Andor.cz - Dračí doupě online

Čepele od sebe odskočí a pak zas a znovu. Krisztián nakonec není takový oponentem, jakého jsem čekala. Drží se zpátky, protahuje souboj a začíná mi být i jasné, že se ani příliš nesnaží o vítězství. Zase jeden z těch taktiků jako Kazandra. Jen na moment nakrčím rty, když se mezi námi vytvoří odstup, než dojde k další výměně. Jeho poznámky na mou adresu mě ale nechávají chladnou. Nejsem dítě, abych na něco tak okatého skočila, přesto… Oči mi sklouznou k jeho ruce. Té, která byla v rukavici už během snídaně. Co je zase tohle? Že by ji strkal, kam neměl? Viditelně více z nás mělo divokou noc nebo snad ráno.

Všimne si toho. Všimne si mne, jak hledím na jeho ruku a pak ho zasáhne můj meč. Vlastně se jím nechá zasáhnout. Jeho plánovaná prohra je tak očividná, že je dost pravděpodobně jasná většině diváků. Nejdřív Kazandra, která hází ručník do ringu ještě, než souboj začne a pak tady Krisztián, který to sice neprovedl tak okatě, ale prakticky se stejným výsledkem. Jen tentokrát jsem se u toho docela zapotila.

„Hmm, není zač, i když o nějaké vyšší úrovni se nedá moc mluvit, že?“ Sjedu ho nevzrušeným pohledem. Tyhle jejich hry a úskoky… Ať si je hrají, když je potřebují. Jestli chtějí dojít do cíle a ani se nezapotit, je to jejich problém. Shrnu si dozadu pramen světlých vlasů, který se mi nalepil na zpocené čelo a jen se krátce ušklíbnu Krisztiánovým směrem, než vykročím zpátky k ostatním. „Nebojte se sire, poučné to bylo pro obě strany.“ Jen na moment na něj pohlédnu, než se postavím mezi ostatní a zhluboka párkrát vydechnu, abych zase zpomalila zrychlený dech.

Tohle byl už můj třetí souboj. Nějak se to kupí a s tím, jak padají moje čísla, to rozhodně nebyl poslední. Tancovat až do rozednění a nebo do padnutí. Nic jiného mi nezbývá a vlastně… vůbec mě to netrápí. Dobrý pocit z toho, že dělám, co můžu, je mi v tuhle chvíli dostatečnou odměnou. S lehkým úsměvem si protáhnu krk ze strany na stranu a pak ruku, do které mě před tím zasáhl Lukyan.  Neodvažuji si sedat, protože bych se stejně za chvíli jistě musela zase zvedat. Lepší zůstat v pohybu.

Další losování. Opět padne dvojice čísel jednoho z učedníků. Nejdříve Eryn a pak moje. Když bylo dnes poprvé taženo moje číslo, tak mi srdce nervozitou pěkně poskočilo, teď už ale… No, jen drobně pokrčím rameny, když opět padne moje číslo a je tak třeba zopakovat losování potřetí. Oceňuji teď i těch pár vteřin klidu k dobru, kdy si může jeden vydechnout. Není to sice moc, ale i ta trocha se počítá.

Pak to ale začne být zajímavé. Padne číslo někoho, kdo není Eryn a nebo já. Pohled se mi stočí k černovlasé dívce, která se posledně tak zbaběle vyhnula souboji a pak padne… Dvojka. Moje úplně původní číslo.

Zvednu hlavu a široce se na ni usměji. „Osud si dal trochu na čas, co?“ Prohodím vesele, skoro by se dalo říct až přátelsky, než se skloním k Aronovi s Arekem, kteří jsou stále vedle nás. „Tohle si na chvíli půjčím, ano? Nebojte se. Za chvíli ji vrátím.“ Vytáhnu od pasu sedícího Arona dýku, kterou protočím obratně v ruce. Nehodlám se ptát mistrů, jestli je něco takového povolené. Technicky vzato jsem Arona porazila, a tak kdybych si chtěla v reálném světě vzít jeho zbraně… No, kdo ví, jaká jsou pravidla.

„Uvidíme, jak moc planá ta tvoje výhrůžka byla.“ Syknu tiše ke Kazandře, která se postaví naproti mně a jen pohodím dýkou do vzduchu, abych ji hned zase chytla, než s křivým úsměvem na rtech pozvednu meč a provedu první výpad.

Kazandra z nás není nejlepší duelista, ale s tím jejím chladným kalkulem dokáže být nepříjemná. Především její dlouhá zbraň jí dává oproti mně na začátku výhodu. Je mi jasné, že se mě bude snažit utahat. Podobně jako Krisztián. Pro ni je útok jen krátký pohyb, ale já na druhém konci její zbraně mám co dělat, abych jej odrazila nebo se mu vyhnula. Nehodlám proto kolem ní zbytečně dlouho tancovat. Provedu jen pár výměn, které povětšinou svedu stranou čepelí svého meče, než pak v jeden nestřežený okamžik…

…Hodím po ní Aronovu dýku. Nesnažím se ani tak moc mířit. Pokud ji to trefí, jen dobře a pokud by snad dýka zasáhla nějaké citlivé místo, tak skvěle, ale tohle není její hlavní účel. Na odvedení pozornosti publika je to ale ideální. Stačí mi jen na vteřinu, aby se soustředila na něco jiného než mě a mohla jsem se tak prosmýknout kolem ratiště její zbraně, které si podržím opět volnou rukou, než se dostanu až k ní, abych to s ní rychle skoncovala. Musím být jen dostatečně tvrdá a rychlá, aby se nestihla zase vzdát. To je tu poslední kola nějak populární. A pokud to nevyjde, rozhodně já to vzdávat nehodlám. Žádné "vzdávám se" ode mě neuslyší. Ne ona! I kdyby mi lámala ruku na zemi.
Někdy je ta hrdost dvousečná zbraň.   

„No nevím. Vsadím se, že kdyby to dělal každý, změní pravidla. Nebo nás tu nechají klidně stát opravdu dokud to někdo nevyhraje,“ odpoví Isaiah zamyšleně na syknutí Ely, když se Kazandra vzdá a projde jí to. Je to… Taktika. Ano, taktika, která neporušuje vyřčená pravidla, nicméně… Isaiah má pravdu. Konec byl jasně určen. A vedla k němu nakonec jen jedna cesta.

Eryn na slova Kazandry nijak nezareaguje. Skoro jako by je neslyšela. Nebo jí to je jedno, kdo ví…

„Bude dobrý. Jen se z toho trochu… Prodýchá,“ odpoví Arek Kazandře podobně jako předtím Ele, než poplácá svého bratra po rameni. „Vidíš ten náhlý zájem? Měl by ses nechat od Eryn zřídit častěji, očividně ti to přidává na charismatu, co jinak nemáš,“ rýpne si do něj rádoby vesele, ačkoliv je z jeho hlasu znát, že se jen snaží odlehčit situaci. Vždyť kdo jiný by měl mít větší starost o svého bratra než on sám. Ti dva byli po celé ty roky nerozluční.

Jenže to už jsou čísla další dvojice vylosována.

„Nebudu lhát, obešel bych se i bez tvé šlechetnosti,“ potřese Krisztián hlavou, úšklebek mu ze rtů už nezmizí. Dokonce ani když se postaví s Elzbietou naproti sobě. „Hm… Já raději něco… Na vyšší úrovni,“ pokrčí nonšalantně rameny, než sevře jílec meče v jedné ruce, zatímco si druhou přichytí hlavici.

S těmi slovy čepel jeho meče protne vzduch a vrchním obloukem zamíří přímo na hlavu své soupeřky.

Elzbieta

Tomu souboji něco… Něco chybí. S každým úderem i krokem to cítíš čím dál více. Krisztián se vůbec nesnaží tě zasáhnout a skončit to. Provokuje tě. Snaží se tě… Utahat. Jako by mu snad ani nešlo o vítězství jako o to tě unavit. Nebo naopak přinutit k větší agresivitě. Ostatně, těch pár uštěpačných drzých poznámek, kterými tě během vašich střetnutí počastuje tě v tom akorát utvrdí. Sám se ani nesnaží přebírat iniciativu, soustředí se jen na obranu.

Ovšem navzdory tomu, jak sebejistě a vyzývavě se tváří… Všimneš si toho. Jak během těch několika minut jeho tvář postupně nabírá bledší a bledší odstín, pod vlasy se perlí studený pot. Občas stiskne čelisti silně k sobě. Někdy si trochu přechytne čepel a ruka se mu zachvěje.

A pak… Jako by mu snad došlo, že sis toho všimla, že to víš… Nechá se zasáhnout. Ten útok ti neměl projít, měl to vykrýt a ty jsi na to měla navázat překlopením své čepele a… Na tom už nezáleží. Tvá čepel cinkne o jeho bradu a následně ho sekne přes hruď. Není to vlastně nic hrozného, ale Krisztián od tebe v mžiku odskočí a sklopí zbraň.

„Vzdávám se,“ sykne, zatímco odplivne do trávy krvavou slinu. „Děkuji za tanec. Bylo to… Poučné,“ podívá se ti do očí, zatímco si krátce promne hřbetem dlaně bradu.

Zúčtování

Jako obvykle nenásledují žádné prostoje ani oddech. Ani nevíte, jak dlouho tohle šílenství trvá, přesto začínáte cítit únavu a lehký pocit žízně. Hlavně Ela, která za sebou má už třetí souboj. Naštěstí vždy mezitím měla aspoň krátký odpočinek. Je to intenzivnější než cvičné boje či opakování technik. Drobné či větší bolístky o sobě dávají znát. Pohyby se hlídají hůře, opadávají zábrany. S každým dalším kolem jsou boje mnohem méně kontrolované a přátelskost z nich také pomalu vyprchává.

Kazandře zní stále v hlavě ozvěna slov Eryn.

Nikdo odsud neodejde bez oběti.

Ať tím myslela cokoliv, nyní stojí opět stranou a zády se opírá o jeden ze sloupů. Oči má přivřené a tvář stranou natočenou směrem k nádvoří. Jako by jí stačilo poslouchat, co se kolem děje. Krev na její kůži pomalu zasychá… A Kostadin s Lukyanem odchází pryč. Zdá se, že to budete muset chvíli zvládnout bez Rasova dohledu a péče.

Čísla si s vámi hrají. Nejdříve padnou dvě čísla Eryn, poté Elzbiety. Mají to těžké, šance, že půjde nyní vždy jedna z nich je už příliš vysoká. I taková je daň za vítězství.

A pak to přijde.

Sedm. Kazandra. A dvě. Ela.

Isaiah nejistě zatěká pohledem mezi vámi. Nejspíše stále myslí na ten okamžik v jeho pokoji. Rozmíšku, které byl svědkem… Nadechne se, snad jako by chtěl něco říci, ale nakonec si to rozmyslí a zůstane vzácně ticho.

♪♫♪♫

V rytmu

S neskrývaným zájmem sleduji proti sobě nastoupivší dvojici dívek. „Hmm, myslím, že to velmi brzo zjistíme.“ Otočím se krátce na Wiolu. Neodvažuji si ale na delší dobu odvrátit pozornost od budoucího souboje před námi. Nerada bych, aby mi něco uteklo. Přesto i tak věnuji krátce pozornost dvojčatům a Isaiovi. „Určitě. Však už jsme zažili horší.“ Pokusím se znít taky trochu povzbudivě. „A kdyby něco, je tu Kostadin a…“ Stejně jako Isaia zabloudím pohledem k Rasovi, který je stranou s Lukyanem, jenž vypadá stále bledý a… „…To úplně nevyšlo.“ Zamumlám spíše pro sebe a odvrátím od nich provinilý pohled. Jak to říkala Kazandra?

 „V boji nejdou věci vždycky podle plánu,“

Na to jsem tehdy jen nakrčila rty, ale neodpověděla jí. Co to vůbec mělo být? Pokus o uklidnění nebo spíše výhrůžka? No, i když jsem to nerada přiznávala, měla v tom pravdu. Ne vždycky vyjdou věci dle plánu a neplatí to jen na boj.

Dvojice se postaví už konečně naproti sobě. Na chvíli je ticho, když v tom Kazandra promluví a mně jen vystřelí obočí vzhůru. „… To se může?“ Syknu k ostatním zaražená tímto nečekaným dívčiným  tahem. Oči mi kmitnou ihned k mistrům, jak oni se na to tváří…. A teď už i malinko nechápavě pootevřu pusu, když vidím, že jí to prostě… prošlo!

„Tsss, to by taky mohl dělat každý.“ Zamračím se odmítavě a jen zakroutím hlavou. „A bylo by po turnaji. Hmmh.“ Odfrknu si krátce, zatímco se dívky vrátí zpátky mezi naše řady. Je to jasné. I podle úsměvu Baronky. Je to protekční princezna. Nic víc.

Už dál nic neříkám. Však ono dojde na všechny a je to jen odložení nevyhnutelného. Ani nemám nutkání zkoušet něco jako ona. Zaprvé bych se nejspíš na rozdíl od ní se zlou potázala, protože by to bylo bráno jako provokace a za druhé mě na tyhle strategie a šachové tahy příliš neužije.

Baronka ale hned táhne další čísla. Padne opět Eryn a… škoda, že ne zase Kaz. Byla by to pěkná ironie. S novou dvojicí je taženo jedno z mých nových čísel. Trochu se napřímím, ale když je opět vylosováno další mé číslo, je jasné, že se pojede další kolo. Jen je frekvenci našich čísel vidět, že já ani Eryn z toho kolotoče už jen tak nevystoupíme, dokud nebude dokonáno.

Pak padne číslo, které ještě nebylo taženo. Jednička. Pohled mi sklouzne k černovlasému mladíkovi, který byl doteď spíše divákem než jedním z účastníků. Tedy až doteď. Je taženo další číslo, které patřilo dříve Lukyanovi, ale teď po tom mém nešťastném výpadu…

„Přece tě nenechám dál sedět v koutě.“ Oplatím Krisztiánovi úšklebek, zatímco s mečem stále opřeným ležérně o rameno opět vykročím z řady.

„Snad zahrají něco od podlahy.“ Namířím na něj špičku svého meče, dlouze se nadechnu a ukročím. Mám za sebou zatím dva souboje. Z toho jeden s Aronem, který do toho nešel naplno tak, jak by měl a pak zmrzačeným Lukyanem. Rozhodně tedy nemůžu říct, že bych měla to nejhorší za sebou. Ovšem při pohledu do očí Krisztiána je mi jasné, že teď už bude situace jiná.

Se svým výběrem zbraně bude o něco pomalejší než já, ale zase má lepší dosah a pokud se mám v turnaji alespoň ještě pár kol udržet, nemůžu ten souboj moc natahovat. Na druhou stranu… Na strategie jsou tu jiní. Já se soustředím jen na boj. S prvním zazvoněním čepelí vypustím jakékoliv plány z hlavy. Prostě půjdu s proudem. Pár kratších výměn si testuji oponenta stejně jako on mě. Udržuji si však odstup a snažím se kolem Krisztiána kroužit a být tím, kdo udává takt a rytmus celému souboji.

Nevnímám čas ani okolí. Soustředím se jen na něj a svůj cit. Jestli to bude trvat pár vteřin a nebo i dlouhé minuty, je mi v tuto chvíli jedno. Neřeším, co bude pak. Jen, co je teď. Stejně tak se nedržím ani zpátky, co se týče možného zranění oponenta. Samozřejmě tomu nejdu vstříc, ale pokud se naskytne příležitost, tak ji využiji, nehledě na to, jestli to bude jen krátké plácnutí čepelí do boku, nebo mu vyrazím dech. Uvidím, kam mne proud souboje zanese.

Pět a sedm. Eryn a Kazandra. Černovlasá dívka na sobě náhle cítí… Mnoho upřených pohledů, zatímco kráčí vstříc své soupeřce pro tohle kolo. Svých vrstevníků i mistrů. Ne, není zde asi nikdo, kdo by si na ni v tuto chvíli vsadil. Ne poté, co Eryn předvedla v předchozích kolech. Skutečně… Jako by se v světlovlásce něco rozbilo. Něco, o čem si dosud nikdo z vás nemyslel, že má. Zábrany.

„No, jestli mně rozbila nos… Nechci vědět, co udělá s jejím obličejem,“ zahuhňá Wiola. Krev už jí neteče, ale příliš pěkně zrovna nevypadá, jak se jí začíná ve tváři tvořit podlitina a celé jí to zvolna nehezky opuchá.

Aron působí… Lehce mimo. Sedí na zemi. Nikde není vidět krev, ale ono dostat kolenem do hlavy není nic příjemného. Nemluvě o té předchozí ráně do slabin, která mu stále křiví tvář.

„Nic vážného, řekl bych, za chvíli to nějak prodýchá,“ zamumlá Arek s patrnou starostí v hlase a zamračí se. „Co to do ní vjelo?“ zakroutí hlavou.

„… těžký ráno… Řekl bych…“ zamumlá Isaiah, který střelí pohledem ke dvojici Lukyana a Kostadina, kteří stále stojí bokem.

Poté se už ovšem pozornost všech přesouvá ke středu nádvoří.

Eryn mlčky hledí na svoji oponentku. Stojí tam, ruce má svěšené podél boků. Po rukách jí stéká trocha krve, schytala od Arona několik zásahů, které na dvou místech i rozsekly navzdory ztupenému ostří kůži. Dost možná se mu to mohlo povést i příčkou, ale na tom nezáleží. Jeden z nehtů na pravé ruce má zalitý krví, tam to zřejmě musela chytit při jednom z krytů, který nevyšel, jak měl. Čerstvá krvavá šmouha táhnoucí se přes tvář je v tuto chvíli snad jediná barva, kterou v ní světlovláska má…

Pomalu pozvedne ruce s dýkami a jednu z nich přechytí do reverzního držení. Nedává smysl, proč by to dělala, přesto… Co smysl dává? V tu samou chvíli se ovšem Kazandra ovšem ustrne uprostřed pohybu. Hlavou běží myšlenky jak splašené, srdce buší a dech se krátce zadrhne. A pak… Pak napětí povolí.

A společně s ním padnou jen ta dvě prostá slova.

„Vzdávám se.“

Nastane ticho. Eryn se poprvé za celou dobu objeví ve tváři aspoň nějaký výraz. Nejdříve přimhouří nechápavě oči, skoro jako by ji až tohle vytrhlo z té podivné letargie. V dalším okamžik pootevře rty jako by snad chtěla něco říci, než hlavu prudce natočí směrem k mistrům v té němé otázce.

Rusovlasá žena se poprvé za celou dobu pousměje a Sivak… Sivak jen prostě kývne hlavou. Nikdo se netváří pobouřeně ani nahněvaně.

„Dobrá, pokračujeme,“ oznámí Baronka prostě a opět zanoří ruku do váčku. Nikdo z učedníků nedostane ani prostor vstřebat to, co se právě stalo. Eryn vykročí po vzoru Kazandry pryč. Ale tentokrát ne bokem – to rozhodně ne. Pár dlouhými kroky ji dotáhne, byť jen na chvíli.

„Tohle už nedělej, Kaz,“ šeptne tiše. „Nikdo z vás z toho nevyjde jako vítěz. Nikdo odsud neodejde bez oběti,“ šepot se změní ve varovné zasyknutí, než se Eryn od své soupeřky odpojí.

Tentokrát je losování mnohem nervy drásající než obvykle. Padnou čísla Eryn, poté dokonce v novém výběru i dvě patřící Ele.

A poté konečně padne kosa na kámen.

Jedna. Krisztián se narovná a krátce semkne rty k sobě. Nakrčí obočí, zatímco se natahuje po jedenapůlručním meči, co měl dosud opřený vedle sebe.

Devět.

„Zatančíme si?“ ušklíbne se mladík směrem k Ele.

Tanec na ostří nože

Je to těžší, než to vypadá. Vlastně bych na Lukyanově místě mnohem radši viděla Eryn. To by nevyžadovalo tolik přemýšlení a sebezapření. Takhle mám jen hlavu plnou myšlenek a pochyb, které boji vůbec neprospívají. Ne, zbytečné myšlenky u boje jsou jen…. Au! Jeho meč mě zasáhne do předloktí, když opět změní nečekaně směr i vedení útoku a já tak nestihnu včas zareagovat. Ať už je Volch učil jakkoliv, muselo se nechat, že to k něčemu bylo. Být Lukyan zdravý, patřil by dost pravděpodobně k favoritům turnaje, stejně jako Eryn.

Na poslední chvíli trochu odkloním čepel meče, aby ji měl možnost odrazit a nezasáhla jsem ho příliš tvrdě. Nebo si to alespoň v tu chvíli myslím. Přesto ostří dopadne plochou stranou na jeho bok a já jen rychle ukročím a se zamračeným čelem stáhnu svou zbraň k sobě. Tohle je opravdu tanec na ostří nože.

Už to nemůžu dál protahovat. Musím to skončit a co možná nejčistěji. V Lukyanových očích vidím pochopení a v těch mých… no o odhodlání se moc mluvit nedá, ale zkusit to musím. Nějak to dopadne. Přikročím a zaútočím…

Po krátké výměně, kdy Lukyan jen víceméně odráží mé útoky, proniknu jeho obranou a… Pak se ozve bolestivý výkřik a Lukyan se zlomí v pase. Sice jsem na poslední chvíli zkusila tu nešťastnou ránu zmírnit, ale nevypadá to, že to stačilo. „Já….“ Skloním meč a vytřeštěným pohledem sleduji Lukyana, kterému jsem asi nejspíše zasáhla tu zraněnou ruku, kterou měl ještě před krátkým čase v šíleném stavu. V obličeji jsem zbledla podobně jako on, ale z naprosto jiných důvodů. Tohle nebyla čistá práce. Vůbec ne.

Udělám jeho směrem pár váhavých kroků a natáhnu k němu ruku, abych mu pomohla se narovnat, ale to už se ozývá Kostadin, který ho volá k sobě. „Promiň.“ Šeptnu k mladíkovi a zase o krok ustoupím, zatímco Lukyan mizí na druhou stranu nádvoří za Rasem. Zůstanou po něm jen čísla, která chtě nechtě přidám k tomu svému.

Trojka, devítka a dvojka.

Tohle bude ještě bolet. Otočím se k ostatním a pak si všimnu Eryn a toho, jak na nás hledí. Ne, tohle nedopadne dobře. Určitě ne. Ta se nebude držet zpátky…. A já také nebudu muset, pokud na to dojde. V něčem to bude potenciálně snazší.

Vrátím se k ostatním a jen si shrnu pár pramenů světlých vlasů za ucho. „No, tohle nešlo úplně dle plánu.“ Povzdechnu si a postavím se vedle Wioly. „Já? Ale kdeže. Nemám už žádnou večeři na sázení, takže… Hodně štěstí.“ Pokrčím rameny s něčím, co by se snad dalo nazvat úsměvem. Ne, zážitky z posledního souboje jsou na tohle ještě příliš čerstvé. Vydechnu dlouze, abych uklidnila zrychlený dech a otřu si orosené čelo. Nakonec tu až taková zima není.

To už ale začne další souboj. „Hmm, pokud se ale k němu dostane, tak…“ Kontruji Arekova slova, zatímco všichni se zájmem sledujeme duelisty před námi. Když vidím Arona bojovat s Eryn, dojde mi, že mě v prvním souboji šetřil. Na jednu stranu je to milé, na druhou se mě to ale trochu dotkne. Na rozdíl od Lukyana jsem nebyla mrzák a o nic takového se neprosila. Když ale čelí Eryn, nevypadá to, že by si ani jeden z nich bral jakékoliv servítky. Kov čepelí se blyští v ranních paprscích, které se míhají vzduchem. A pak… Eryn zahodí dýky a vrhne se po Aronovi jako vzteklý pes. Ačkoliv, ne ten ne. Tohle je i přes to všechno koordinovaný a chladně vykalkulovaný útok. A nepříjemně efektivní.

„Ahh…“ Syknu a nakrčím nos, když Arona zasáhne koleno do hlavy. Tohle bylo tvrdé. Hodně tvrdé. A možná ne tak úplně nutné vzhledem k tomu, že už byla u něj. Dalo se to jistě zakončit šetrněji.

Další čísla jsou ale losována. Není času nazbyt. Turnaj se nesmí zastavit. Když už padne potřetí pětka, začíná mi být jasné, že Eryn je tohle další kolo souzeno, kdo bude ale jejím vyvoleným nebo vyvolenou? Kazandra… Ano sedm je její číslo ne?

Stejně jako ostatní se podívám na černovlasou dívku, která byla vylosována, aby ji vhodili do klece k rozzuřenému tygrovi. „No, tohle bude zajímavé…“ Kmitnu pohledem mezi ní a Eryn a zachytím také starost v Krisztianově pohledu. Skutečně princ a princezna.

Tak trochu jsem doufala, že dostanu možnost si dnešní ráno s Kazandrou vyřídit osobně, ale vypadá to, že Eryn s ní bude mít nejspíš také své plány. Ostatně… jí se ty nešťastné události týkaly nejvíc.   

„Jak je na tom?“ Zeptám se krátce Areka, který se sklání u svého bratra. Nedovolím si ale ani na okamžik odtrhnout pohled od souboje před námi. S mečem opřeným ležérně o rameno sleduji každý jejich pohyb. Jestli to dnes chci někam dotáhnout, musím se soustředit a tohle bude souboj, který bude dnes jedním z těch stěžejních.   

Elzbieta

Stojíš před Lukyanem, oba pozvedáte své zbraně. Ovšem je v tom více. Mnohem více. Dilema, morální i strategické. Mohla na tebe padnout horší varianta oponenta? Pravděpodobně ne. Lukyan… Krátce kývne hlavou. Jako by snad tušil, co všechno se honí tou tvojí, zaútočí jako první. Snad… Snad aby ti vzal prostor si vše promyslet? Přinutil tě jednat instinktivně? Nevíš.

Lukyanovy útoky jsou… Občas nepředvídatelné. Naznačí sice, jak je povede, ale pak jako by si to na poslední chvíli rozmyslel a čepel se pohne jinak, než bys očekávala. Je to chytré i nebezpečné. V případě, že by byl zdravý – tak hlavně pro tebe. Ale v této chvíli? Sama si párkrát musíš dát pozor, abys jeho útok nepotrestala tvrdou ranou, která by mu mohla opravdu ublížit. I tak se ti podaří ho jednou seknout přes bok, zatímco ty schytáš zásah do předloktí.

V hlavě se ti rýsuje plán. Jako to skončit. Rychle. Čistě. Bez krve a další bolesti, které si dnes světlovlasý mladík užil už dost. Neodpoví ti. Ale z očí mu čteš, že tě slyšel. A pochopil. Zaútočíš. Tentokrát promyšlenou sérií útoků zakončeným bodnutím proti hrudi.

Bodneš.

Lukyan ovšem ten bod instinktivně srazí. Jenže špatně. Tvá čepel tak nakonec najde svůj cíl. Sklouzne po zraněné ruce a zasáhne ho do boku. Ten zásah… Vlastně mohl být rozhodně horší, přeci jen jsi to brzdila, abys mu doopravdy neublížila, nicméně… Lukyan s výkřikem pustí zbraň a zlomí se v pase. Lehce se zapotácí, tvář má zkřivenou bolestí. Nejsi si jistá, zda to hraje nebo je to doopravdy. Nikdo z vás.

„Končím,“ hlesne mladík skrze zaťaté zuby.

Je to hořkosladké vítězství.

Dva. Tři. Devět. Čeká tě ještě náročné dopoledne…

Nešťastné číslo

Lukyan prohrává a vítězem se stává Ela. Nikoho to nepřekvapuje, byť asi není nikdo, kdo by jí záviděl. Ne to vítězství. Ale to, co znamená. Kdokoliv by ji teď vyřadil…

„Pojď za mnou,“ ozve se Kostadin nečekaně, aby si odvedl Lukyana bokem. Možná kvůli té ruce? Nebo toho bylo více? Mladík je v tváři takřka křídově bledý a jistota, že to jen hrál se rychle drolí. Eryn… Eryn chvíli hledí jeho směrem. Tiskne k sobě rty tak pevně, až se změní v dvě úzké bezkrevné linky než nakonec s ostrým výdechem odvrátí pohled a přivře oči.

Přichází další nemilosrdné losování, při kterém Baronka. Pět. Eryn. Nastane chvíle napětí při táhnutí dalšího čísla… Osm. Aron.

„Tys to přivolala,“ ušklíbne se směrem k Ele, zatímco bere zbraň do ruky. Víc se nezdržuje, cítíte na sobě pohled mistrů. Na prostoje není čas. Už tak je s podivem, že vás ani jednou neokřikla Hledačka.

„Hm… Já na tohle snad ani nechci sázet,“ zamumlá Isaiah.

„No, stačí aby ji nepustil k sobě. Nemůže ho vyřadit…“ broukne zamyšleně Arek, který si stírá krev z tváře.

Čas na dohady se krátí. Eryn s Aronem stanou proti sobě. A pak bez zbytečných řečí či úvodů Aron zkrátka zaútočí, vědom si své převahy. Výhody. Vědom si toho, že stačí, aby ji k sobě nepustil a nedal jí ani šanci reagovat. Doráží na světlovlásku nezvykle prudce, rozhodně se nekrotí. Najednou vnímáte ten rozdíl, je to jiné, než když bojoval s ostatními dívkami. Čepel meče se míhá rychle vzduchem a nutí Eryn ustupovat. Vyhýbat se. Zesílenými kryty brzdit útoky, kterým nestačí uhnout úkrokem či záklonem. Její nechráněné ruce dostávají zabrat, ne vždy se jí to povede. Přijde zásah do boku. Bolestivý jen na pohled.

Ovšem Eryn…

Jako by toho měla tak akorát dost. Trvá to moc dlouho. Dýky kovově zazvoní o kamenné dláždění, když je pustí na zem, aby zachytil čepel meče v rukách ve stejné chvíli, kdy ji zasáhne. Trhne jí. Prudce se pohne dopředu. Prosmýkne se kolem ní přímo k Aronovi. Je to krátké. Zachytí jeho ruku, aby se kryla před možným útokem hlavicí, než ho nohou vší silou nabere do slabin. A vzápětí jakmile se předkloní, tak kolenem do hlavy.

Z vašich řad se ozve procítěné syknutí. I Werther se na okamžik zatváří…

Každopádně je konec. Eryn se na okamžik zarazí… Jenže to už ke svému bratrovi spěšně běží Arek. Zdá se… Zdá se, že si s Eryn vymění dvě tiché věty. Ne zrovna příjemné dle jeho výrazu. Bělovláska vzápětí jen poodejde dál, aby si sebrala své dýky a pak se postaví stranou. Pět. Šest. Osm. To jsou její čísla.

Baronka bez zbytečných emocí znovu losuje. Pět. Tohle začíná být nepříjemné… A pak vytáhne opět pětku. Drobně se zamračím. „Nové kolo,“ oznámí vzápětí. Vytáhne… Opět pětku. Tohle už dokonce je nepříjemné. Její útlá ruka znovu zaloví v sametovém váčku.

„… sedm,“ oznámí a všechny pohledy se stočí ke Kazandře. Krisztián se drobně zamračí a v jeho pohledu prokmitne starost.

„Ou,“ hlesne Arek, co akorát pomohl svému bratrovi se posadit na zem bokem.

Těžká rozhodnutí

Občas by mě zajímalo, co si obecenstvo myslí. Teď především naši mistři. Když už mimo bojový plac vidím jejich pohledy, tiché výměny a nebo jiné nenápadné reakce, zajímalo by mě, jestli jsme pro ně i teď jen děti, co si hrají na válečníky a nebo bychom obstáli i proti jiným oponentům. Za ty roky máme za sebou sice hodně intenzivního tréninku, ale pouze v této naší omezené bublině. Kdo ví, jestli to, co se tu učíme, je ve světě tam venku něco ojedinělého, nebo naopak šedý průměr.

I když někdo postaví na start pět herk, který sotva lezou, jedna se nakonec doplouží do cíle a slavně vyhraje. Stačí ale jeden trénovaný plnokrevník a z usilovného vítězství herky je fraška. Jsme herky anebo plnokrevníci? Hmm… Ne, že bych to viděla, až tak dramaticky, ale člověka občas napadne, jak moc platný by v reálném světě byl. Mimo kolbiště. Mimo tyhle vysoké zdi…

A s hlavou v oblacích tak zase trochu pozapomenu na svět kolem. Takže pak jen překvapeně zamrkám, když Aron setře Wiolu.

„Touché. Teď už ale jen pevně doufat, aby ta tvoje pro změnu na Eryn zabrala, protože jinak bych na tebe večeři nevsadila.“ Ušklíbnu se na něj pobaveně, než se skloním k Wiole. „Dobře, sázka platí.“ Ruku jí však nestisknu, protože má teď trochu jiné starosti s krvavým nosem. „Uvidíme, kdo se dnes večer přejí.“ Otočím se směrem k nastoupivší dvojici. Duel brzy začne.

๑ ๑ ๑

Kazandra nikdy nepatřila k těm nejlepším bojovníkům z našich řad. I když nekončila tak brzy jako já, nedostávala se ani na stupínky vítězů, které byly většinou dost monotónní. Eryn… Eryn… a Eryn. Co jí ale chybělo na nějakém tom vrozeném talentu k boji, doháněla rozmyslem a strategií. To se ostatně ukázalo i teď s její volbou zbraně. Pokud si nás udrží od těla, bude mít slušnou výhodu. Chvíli to vypadá, že se můžu těšit večer na pořádnou večeři, ale pak se karta otočí a Arek udělá chybu, kterou černovlasá dívka hned využije.

„Hmm, co spíše dvě ze tří?“ Nadhodím k Wiole, ale to už Baronka táhne další čísla.

„Dva.“

Trhnu hlavou, jako kdybych zaslechla své jméno. No, to bylo rychlé. Proletí mi hlavou, když se napřímím a rozhlédnu se po ostatních. Kdo další…?

„Tři.“

Ale ne! Odolám nutkání zatvářit se zkroušeně. Nechci, aby to vypadalo, že s Lukyanem má svrab a nikdo s nim nechce bojovat, ačkoliv… opravdu nechce. Není to fér. I když se mu nějakým způsobem podařilo vyřadit Isaiu, stále to prostě… nebylo něco, co by si ostatní z nás vybrali.

„Já vím.“ Špitnu k němu, zatímco střídáme Kazandru a Areka.

Postavím se na místo a špičkou boty párkrát zatočím v prachu. Co mám dělat? Do háje, do toho se mi vůbec nechce. Prohrát nemůžu. Ne, dnes. A zvítězit? Pokud bych Lukyana nevyřadila, pokračoval by dál a byla by jen otázka času, než se to stane. Zvlášť se dvěma čísly. A vyřadit ho… nějak nenásilně… Budu mít najednou tři čísla. To znamená třetinu všech čísel! Ani bych se nemusela vracet mezi ostatní. Mám to hrát takticky anebo… Sakra!

Se lehce nepřítomným pohledem stisknu zuby tak silně, až mi trochu zaskřípou, ale snažím se na sobě nedat vnitřní pochyby jakkoliv znát. Zvednu meč do střehu. A… na chvíli jako kdybych ho viděla zase zhrouceného u stěny mého pokoje. Od krve a na pokraji vědomí. Oči mi na chvíli zabloudí k jeho nehybné ruce… „Kašlu na to.“ Zavrčím neslyšně. Některé věci za rádoby líbivé sliby nestojí.

A pak zazvoní ocel. Vím, že není radno Lukyana ani v tomhle stavu podceňovat. Udržuji si odstup, abych odhadla jeho možnosti. Zvláště pak ty, pokud jde o jeho zraněnou stranu. Když se ale naše meče střetnou v jednu chvíli natolik, abychom od sebe byli na doslech…