Následek

Hra se postupně stává čím dál tím brutálnější, jak moc našemu týmu teče do bot. Nesmím se na to soustředit opakuji si neustále v hlavě, soustředíc se pouze na sebe a svůj předem popsaný postup. Ale je to ksakru těžké. Krásnohůlští naše drtí, a ti na to odpovídají jak umí - mrzkým cílením na hráče. Ale musím to nechat být. Přesto, i mně zvýšená brutalita na hřišti hru ztěžuje - na jednou jsou ve hře kromě Zlatonky i agresivní potlouky a podráždění Krásnohůlští, především Nicole, která na mě doráží daleko více, než bych chtěl. Ale musím se soustředit na Zlatonku. Stačí se jí jen dotknout, a vše se obrátí... To byl můj smysl v této hře. A já ho musel naplnit. Kvůli těm několika málo čestným sportovcům, kteří tu byli. Chtěl jsem všem prokázat, že já jsem ten dobrý a slušný. Ne jako ten zbytek. Jsem jako žralok. Chci svůj cíl. Ale Nicole udělá manévr, který mě...prostě rozhodí, a to i když jsem chtěl být opatrný. Je to jenom pár vteřin, ale i to stačí.

PRÁSK

Ohromná rána od potlouku, který z mého pohledu přiletěl prostě odníkud. Nemám čas nad ničím moc přemýšlet. Mým tělem okamžitě prochází intenzivní bolest, která mě donutí hlasitě vyjeknout. Soustředím se hlavně na to, abych nesletěl z koštěte, zoufale se jej držíc nohama a druhou rukou - a udržím se. ,,Sakra" zakleju. Po počáteční silné bolesti najednou ruka téměř nebolí, pouze silně pulsuje, ovšem je kompletně bezvládná. To není dobré. To vůbec není dobré Byla jen otázka času, než ucítím skutečnou bolest, kterou zřejmě potlačuje moje tělo šokovou reakcí a čistým adrenalinem. A skutečná bolest z takového zásahu bude určitě vyřazující. K vzteku je mi i to, že si mého zranění jako kdyby nikdo nevšímá - Krásnohůlští skorují. To by mi bylo jedno, ale za tu dobu co mi trvá se pořádně vzpamatovat, najednou uslyším skandovat její jméno. Sakra! Nicole je blízko, až příliš blízko, využívaje mého krátkodobého zastavení k tomu, aby pronásledovala zlatonku. Tak to ne! pomyslím si rozhodně, a vypálím k Nicole se zlatonkou ve vysoké rychlostí, zahajující souboj nás třech. Nicole je opravdu blízko, čas mě tlačí kvůli mému zranění, a jsem zahnaný do kouta. Tady už jde o všechno. A i Krásnohůlští a Kruvalští to cítí, útočeje na chytače vším, co měli. Zatracená Zlatonka! prosmýkává se nám oběma ve frustrujícím tanci ve vysoké rychlosti. Nemám na výběr, musím používat i zraněnou ruku, jinak se v téhle rychlosti změním v mastný flek na zdi tribuny. Používat jí bolí jako prase, ale čistou silou vůle se mi povede s ní Kulový Blesk jakž takž kočírovat. Mám pocit, že mi ta ruka v téhle rychlosti snad odletí od těla, ale jde to. Jde to. Už ani pořádně nevnímam Dusného projev, nebo skandování. Moje soustředění je absolutní. Zlatonka, pouze Zlatonka.

A pak to všechno vykrystalizuje v jeden jediný moment.

Mám jí.

Opravdu jí mám, držeje jí v ruce. Mým tělem projde ohromná vlna uvolnění, zatímco vynaložím poslední zbytky své energie k tomu, abych jakžtakž přistál. Tolik vjemů, tolik zvuků, tolik očí. Jen stěží to s mým zraněním dokážu vnímat. Jediné co vnímam je, že moje ruka pulsuje jako prase, a moje tělo se dost třese. Z otáček na koštěti jsem si jen napůl jistý, kde je země a kde nebe. Lidé se mnou chtějí mluvit, nést mě, kropit mě alkoholem. U Merlinova vousu, nikdy jsem si nepřipadal vyřízenější Dokonce spadnu na zem, ne dlouho poté co slezu z koštěte, jen aby mě tým zvedl a nesl do šaten. ,,Byla to dobrá hra...Jenom ať nekřičí Grindelwald prosím..." řeknu lehce zmateným tonem jedné z novinářek, a jinak se nechám odnést. ,,Budu potřebovat ošetřovnu...Rychle..." dodám lidem kolem sebe, doufaje, že pochopí, kam tím směřuji. Vyhráli jsme. Opravdu jsme vyhráli!

Soukromé rozhovory

Do poslední chvilky

„V pořádku,“ zamumlal tělnatý chlapík a vrátil hůlku Williamovi. Vypadalo to, že se nikdo z bystrozorů nemíní při kontrole banálního prohřešku přetrhnou.

Na nebi zatím, po hvizdu Svatouškovy píšťalky, propukla smršť. Oba týmy se jaly naplňovat taktiky svých kapitánů a zlatonka se třepotavě ztratila pod šedivou oblohou.

Krásnohůlky v rychlém sledu nastřílely za Antoineho polobožských zákroků další čtyři góly (100:0) a Kruval se pokusil mezery v obraně zaplácnout zesílenou brutalitou.

Potlouky sice pršely na krásnohůlské střelce i chytačku, ale jejich odrážeči svůj tým hájily příliš dobře.

Nicole s sebou náhle prudce trhla a otočila se ve vzduchu o stoosmdesát stupňů. Andris zvolna škubl koštětem, aby její manévr prověřil. Snažil se nebýt zbrklý a k jejímu chování přistupovat s jistou obezřetností.

Jenže to nestačilo.

Jak si vzápětí uvědomil, tentokrát krásnohůlské chytačce sedl na lep. Nicole svým manévrem nehnala zlatonku, ale zajistila Andrisovu chvilkovou nepozornost a ničím nerušenou trasu pro…

PRÁSK!

Potlouk udeřil Andrise plnou silou a div mu nepřerazil levačku v lokti. Ruka po zásahu téměř nebolela. Ale její schopnosti klesly k nule.
„GÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!“ Radoval se právě Dusný, který si potlouku nevšiml, z další krásnohůlské střely. Kruvalský odrážeč se vzápětí dětinsky vrhl na Antoineho a pokusil se mu nasadit kravatu. Oba se snesli o dobrých třicet stop. Antoine se ale z obětí vyprostil a stoupal vzhůru jako rozdrbaná kometa.

Svatoušek zapískal dvě trestná střílení.

Skóre 130 : 0 následně uvrhlo kruvalský tým do naprosté paniky. Debakl před domácími a před zraky Kruma i Pottera měl šanci mezinárodní publicity a o takovou nikdo z kruvalských opravdu nestál.

Andris nyní naplno ucítil tíhu celého zápasu, soustředěného do rozbolavělé levačky. K von Grin-Erdwallovi teď všichni fanoušci upírali své prosebné zraky, zaťaté pěsti i rozhryzané rty.

„NI-COLE, NI-COLE, NI-COLE! NI-COLE!“ Skandovala Akademická děvčata, když krásnohůlská chytačka vyrazila k bradavické tribuně. Ne, tentokrát to nebyla finta. Přímo před sebou měla zlatý míček. Andris nezaváhal na moment a vrhl se k ní.

Nicole se snažila blokovat rychlejšího soka, co to jen šlo. Ale více než ona, si s sním pohrávala sama zlatonka, kreslící ve vzduchu třpytivé spirály.

„JAK TOHLE DOPADNE, VÁŽENÍ?!“ vzkřikl Dusný halasně. „GÓÓÓÓÓÓÓL! SKORO MI TO UTEKLO! JE TO GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓ! KRUVAL DÁVÁ SVOU PRVNÍ BRANKU! DĚLAL JSEM JEDNOU ROZHODČÍHO - ALE BYL TO SAMOZŘEJMĚ JEN TRÉNINK - ZÁPAS HOLYHEADSKÝCH HARPIÍ A JEJICH CHYTAČKA - VELMI OKOUZLUJÍCÍ, MIMOCHODEM - GINA SE JMENUJE. ANO, UŽ JE TO TEĎ STARŠÍ DÁMA A NEZÁPASÍ, OBČAS TRÉNUJE ZÁLOŽNÍ SKUPINU. K VÁNOCŮM MI OBVYKLE POSÍLÁ KRABICI RUMOVÝCH- ALE O TOM JSEM VLASTNĚ VŮBEC NECHTĚL MLUVIT. TAKŽE TÍMTO JÍ ASPOŇ ZDRAVÍM! AHOJ, GINO! ACH ANO, TAK TEN ZÁPAS. PŘIPOMNĚL MI TOHLE UTKÁNÍ. TAKÉ NA POSLEDNÍ CHVILKU - ALE NO TAK, PÁNOVÉ, TROCHU S NADHLEDEM A GRÁCIÍ!“

Horečnatá aktivita se zmocnila obou týmů, krásnohůlští odrážeči se zuřivě rozlétli za Andrisem a kruvalští sypali mátožné, ale o to agresivnější a početnější, údery po Antoineovi. Nechtěli nechat nic náhodě.

Zlatonka udělala prudký obrat a vrhla se mezi chytače. Prosmýkla se Nicole kolem rukávu a Andris zaúpěl, když stočil Kulový blesk rozbolavělou rukou.

V tu chvíli se ale Antoine prosmýkl kolem brankových obručí a…

„Extrémní!“

„140 : 10 KRÁSNOHŮLKY! A JESTLI TEĎ CHTĚJÍ-“

„AN-DRIS! AN-DRIS! AN-DRIS!“

Nicole Nimbus byl v divokých změnách směru stále pekelně nepříjemným soupeřem.

„GRINDY-VLÁÁL-D!“ Zahulákal někdo opilecky.

Zlatonka srovnala let.

Andris se pustil koštěte, aby mu zákrok nezkazila křeč, chňapl rukou vpřed a…

Sevřel unikající míček pravačkou.

„ALE NÉÉÉÉÉÉ!“ Kvílely Mildred a Enid unisono. Maud vzteky vyskočila ze sedadla a převrhla svůj vychladlý čaj do řady před sebou.
„TY NÁNO BREJLATÁ!“ osopila se na dívku politá čtvrťačka. „TOHLE si teda pĚKNĚ-“
„ŠPEKY-NA-TEBE!“ využila Mildred chaos skandujících a bědujících fanoušků k společensky nemilosrdné - u místních dívek velmi oblíbené i obávané - kletbě.

„A KRUVALSKÝ ŠAMPION - VYSOKORODÝ PÁN ANDRIS VON GRIN-ERDWALL - CHYTÁ ZLATONKU A KONČÍ DNEŠNÍ ZÁPAS! TO TEDY BYLY NERVY! KRUVALSKÉ VÍTĚZSTVÍ JE TĚŽČE VYDŘENÉ A S KRÁSNOHŮLSKÝM TÝMEM JE NUTNÉ V TÉTO SEZÓNĚ DÁLE POČÍTAT! DĚKUJI VŠEM ZA POZORNOST LOUČÍ SE S VÁMI EGBERT DUSNÝ, EMERITNÍ VELKÝ ČARODĚJ! ZÁPAS SOUDCOVAL THEODOR SVATOUŠEK!“

Gisli seděla sama v ztichlé šatně a náhle uslyšela propukající jásot. Byl ale dostatečně tlumeným na to, aby nepřeslechla dva hlasy z chodby přímo za dveřmi. Patřil dvěma ženám a Gisli netrvalo dlouho je identifikovat.

"Neříkejte o tom ani slovo, paní ředitelko."
"Ale já bych přeci jen využila, že tu máme pana Svatouška a pana Pottera."
"Pfff! Pottera! Dělejte jak myslíte, ale já bych neplnila tisk dalším skandálem."
"Ale přeci jen... jde o mojí pracovnu, slečno!"
"Prošetřím to sama, paní ředitelko. Někdo tady s námi hraje špinavou hru!"

Klapot ředitelčiných střevíčků i vysokých podpatků její zástupkyně se vzdaloval.

Kruvalský tým zvednul Andrise na ramena a odnášel jej k šatnám, ale to už se na hřiště vyřítily davy oslavujících diváků a snažili se šampiona vyfotit, potřást mu rukou, nebo ho alespoň pokropit šnapsem.

„Sláva vítězům, čest poraženým!“ prohlásila Mildred, když v nastalém zmatku prchaly s Maud a Enid od bobtnající spolužačky.

Zápas Pokračuje

Potíže?

Boj

Nemám čas se soustředit na nic jiného, než je Zlatonka, a můj plán vychází. Díky brýlím a chráničům mi vůbec poryvy vzduchu nepřekáží, a daří se mu zvládat rychlost Kulového blesku mnohem lépe. Bitva je zuřivá, ale nenechám se rozhodit tím, že dostaneme první gól - to ještě nic neznamená. Kdyby chytače rozhodila každá věc na hřišti, nemohl by chytat. Ne, chytač bojuje do poslední chvíle. I proto mi tato pozice vyhovuje. I Nicole se snaží - dýchá mi na paty více, než bych čekal, a zdá se, že to oba bereme opravdu vážně. V jednu chvíli se mě pokusí i zmást, abych se rozplácl o zem - naštěstí se jí to nepodaří. Jsme přátelé, ale je jasné, že tahle hra bude hlavně o tom, kdo má ostřejší lokty. Já jsem se chtěl původně věnovat jenom chytání Zlatonky, ale zdálo se, že Nicole spoléhá na to, že když odstraní mě, odstraní problém. Ušklíbnu se. Chytrá taktika.

Přesto, každý moment kdy nedávám pozor je moment pro Zlatonku, aby se mi ztratila z dohledu. Ale to se jí moc nedaří. Dostanu jí. Cítím to. Letím vší rychlostí za ní, a pouštím ruku z koštěte. Ještě trošku a budu jí moct...

PÍSK

Hra je zastavena. To mě velmi překvapí. Nemůžu se hýbat, a zlatonka mezitím mizí během pár sekund pryč. Jelikož se musím věnovat tomu, co se bude dít teď, ztratí se kompletně z dohledu. Naposledy jí vidím někde u naší brány. Ale to je vzhledem k rychlosti jejího pohybu dost jedno. Více mě zaujme důvod, proč se hra nestandardně přerušila - opravdu pozorně poslouchám, co Dusný říká. A zkřivím zuby. Co jsem jim k sakru říkal? opravdu mě to naštve, a sevřu vztekle hrdlo koštěte. Opravdu výborné světlo se tady vytváří na Kruvalský tým! Ani ten Krum jim v podvádění nezabrání! Proti Krásnohůlkám proboha! To jsme tak ubozí? Jsem překvapen, že celá záležitost skončí jenom a pouze trestným hodem, který samozřejmě skončí gólem. Už teď je jasné, že Krásnohůlští jsou prostě lepší, a upřímně, nejraději bych jim to vítězství dal.

Jenže...

Začínalo být čím dál tím zjevnější, že jsem jedinou nadějí tohoto týmu. Že jediná šance na výhru je ta, ve které chytím Zlatonku. A chtěl jsem skutečně být stejný jako moji spolužáci a sabotovat nám hru? Ne, sakra! Já chci čestně vyhrát, to je celé! Ano, chtěl jsem vyhrát. Myslím si, že na to mám. Už i předtím jsem byl tak blízko. Ne, nehodlám to vzdát pomyslím si, svým spolužákům při poradě ale neodpovím. Nedělám to kvůli nim. Dělám to kvůli naší škole, kterou mám rád. Chci ukázat, že alespoň někteří z nás jsou čestní a dobří lidé. Zvlášt místní budoucí Smrtijed.

Když jsem opět ve vzduchu, držím se pevně koštěte, a rozhlížím se po okolí. Hra každou chvíli začne, a Nicole i Krásnohůlští se zdají nabití energií, zatímco my zaujmeme spíše defenzivní pozici. Zřejmě se nás pokusí udolat, a možná na Nicole ani nespoléhají. Já jí ale rozhodně stejně jako oni podceňovat nehodlám. Co mě ale skutečně zajímá, je...

Rozhlížím se po okolí. Někde tady bude. Malý záblesk, odrážející se, aby byl v mžiku pryč. Kdybych tak byl Zlatonka, kam bych se skryl? pomyslím si, a v tu chvíli hra začne. Šetřím síly, a naberu výšku, dokud Zlatonku neuvidím. Nebude daleko. Jsem jako orel, který vyhlíží svou kořist, zatímco se pod ním děje chaos. Pohybuje se, pohybuje se, co nejdál ode mě... pomalu zaostřuji. Mám tě mrško.

Vystřelím vpřed plnou silou, a vydám se pronásledovat Zlatonku. Opět uplatňuji stejnou strategii jako předtím, neboť co funguje, není třeba měnit. Snažím se vytvořit vzdálenost mezi mnou, Zlatonkou, a Nicole. Jsem rychlejší, takže spoléhám na to, že společně se Zlatonkou Nicole uletíme, a já budu mít klid na to, Zlatonku chytit. Ať už na mě Nicole útočí nebo ne, vnímám Zlatonku jako žralok, který se soustředí pouze na svůj cíl. Nechci už dělat žádné další pokusy jako kdybych měl tátovu flintu. Snažím se být primárně konzistentní. A ve chvíli, kdy se zlatonka dostane do velké vzdálenosti od Nicole, na širokém volném nebi kde nehrozí kolize, vytlačím maximum rychlosti z Kulového Blesku, abych jí jednou rukou chytil.

63 - 7 - 93

Konečná

ZÁPAS

SVATOUŠEK

Zápas propukl v plné intenzitě. Kruval věděl, že technicky na krásnohůlské nemá. Proto rozehrál živelnou, naturální hru, založenou jen na několika taktických doporučeních; Gislin plán se ukázal jako podnětný a pro krásnohůlskou brankářku nepříjemný. Zasáhnout brankovou obruč se ale stejně v prvních minutách nikomu z kruvalských nepodařilo. Štěstí se na ně naopak otočilo úplně zády.

První dvě branky vstřelily Krásnohůlky a nejslibnější Gislin pokus skórovat zažehnal odrážeč ranou potlouku přímo do jejího obličeje. Na poslední chvíli trhla hlavou a těžký míč se jí tvrdě projel přes tvář. Kdyby se ale neuhnula, společnost by jí nejspíš právě dělal otřes mozku nebo zlomený nos.

Pokusy kruvalských o zneškodnění Antoineho se naopak s úspěchem nesetkaly a vílák zdatně uhnul dvěma potloukům a poprvé skóroval.
Na krásnohůlské straně se ale nevedlo Nicole. Věděla, že Andris si s ní může pohrávat a její touha jej vyvést z rovnováhy málem skončila katastrofou. Publikum zašumělo.

„TO TEDY BYLO TĚSNÉ!“


Světlý Nimbus 2001 udeřil metlou o trávník a Nicole téměř sama havarovala. Možná to prostě špatně odhadla a možná, že se jen přetáhla při ranním běhání.

„MÁME TADY POKUS O VRONSKÉHO FINTU! SLEČNA DUBOIS! ALE VON GRIN-ERDWALL SE PŘEVÉZT NENECHAL! A CAMRÁLU SE MEZITÍM ZMOCŇUJE KRÁSNOHŮLSKÝ TÝM! KAPITÁN JULIEN PŘIHRÁVÁ SEBASTIENOVI DELATTRE A - NEPODAŘILO SE! OPĚT MÁ MÍČ KRUVAL – SLEČNA GUNDERSEN - A JE TO GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!“ řval Dusný nadšeně, jako kdyby se jednalo o jeho školu. Radoval se i William, jenže -

PÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍSK!

„CO SE TO JENOM… SKUTEČNĚ! ZÁPAS JE POZASTAVEN!

Svatoušek za všeobecného nespokojeného hučení a bučení zastavil zápas a přivolal si do oblak 3 zaměstnance ministerstva.

„ANO, PŘÁTELÉ, NĚCO SE DĚJE, PAN SVATOUŠEK JE HRUBĚ NESKPOKOJEN! NENÍ TO JISTĚ JEN TAK…“ natahoval Dusný řeč a snažil se trapnou chvilku vylepšit jak jen mohl. „DOVOLTE, ABYCH SE KRÁTCE ZASTAVIL U KOŠŤAT, KTERÁ NAŠI FAMFRPÁLOVÍ HRÁČI POUŽÍVAJÍ… ANO, ZA NEJLEPŠÍ KOŠTĚ JE STÁLE JEŠTĚ POVAŽOVÁN KULOVÝ BLESK. NA HŘIŠTI SE MĚLI POHYBOVAT HNED TŘI. ŘÍZENÍM OSUDU JSOU TADY ALE JEN DVA A POKUD SE PTÁTE NA MŮJ NÁZOR, TAK PODLE TÝDENÍKU ČARODĚJEK – SPORTOVNÍ RUBRIKA SAMOZŘEJMĚ – SE V MANUFAKTURÁCH FIRMY NIMBUS PŘIPRAVUJE TVRDÁ ODVETA A PRÝ PŮJDE O – AHA, TAK UŽ JSEM SE DOZVĚDĚL PŘÁTELÉ, PŘI HŘE SE NÁM PODVÁDÍ. NĚKDO OČAROVAL KRÁSNOHŮLSKOU BRANKÁŘKU. DIVÍM SE, ŽE TO NEBYLO NAOPAK, HEHE! NE. OMLOUVÁM SE, TAK JSEM TO ŘEKL ŠPATNĚ, JEDNALO SE O ÚTOK NA KOŠTĚ. VÝSLEDKEM JE TEDY ANULACE A TRESTNÉ STŘÍLENÍ. PAN SVATOUŠEK PRÝ DOBŘE VIDĚL ODKUD KOUZLO LETĚLO A BYSTROZOŘI UŽ JSOU NA CESTĚ – NEBUDE TEDY HORKO JEN NA OBLOZE, ALE I V HLEDIŠTI. HAHA!“ Zasmál se Dusný bodře a Svatoušek zapískal pokračování.

Kolem Williama to zašumělo; u vchodu do lóže se objevili dva bystrozoři a začali neochotným divákům kontrolovat hůlky a jejich poslední zaklínadla. K Willovi jim přibližně zbývala necelá minuta.

Trestnou střelu Krásnohůlky proměnily v 40:0 a než si Kruval vyžádal oddechový čas, náskok se zvětšil o další dva góly.
„Musíš to rychle chytit, Andrisi…“ To se snadno řeklo, ale zlatonka byla tak dobře schována, že se zdálo, že v tomto zápase ani není. Andris jí zahlédl koutkem oka těsně před pozastavením zápasu. Třpytila se kousek od levé brankové tyče Kruvalu. Ale teď už byla zase ta tam.
---
„Heleď Nicole, nikdo nečeká, že to chytneš-“ Po úvodní čtvrthodince bojovala Nicole s pocitem, že to nečeká ani ona.
---
„…Krásnohůlští mají zatraceně dobrou obranu, vykašleme se teď na útok a budeme je blokovat.“ Motivoval kapitán kruvalských a odrážeči se po sobě nervózně podívali. Celou dobu přeci nedělali nic jiného.
---
„Nenech se od něj zbytečně vyhodit ze sedla, Nicole. Ať si tu zlatonku třeba spolkne. Naším úkolem bude co nejvyšší skóre, abychom se v žebříčku-“
---
„Než to Andris chytne, musíme být úplně stejně neprůstřelní jako oni, chápete?! Jinak získají moc bodů a takový vítězství si můžeme strčit za klobouk.“
---
„Prostě klídek, jo? Všichni! Pěkně je rozstřílíme na atomy! A Ty zkus černokněžníčka trochu potrápit Nicole, abychom měli víc času. Ale ne, že sebou zase málem švihneš! Uplně nám stačí, že má Hélène průjem. Když odnesou i Tebe, tak budu chytat já a střílet nechám madame Maxime!“
---
„Takže domluveno! Braňte, co se dá a sestřelte jejich chytačku! Vílák je bonus!“ Ten bonus už je stál třicet bodů.
Svatoušek nařídil pokračování zápasu. Jásot fanoušků stále doprovázelo bučení kruvalských fanoušků k jeho osobě.