Ukončená jeskyně!

Družina

družina zatím neexistuje

Heidrún Grimdottir - 24. března 2023 15:26

Přílet

Opětovné konání Turnaje bylo... překvapující, přinejmenším. Stejně tak jeho okolnosti. A vybrané místo, malá dívčí škola, o které jsem dosud ani neslyšela... nicméně pokud se nabídli hostovat tak velkou a prestižní akci, jako je pohár, nejspíš na to mají prostory, zabezpečení... nebo odvahu.

Bezděky se zhluboka nadechnu a vydechnu, tváří zlehka otřu o kavku, posedávající mi na rameni a nezbedně vytahující tu a tam pramének z mých slavnostně posplétaných blond vlasů.
Přitáhnu si vlčí kožešiny blíž k obličeji, spíš uvyklým automatickým gestem, než že by mi byla zima, a poupravím dlouhou sukni vyšívané róby. Od nás, jak doma i ze školy, jsem zvyklá na horší, tady je víc... mokro a lezavo. Ale docela příjemně, sotva se drakkar zvedl z moře nad krajinu, pohled na zelená políčka dělená křovinatými mezemi a kamennými zídkami, občas ozvláštněná remízky, starými rozpadlinami či chundelatými světlými tečkami ovcí pasoucích se dole, byl příjemný.
Ačkoliv jsem byla v Británii poprvé, můj první dojem nebyl špatný. Něčím to připomínalo domov, takový... umírněnější. Zkrocený.
Ale od obdivování krajiny tady nejsme, to vím. Pod námi se objeví nevelký hrádek, cíl naší cesty. Zatnu nehty do dřeva zábradlí lodi, shlížejíc zachmuřeně na přibližující se zemi, než pohlédnu na postavu ředitele, stojícího poblíž.
Co si o tom myslí on?
Pýchou na Kruvalský institut se nikdy netajil, nejspíš musí být dost nenadšený soupeřením na půdě takového... skromného sídla.

Z myšlenek mě vytrhne oslovení, pohlédnu tázavě na Andrise. Vím, kdo je, přibližně. Ačkoliv se sama příliš nevyjadřuji, pozor dávám dobrý na to, co se děje kolem mě. Dokonce i v lektvarech, které mě baví.
"Chápu. Pokud ten pakt bude platit oboustrranně, rráda přřijímám," pousměju se nepatrně a pevně stisknu Andrisovu ruku.

Loď se snáší k zemi, dosedne na vyčarované 'kotviště' a ředitel zavelí k výstupu.
No... je to tady.
Drž se poblíž, prstem pohladím hlavičku Skuld a podrbu ji nad zobáčkem, než vyhodím do vzduchu k letu. Tady se snad už neztratí... rodiče a Kristan určitě budou chtít znát první dojmy.
Těsně následuji ředitele, jen blýsknu pohledem dozadu, jak zvládli cestu Maikki a Matvei. První chytá zdravou lesní barvu... ta nikdy nesnášela výšky dobře. Druhý je vysmátý, mávne mi zvesela, oplatím drobným úsměvem.

Jsem upřímně ráda, že si Kurval tenhle ročník snad odpustil úvodní šaškárnu s holemi a přemety. Ostatně... maloučká 'velká' síň zase tolik prostoru neskýtá, naši hoši by museli skákat nejspíš po stolech. Nebo po židlích, jak je nyní prostor uzpůsoben nejspíš nezvykle velkému počtu lidí.
V průvodu vedle Andrise a těsně za ředitelem naší školy, jsem si až docela bolestně vědoma, jak se nad ostatními tyčím, ale hlavu držím hrdě zdviženou. Neusmívám se
Nejsem jedna z krásnohůlských, aby byl šarmantní úcul povinnou součástí školní uniformy. Postavím se/posadím, kam nám kruvalským určí.

Andris von Grin-Erdwall - 21. března 2023 21:58

Stín nad Krákavým hnízdem

Byl tím, co se táhlo a zakrývalo vše na zemi. Šumění drakkaru, trhajícího oblaka, se neslo krajinou, zatímco jsem se díval dolů přes okraj. V hlavě mi kolovalo až příliš věcí. Proč tu jsem? Odpověď? Zjevná. Chci reprezentovat školu, kterou mám rád. Která je pro mě druhým domovem. Ale možná je v tom něco dalšího. Sobeckost? Snaha ukázat, že nejsem jako ostatní? Ne snad, že jsem lepší. Nechci být lepší. Ale že jsem dobrý. Dobrý člověk, kterého lidé poplácají po zádech. Chtěl jsem mít pocit, že někam patřím. Že patřím do školy, tolik spjaté s mou rodinou, a že jí něco prostě přináším. Nesnášel jsem to doma. Nesnášel. Nechtěl jsem tam být. A byl jsem rád, že jsem se tomu mohl vyhnout, před cestou na soutěž. Stejně tam ale budu muset dříve, či později pomyslel jsem si, a naprázdno polkl. Třeba bude Leklan pryč. Tahat někoho do Azkabanu. Pokud budu jen s mámou a sourozenci, bude to snad v pohodě pomyslím si. Sestra mi chyběla. Neměl jsem si tu s kým povídat. Možná tak s panem profesorem, ale no, učitel nikdy není Váš kamarád kvůli studijní hierarchii. A další studenti...Inu, nikdy jsem neměl pocit, že s nimi můžu sdílet všechno. Že jim na mě nějak extra záleží.

Ze přítomných studentů mi byla asi nejbližší Heidrun Grimdottirová, no, naše minulost by vzájemně nemohla být odlišnější. Někdo takový jako je ona by neprošel u rodiny mého otce ani náhodou. Míšenka, hned s dvěma magickými tvory. Z toho by otec zvracel. A u Leklana těžko říci. Ne, nemohl jsem mít kamarády u lidí, u kterých hrozilo, že jim moje rodina nějak ublíží. Ale tak alespoň známé.

Husté lesy pod námi nám říkali, kde jsme. V konci světa. Anglie byla hezká země, k Bradavicím jsem měl vždy respekt a toužil jsem se setkat s Albusem Brumbálem...Z osobních i profesních důvodů. Mohl mě mnohé naučit o lidech, kteří jsou už dávno mrtví, ale žili v jeho vzpomínkách.
Chtěl jsem pochopit více o tom kdo jsem...Ale šanci jsem nedostal. Ale tohle nebyly Bradavice. Malá škola, zoufale se snažící vydrápat se na jejich místo. Ambice z ní přímo vyrůstala. Nevěděl jsem, co si o tom myslet. Turnaj byl vždy záležitostí tří škol. Nebyl součástí historie téhle školy, a neměl by tu vůbec být. To velké Bradavice tak moc upadly po tom všem, co se událo? pomyslel jsem si. Jistě, bylo to strašné, ale stejně. Mohlo se to zorganizovat v Kruvalu, či Krásnohůlkách, pokud Bradavice nedokáží dostatečně zrealizovat potřebná opatření. Ne tady.

Ale snažil jsem se udržovat svojí mysl otevřenou. Nejhorší, co může člověk udělat, je podceňovat svého nepřítele. A to jsme byli, alespoň v rámci turnaje, téměř všichni. Věřím, že i žačky Akademie budou ambiciózní, a jistě připravené - přesto, budou Kruvalem překonány. Tak jako Bradavice, i Krásnohůlky. Kruval zvítězí, o tom nemůže být pochyb.

Myšlenkami sklouznu tam, kam nechci. Dopis od mého otce. Nikdo neví, že ho mám. Ani Leklan, ani strýc Ivan. Už roky. Ani já sám nevím, proč ho nosím pořád u sebe, v náprsní kapse. Je to můj jediný artefakt spojený s ním. Snad jako připomínku toho, abych nikdy nebyl takový čurák pomyslím si vztekle a otočím se od okraje lodi, abych se mohl projít po palubě. S obdivem sleduji, jak profesor dokáže celou mašinérii lodě ukočírovat s ladností a efektivností. Takové schopnosti bych chtěl taky mít. A Kruval mi je dá.
Náš nástup bude triumfální jako vždycky. Nevěřím, že jiná ze škol přijde s podobnou galancí. Na Kruvalu bylo vždy vše o tom ostatní předehnat. Zdálo se, že už budeme přistávat.

,,Heidrun" oslovím svou spolužačku věcně a pokynu jí. ,,Nevím, jestli víš, kdo jsem, ale chodíme spolu na pár předmětů, hlavně na lektvary u starého Drakenola. Andris von Grin-Erdwall" řeknu, a podám jí ruku. ,,Nikoho jiného tu neznám, a rád bych měl spojence pro případ, že bych byl do turnaje vybrán. Cizí škola, složitá soutěž - člověk potřebuje spojence" vysvětlím věcně, jako kdyby šlo o vojenskou strategii, snad abych nepůsobil nepatřičně s nějakými nemístnými návrhy. Po krátké interakci už úplně přistaneme.

Následuji Drakenolových pokynů. Nikam nespěchám. Dívám se zbězně po zdejší krajině, na zdejší hrad, na zdejší osazenstvo. Tohle je doopravdy ono? pomyslím si trochu zklamaně. No, uvidíme. Netrvá to dlouho, a jsme uvnitř hradu. Procházíme zdejší chodby, směřujíc k hlavní síni. Oděn v tradiční kruvalské uniformě, najednou si uvědomím, že jdu za naším ředitelem hned v závěsu jako první student delegace. Usměji se, jen abych úsměv zase schoval. Nebudu skrývat, že mě to potěšilo.

Studentů, kterém mijíme, věnuji neutrální pohled. Zkoumám jejich tváře, a snažím se je číst. Potřebuju vědět, kdo a co stojí proti mě. Mezi přítomnými studenty poznám i syna nechvalně známé Dolores Umbridgeové. Jak to vím? Inu, když jsou vaši příbuzní bystrozoři i kriminálníci, slyšíte o Azkabanu častěji, než byste chtěli. A k dětem zločinců já jako jeden z nich dokážu mít sympatie. Tušil jsem, že tu někdo takový bude. Asi se oba budeme chtít prokázat. Inu, uvidíme co v něm je.

Zařazen za ředitelem, následuji jeho pokynů. Čas nastal, aby Kruval opět zaujal své místo na popředí světa.

prof. Therius Drakenol - 21. března 2023 18:28

Přílet na Akademii Krákavé

V oblacích pluje obrovská loď, vikingský drakkar s vyřezanou dračí hlavou na přídi. Máme za sebou již dlouhou plavbu po moři a nyní zbytek cesty plujeme vzduchem. Dvě hodiny cesty od moře. Další důvod, proč bylo naprosto nevhodné pořádat ten turnaj nyní na jiné lokaci. Bradavice měly své jezero, Krásnohůlky byly u moře. Ovšem tohle byla nějaká zapadlá škola na skále uprostřed lesů. Nikde nebyla žádná dostatečně velká vodní plocha aby se z ní mohla naše loď vynořit. A tak jsem musel loď po plavbě uvést do letu.

Cíl naší cesty? Nějaká malá kouzelnická dívčí škola v anglii. Akademie slečny Krákavé. Věděl jsem předtím, že to místo existuje, ale to je tak všechno. Maximálně tak ještě to, že zástupkyně ředitelky na té škole, nějaká Metlová, sepsala nějakou esej která zpochybňovala "10 způsobů použití dračí krve" od Albuse Brumbála (budiž mu země lehká). Samozřejmě jsem to nečetl, měl jsem lepší věci na práci než se zabývat výžblepty nějaké úzkoprsé semetriky co se snaží být v dnešní době stále relevantní. Ovšem tentokrát se musím zabývat školou na které tato semetrika učí.

Protože se zde má konat další ročník turnaje tří kouzelnických škol. Ano, tří kouzelnických škol, tak to bylo po staletí, a teď se do toho najednou vložila čtvrtá. Kdyby to byla aspoň nějaká insituce na úrovni. Ale tahle, nějaká malá dívčí kouzelnická škola, která s touto pradávnou tradicí neměla nic společného? A ještě si tam procpaly jednu svou studentku aby soutěžila za jejich školu! To už přecházelo všechny meze. Jistě, teoreticky to bylo mezi nimi a Bradavicemi. Bradavice se totiž vzdaly možnosti mít dva šampiony a místo jednoho z nich nastoupí studentka právě odtamtud. Nějakými intrikami se té Krákové podařilo procpat svou školu na tak prestižní událost a odmítal jsem tohle jen tak přehlédnout. Zvláště, když se to tentokrát mělo odehrávat na Kruvalu.

A důvod toho, proč to tak nebylo? No, Bradavice konečně uznaly, že předchozí ročník turnaje by měl být prohlášen za neplatný. Ze zcela pochopitelných důvodů. A že se tedy ta jasně nezasloužená výhra Bradavic vyškrtne ze seznamu. Tak se již stalo a toto měla být náhrada. S novými pravidly co se týče bezpečnosti po zkušenostech z minulého ročníku. A také to bylo například i právě to, že tentokrát soutěží za každou školu dva šampioni místo jednoho. A po té politováníhodné smrti Cedrica Diggoryho se zdálo, že se tato starobylá tradice uloží k ledu a toto představovalo možnost v ní pokračovat. Tak jsem nakonec souhlasil, i když nerad. Ačkoliv vedení Bradavic trvalo na tom, že oni budou vybírat místo, kde se turnaj bude konat.

Zkoumavě pohlédnu na dva studenty co jsou nejblíže mě. Nejprve pan Andris von Grin-Erdwall, s jeho rodinnou pověstí jsem přemýšlel, jestli ho vůbec mám brát sem, kdyby to náhodou byl problém. Ale nakonec sem uznal, že by to bylo škoda, jelikož i když je jeho rodina taková jaká je, tak je stále ze starobylého kouzelnického rodu a jeho studijní výsledky jsou výborné. A poté tu je Grimdottirová, která se tyčí v davu studentů jako obvykle. Má jak obří, tak vílí krev, obojí způsobuje, že přitahuje pozornost, různými způsoby. Ona ale byla spíše zamlklá než že by to vyhledávala. Přesto měla podobně jako Grin-Erdwall dobré výsledky, takže možná stejně jako on další kandidát na šampiona Kruvalu. Ještě uvidíme.

Já jsem na přídi a loď naviguji, používám kouzla na její usměrnění když je to nutné. A brzo už na obzoru uvidíme naši destinaci. Malý hrad, spíše tak pevnost. Tam je škola té Krákavé. Ve srovnání s Kruvalem či Bradavicemi to vypadá dost uboze a to se na takovém místě má konat mezinárodní událost. No, co jsem čekal. Stále lepší, než kdyby se turnaj nekonal vůbec.

Loď udělá nad školou té Krákavé zhruba tři otáčky, jak hledám slibné místo k přistání. Dračí hlava na přídi lodi vypustí proud ohně abych signalizoval náš přílet a poté se loď začne pomalu spouštět na blízkou mýtinu, vedena mou hůlkou. Když je loď pár metrů nad zemí, tak máchnu hůlkou a na místě se sestaví podstavec jako v loděnici, aby na něj loď mohla dosednou a nepřeklopila se. Když na podstavec loď dosedne, tak následuje tentokrát neverbální zaklínadlo a z kraje lodi se sesune široký dřevěný můstek i s dřevěnými schody které na můstek umožňují vylézt i těm neohrabaným jedincům.

"Vystupovat! Hlavně spořádaně, nikam nespěcháme!" připomenu Kruvalským. Neudělalo by dobrý dojem, kdybychom tam vtrhli jako horda barbarů. Musíme se postarat o to, aby jako ti praví barbaři působili hlavně Krákavá a spol. A tak tedy dav studentů směřuji z lodi, po můstku a dál po cestě až do té školy zapadlé školy, do toho přístěnku na košťata který z nějakého důvodu nazývají velká síň. Tohle bude ještě zajímavý turnaj.

Malcolm Umbridge - 21. března 2023 13:40

ZAČIATOK

Nebolo to pre mňa veľkým prekvapením, ale aj tak som sa cítil nadšene, keď som bol vybraný ako možný reprezentant našej školy v turnaji. Neprekvapuje ma to, pretože podľa môjho vlastného usúdenia, som jeden z najlepších žiakov. Trénujem, makám a som predurčený k tomu dokázať veľké veci. Veľmi veľké.

Cítim sa hrdo, keď nás zvyšok školy vyprevádza a povzbudzuje potleskom. Ešte pred tým ako sa premiestnime do Malého Bustlingu si obzriem zvyšných žiakov, ktorí cestuju so mnou. Nevidím nikoho kto by sa mi mohol rovnať. Úprimne som aj zhrozený nad výberom niektorých z nich. Vidím Edvarda, ktorý ma tak pomalý švih prútikom, že všetky jeho útočné kúzla sa dajú odraziť ešte skôr ako ich vôbec zošle. A potom je tu Amira, ktorá stále volí obranu pred útokom. Brániť sa dá len nejakú dobu, ale nakoniec vždy nejaký útok prejde skrz a ona skončí na zemi. Celé zle.

Malý Bustling je hrozný zapadákov. Na malú chvíľu som sa až zľakol, že to už sme v tej Akademii, ale našťastie sme putovali ďalej.
Keď sme prišli na miesto stretnutia so školou Krásnohůlek, tak som si ich všetkých obhliadol. Žiadna sláva, ale holky majú pekné. To bude asi ich jediná pozitívná vlastnosť.

Keď sme ich opúšťali na naších košťatech, divil som sa, prečo neletia s nami. Nevedia lietať? Sú ešte viac mizerní protivníci ako som si myslel.
Let som si užil, ale ako som očakával, pohľad na Akadémiu bol žalostný. Toalety u nás na škole sú väčšie ako táto búda.

Prešli sme cez vstupnú halu do hlavnej siene a nebolo to nič ohromujúce. Celý čas som sa musel tváriť kyslo, pretože cítim trpkú nespravodlivosť, že sa turnaj koná tu. Mal sa konať u nás na Bradavicích. Ale všetci sa trasú od strachu, že by museli čeliť niečomu nebezpečnému. Voldemort je kaput našou zásluhou, tak neviem čoho sa ešte obávajú.

Posadil som sa na stoličku a čakal som na príchod ostatných škôl. Konečne dorazili Krasnohůlky a zas predstavujú to svoje trapné antré. Možno ako malého chlapca ma to zobralo, ale teraz mi to príde zbytočné a úbohé. Keď už museli mať nejaké takéto predstavenie, mohli si nacvičiť už niečo iné. Je to ako pozerať dva krát ten istý film, nuda.

Ešte musíme počkať na Kruval a konečne sa to môže začať. Chcem ukázať čo je vo mne, chcem dokázať svetu, že mám na to byť jeden z najlepších čarodejov na svete, ale hlavne chcem dokázať svetu a aj svojej matke, že som viac ako len jej syn. Chcem aby sa meno Umbridge nespájalo len s Azkabanom, ale aby zasiavalo do sŕdc ľudí rešpekt, silu a aj strach.

Nicole Dubois - 20. března 2023 15:00

CESTA - AKADEMIE SLEČNY KRÁKAVÉ

Když jsem se dozvěděla že se opět bude konat Turnaj, měla jsem velmi smíšené pocity. Na jednu stranu, všichni pamatají na to, co se stalo posledně. Já nikoho z dotyčných neznala, ale i tak to muselo být hrozné.. Na stranu druhou, Voldemort je pryč a má se to konat ne nějaké menší škole a tak by to mohlo být bezpečnější. Dlouho jsem si říkala zda bych to vůbec měla zkusit, přeci jen, bývá to opravdu obtížné. Ale když mi madam Maxine řekla že chce abych jela také, nakonec jsem souhlasila.

Nevím zda bych Turnaj dokázala vyhrát, nebo zda bych vůbec byla vybrána, ale těším se. Kdo ví, třeba se zúčastním, povede se mi dobře a i když bych nevyhrála, mohlo by mi to pomoci v budoucí kariéře.. Napsala jsem i domů, dostavit by se nejspíše rodina nemohla, ale bude stačit když nám budou fandit.

Sbalila jsem si kufřík, jen s pár věcmi které by se mohli hodit, oblékla si uniformu, vlasy nechávám rozpušténé, a spolu s ostatními a s madam Maxine, nastoupíme do kočáru. Ten se vznese a letíme. Mám pegasy moc ráda, jsou krásní a dobří letci. Asi by to nebylo tak pohodlné, ale jaký dojem bychom udělaly když bychom přilétly, sedící Pegasům na zádech? Většinu cesty trávím hovory s holkama, nebo s madam Maxine, od které vyzvídáme vše co nám může říct.

Chvíli to trvalo, ale nakonec se dostaneme na místo. I když to není tak jak jsem čekala. Škola má být na nějakém vrcholu, či hoře, je tedy pochopitelné že se tam nedá přistát. Ale i tak, mohl zde aspoň někdo čekat, kdo by se nás ujal a doprovodil. Obzvláště poté co si Bradavičtí nasednou na košťata a nechají nás v prachu. To bylo nekolegiální, ale nevadí, nejsme žádné padafky, dostaneme se tam klidně po svých. Upravit si klobouček, sukni a hurá za madam Maxine.

Chvíli to trvá, ale aspoň zde mají hezkou přírodu a po tom letu není špatné si protáhnout nohy. Myslím že dorazíme asi půl hodinu po Bradavických. Akademie slečny Krákavé.. Jak se tak na to dívám, přijde mi, že tu škola nejspíše nebyla vždy. Oproti Krásnohůlkám je to malićké, ale.. Má to své kouzlo.. Překdeme nádvoříčko, vejdeme do vstupního sálu, kde nás už konečně někdo vítá a nasměruje za ostatními. Ještě než projdeme dveřmi velké síně, pohlédnu na spolužačky za mnou a přikývnu.

Jako jedna z prvních, vejdu do velké síně. Moc velká tedy není, ale nevadí. Pár kroků vpřed, s elegantními pohyby boků. Zastavit, pohled vlevo a levá ruka vzhůru. Dalších pár kroků, opět zastavit, pohled vpravo a pravá ruka elegantně vzhůru. Opět vyjdeme, než se naposledy zastavíme. Pohled vpřed, hlava vztyćená a obě ruce vzhůru! Z rukávků nám začnou létat motýli, kteří utvoří obláček, obkrouží nás, pak vylétnou vzhůru a kousek od stropu a.. PUF! Rozplinou se v obláčky třpitivého prachu, jež se začne snášet k zemi.. Lehká úklona a poodstoupení stranou aby madame Maxine mohla dopředu. Počkáme až se pozdraví s ostatními a můžeme se posadit. Po celou dobu mít na tváři elegantní, okouzlující úsměv, to je důležité.

Slečna Constance Metlová - 20. března 2023 03:44

Syndrom

Byla jedna hodina dvacet tři minut a čtyřicet sedm sekund po půlnoci, když slečna Constance Metlová poprvé, po jednadvaceti letech působení na Akademii, porušila školní řád.

Celý hrad spal. Do příjezdu tří kouzelnických škol zbýval jediný den. Nebylo nač čekat.

Začalo to na střeše. Krátké zarachtání, kterému v odpověď zaskřípaly dveře. Pak buch-buch-buch-buch-buch-buch. Skákalo to po schodech kolem ředitelčiny komnaty. Slečna Krákavé ale snila jako obvykle. Jako pařez.

V patře to zesílilo, jakoby se to hnalo odevšad. Skřípalo to po dlaždicích, drolilo se ze zdí. Slečna Imogen Zdatná rozrazila dveře svého pokoje a uviděla To.

A Ono to uvidělo jí!

Zdatná vykřikla hlasem plným hrůzy a pokusila se zavřít. Zaprášené kabely však veřeje zablokovaly a dráty vystřelily jako pralesní šlahouny. Imogen vykřikla podruhé. Šlahouny ale nešly po ní. Zmocnily se plazmové televize, přelomily jí v půli a začlenily jí do útrob monstra.

Netvor se vrhl ke schodišti a po cestě nabýval na rozměrech; další kabeláž, spínače, dráty a elektronika mu nadbíhaly v ústrety.

V hale v přízemí už čekala slečna Rozverná. Rozsvícenou hůlku v bojovém postavení. Nevěděla, co očekává. Za kulatými brýličkami hořelo odhodlání. Náhle jí do boku vpadly dvě automatické pračky, zuřivě rachtající svými bubny. Rozverná je s heroickým úsilím zahnala do umývárny a zamkla je v ní. Nad schody na odpočívadle se zjevil obrovitý kabelovitý pavouk a ze sklepení vydusávaly elektrické sporáky. Rozverná zvolila ústup bojem a zabednila se ve sborovně.

Do minuty bylo ticho.

"Sykesův syndrom," vykládala Krákavá. "Co myslíte, slečno?"

"Nepochybně, paní ředitelko."odvětila Metlová odměřeně. "Říkala jsem to už vloni, když dostal pan Poupě ten skvělý nápad umístit na chodby elektrické louče. Čarodějná sídla mají tendenci jednat jako svébytné entity. A co se jim nelíbí... prostě vyženou." náhodně se zahleděla právě na slečnu Zdatnou. "Řekněte prosím děvčatům, ať se postarají o ten svinčík."

Obrázek

Delegace z Bradavic a Krásnohůlek dorazila následujícího dne ráno. Akademie slečny Krákavé čněla na hoře hustě porostlé lesem. Nebyl zde žádný prostor pro přistání; krásnohůlský kočár proto musel zastavit na úpatí hory. Madame Maxime z něho vystoupila s dvaceti vybranými žačkami a žáky. Čekali zde na výběr z Bradavic.

Ten se dostavil velmi neformálně - letaxovou sítí do vesničky Malý Bustling a odsud došel k lesu krásnohůlské pozdravit. Bradavické vedla ředitelka McGonagallová a - znalí místních poměrů - si nesli v rukách a přes ramena košťata. Madame Maxime se obřadně svítala s Minervou McGonagallovou. Potom ale nedokázala zakrýt osten nevole, když sledovala bradavické žáky, jak nasedají na metly. Mírně si také odfrkla u cedule vedle cesty stoupající do vršku:

K RUINĚ HRADU 3 KM

Krásnohůlští se pak vydali pěšky stezkou pod korunami stromů.

Jako první spatřili Akademii bradavičtí. Obvyklá mlha tentokrát hrad neobklopovala a studenti tak mohli ve vlahém větru zcela docenit školu, vypadající jako vězení. Přistálo se na dvorku, který místní považovali za nádvoří a pak se vstupní halou - jež byla jen širší chodbou se schodištěm - směřovalo rovnou do velké síně. Nebo spíše jen síně. A malé.

Obrázek

Místnost byla schopna za normálních okolností pojmout osmdesát děvčat a profesorky, teď byly ale stolky odneseny do skladiště a všichni si museli vedle sebe posedat na židle, aby se s příchozími směstnali. Obsazené byly i obě menší galerie v patře.

"Minervo!" zahlaholila slečna Krákavá bodře a vrhla se na profesorku McGonagallovou, kterou tím dokonale zaskočila. "Tak ráda Tě vidím!"

"Amélie..." poplácala McGonagallová Krákavou nesměle po zádech. Měla přitom z letu rudý nos a nyní začala rudnout i na krku.

Slečna Krákavá už si na tu jedovatou recenzi pravděpodobně ani nepamatuje... Pomyslela si kysele Metlová a nozdry se jí rozšířily, když těkala raději zrakem po stěnách. Jak se dostala řada na ní, McGonagallová se zarazila a místo pozdravu řekla jen: "To jste Vy." A Metlová, sama konsternována, dodala pouze rozpačitě a zároveň vzdorně: "Já!"

"Počkáme se zahájením na ostatní, co říkáte slečno?" ptala se Krákavá jako děcko. "Cože? Oni jdou krásnohůlští pěšky? Ale proč, vždyť sem se dá bezpečně přemístit. My nejsme jako v Bradavicích. Neukrýváme tu poklady... ani bazilišky!" zasmála se Krákavá McGonagallové upřímně. Metlová dál nervózně prohlížela sál.

20...+20 +20...

Ne. Rozhodně ne.

"Mildred! Maud, Enid! Vezměte prvačky a jděte na galerii."

"Ale tam se už nikdo nevejde, slečno."

"Říkám vám jděte s prvačkami na galerii! Zůstaňte některá v chodbě... nebo se střídejte."

"Ano, slečno Metlová..."

Slečna Constance Metlová - 15. března 2023 11:57

Ve stínu

Velká síň se plnila děvčaty v černých uniformách. Ve vzduchu bylo cítit vzrušení. Něco se chystalo. Ředitelka Krákavá zářila štěstím, zatímco její zástupkyně slečna Metlová pozornýma černýma očima prohlížela každou účastnici oslavy, jako by byla možnou hrozbou, kterou je v případě nutnosti třeba eliminovat. Sama by ale nejradši radostí zavýskla.
Vzpomněla si totiž na Brumbálův pohřeb.

Constance Metlová na něm seděla vedle vzlykající ředitelky a snažila se také o nějaký viditelný projev lítosti. Vůbec jí ale nešel. Naopak. Skutečnou výzvou bylo se celou ceremonii připitoměle neusmívat.

Velká ztráta. Velký čaroděj. Velmi bolestné… Hrdina to byl. Ano, ano… Velmi šlechetný… Velmi ješitný.

A jedna věc byla jistá.

S Bradavicemi to teď půjde úplně zu grunt! Tetelila se tiše Metlová.

Akademie slečny Krákavé byla vždy druhořadou školou, v zahraničí spíš neznámou. Stejně jako Akademie slečny Pentalfové, nebo nedaleký Moonhill.

Nijak nepomáhalo, že v domácích žebříčcích se kvalitou výuky tradičně umisťovaly těsně za Bradavice. Provinčnosti se ze své podstaty nikdy nemohly zbavit a tisk si do nich vždy rád kopl. Stejně tak jejich bradavičtí kolegové. Obrat: „Nelíbí-li se vám tady, jděte učit ke Krákavé (nebo do nějaké ještě horší díry.)“ v Bradavicích zlidověl.

Roztržka probíhala i na vědecké úrovní.

Minerva McGonagallová například recenzovala monografii Proměnlivé přeměny slečny Krákavé a označila její improvizace za „dětinské hazardování bezbřehé optimistky." Krákavou to sice velmi zarmoutilo, ani zdaleka jí to však neodpálilo jako její zástupkyni.
Po roce horečnatého studia atakovala Constance Metlová příčku nejvyšší a zcela strhala Dvanáct způsobů použití dračí krve od Albuse Brumbála.
Bylo to velmi osobní a k Brumbálově velké nelibosti i překvapivě věcné. Veřejnost ale názor venkovské učitelky stejně příliš nezajímal.

Jenže pak se karty začaly dramaticky obracet...

Do Bradavic nastoupil Harry Potter.
Na škole se odehrávala jedna pohroma za druhou, zatímco se u slečny Krákavé pil čaj a jedly sušenky.
„Bazilišek, no věřily byste tomu, dámy?“ poznamenala onehdy Krákavá udiveně a slečna Rozverná servilně zavrtěla hlavou. Slečna Metlová mezitím beze slova zamítala jednu žádost o přijetí za druhou.

Rodiče si zkrátka velmi rychle začali rozmýšlet, zda chtějí riskovat, že se jim na letní prázdniny vrátí kus horniny, nebo ratolest okousaná vlkodlakem. Brumbál ztrácel soudnost.

V jeho věku celkem běžné.

Menší, ale bezpečné školy, si nyní mohly ze studentů vybírat a také se k nim začali hlásit ti, kteří by rádi přímo z Bradavic přestoupili. Z nich Akademie brala pochopitelně pouze dívky a ještě naprosté minimum. Praskala totiž ve švech, což nebylo těžké, protože nebyla nijak veliká a děvčat pojmula jen velmi omezené množství.

Vrcholem úpadku byla mezinárodní ostuda na Turnaji tří kouzelnických škol, kde Bradavice opět potvrdily svou nebezpečnost.
Tehdy Constance Metlová ucítila příležitost a už se jí nepustila; sovami bombardovala ministerstvo i ambasády, ředitelny Krásnohůlek i Kruvalu.
A po čtyřech letech se ledy prolomily.

„Upokojte se, děvčata!“ zakrákala Metlová, zatímco slečna Krákavá slavnostně promluvila:
„V tomto školním roce se naše Akademie zařadí mezi světovou elitu. Nebudeme hostit nic menšího, než turnaj Tří kouzelnických škol.“
Navzdory obvyklým zvyklostem to mezi dívkami zašumělo. Představa byla přeci jen příliš fantaskní na to, aby nad ní disciplína zvítězila.
„Extrémní.“ Sykla jedna z páťaček.
„Jak se povedlo vyšachovat bradavičnatý rypáky?“ ptala se další.
„Ticho tam vzadu!“ okřikla pátý ročník slečna Metlová a neklid se utišil.
„Po dohodě s Odborem kouzelných her a sportů a Odborem pro…“ zasekla se vzápětí slečna Krákavá.
„Odborem pro mezinárodní spolupráci.“ Napověděla netrpělivě Metlová.
„Ano, tím.“ Souhlasila slečna Krákavá. „Nechcete to dokončit, slečno?“ navrhla ředitelka, která evidentně ztratila nit.
„Ministerstvo kouzel souhlasilo, že je po porážce lorda Vítekoho,“ (jméno Voldemorta se na Akademii nikdy nevyslovovalo před mladšími ročníky, protože z něho některé dívenky omdlévaly) „obzvláště vhodná doba zapomenout na stíny minulosti a soutěž řádně zopakovat. Došlo také k úpravě pravidel a zesílení bezpečnostních opatření. Turnaje se nyní můžou zúčastnit dívky starší šestnácti let včetně… Co chceš, Dulsí?“ zastavila se pohledem na hlásící se druhačce.
„Slečno Metlová, promiňte, ale jak to, že se Bradavice nebudou účastnit turnaje?“
„Kdybys počkala, až domluvím, dozvěděla by ses to.“ Odfrkla si slečna Metlová. „Šampioni, či šampionky budou spolupracovat ve dvojicích. A Bradavice se Turnaje účastnit budou.“ Dodala trochu nemile. Pak téměř zhnuseně vysvětlila to klíčové: „Naše prostory budou využity, protože bradavická škola právě prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Vymínily jsme si však i naši účast. Proto bude proti dvojici z Kruvalu a dvojici z Krásnohůlek soutěžit naše žačka společně s šampionem Bradavic.“
„Extrémní.“ Ozvalo se ze zadních řad jako prve.

Slečna Metlová sváděla urputnou bitvu s nezřetelným ruměncem ve tváři. Její vítězství prostě nemohlo být úplné! Navíc jí opět polil stud, když si představila, jak se do jejich skromného hradu nahrnou všichni ti zahraniční hosté a studenti zvyklí na obrovské síně a haly Bradavic.
Styděla se také za učitelku zpěvu, slečnu Rozvernou, která na závěr proslovu rozbalila na klavír English Country Garden od svého oblíbeného mudlovského interpreta Jimmie Rodgerse.
Jak nás jen mají brát vážně... Jako by nestačilo, že naše tělocvikářka je moták a obléká se jako mudla.
Styděla se také za to, že do hradu je zavedená elektrika. To ale hodlala dnes večer vyřešit.
A pohrávala si s myšlenkou vyřídit i tělocvikářku.

♪♪ ♫ ♫ ♪

Obrázek

Slečna Constance Metlová - 13. března 2023 22:20

nejnovějšínovější

33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Slečna Metlová a Ohnivý pohár

Ukončená jeskyně!

Družina

Přílet

Stín nad Krákavým hnízdem

Přílet na Akademii Krákavé