| |||
"Marko" Sotva vám svobodník zmizí z dohledu, využijou toho chlapi z tvého doprovodu k odpočinku. Najdou si místo za velkým šutrem, přes který není z údolí vidět a oba vytáhnou ručně balené cigarety z levného ruského tabáku, který se mezi vojáky pro snadnou dostupnost rychle rozšířil a po chvíli stoupají k nebi dvě stužky šedého štiplavého dýmu. "Dobrá šichta, Marko, ne?" nadhodí jeden z nich v narážce na to, že odsud se pod váma rozkládá skoro celé údolí a vzhledem k vaší pozici byste měli být ušetřeni toho největšího masakru, který se níž pod váma bude určitě odehrávat. Na protějším svahu vidíte na ostrohu v podobné výšce nějaké pěšáky jak táhnou po svahu těžký kulomet a hromadu bedýnek s municí. Druhý se nachází kus pod váma v pozici zpevněné kládami a vzhledem k tomu, že jste všichni věděli, co tyhle nové hračky dokážou, je vám jasné, že to pro nepřítele nebude procházka růžovou zahradou. Ale projít i tak samozřejmě můžou když budou dost odhodlaní. I když máte dva kulomety a několik lehkých houfnic, je vás na takhle dlouhé údolí přece jen málo a pokud vás vytlačí z tohohle ústí, nemáte za sebou nachystané žádné další záložní pozice, ve kterých byste se mohli udržet. |
| |||
Osogovský průsmyk, Vojenskou blůzu jsem už dávno sundal a teď už jen dohazuji okop v košili. Balkánské vedro je prostě zničující. Kluci už chtějí končit, ale já spokojený ještě nejsem. Obejdu palpost a docela se mi nelíbí jak je shora otevřený a jak je vidět. "Ještě to chce pár dodělávek pak se tam vydáme." Ještě chvíli to vylepšujeme a sypu hliněný násep a ochranu střelců když budou muset vyklopit kulomet co nejvíc dolů. každá ochrana se bude hodit až to začne lítat. Kruci kdo to do mě hustil? Pak ještě prohlédnu případné další pozice které by se daly využít v případě přesunu či postupného stahování. Nataháme náboje a připravíme, aby se dali rychle podávat. Teprve pak jsem upocený a špinavý od hlíny hotov. Z feldflašky si přihnu vody a zapálím cigaretu. Černý balkánský tabák, hutný jak tér, mě nakopne. Chvíli kouřím vyfukuji namordalý dým a sleduju jak se kroutí a stoupá k nebi. Na modré obloze prolétne skřivánek a zatrylkuje. Jo skřivánku tobě je hej. Pak požádám velitele o možnost prozkoumat ten statek. V tomhle moc zkušeností nemám, nějaké kladení pastí a tak to šlo vždy trochu mimo mě. Počkám jestli nám to povolí a pak vyrazíme, po cestě ještě udělám pár dálkových měrných značek abychom měli odhad při úpravě mířidel. Nechci nic zanedbat a připravit se co nejlépe. No asi jsem holt taky načichl tou německou pečlivostí a nebo to nemám ještě tak na salámu jako kluci tu. Opatrně statek prozkoumáme a uvidíme co pak dál. |
| |||
Osogovský průsmyk, 30. červen roku 1913, Makedonská fronta Drápu se po kamenitém svahu, a tiše si mumlám jednu nadávku za druhou. Koutkem oka zaznamenám, že druzí dva muži si navzájem pomáhají. Mě by se pomocná ruka taky chvílemi hodila, ale to by znamenalo pustit si někoho příliš blízko k tělu, a to já nemohu riskovat. |
| |||
Jindřich Zitterbart Osogovský průsmyk, Kopání zákopů a střeleckých okopů nakonec nebylo tak hrozné, jak to původně vypadalo. Jako hlavní stanoviště sis po zjištění, že kulomet nemá klasickou lafetu ale horskou plochou na přenášení vybral celkem velký kámen, na který se dala těžká lafeta položit a za ním se dal vyházet slušný okop i s krátkým únikovým příkopem. Nic extra funkčního, ale pro vás by to mělo stačit. Trochu mrzuté ale bylo, že to byl ještě starý Schwarzlose a ne moderní, jaký jsi měl čest poznat jako jednoročák. Chyběl mu tlumič výšlehu plamene což by až tak vadit nemělo, střílet budete asi ve dne, ale kromě toho i ovládání bylo ještě trochu archaické. Ale nic, co by se nedalo velice rychle naučit. Vesměs byly ovládací prvky stejné, jen o pár centimetrů jinak. Munice jste ve vozíku našli skoro 3000 kusů, takže chvíli byste vydržet měli. Jeden z chlapů, kteří šli nahoru s tebou, nasekal jakési proutí, co rostlo v údolí a začal z něho splétat nějakou zástěnu, kterou dal ještě za kamennou zídku, co jste vyskládali a před ni začal sypat menší kamení - buď se vyznal nebo jen nějak intuitivně tušil, že by to mohlo pomoct. Ani jsi ho vlastně moc neznal, jen jsi věděl, že si říká Hans a původem je jeho rodina někde z oblasti Bavorska. |
| |||
Osogovský průsmyk, Když kráčíš po hrbolaté kamenité pěšině, která by se dala nazvat cestou snad jen s hodně velkou nadsázkou, všimneš si více takových menších ohníčků kolem sebe a i vůně kávy nebo čaje, které se na nich připravují. Někteří z vojáků si už dokonce z plochých kamenů vyrobili primitivní pícky, aby nepřicházeli o tu trochu drahocenného tepla, kterou jim vítr nesebere. Během cesty za svobodníkem se několikrát málem natáhneš jak se ti cvočky okované boty smeknou na vlhkých, lišejníkem porostlých kamenech, ale vždycky si nějak zvládneš poradit i když při závěrečné fázi výstupu si pro jistotu pomáháš pažbou pušky při hledání opory. Ostatní mají podobné problémy, ale zatímco oni si navzájem pomáhají, ty to odmítneš a dál se snažíš sama dostat nahoru. Přece jen, kdyby jsi upadla a někdo z nich tě zachytil, mohl by něco odhalit... |
| |||
Osogovský průsmyk, 30. červen roku 1913, Makedonská fronta Mám pocit, že jsem sotva zavřela oči, a už nás opět budí. Nejraději bych si jen přetáhla deku přes hlavu, a zmizela někam ze světa. Po těch třech dnech náročného pochodu bychom si zasloužili mnohem víc, než jen pár ubohých hodin neklidného spánku. Jenže to by svět nesměl být takový, jaký je, a my nesměli trčet v tomhle zatraceném kamenitém údolí. |
| |||
Osogovský průsmyk, Zvláštní jak se kluk jako já dostane do takovéhle patálie. Vtipné je, že jsem to v rakouskouherské armádě, vážně nesnášel a kurz jednoročního "dobrovolníka" jsem si udělal hlavně proto, abych byl co nejdříve pryč. Rok místo tří se prostě vyplatilo se trochu naučit ty vojenské blbosti. Dvouměsíční základní výcvik byl pakárna, zkurvenej paprikáš od Szegedu z co nám dělal kaprála, se mi z hlavy jen tak nevymaže. Přísahal jsem si, že jestli se mi dostane do rukou v civilu oholím mu ten jeho debilní knír a nakopu mu ho do prdele. No a teď jsem dobrovolně tu a hulákají po mě další kaprálové, kopu zákopy v kamenité půdě a dostal jsem na starost družstvo a kulomet... rakouského Schwarzlose. Vtipné a absurdní. Ale chápal jsem to i to proč jsem dostal na starost tuhle zbraň, znal jsem ji a to bohužel víc než dobře. V Srbské armádě bylo poměrně dost dobrovolníků z českých zemí, Moravanů i Čechů. Ostatně co jsem si pamatoval tak Moravan František Alexandr Zach byl dokonce jedním z prvních organizátorů moderní Srbské armády. A co víc Srbové pro nás měli slabost a my pro ně, ostatně asi proto se vydala moje rodina osidlovat úrodnou Vojvodinu. I když možná v tom byla jen nechuť k šikaně od katolíků. Z čeho jsem byl nadšený méně tak ruskou puškou Bredan, trochu jsem nechápal to srbské rusofilství, asi proto, že jsem nebyl pravoslavný. Ale v Českých zemích to bylo podobné, to mi přišlo ještě divnější, hledat oporu a záchranu od země, která byla nejlepším kamarádem starého feudálního Rakouska a cokoliv zavánělo reformou starých pořádků svorně zadupali do země. Ostatně paprikáši v roce 49 u Világoše by mohli vykládat. Hlavní výzbrojí Srbů byly Maximy a ruské pušky, v poslední době tedy naštěstí nakoupily Mausery M-1899, ale já jako dobrovolník vyfásl bredanku. Trochu jsem protáhl ksicht nad jednorannou potvorou, ale mohl jsem asi dopadnout i hůře. Teď jsem s družstvem kopal okopy a zpevňoval bunkr, jak nás to teoreticky učili na kurzu. Taký jsem připravoval maskování kulometu a připravoval prostor před ním. Bylo to hodně práce, ale věděl jsem, že cokoliv zanedbat nám muže být osudné. No nebo tak nám to bylo vštěpováno. Ostatně to je jak na gruntu, co podceníš to se ti dvakrát vrátí a to nechceš. Byl jsem nervózní, co nervózní byl jsem posranej. Jedna věc je poskakovat po cvičáku a druhá, skutečně jít do války. Nanosili jsme hromadu střeliva a kulometnou pozici zamaskovali tak, že sem byl na to docela hrdý. Teď jsem to ještě zkontroloval a opřený o stěnu zákopu jsem kouřil pomačkanou cigaretu z vojenského černého srbského tabáku. Sladoval jsem skupinu vojáků "horských myslivců" no nebo tak jsem jmenovali v rakouské armádě, tady bych je označil, za horské bače s puškou. Bylo mi to ale jedno jak vypadají, byly tu a to je hlavní a doufal jsem, že to společně zvládneme. Bulhaři na nás měli udeřit plnou silou. Přiznám se, že mě mrzelo, že bojujeme proti Bulharům, raději bych střílel Turky, ale takový je svět. Jednou jsi spojenec podruhé nepřítel. |
| |||
30. červen roku 1913, Makedonská fronta - Bulharský car Ferdinand I. v polovině června jmenoval novou vládu se Stojanem Danevem v čele a pak 29. června vydal armádě rozkaz k překročení hranic s Makedonií a vytlačení srbských a řeckých vojsk z Makedonie. Tím zlikvidoval doposud relativně spolupracující Balkánský svaz a zároveň dopustil, aby se vůči němu v budoucnu spojili jeho dosavadní spojenci. Bulharská 5. armáda pod velením generála Savova zatlačuje srbská vojska zpět, ale Srbové jsou si vědomi toho, že se jim blíží relativně čerstvé posily v podobě nových rekrutů, kteří za sebou mají jen pár menších bojů a zároveň k nim z východu spěchá část řeckého vojska aby podpořila obranná postavení v horách. V oblasti Osogovska se očekávají tvrdé boje a Srbové se pokouší své obranní pozice co nejvíc vyztužit opevněními ze dřeva a kamení jakožto i novými kulomety nově zaváděnými do armády. Bulharská armáda je každou hodinou blíž a jen podle oblaku prachu v průsmycích je možno odhadovat kolik vojáků se na Srby chystá a kdy zhruba budou připraveni podniknout první útok na tento důležitý horský průsmyk... |
doba vygenerování stránky: 0.069403886795044 sekund