Andor.cz - Dračí doupě online

Vzácní hosté

Kazandra

S Malwinou skutečně ani chvíli nezahálíte, obléci se do honosných šatů není nakonec jen tak. A to se rozhodně nejedná o žádnou složitou kreaci z císařského dvora – naštěstí. I tak je to zvláštní pocit, když ti Malwina dotahuje tkanice na zádech a pomáhá s oblékáním vrchních šatů. Sukně je tak o něco těžší, než jsi zvyklá a na lezení po hradbách se v nich také zrovna necítíš, přesto díky šikovnému střihu upravenému na tvé míry tě to neomezuje v pohybu jako takovém. V kombinaci s vlnitými černými vlasy a pronikavě zelenýma očima na tebe ze zrcadla shlíží skutečná mladá šlechtična namísto malé vrány. Kazandra Sulkowski. Tvá první maska pro svět mimo Společenství.

 

„Děkuji! Moc vám to sluší, paní!“ slyšíš nadšeně švitořit Malwinu, která na tobě může oči nechat. „Vypadáte… No, jako paní. Vaše matka dnes nebude tou nejkrásnější v sále,“ dodá s tím bezelstným úsměvem na rtech a… No, dokážeš si představit, jak by se na tohle tvářila právě tvá matka, kdyby tohle zaslechla.

 

Čas je ovšem proti vám, proteče mezi prsty jako zrnka sypkého písku až nakonec žádný nezbude. Fanfáry jasně ohlašují příjezd prvních hostů, kterými bude nepochybně samotná delegace. A to rozhodně není něco u čeho bys měla chybět, zvláště když si tvá matka přála, abys byla přítomna u vítání každého, kdo kvůli dnešnímu večeru zavítá na Rydzynský zámek.

 

Malwina se na tebe pohlédne s neskrývaným překvapením nad tou dobře míněnou radou, kterou ji vlastně prozatím propouštíš ze svých služeb. Vzápětí ovšem s širokým úsměvem rychle kývne hlavou. „Tak… Děkuji, paní!“ vyhrkne vděčně a vzápětí se rychle ukloní a vydá se z pokoje ven. Dost možná dříve, než by sis to mohla rozmyslet… Nebo se prostě jen těší. Je na ní vidět, že se musí krotit, aby se rovnou nerozeběhla.

 

Tobě před odchodem ovšem přeci jen ještě něco chybí – či spíše někdo. Krátce klepneš na dveře a nemusíš čekat nijak dlouho. Vlastně to vypadá, že Tian se je zrovna chystal otevřít. Na rozdíl od tebe nijak nezměnil své obvyklé barvy, halenu nahradil o něco honosněji působí černý prošívaný kabátec a ve stejné barvě jsou i jeho kalhoty a boty. Úsměv ti neoplatí, jen mu krátce cukne koutek rtů v pokusu o něj. Sklouzne po tobě pohledem a lehce kývne hlavou. „Zbývá nám snad něco jiného?“ povzdechne si. „Hm… Promiň, Kaz,“ zarazí se vzápětí, „jen… Jsem si tohle představoval trochu jinak,“ tiše zamručí. Těžko říci, co konkrétního tím myslí, sám nic dalšího nedodává.

Bez dalšího se společně vydáte směrem na nádvoří. Tian ti tentokrát nenabídne rámě, vlastně si od tebe zachovává jistý odstup. Společensky vhodný, dalo by se říci. Pod schody na tebe už čeká matka v doprovodu vojvody, který při pohledu na tebe přimhouří oči a poněkud nespokojeně stiskne rty. Přesto neřekne ani slovo, jen netrpělivě něco ucedí ke své ženě, a aniž by na vás počkal, vydá se ven.

 

Paní Anieszka je oblečená v tmavě modrých šatech se zlatým vyšíváním, jedná se samozřejmě opět o barvy vojvodova rodu. Ať už si o tom, jak vypadáš ty myslí cokoliv, nedá nic najevo, avšak můžeš si být jistá, že kdyby se jí něco nelíbilo, dá ti to patřičně najevo.

„No konečně, už jsem se bála, že pro tebe budu muset někoho poslat. Tak rychle, rychle,“ pobídne tě. „Hmm…“ najednou tě zastaví, když už jsi u ní a postaví se ti na chvíli do cesty. Aniž by se tě zeptala na svolení, tak ti srovná látku šatů na rameni a jeden z pramenů vlasů ti přes něj přehodí. „Dokonalé,“ broukne. „Tak pojďme,“ naznačí ti, abys ji následovala a s tebou po boku vykročí ven. Krisztián se drží až za vámi a nijak se nesnaží drát se někam dopředu.

 

Na nádvoří vlají vlajky, vojáci stojí nastoupení po obvodu společně s nachystaným služebnictvem. Vy společně s vojvodou stojíte na nízkých schodech a čekáte…

 

Nádvořím se opět rozezní zvuk fanfár a zvuk koňský kopyt podkreslený drkocáním kol. Jako první skrze bránu projede muž s kratšími černými vlasy a ostře řezanou tváří sedící na mohutném vraníkovi, obklopen kohortou vojáků v rudozlatých uniformách. Něco v jeho tváři ti připadá povědomé…

A dlouho nemusíš pátrat po tom co. Poznáváš v něm tu zvláštní směsici rysů Krisztiána a… Volcha. Kousek za ním jede další jezdce oděný v jiných barvách než vojáci, muž se staženými dlouhými hnědými vlasy, který je stejně jako on oděný v černých barvách. Hned za nimi vjedou na prostranství tři kočáry a na nádvoří je rázem až příliš plno.

 

Muž na vraníkovi zastaví jen kousek od vás – až příliš blízko. Ovšem nijak ho to očividně netrápí. Chvíli na vás hledí z výšky. Pozoruje. Hodnotí. Očima se zastaví na tobě a neskrytě si tě prohlíží… A najednou mu cukne obočí, jak překvapeně pootočí hlavu a přimhouří oči. Dívá se kamsi za vás a tobě je hned jasné, koho si všiml.

 

Ovšem v tu samou chvíli do toho vstoupí sám vojvoda. „Vítejte, Jasnosti. Je mi ctí Vás přivítat v Rydzyně.“

 

„Jasnosti. Je nám potěšením Vás opět vidět,“ pousměje se tvá matka, zatímco vysekne to hluboké způsobné pukrle.

„Hm… Jistě, jistě… Děkujeme za milé přivítání,“ kývne ten muž krátce hlavou, i když působí jako by ho celé tohle divadlo spíše obtěžovalo. Baltazar Korvin osobně. „Tak tohle je ten váš skrytý poklad, hm?“ podívá se zvrchu opět tvým směrem, jakkoliv o tobě mluví jako bys tam ve skutečnosti ani nebyla.

 

„Ano, jasnosti, má dcera, Kazandra Sulkowski,“ představí tě tvá matka. Vůbec poprvé ve společnosti.

 

To už z kočárů vystupuje zřejmě hosté z řad Bathyánů…