| |||
Jako doma "Nejsem profesor, ale spusťte." mírně se usmál Potter. "Samozřejmě, že Vás znám. Počkejte..." promluvil tiše a pohledem pod kulatými brýlemi zkontroloval, zda nikdo neposlouchá. Odpočivadlo před sirem Percivalem, Galahadem a Borsem ale bylo plné studentů a Potter usoudil, že bude lepší, když s Andrisem odejde do malého přístěnku nedaleko toho, který obýval William. Tenhle byl ale plný svazků různé dokumentace. Za malým stolkem byla vměstnaná postel. Potter se sotva zvládl posadit a ukázat Andrisovi na druhou židli. Pak kruvalskému šampionovi beze slov nabídl šálek kávy, nebo čaje. |
| |||
|
| |||
HODINA LEKTVARŮ V županu mi začínalo být trošku chladno, ale trpělivě jsem vyčkávala až hodina začne. Neušlo mi při tom jaká je v učebně atmosféra. Především Dusný, vždy tak milý a usměvavý, teď evidentně bez nálady. Mrzelo mně to, je to trochu.. jiné. A moc se mi to nelíbí. Ráda bych se spojila s Ethel a zjistila oč tu jde, ale nějak jsem teď neměla čas. Navzdory tomu všemu, jsem se stále snažila učit, pracovat na svém tajném projektu a hlavně jsem chtěla, aby mé lektvary na hodinu byly dokonalé. Což zapříčinilo že jsem ani neměla moc času na holky, nebo nad tím uvažovat co se tu všechno děje. I když musím říct, že podezření ohledně Smrtijedů jsem měla už od té doby, kdy někdo přihlásil do Turnaje profesorku Metlovou.. Sice nevím proč, ale kdo jiný by měl nějaký důvod? Napadaly mně absurdní myšlenky, od užití paměťových kouzel po hromadné užití veritaséra, je však tisíc důvodů proč ani na jedno z toho nedošlo. Ach jo.. Vážně doufám že se to tu co nejdříve vyřeší a budeme se moci soustředit na Turnaj a užít si to. Když konečně hodina začne, zaujatě sleduji s jakými lektvary přišli ostatní. Docela mně překvapí co nakonec přichystal Andris.. Souhlasím s Constance, je to fascinující. Dokážu si představit užití za správných okolností, ale.. Pokud by se takový lektvar dostal někdy do prodeje, určitě by měl být aspoň za mně, regulovaný. Protože něco takového by šlo zneužít velmi snadno. Když pak přijdu na řadu já, zaujatě sleduji ředitelku Krákavou. Na tváři se mi objeví úsměv. Je to jen první verze, když bych měla laboratoř a čas, určitě by to bylo ještě lepší. Ale i tak mě těší že je jí lépe.. Na profesorku Metlovou jsem kývla že rozumím, nic jiného jsem ani nečekala. Chtěla jsem se před ní jen ukázat.. Když pak demonstruji svůj druhý lektvar, slyším nějaké poznámky, ale snažím se je ignorovat, zajímá mně jen názor jedné osoby.. A té se můj lektvar líbil, což mně potěšilo. Spokojeně plácnu ploutví a přikývnu. "Oui, madam. Já.. Odpošinu si". Řeknu a pak už jen tak nějak napůl vnímám co se tady děje.. Musím potlačovat zívnutí. Teď když to Metlová zmínila a když jsou mé lektvary zhodnoceny a vyzkoušeny, nějak to na mně padá a opravdu cítím únavu. Skoro jsem nepostřehla co se stalo s Dusným, proč přišel Svatoušek a musel jej zpacifikovat.. Čekám už jen až hodina skončí a Eanid s Maud mně vezmou do kočáru. Za což jim samozřejmě poděkuji.. Nevím co nás čeká zítra, ale já mám v plánu jediné. Lehnout si a spát. Tak dlouho, jak to jen půjde.. Kruhy pod očima mi opravdu nesluší. |
| |||
|
| |||
Čtvrteční trest Na rozepří mezí Dusným a Svatouškem se koukám s jistým zájmem. Ne, že bych se bavil nad tím, jak si dva páprdové nadávají před celou školou, ale už od té chvíle, kdy jsme byli napadeni během napadení, ve mně bublá určitý pocit paranoie, a to navzdory mé snaze ji potlačit. Vážně došlo k útoku, který mohl skončit tragicky. Současně se začíná šuškat, že může jít i o útok smrtijedů. Pravděpodobnost, že jde o smrtijedy je podle mě nízká… no ale jestli ano, jde o opravdu hloupé smrtijedy. Není nad to, se prozradit za nepřátelskými liniemi útokem na dva naprosto bezvýznamné studenty, kteří navíc absolutně netušili, že tam je ještě někdo další... Ovšem tak či tak, opatrnost je na místě. Smrtijedi ovládali ministerstvo a nelze se spolehnout na to, že všechny vysoké místa byly dost důkladně pročištěny. A ačkoliv přiznat to mě docela bolí, jediný, komu bych v takovém případě mohl věřit, je Potter. Částečně proto jsem šel tehdy za ním. A teď… z podobných hádek by šlo možná vytáhnout nějaké vodítko, kdyby do toho byli nějak namočení. Škoda, že z toho nakonec byla jen otrava... --- Nejvíc mě však na této situaci zpětně štve, že absolutně nemám volný čas se stýkat s Gisli. Malcolme, přestože to asi nešlo podle tvého plánu, vážně se ti podařilo všechno posrat… Podívám se na spolužáka podrážděně a pak se vrátím k poslechu briefingu k dnešnímu trestu. „Ve kterém vesmíru toto splňuje definici bezúdržbový? To jste tam nacpali tu francouzskou mořskou pannu?“ Zeptám se kysele koukajíc na Mildred. „A já tam vlézt mám?“ Prohlédnu si stranu brčálu, odkud by to mělo posprávnu odtékat, jestli v tom bordelu něco nezahlédnu. „Přišla jsi jen provokovat, nebo tu fakt máš nějakou užitečnou činnost?“ Zeptám se zvědavě a pokud si na základně její odpovědi k názoru, že tu nemusí být kvůli něčemu specifickému, tak vytáhnu hůlku a svižným mávnutím naberu část té břečky, kterou vyšplíchnu jejím směrem. Pak se podívám po nějaké formě nástrojů, které použít, když kouzla jsou pro tento trest zakázané. |
| |||
(Ne)povedený lektvarByla jsem klidnější, že se ono napadení nesmetlo ze stolu a vypadalo to, že se skutečně něco děje. Avšak žádné nové informace nešly ven ani šeptandou. A potterovské hlídky na chodbách začaly být spíše otravné než cokoliv jiného. S Willem jsme spolu trávili o to méně času. Vlastně žádný, když připočtu tresty. Ach, jak je těžké být teen čarodějka v úplně cizí škole! Z hodiny s Metlou jsem byla dost nervózní. A ke všemu tu byla i Krákava a páprda Dusný. Kouzelníkova nálada uvolněné atmosféře rozhodně nepomáhala. Šampionka z Krásnohůlek opět exceluje, ale ani to na Dusňáka nezabírá. Hodina se táhne a ve vzduchu visí fakt příslovečné dusno. Trošku mi povolí nervy, když se podle oka můj lektvar profesorce zdá v pořádku. To ale ještě netuším, jak moc v pořádku bude. Dívám se na Dusného a když dorazí Svatoušek, zakryju si ústa dlaněmi v lehkém šoku, co můj lektvar způsobil. Takže je uvařený špatně a nebo mi jenom nedošlo co to vlastně vařím. Aaaaah...tak tohle je fakt trapas. Bude lepší, když se na chvíli budu držet stranou. Hlavně Dusňáka. |
| |||
| |||
|
| |||
NAPADNUTIE Zasiahol som Willa presne, ale jeho prútik stihol vyslať žiaru svetla. Počul som ako sa Will zložil na zem a ja som si len pretiaral oči a čakal som, kedy znova budem normálne vidieť. Snažil som sa spomeúť si na nejaké kúzlo, ktoré by mi vrátilo zrak, ale na žiadne som si nevedel takto na rýchlo spomenúť. Budem si to musieť naštudovať. Ale už sa mi pomaly vracia zrak, keď mi prútik vyletí z ruky a zaštípe to. Ani sa nestihnem obzrieť a už ležím na zemi tuhý. WILL! AKO SI SA SÁM DOSTAL ZO ZNEHYBNENIA? Ale rýchlo zistím, že to nebol Will. Počujem hlasy, ktoré sa u mne približujú. Nemôžem sa hýbať! Chcú nám vymazať pamäť, ale v tom sa niečo stane a oni zmiznú. Pred očami sa mi objaví Metlová. Oh, ako rád tú bosorku teraz vidím. A hneď začne s tým, že nám dá trest. Keď nás odčaruje a môžeme sa hýbať hneď na ňu spustím. Som z toho trochu rozrušený. "Boli tu nejaký ľudia! To oni nás zakliali, vystrašila ste ich a zmizli tesne pred vami." A potom ešte k tomu pridám malú lož. "Ani neviem ako sme sa tu dostali, či to pokazil Will, alebo nás tu preniesli útočníci. Musíte mi veriť, boli tu!" Večer som sa mal stretnúť s Gisli, ale moje pozvanie odmietla, pretože sa jej posera Will požaloval, že som ho sadisticky uniesol. Určite jej plakal na rameni a ona mu pofúkala bebíčko z toho ako sa udrel pri páde na zem. Čím ďalej tým viac sa mi ten posera hnusí. Nezaslúži si byť zmijozelským študentom! Tentokrát sa mu podarilo utiecť, ale nabudúce už také šťastie mať nebude. Na hodine Metlovej mám pripravený perfektný elixír. Položím jej ho na stôl a poviem. "Elixír, ktorý vám umožní vidieť v tme. A plus ako bonus vám to zmení farbu očí." |
doba vygenerování stránky: 0.13429188728333 sekund