež byla jen širší chodbou se schodištěm - směřovalo rovnou do velké síně. Nebo spíše jen síně. A malé.  Místnost byla schopna za normálních okolností pojmout osmdesát děvčat a profesorky, teď byly ale stolky odneseny do skladiště a všichni si museli vedle sebe posedat na židle, aby se s příchozími směstnali. Obsazené byly i obě menší galerie v patře. | ||