Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Slečna Metlová a Ohnivý pohár

Příspěvků: 328
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Dreadworth je offlineDreadworth
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
William Blake - 29. března 2024 21:19
clipboard042778.jpg

Brodění svinstvem


Rozhlédnu se po místnosti a vážně přemýšlím, jestli na to tu hůlku nepoužít rovnou. Ušetří nám to to riziko nebezpečí. Metlová taky nemůže být všude.

Pak mi ale Mili podá dlouhou tyč. "Ach jo..." Povzdechnu si a převezmu tu hůl.
Přejdu přímo na stranu, kde je v podstatě protiproudu nahromaděno nejvíc bordelu a zapíchnu ji do hromady co nejhlouběji a začnu to rozrušovat. Ať už tam něco žije, co bych tím mohl naštvat, nebo se mi podaří tu hromadu narušit a způsobit, že se ten přívod uvolní, je mi jedno.
"Nepovídej. Možná byste neměli konkurenci ve famfrpálu, ale zase byste už vyloženě jako škola prohráli turnaj." Bodne mě bolestivě osten se štítkem, že jsme stejně poslední i tak, což umně zakryju šklebem při pohledu na blátivou masu.
Snažím se to prošťouchnout co největší silou.
 
Andris von Grin-Erdwall - 29. března 2024 17:43
beznzvu5036.jpg

Harry. Harry Potter


Setkání s hrdinou a garantem bezpečnosti na škole ihned začne drobným faux pas, které mě uvede do rozpaků. Ale nedá se nic dělat, omylem jsem mu řekl profesore. To se na škole stává až příliš běžně. Nicméně někomu jako jsem já, by se to stávat nemělo. Je to důkazem mého kritického psychického rozpoložení. Už nedokážu člověka ani pořádně pozdravit. Mezitím mě Potter vezme spíše do svého osobního pokoje, než do nějakého kabinetu, což mě vcelku překvapuje. Vlastně moc nevím, jak s ním mluvit. Čaj ani kávu si nedám, pouze tak nějak sklesle sednu do židle. Nechám ho mluvit. Je skutečně vtipné, že jsme v jistém smyslu opaky, ale připadá mi, že jsme si zároveň vcelku podobní. Jako rozpárané obrazy, sešité dohromady jakousi morálkou. No možná si do Pottera projektuji až příliš ze sebe.
"To je v pořádku" odvětím mu, byť je silný nezvyk někomu jako je Harry Potter říkat prostě Harry. Společenský rozdíl mezi námi je značný.
"Je to zvláštní, ale ačkoliv jsem vyrůstal v ohromných domech, tísnivé zdi mi přinášejí jistou útěchu. Asi záleží na tom, s kým člověk prostor sdílí" řeknu a tísnivě si dám prsty na čelo. "V tom jsme neměli myslím ani jeden příliš velké štěstí" pokračuji. "Jakoby bylo cosi shnilého ve zdech tohoto hradu. Možná i v celé čarodějné společnosti" řeknu cosi do prázdna. "Ale ve skutečnosti si myslím, že mé vlastní problémy nejsou až tak grandiózní, aby byla špatná celá společnost. Jsem prostě jenom součástí její zlé části. Jenom já měl tu smůlu" řeknu a podívám se na Pottera. "Poměrně nedávno jsem navštívil rodinu mé dobré přítelkyně, jen abych byl v úžasu nad její funkční rodinou. Rodinou, kde se lidé navzájem mají rádi, pomáhají si, a nejsou pro sebe navzájem zdrojem strachu a utrpení" řeknu, vzpomínaje na setkání s rodinou Nicole. Hezká vzpomínka. "Víte, připadám si prostě...Poskrvněný. Poskvrněný nějakým rodinným dědictvím, které je prostě strašné. A ironické je, že přes to všechno nejsem dokonce ani Grindelwaldův příbuzný" řeknu a pobavím se nad touto ironií. "Tedy, jsem s ním příbuzný tak strašně vzdáleně, že to vůbec nehraje roli. Ale přesto, možná by bylo lepší, kdybych s ním snad příbuzný byl. Místo toho jsem příbuzný s lidmi, kteří i v Kruvalské historii nedokázali nic jiného, než být ti fanatičtí posluhovači. Mám strach abych...Abych nebyl stejný" řeknu svíravě. "Ani nevím, proč to právě teď a tady vlastně sdílím. Asi nemám na koho jiného se obrátit"

 
Mildred Virválová (NPC) - 26. března 2024 02:48
mildred1ico6958.jpg

Do bazénu



"Všechno funguje podle plánu ve vesmíru slečny Metlové." odpověděla Williamovi bez dlouhého rozmýšlení Mildred. "Ten bazén jsem vyhrála já pro školu na konci čtvrťáku." vysvětlovala dívka dál a zamyšleně se rozhlížela po zelené hladině a hromadách bahna. "Přiznám se, že jsem si ho představovala o dost jinak... ale prý je to bahno nesmírně zdravý na pokožku..." dodala s nadějí v hlase. "A vlastně tak trochu obojí." zakřenila se po další otázce na Willa. "Přišla jsem trošku provokovat a zároveň být nesmírně užitečná... Myslím si totiž, že v té nádrži bude něco nepěkného a vy do ní musíte vlézt bez kouzel... Nebo spíš bez kouzel, než zjistíme, že jste v ohrožení života a v takovém případě už se bude jednat o mimořádnou, život ohrožující událost, a vy budete oprávněni přestoupit školní řád a kouzla přes zákaz použít... No a tak jsem si řekla, že tady budu zatím stát a budu připravená s hůlkou, kdybyste náhodou nestihli na tu mimořádnou, život ohrožující událost zareagovat dřív, než vám ta situace uhryzne ruce nebo nohy... Jo, mám totiž takové tušení... Mrkejte, kde se to svinstvo usazuje! Támhle u kraje a odtok je přitom na druhé straně... Takže jde buď o nějaký žertík, nebo o ještě žertovnější umístění fantastického zvířete, které si u toho odtoku dělá bejvák a bahno tlačí na druhou stranu... Enid sem jednou na Metlu chtěla nastražit ďasovce... Myslím, že někoho napadlo něco podobného."

Na ta slova podala Mildred Williamovi dlouhou tyč určenou pro záchranu topících se prvaček.

"Jinak tu asi nic moc nenajdete. Maximálně zpuchřelé plavky Krákavé." koutky jí při pohledu na bazén znova pobaveně zacukaly. "Ale samozřejmě bych byla mnohem chytřejší, kdybych Vás tu nechala napospas osudu, protože by se mi hodilo, kdybyste proti mě na konci měsíce nenastoupili ve famfrpálu! Kdybych byla Ethel, zařídila bych se rozhodně tak."

 
Harry Potter (NPC) - 26. března 2024 02:41
harryico9839.jpg

Jako doma



"Nejsem profesor, ale spusťte." mírně se usmál Potter. "Samozřejmě, že Vás znám. Počkejte..." promluvil tiše a pohledem pod kulatými brýlemi zkontroloval, zda nikdo neposlouchá. Odpočivadlo před sirem Percivalem, Galahadem a Borsem ale bylo plné studentů a Potter usoudil, že bude lepší, když s Andrisem odejde do malého přístěnku nedaleko toho, který obýval William. Tenhle byl ale plný svazků různé dokumentace. Za malým stolkem byla vměstnaná postel. Potter se sotva zvládl posadit a ukázat Andrisovi na druhou židli. Pak kruvalskému šampionovi beze slov nabídl šálek kávy, nebo čaje.
"Jak Vám můžu pomoct?" zahleděl se Andrisovi do očí. "Za prostředí se omlouvám, ale možná Vás potěším aspoň tím, že ani mně tenhle prostor dobře nedělá. Na podobném místě jsem strávil skoro celé dětství a často zamčený." To Andrisovi nemusel připomínat. Jeho příběh znal snad každý. Do obdivuhodných podrobností, i pokud nečetl bulvár právě často. "Vlastně tu mám celou dobu pocit, jako kdybych se zase vracel. Do všeho."

A tak tu seděli.

Chlapec, který přežil. Jen pro to, aby uvnitř zemřel.

A naproti němu kluk, který měl žít, jen proto, aby vraždil.

Potterovi oči teď hleděly skrz Andrise. Kamsi za dveře. Za zdi Krákavého hradu i jeho hvozdy. Navzdory bystrozorově - téměř nakažlivé - životní únavě, nepůsobily mrtvě. Lesklo se za nimi sotva postřehnutelné světlo. Neumořitelné jiskry zelené, schopné vyšlehnout v blesk.

"Co kdybyste mi prostě říkal Harry a já Vám Andrisi? Nevadí?"




Obrázek
 
Heidrún Grimdottir - 25. března 2024 16:13
753434_14778.jpg

Zase něco


Poslední dny byly všechno, jen ne klidné, a ačkoliv jsem se snažila soustředit na studium a přípravy k dalšímu úkolu, občas nebylo lehké se při různých šuškandách kolem soustředit.
Třeba zpráva, že Malcolm je syn Temného Pána. Jiná druhačka přísahala, že to platí o Andrisovi, jen aby byla zpucnuta, že ten je přece potomek Grindelwalda, že to už ví každé malé dítě.
Třetí šeptanda, že je Gisli nemanželská, tajná dcera Bellatrix, cvičená svou tajně přeživší matkou. Nebo to, že Felix je vlastně doopravdy sám Smrtijed, Temný Pán si ho vybral a označil už v jeslích!, a psychicky labilního jen hraje, možná to dokonce ani není Francouz!! Všichni ti Smrtijedi přece musí mít nějaký link, se kterými infiltrovali tuhle soutěž tří velkých škol na malé dívčí škole magie, ne?
Kdybych měla srpec za každou hloupost a výmysl, které jsem v poslední době slyšela, byla bych v bezpečí před vlkodlaky po zbytek svého života.

Každopádně, nastalo čtvrteční dopoledne, a konečně přišlo na řadu testování lektvarů. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Dusný, v nenáladě typické pro poslední dny, se dovolával začátku, naštěstí zpoždění netrvalo Mildred dlouho.
Andrisovy snahy jsou odměněny skoro úsměvem Metlové, i Nicole zabodovala, zdá se. Ale u ní bych čekala cokoliv, jen ne neúspěch, i když si připravila dokonce dva lektvary naráz.
S rybím ocasem jí to navíc docela slušelo.

Já sama netrpělivě sledovala hladinu svého lektvaru. Vypadal tak, jak měl, částečně průhledný, bílý, perlově třpytně pableskující, trochu jako zkapalněné měsíční světlo.
Nadřela jsem se s ním, po nocích hlavně, neobešlo se to bez úplatku Antoinemu ani strkání nosu do ne zrovna přístupné části knihovny, ale pokud můj lektvar fungoval tak, jak jsem doufala, mohl na chvíli uživateli propůjčit účinky vílího kouzla, iluzi neskonalé krásy a neodolatelnost pro opačné (nebo stejné, podle chuti okolních) pohlaví.

Teď ale byla řada na Gisli... co měl její lektvar způsobovat, to přesně nevím, u Dusného ale vyvolal záchvat vulgární upřímnosti a já trochu šokovaně hleděla, kterak častuje pana Svatouška vybranými názvy.
"To byl... účel? Nebo měl náš emerritní čarroděj nějakou alerrgickou rrreakci?" tiše hlesnu ke Gisli, zatímco odnášejí zpacifikovaného Dusného i oploutvenou Nicole pryč.
 
Nicole Dubois - 24. března 2024 14:28
staensoubor704514017727362.jpeg

HODINA LEKTVARŮ



V županu mi začínalo být trošku chladno, ale trpělivě jsem vyčkávala až hodina začne. Neušlo mi při tom jaká je v učebně atmosféra. Především Dusný, vždy tak milý a usměvavý, teď evidentně bez nálady. Mrzelo mně to, je to trochu.. jiné. A moc se mi to nelíbí. Ráda bych se spojila s Ethel a zjistila oč tu jde, ale nějak jsem teď neměla čas. Navzdory tomu všemu, jsem se stále snažila učit, pracovat na svém tajném projektu a hlavně jsem chtěla, aby mé lektvary na hodinu byly dokonalé. Což zapříčinilo že jsem ani neměla moc času na holky, nebo nad tím uvažovat co se tu všechno děje.

I když musím říct, že podezření ohledně Smrtijedů jsem měla už od té doby, kdy někdo přihlásil do Turnaje profesorku Metlovou.. Sice nevím proč, ale kdo jiný by měl nějaký důvod?

Napadaly mně absurdní myšlenky, od užití paměťových kouzel po hromadné užití veritaséra, je však tisíc důvodů proč ani na jedno z toho nedošlo. Ach jo.. Vážně doufám že se to tu co nejdříve vyřeší a budeme se moci soustředit na Turnaj a užít si to.


Když konečně hodina začne, zaujatě sleduji s jakými lektvary přišli ostatní. Docela mně překvapí co nakonec přichystal Andris.. Souhlasím s Constance, je to fascinující. Dokážu si představit užití za správných okolností, ale.. Pokud by se takový lektvar dostal někdy do prodeje, určitě by měl být aspoň za mně, regulovaný. Protože něco takového by šlo zneužít velmi snadno.

Když pak přijdu na řadu já, zaujatě sleduji ředitelku Krákavou. Na tváři se mi objeví úsměv. Je to jen první verze, když bych měla laboratoř a čas, určitě by to bylo ještě lepší. Ale i tak mě těší že je jí lépe.. Na profesorku Metlovou jsem kývla že rozumím, nic jiného jsem ani nečekala. Chtěla jsem se před ní jen ukázat..

Když pak demonstruji svůj druhý lektvar, slyším nějaké poznámky, ale snažím se je ignorovat, zajímá mně jen názor jedné osoby.. A té se můj lektvar líbil, což mně potěšilo. Spokojeně plácnu ploutví a přikývnu. "Oui, madam. Já.. Odpošinu si". Řeknu a pak už jen tak nějak napůl vnímám co se tady děje.. Musím potlačovat zívnutí. Teď když to Metlová zmínila a když jsou mé lektvary zhodnoceny a vyzkoušeny, nějak to na mně padá a opravdu cítím únavu.

Skoro jsem nepostřehla co se stalo s Dusným, proč přišel Svatoušek a musel jej zpacifikovat.. Čekám už jen až hodina skončí a Eanid s Maud mně vezmou do kočáru. Za což jim samozřejmě poděkuji.. Nevím co nás čeká zítra, ale já mám v plánu jediné. Lehnout si a spát. Tak dlouho, jak to jen půjde.. Kruhy pod očima mi opravdu nesluší.
 
Andris von Grin-Erdwall - 21. března 2024 14:52
beznzvu5036.jpg

Lektvary a jiné zábavy

Obrázek


Můj lektvar byl vcelku úspěšný, ale moje reakce na tento úspěch byla jen malá. Za prvé jsem se domníval, že lektvar, který nemůže být použit k ničemu dobrému, by si neměl zasloužit poplácání po zádech. A za druhé jsem si stále připadal úzkostlivý, pošpiněný, a tak trochu přehlížený. Veškerou pozornost na sebe strhla Nicole, která přichystala lektvary hned dva, a navíc se rozhodla během hodiny změnit v Mořskou pannu. Nicole mám rád, tudíž to nebudu nějak kritizovat, byť mi to přišlo docela excesivní. Začnu přemýšlet nad tím, jaký přesně vztah Nicole má zrovna s Metlovou, která mi připadala jako stará zapšklá krutá žena, které se chcete spíše vyhnout, než lézt do zadku. Ale budiž. Ještě zajímavější věci se poté stanou ve chvíli, kdy Dusný vypije nepovedený lektvar Gisli, který vede k tomu, že má kompletní změnu osobnosti. To už zvednu obočí a sleduji jeho vulgarismy, které se spustí ve chvíli, kdy dorazí Svatoušek společně se zaměstnanci Ministerstva, kvůli možnosti nebezpečí ohledně lektvarů. Celá situace se ale vyřeší vcelku rychle.

Co mi tedy leží v hlavě daleko více jsou zvěsti ohledně infiltrace smrtijedů a všeobecný dozor od bystrozorů na chodbách. Z nějakého důvodu mám neustále pocit, že jsem sledován, a že si každý druhý dovtípil, že zrovna já s tím vším budu mít něco společného. Snažím se chovat normálně, ale mám pocit, že dlouhý stín rodinné minulosti je mi tím nejsvíravějším kabátem. A proto, aniž bych jednoznačně věděl proč, vyhledám po přednáškách slavného Harryho Pottera, který je ve škole také přítomen. Nejsem si jist, proč jsem to udělal. Ale mám pocit, že moje myšlenky jsou čím dál tím temnější a svíravější, a hrdina a bystrozor mi vždy přišel v jistém smyslu podobný mně samotnému. Ale samozřejmě je mezi námi generační rozdíl, a teď to byl prostě další "dospělý chlapík", který byl možná až příliš slavný na to, aby byl k něčemu užitečný. To se nedalo posoudit jinak, než osobně.

"Ehm...Dobrý den, pane profesore. Mohu s Vámi mluvit?" řekl jsem Potterovi trochu nesměle na jedné z jeho obchůzek chodbami, krátce před večeří, abych získal jeho pozornost. Škola nebyla tak velká, a Potter se neskrýval, tudíž bylo vcelku snadné ho najít. "Ehm...Nevím, zda mě znáte, asi ne, ale moje jméno je Andris Grin-Erdwall" pokračuji. "Tedy, teď už na chodbě i v médiích můžete slyšet Grindelwald, k mému nekončnému utrpení" řeknu, a podívám se k zemi, zatímco sevřu pěst. "Poslední dobou se necítím psychicky moc dobře, a rád bych se na Vás obrátil, abych se...inu nedostal do propasti, ze které se snadno nevylézá. Myslím si, že máme v jistém smyslu společné zkušenosti. Pokud by Vám to tedy nějak nevadilo" řeknu opatrně, abych Pottera nějak nerozházel.

 
William Blake - 18. března 2024 19:22
clipboard042778.jpg

Čtvrteční trest



Na rozepří mezí Dusným a Svatouškem se koukám s jistým zájmem. Ne, že bych se bavil nad tím, jak si dva páprdové nadávají před celou školou, ale už od té chvíle, kdy jsme byli napadeni během napadení, ve mně bublá určitý pocit paranoie, a to navzdory mé snaze ji potlačit. Vážně došlo k útoku, který mohl skončit tragicky. Současně se začíná šuškat, že může jít i o útok smrtijedů. Pravděpodobnost, že jde o smrtijedy je podle mě nízká… no ale jestli ano, jde o opravdu hloupé smrtijedy. Není nad to, se prozradit za nepřátelskými liniemi útokem na dva naprosto bezvýznamné studenty, kteří navíc absolutně netušili, že tam je ještě někdo další... Ovšem tak či tak, opatrnost je na místě. Smrtijedi ovládali ministerstvo a nelze se spolehnout na to, že všechny vysoké místa byly dost důkladně pročištěny. A ačkoliv přiznat to mě docela bolí, jediný, komu bych v takovém případě mohl věřit, je Potter. Částečně proto jsem šel tehdy za ním.
A teď… z podobných hádek by šlo možná vytáhnout nějaké vodítko, kdyby do toho byli nějak namočení. Škoda, že z toho nakonec byla jen otrava...

---

Nejvíc mě však na této situaci zpětně štve, že absolutně nemám volný čas se stýkat s Gisli. Malcolme, přestože to asi nešlo podle tvého plánu, vážně se ti podařilo všechno posrat… Podívám se na spolužáka podrážděně a pak se vrátím k poslechu briefingu k dnešnímu trestu.
„Ve kterém vesmíru toto splňuje definici bezúdržbový? To jste tam nacpali tu francouzskou mořskou pannu?“ Zeptám se kysele koukajíc na Mildred. „A já tam vlézt mám?“ Prohlédnu si stranu brčálu, odkud by to mělo posprávnu odtékat, jestli v tom bordelu něco nezahlédnu.
„Přišla jsi jen provokovat, nebo tu fakt máš nějakou užitečnou činnost?“ Zeptám se zvědavě a pokud si na základně její odpovědi k názoru, že tu nemusí být kvůli něčemu specifickému, tak vytáhnu hůlku a svižným mávnutím naberu část té břečky, kterou vyšplíchnu jejím směrem.
Pak se podívám po nějaké formě nástrojů, které použít, když kouzla jsou pro tento trest zakázané.
 
Gisli Gundersen - 16. března 2024 17:08
4602adab661813be455f3a25173dd07a2591.jpg

(Ne)povedený lektvar



Byla jsem klidnější, že se ono napadení nesmetlo ze stolu a vypadalo to, že se skutečně něco děje. Avšak žádné nové informace nešly ven ani šeptandou. A potterovské hlídky na chodbách začaly být spíše otravné než cokoliv jiného. S Willem jsme spolu trávili o to méně času. Vlastně žádný, když připočtu tresty. Ach, jak je těžké být teen čarodějka v úplně cizí škole!

Z hodiny s Metlou jsem byla dost nervózní. A ke všemu tu byla i Krákava a páprda Dusný. Kouzelníkova nálada uvolněné atmosféře rozhodně nepomáhala.

Šampionka z Krásnohůlek opět exceluje, ale ani to na Dusňáka nezabírá. Hodina se táhne a ve vzduchu visí fakt příslovečné dusno. Trošku mi povolí nervy, když se podle oka můj lektvar profesorce zdá v pořádku. To ale ještě netuším, jak moc v pořádku bude.

Dívám se na Dusného a když dorazí Svatoušek, zakryju si ústa dlaněmi v lehkém šoku, co můj lektvar způsobil. Takže je uvařený špatně a nebo mi jenom nedošlo co to vlastně vařím. Aaaaah...tak tohle je fakt trapas. Bude lepší, když se na chvíli budu držet stranou. Hlavně Dusňáka.
 
Slečna Constance Metlová - 11. března 2024 16:11
metla3404.jpg
Obrázek
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.094541072845459 sekund

na začátek stránky