HODINA LEKTVARŮ...?

Mile se na Maud usměji, nikdy jsme se spolu moc nebavily, ale i tak se už trochu známe, jelikož Maud byla většinou při tom když jsem se bavila s Mildred. Vezmu ji za ruku, soustředím se a.. Takový pocit jsem ještě nikdy neměla. Sladit se s myslí Maud nebylo zas tak těžké, ale samotné přemostění.. Zamotala se mi hlava a musela jsem si dát ruku před pusu, jelikož jsem měla pocit, že si ublinknu. Naštěstí se to nestalo.

Pocit nevolnosti hned přešel. S Maud stojíme poblíž skleníku a zdá se, že jsme to zvládly bez větších problémů. Spokojeně se usměji a věnuji Maud vděčný pohled. Když pak Mildred čte jakýsi dopis, musím se pobaveně ušklíbnout. Enid.. Je vážně prohnaná. Nezapomněla jsem jak mě a Ginny tehdy pozorovala.. Maud pak o něco později řekne že tu nejsou William a Malcolm. Upřímně, je mi to jedno. Co jsem slyšela, tak se ti dva nemají rádi, třeba nedokázali sladit své mysly.


*****



"Já felmi fděšná še fy pomůšete, merci bocoup!" Pronesu s úsměvem k ředitelce Krákavé, když spolu vcházíme do učebny lektvarů. Včera jsem se s ní domluvila, jsem ráda že souhlasila a budu tak jeden z lektvarů moci demonstrovat na ní. Přeci jen, je tu jedna z nejstarších žen a to se mi teď hodí.

Co asi každého překvapí když mě uvidí, je, že mám volně rozpuštěnou hřívu a na sobě, bílý župan. Ano, opravdu, bílý, zavázaný župan a pod ním, dvojdílné plavky. A v rukou držím dvě lahvičky. Jednu se zářivě modrou tekutinou, přičemž ve středu jsou kroutící se zelené proužky, skoro jako by to byla miniaturní mořská řasa. Druhá lahvička má rudo-růžový obsah a je tam větší množství bublinek.

To že mám na sobě župan, však není jediná podivná věc. Každý si jistě všimne, že vpředu učebny, je veliká káď, plná vody. Musela jsem Constance trochu přemlouvat, ale nakonec svolila, když je to důležité pro demonstraci mého lektvaru.. Ráda bych šla až jako poslední, takže se pozorně dívám, co přichystali ostatní. Nebo se o to aspoň snažím.. Chtě nechtě, cítím jak na mně jde únava. Za poslední dny jsem toho moc nenaspala. Lektvary musely být dokonalé, takže jsem je dělala několikrát. Sem tam jsem zmizela a jen Mili mohla tušit kam. Párkrát jsem také pomáhala Heidrún s tou zvěromagií a kromě toho všeho, jsem se ještě normálně učila.. Vážně, vážně tedy doufám, že Constance ocení né jen fakt že jsem připravila dva lektvary, ale hlavně doufám, že.. Že.. Vlastně si nejsem jistá. Je možné že bych se od ní ráda dočkala pochvaly, uznání.

Následující dny

Pokud měl Malcolm alespoň minimální šanci, že bych si s ním pokecala, po tom, co provedl na lekci přemisťování, o ni přišel. Naštvání, však vystřídalo zděšení, když se mi Will svěřil s tím, co se v lese odehrálo. Nebo alespoň s tím, co si myslel, že se tam dělo a k čemu to směřovalo, kdyby se tam včas neobjevila profesorka Metlová. Vzpomněla jsem si na útržek rozhovoru, který jsem zaslechla při posledním zápase. Mohlo to souviset? Spíše ne, ale...kdo ví. Tak či onak jsem na Willa tlačila, aby si to nenechával pro sebe.

Já jsem se mezitím zahrabala v místní knihovně. Zajímala jsem se o staré ročenky, cokoliv, co souviselo s akademií a děním z doby, kdy byla Metla sama studentkou. Za předpokladu, že studovala tady. To bude asi alfa a omega všeho. Pořád mi nejde do hlavy, proč ji pohár vybral, když šampióni mají být z řad studentů. Dějí se tu divné věci, věci, o kterých se nemluví a veřejně se neřeší. Existuje tu nějaké pojítko?

Neušlo mi, že ta zrzka z Krásnohůlek je Metly veliká fanynka. Určitě o ní musí vědět spoustu věcí. Myslím, že k ní chodí na doučování a tehdy chtěla odkoupit její figurku. Hmm. Jenže já se s ní nebavím a nemůžu ji jen tak přepadnout. Místo toho di Nicol tento týden může všimnout, že ji často pozoruju nebo zrovna uhýbám pohledem a rychle si nacházím jinou činnost.

Na hodinu lektvaru dorazím v klidu. Se svým lektvarem čistého srdce jsem absolutně spokojená. Tohle musí vyjít!

// Na základě nových okolností probehnuvších na časové ose před událostmi pátečního dne bych rád využil možnosti, že na to zatím nikdo (zejména Malcolm) neodpověděl a rád bych stáhl část postu z lektvarů. A přidal ještě jednu drobnost...

Druhý den po incidentu v lese se pokusím najít Pottera.
"Harry, možná bych měl nějaké informace, které by mohly souviset s tvojím vyšetřováním vloupání do kanceláře ředitelky. Neptej se, jak o tom vím, jen bych chtěl říct, co se stalo než nás včera našla Metlová. Myslím, že včera bylo v hlavním centru dění spíš trestání než než zjišťování,.co se vlastně dělo a nepřipadalo mi nějak produktivní o tom říkat hned. Stejně by nám nevěřili a jen si mysleli že se snažíme vyhnout trestu. Opravdu tam byly nějaké další postavy. Neviděl jsem je, jen slyšel." A zkusil bych mu popsat co vím...

---

Při odevzdávání lektvaru Metlové jí předám olejovitou tekutinu v lahvičce. "Slouží to jako speciální kondicionér pro zdánlivě naprosto ztracený stav vlasů. Ideální například pro pana Umbridge." vysvětlím účinky svého lektvaru.

Příčina a následek

Nešlo to podle plánu... rozhodně ne. Ale znovu jsme byli předčasně vyrušeni... Tahle škola je vážně prokletá... Snažím se pohnout prsty a zápěstím ruky s hůlkou, abych se mohl odeklít, když uslyším jak kousek ode mě někdo mluví. Ale nevím o koho jde, neznám je, ale to co se nám chystají udělat je hodně zlé... je mi jasné, ži tito ke škole určitě nepatří a to víc se snažím ve svém úsilí, než uslyším Metlovou... Trochu se mi uleví, ale toto vystřídá podráždění... tentokrát z nespravedlivého trestu. Vztek na kantorku, která nás z čistého sadistického potěšení spojila dohromady a otevřela tomuto všemu cestu, vztek na celou tuto zatracenou školu... a vztek na... úplně to ve mě vře... Ale vím lépe, že je lepší se právě teď neprojevovat. Malcolm bude opět lhát a vykrucovat se, to mě aspoň dá příležitost trochu se uklidnit...

---

Nehodlám se s nikým dělit o to, co se tam vlastně stalo,... stejně kromě hlasu a slov se nemám o co dělit, snad jen s Gisli, ale tu bych teď nerad zatěžoval víc, než je třeba, na druhou stranu, jsem jí to slíbil... Nakonec tedy, když budeme sami tak jí řeknu, co se stalo, aspoň si ušetříme to naléhání a provinilé pohledy, které by zapírání způsobovalo. Místo toho se v těch posledních zbytcích volného času mezi školou a školním trestem za tu první rvačku zakopu do knih... Než příjde další školní trest tentokrát za tuto eskapádu. To se nám to pěkně kupí...

---

Konec týdne se pak nese v duchu odevzdávání toho "originálního" lektvaru Metlové. Měl jsem jej předpřipravený dopředu, hned začátkem týdne, než mi naplno naběhl trest.
Bohužel se malinko zpozdím a tak na hodinu přicházím v podstatě na poslední chvíli "se zvoněním" a jak mířím do své lavice vedle Gisli, tak cestou, když míjím Malcolma sedícího na svém místě, mu bez nějakého varování otočím obsah mé lahvičky na hlavu zatímco pokračuju v mé cestě na místo. Jak dobře mu půjde to lhaní a obviňování, až mu po obličeji poteče to jeho nagelované háro. Na druhou stranou jak sám nedávno řekl,...

*Možno máme s Willom nejaké spory, ale nikdy by som sa neuchýlil k fyzickému napadnutiu...*

A já se k němu nyní také neuchýlil... Ale když už mám dostat druhý týden školního trestu, ať mám alespoň objektivní prohřešek za co...

Kroky a ticho

Halou se rozlehlo mumlání, jak se všichni polohlasně domlouvali na dvojicích a hned na to praskání a šustění, jak se jednotlivci z druhé skupiny začali přemisťovat.
Nicole nabídla ruku Maud právě včas, aby tak na Mildred zbyla Enid Blínová. „S Tebou nejdu, Ty trumpeto!“ odsekla Mildred načež se ozvalo hlasité PFF! a obě dívky zmizely. „No těpysk!“ zasmála se Maud. „Teď my! Na tři! Dva! Jedna!“ FfffF-FF!

Nicole zalehly uši, za vytrvalého snažení být s Maudinou myslí zajedno.

Krátké oslepení a pocit dušnosti vystřídalo mlasknutí, když se obě vylouply v potemnělé zahradě. Prostor plný stromů a květin zásobovaly slabým světlem hradební okna.

„Vyšlo to Enid! Promiň, vůbec jsem Ti nevěřila.“

Do dvou minut se zbytek studentů dostal do zahrady také.

„Páni, je to snadné!“

„To jsem vůbec nečekala, že dovedu!“

„Ticho a každý zůstane, kde je!“ zazněl varovný tón slečny Metlové. „Mildred zvedni obálku, co máš u nohou a co je v ní, to přečti nahlas.“

„Kde? Vůbec jí nevidím.“

„Tak si rozsviť Mildred.“

„Áá, už ji mám!“ zajásala šampionka. „Píše se tu: Kdo se přemístil sem je-“

„Nahlas, Mildred.“

„Je osel.“ Řekla Mildred nesměle, ale pak: „KDO SE PŘEMÍSTIL SEM, JE OSEL!“vřískala a mávala s pergamenem Enid před nosem. „Jseš uplně na hlavu, Blínová! Vidíš to!? Zrovna jsme mohly bejt placatý a uplně mrtvý! Já Tě zabiju! Přísahám, že Tě dneska už za všechno uplně zabiju!“
„Važ slova, Mildred.“ utrousila suše Metlová. „Studenti stojící vedle skleníku absolvovali přenos úspěšně. Ti u lavičky by měli na mále. A Blínová s Virválovou, by už nejspíš nebyli mezi námi.“ Dodala s řádným důrazem. „Pro tyto případy jsem na celou síň seslala příslušná-“

„Paní profesorko,“ ozvalo se od skleníku.

„Co chceš, Maud?“ zeptala se slečna Metlová nevrle.

„Ti dva blonďáci tu nejsou!“

„Co prosím?“

„Ti s tím džusem! Šampion a Umbridge.“

„Neměj obavy, nejspíš se budou ještě v síni dohadovat, kdo může koho unést.“

Constance Metlová se tento měsíc poprvé mýlila.

---

Malcolm vykřikl zaklínadlo první a William v mžiku ztuhl jako prkno. Bolestivě se udeřil při pádu do zad.

Záblesk světla ale téměř stihl dokončit a prudce žahl Malcolma do očí. V houstnoucí tmě lesa byl rázem zcela slepý.

Když se začínal pomalu rozkoukávat udeřilo do něho bez varování cizí kouzlo a jeho hůlka zadrnčela o vedle stojící jedli.

Muselo jít o nonverbálně seslané expeliarmus. Vzápětí strnul úplně stejně jako William a zvrátil se naznak.

Leželi teď od sebe jen kousek. Přesto se oba neviděli.

Jen větve se skláněly nad nimi a hvězdy vysoko na obloze.

Oba v lesním tichu postřehly těžký dech. A kroky. Blížily se k nim. Drtily jemné větvičky.

Zastínily hvězdy nad Malcolmem.

„Študentíci.“ Ušklíbl se ten stín ženským hlasem. Hlasem stařeny. Mech voněl a země studila.

„Co kdybych s nima trochu-“

„Zapomeň na to.“ Řekl druhý hlas, ke kterému nepatřil stín ani kroky. Byl také ženský. Mladší a nepřipouštějící odpor. „Vymaž jim paměť a nech je ležet jak tady... Počkej... Sakra!“
Ozvalo se prásknutí, které o vteřinu následovalo druhé, jež se slilo s třetím. Stín zmizel a o pár tepů Malcolmova srdce jej nad ním nahradila sinalá tvář slečny Metlové.

„To vypadá na další týden trestů, milánci.“

PŘEMISŤOVÁNÍ

Andris zřejmě nepochopil jak jsem to myslela. Možná jsem to nevysvětlila dobře, nebo mi zkrátka nerozuměl. Samozřejmě že vím že jsou lektvary Lásky, a rovnou několik druhů. Ale, tohle mělo být úplně jiné.. Vlastně je to jedno. Své práce mám dost a tak jsem se soustředila na ni, s tím, že pokud by o to stál, můžu mu aspoň občas s něčím poradit.

Je Středa, spolu s dalšími studenty stojím ve Velké síni. Na sobě krásnou, čistou uniformu, na hlavě klobouček a.. Pod očima se mi začínají dělat kruhy. Není to moc vidět, ale z blízka to člověk pozná. Rozhodla jsem se, že ty mé lektvary budou perfektní, takže je zkouším znovu a znovu, i v pozdních hodinách, dokud nebudu spokojená.. Dívám se na Constance, s úsměvem na tváři a přemýšlím, co na ně asi řekne.. Když pak mluví, začnu dávat větší pozor.

Přejdu k Ethel. Ano, jde mi dost věcí, ale v přemisťování zkrátka zkušenosti nemám.. Moc se mi nelíbilo když Constance přinutila Mildred aby šla do druhé skupiny, podle těch slov bych tam měla jít i já. Ale zdá se, že mě nutit nebude. Hmmm.. Snažím se poslouchat Ethel i Constance a ignorovat při tom rušivé elementy, ale není to snadné.. Tiše si povzdychnu.. Constance pak předvedla názornou ukázku přemístění, což bylo zajímavé, stejně jako vysvětlení, proč s sebou mohla vzít Williama a Malcolma.

Hmm, takže když bych někoho někam chtěla přemístit bez jeho svolení, je k tomu třeba silná vůle.. Ale co když má někdo silnější mysl, dá se něco takového trénovat? Na chvilku zauvažuji, až pak si všimnu že se ostatní dělí do dvojic a někteří zmizí. Dobrá.. Rozhlédnu se kolem a zamířím třeba.. K Maud, proč ne.. S otázkou v očích a s milým úsměvem k ní natáhnu ruku a pokud bude souhlasit, budu se soustředit na to abychom se dostaly do zahrady.

Nepřátelé za hrob

Nesnažím se diskutovat a jen souhlasně přikývnu hlavou nad trestem, který na mě uvalí ředitelka. Týden otročiny... trochu vysoká cena za to, co se stalo, ale budiž.

První den není zas tak hrozný. Doučování prváků z obrany a lektvarů... mohlo být hůř. Mohli nám dát hodiny astrologie navíc... Ne, že bych se nějak vyžíval v učení někoho, ale nevadí mi to... Ale je to dost vyčerpávající a bere mi to volný čas, který bych rád trávil úplně jinak, ale co se dá dělat... Dal jsem se na boj tak hold musím bojovat... Aspoň ty nenávistné pohledy od Malcolma mi vždy zaručeně zvednou náladu. A když naprosto jej naprosto ignoruju, zatímco se pokouší mě nějak urážet,... z toho se vnitřně přímo raduju, když na něm sleduju, jak jej můj absolutní nezájem o cokoliv, co dělá ještě více provokuje... Něco na tom bude... Úsměv nasraného člověka ještě více nasere...
Škrábání brambor pak je ale vyloženě k vzteku. Mudlovské rvačky jim nesedí, ale mudlovské tresty jsou v pořádku... Důležité je, ale nedát znát své podráždění… Ono se to poddá...

Vše se znovu začně vyhrocovat, když nás Metlová dá dohromady na přemisťování... Opravdu mi přijde, že Metlová je občas jak Snape na steroidech... Měl jsem svého kolejního ředitele celkem rád, ale rozhodně nebyl stižen prokletím bezchybnosti.
Vrchol dne je pak Malcolmův úskok, kdy mě přenese pryč a rozhodně ne na zahradu, kam jsme se měli dostat původně. Nesnažil jsem se mu v přesunu bránit… to je na to si nechat utrhnout vlastní ruku, když se to nepovede úplně.
Gislin přívěšek na jejím řetízku začne chvíli po našem zmizení intenzivně pulzovat.