Na zemi

Jak jsem čekal. Příval ran přišel a neustával. Poměrně úspěšně se mi daří je blokovat a nějakou chvíli jsem v pokušení být drzý a dál slovně provokovat. Pak ale z tmavovlásky vypadne pravý důvod jejího rozčilení a já se musím zastydět.

Tak sestra! A že je Nina mladá mi bylo jasné na první pohled, ale TAKHLE mladá…?

Polevím v úsilí vykrýt všechny rány a snažím se její spravedlivý hněv zastavit. Znehybnit ji a pokusit se jí vysvětlit, že… To není, jak to vypadá? Ha, ha, ha.

Mezitím použije špinavý trik ona. Zuby mi zaskřípají o sebe a já se s rukama v rozkroku svalím na zem. Chvilku se tam kroutím jako červ, za kterého mě bezpochyby pořád má.

Jakmile to trochu rozdýchám, stále leže na zemi, zasípám:
„To jsem si tak úplně nezasloužil. Niny jsem se ani nedotkl. Jediný, co jsem s ní dělal, bylo kouření trávy. Ale na to už je nejspíš stará dost nebo ne?“

Pokusím se posadit a stále s pokrčenýma nohama se opřu o provazy v ringu. Dýchám zhluboka. Raději se jí nedívám do očí. Tohle se mi líp vysvětluje v podřazené pozici. Vlastně je dobře, že mi to nandala. Kdybych ji měl na lopatkách, sotva by v takovém přívalu ponížení byla ochotná vyslyšet, co jí říkám.
„Potřeboval jsem tě před zápasem jen vyprovokovat. Za ty řeči se omlouvám.“

Teď už se odvážím zrak pozvednout. S trochou štěstí si dá dvě a dvě dohromady. Ostatně, proč bych jí lhal? A pokud tam ještě stojí a neutekla nebo se znechuceně neodvrátila, složím jí poklonu.
„Bojuješ vážně dobře. Kdo tě trénuje?“

V RINGU

SOG-AARTH

Omotal si si ruky obvazom a vstúpil si k protivníčke do ringu. Ona na teba pozerala hrozne naštvane, dokonca by si mohol v jej očiach nahmatať aj zhnusenie a odpor. Natiahla si krk do ľava a do prava a ozvalo sa klasické chrupnutie. Zatiaľ si jej povedal to čo si povedal. Navrhol si jej trojku a očakával si krupobitie. A presne to sa aj stalo.
Oči sa jej roztiahli od zúrivosti a rozbehla sa na teba. Rana z ľava, z prava, z ľava, direkt na nos ... všetko sa ti darilo pekne brániť. Naučene si si kryl rukami tvár a odrážal údery, ale tiež si svoju protivníčku aj sledoval. Bola rýchla, jej údery boli presné a tvrdé, ale nič drtivé. Je to štíhla žena, o polovicu ľahšia ako ty a jej údery do tvojej obrany ťa nijak extra neboleli.

Rozhodol si sa jej úder zachytiť, chytil si jej ruku, ale ona urobila rýchlu otočku a ty si nestihol vykryť jej lakeť na tvoju sánku. Keď ťa udrela lakťom, odskočila od teba a ty si si sánku trochu premasíroval rukou. Stále si stojíš za svojím, že jej nechceš ublížiť, pretože aj keď sa ona nebije prvý krát, vidíš že to nie je nič s čím by si si neporadil.

Pred tým ako sa na teba vrhla druhý krát nahnevane medzi zubami precedila.
"Nina je moja sestra ty šeredný hajzel!"

Rozbehla sa na teba a v poslednej chvíli sa zvrtla a otočkou ti chcela kopnúť do hlavy. Jej nohu si zachytil a druhú na ktorej stála si podkopol. Spadla na tvrdý ring presne na chrbát. CHcel si jej urobiť páku na nohu, ktorú si držal, ale on sa rýchlo zvrtla a len ťa od seba odhodila druhou nohou. Nechal si ju postaviť sa.
"Vieš ty vôbec koľko má rokov?"

Rozbehla sa na teba po tretí krát, napriahla sa rukou na úder do hlavy, ty si to chcel vykryť, ale úder nedopadol. V poslednej chvíli ruku stiahla a kopla .... a kopla presne. Priamo do tvojej chlapskej pýchy. Chvíľu si sa to snažil rozchodiť, ale o sekundu si padol na koleno a videl si všade hviezdičky.
"Si odporný. Ako si len mohol?" Teraz keď je po boji sa jej na konci otázky hlas trochu zlomil a bolo jej do plaču.

V ringu

Takhle krásně jsem se už dlouho nevyspal. Podušky jsou měkké a voňavé. Se zívnutím se protáhnu a… Zjišťuji, že nemám šaty. A co víc. Vedle mě je stulená malá ženská postava s vlasy barvy uschlé slámy. Nina! Její hruď se pod tenkou košilkou klidně vzdouvá, jak pravidelně oddechuje. Nestačím si prohlédnout na mě vyšpulený zadeček v kalhotkách, protože sám vycítím něčí pohled.

Ve dveřích stojí nějaká tmavovláska a než se naděju, mrskne po mě mým oblečením. Tak tak si vzpomenu, co se vlastně odehrávalo a už jsem vyzván k přesunu. Nevím, jak to tady chodí, ale standartní situace to asi nebude. Podle toho, jak na mě křikla, byla ta dáma dost naštvaná. A jéje, Sogh-Aarte, do čeho ses to zase namočil?

Nina se ani nepohne, když si natahuju kalhoty a košili. Aspoň ji opatrně přikryju. K ničemu zásadnímu evidentně nedošlo, to bychom byli oba úplně nazí. Pomyslím si, když sestupuji po schodech do lokálu a potom ven před budovu a to vědomí mi vykouzlí úsměv na rtech. Ten mi ale dlouho nevydrží.

Žena se chystá k pěstní konfrontaci a já ve světle pochodní a ohňových košů seznávám, že jediným dalším účastníkem tohoto souboje bude moje maličkost. Kdyby nebyla tak nasupená, měl bych problém na ni pohlédnout. Pěkné ženy mě vždy uváděly do rozpaků. Léhal jsem pochopitelně s otrokyněmi, někdy i s fanynkami. Ty však krásou nesahaly téhle dámě ani po kolena.

Nyní jsem ji ale sledovat musel. Jako ostříž. Jestli se chce opravdu bít, a já ji pokud možno ublížit nehodlám, bude buď notně vyvedená z míry, anebo si v tom sakra věří. Co já vím? Může tu mydlit chlapy od rána do večera každý den. Mohl bych taky přijít o pár zubů a skončit s přeraženým nosem.

Zatímco si také pomalu omotávám ruce páskou, po očku pozoruji její pohyby. Ne, rozhodně to nedělá poprvé. Má naučené jisté vzorce, kombinace úderů. Sleduj to, Sogu, dobře se dívej, pamatuj si to a vyhodnocuj. Závisí na tom tvoje čest. Jako v aréně!

To já naopak vlezu do ringu schválně jako buran, který se pere leda v hospodě. Rozkročím se úplně nemožně a rozpřáhnu ruce do gesta, tak jo, tady jsem, tak si pojď bouchnout, když myslíš, komáre.

Jsem ale vnitřně napnutý. Jsem odhodlaný uhýbat. Nastavovat nohu, případně podkopnout. Žádné vyloženě špinavé triky. Ale udeřit ji nechci. Když už, tak přidržet, zkroutit ruku za zády, anebo zakleknout. Musím ji ale vyvézt ze soustředění. Nejlíp udělám, když přiložím pod kotel. Dávno jsem si domyslel, proč tak vyšiluje.

„Teda, víš že ti to fakt sluší, jak jsi rozzlobená? Nevím, jak Nině, ale mně se to líbí. Stačilo říct a mohla ses k nám přidat. Co?“
Tlučhuba do poslední chvilky. Očekávám ale každým okamžikem krupobití.

Domidor, poslední část

Ax, Bodhi

Krev.
Jednu chvíli mi Domidor přikyvuje, a pak se mu z úst řine krev. Rozlévá se po podlaze jako roztavený kov.
Zvednu hlavu. Je mi jasné co uvidím, jelikož jiná šance není, ale stejně doufám že tomu bude jinak.
Ale není.
Chlupatý knol. S dýkou v Domidorově krku.
Instinktivně chytnu Emmu když běží okolo, a pevně jí k sobě přitisknu, možná spíš pro svůj vlastní pocit, než pro ten její. Koukám na to co se děje předemnou, a mrazí mě z představy že jsem něco takového tak rychle přijal jako společníka... jako člověka.. nebo spíš jako inteligentní humanoidní bytost...

Uvnitř hlavy mi buší jako kladivo hlas, který jasně křičí: "Proč? Chtěl ho zabít? Není schopný pochopit lidské utrpení? Dětský strach?". I když vidím tenhle obraz před sebou, a jsem si jist že se to skutečně děje, něco uvnitř mě stále ještě nevěří, že by se zachoval stejně, kdyby tohle byly knolské děti. "Možná to je ta věc.. Možná skutečně nevidí děti a jejich utrpení, ale prostě lidské děti, do kterých mu nic není. A nebo je to prostě jen víc zvíře než člověk..." můj mozek pracuje na čtyřnásobné otáčky. Nechci udělat nic víc než zakřičet na něj všechny svoje dotazy.. Pokusit se pochopit co ho sakra mohlo vést tohle udělat... Ale neudělám to. Nejsem toho schopný.
Při představě že bych na tuhle... věc... měl ještě někdy promluvit, se mi chce zvracet.

Stejně jako krev na podlaze chladne, tak ta moje vře. Cítím jak mi pumpuje adrenalin tělem. Ale co by další krveprolití změnilo? Vůbec nic. Domidorovi jsem říkal že se musí soustředit. Teď se musím řídit vlastní radou.

S Emmou pevně v objetí se otočím k těm dvěma.
"Pojďte semnou. Je to teď vaše nejlepší šance. On je mrtvý. Tady vám nikdo jiný nepomůže. Celý úkol byl najít Domidora. O vás nepadlo ani slovo. Toho můžeme využít. Já vás zpátky nepošlu... " rozhodnu se, ale celý můj plán padá, když nebudou chtít jít. Kouknu se na Emmu, jestli mi pomůže je přesvědčit, a ve tváři se mi jasně značí prosba, ale i naprosté odhodlání.

"Nina. Ta by mohla pomoct. Nebo je pak vezmu k nám domů. Nebudou to první děti z ulice, kterým bychom pomohli." rozhodnu se, a jsem připraven s nimi odejít, co nejrychleji budeme moci. Řezání hlavy vidět nemusí.

DOMIDOR

"Neeeee!" Slyšela jsem dívčí křik když jsem byla jen pár metrů od chaty. Zarazila jsem se. Tušila jsem co se tam právě stalo. Jen na sucho polknu. Nechala jsem rozhodnutí na nich, těm dívkám dala svou nabídku. Jestli to udělali... Už s tím nikdo nic neudělá. Zhluboka se nadechnu.

Nevrátím se. Místo toho jsem šla dál. Dál od lovecké chaty. Dál od všeho toho dění a mě se jen mihlo hlavou kolik takových lidí, jako Domidor, je na vývěsní nástěnce.

Přidám do kroku. Nechci tady být. Chci ulovit skutečného zločince nebo nestvůru. Ne takhle.

U NINY

Sog-Aarth

Padol si na posteľ a Nina za sebou zavrela dvere. Nedokázal si sa takmer ani pohnúť a Nina sa na teba doširoka usmievala.
"To nič, to prejde, neboj sa, budeš v poriadku."
Utešovala ťa a rozviazala ti šnúrky na botách. Z veľkou námohou ti stiahla jednu a potom druhú. Obe pohodila bokom.
"Ja sa o teba postarám zlatíčko."
Nahla sa k tebe a začala ti rozopínať opasok a kalhoty. Potom ich ešte s väčšou námahou stiahla. Ty si tam len ležal a díval sa na ňu ako na bohyňu.
"Kľudne lež a pokús sa si to užiť. Zbav sa všetkého stresu. Tu si v bezpečí."
Potom vyskočila k tebe na posteľ a začala z teba dávať dole vršok. Aby ťa trochu otočila na stranu, poriadne sa natrápila, ale ty si to nevnímal. Mal si pocit, že s tebou manipuluje ľahko, ako keby si bol len obyčajné pierko a ona bola sto krát silnejšia ako ty.

Potom sa k tebe nahla, jej tvár sa priblížila a dostal si pusu..... na čelo.
"Tak, spinkej."
Ani nevieš ako, ale si prikrytý dekou, pod hlavou máš vankúš a je ti dobre.

---------------------

Prebral si sa. Ako prvé si si všimol v otvorených dverách stáť ženu.

Dívala sa na teba prísne, až nahnevane. Potom si ucítil ako sa vedla teba niečo pohlo. Nina, ležala vedľa teba a spala. Len v spodnom prádle.

Na telo ti dopadli tvoje šaty, ktoré po tebe žena hodila.
"Pred barák, hneď!"
Nahnevane ti zavelila a odišla. Počul si ako dupe dole schodmi.

---------------------

Keď si zišiel dole, uvidel si ju ako stojí vonku a uväzuje si boxerské obvazy na ruky.
"Do ringu!"

DOMIDOR

BODHI - ALEKS - AX

Bodhi povedala svoj názor a rozhodla sa odísť. Osud všetkých zúčastnených nechala za sebou a vyšla von z chaty.
Keď si Aleks kľakol k Domidorovi a preplaskal ho, Domidor sa prebral. Niekoľko sekúnd mu trvalo kým dokázal zaostriť zrak na Aleksa, ale nakoniec sa to podarilo. Na tvári sa mu objavil bolestivý úškrn, ale nevidal ani hlásku. Keď si bol Aleks istý, že ho Domidor vníma tak mu začal rozprávať svoj návrh. Domidor v správny čas prikývol, že súhlasí. V očiach mal stále hnev, ale Aleks videl, že ho Domidor vníma a že chápe v akej je situácii.

Keď sa Aleks postavil a pustil sa do rozrezávania povrazov, o zem buchlo niečo kovové. Keď v rýchlosti hodil pohľadom na Axa, videl že má Domidor v krku jeho zbraň. Krv sa začala rozlievať po podlahe a Domidor s prekvapeným výrazom na tvári zalapal po dychu. Trvalo to len zopár rýchlych sekúnd a stratil vedomie. Bol to čistý úder v podaní Axa.

Emma zakričala a vrhla sa na Axa.
"Nieee!!!!!!"
Aleks jej stál v ceste a mohol ju zadržať, aby sa k Axovi nedostala. (Nemala v ruke žiadnu zbraň, len malá holka, ktorá sa zúrivo rozbehla na obrovského Gnola.)

Bodhi bola len niekoľko metrov od chaty, ale ten krik počula.

LOV

OLIVER - EVELYN

Oliver sedel na streche domu vedľa Dariusa a sledovali Evelyn, ktorá sa na chodníku prechádzala sem a tam. Mala chvíľku čas a niekde ukradla farebnú šálu, ktorú si prehodila cez ramená, aby vypadala viac slušnejšie.

Darius odpovedal Oliverovi.
"Máš pravdu, veľa o ňom nevieme. Dávaj si pozor na tie jeho kyselinové elixíry. Niektoré obete sa našli aj rozpárané, preto dostal prezývku Rozp......"
Darius sa zasekol uprostred slova a začmuchal vo vetre.
"Cítiš to? Krv. Zaschnutá. Viac typov krvi."
Oliver začmuchal vo vetre a tiež to ucítil. Vôňa krvi silnela, bolo jasné že sa približuje.
Evelyn sa dole prechádzala s šálou cez ramená a pod ňou skrývala dýky v rukách, pripravená na boj.

Vôňa krvi bola silná, tiahla sa od námestia. Obaja upíry sledovali všetky uličky, strechy, okná, ale pôvod zápachu zatiaľ nedokázali nájsť, aj keď si boli sto percentne istý, že vedia odkiaľ k nim vanie.
Tma už zahalila celé mesto, ale Darius a Oliver videli dostatočne dobre.

A potom sa Sigurd objavil, prišiel priamo z ulice a nie od námestia, akoby sa len prechádzal a keď mu oči padli na Evelyn, doširoka sa usmial. Stál od nej asi desať metrov a potom vyrazil priamo k nej a nespustil z nej oči.

Evelyn stála pripravená, dýky v rukách zvierala pevne a čakala, až sa Sigurd priblíži dostatočne blízko.
Oliver aj Darius stále cítili pach krvi približujúci sa niekde od námestia, ale Sigurda videli ako sa približuje z druhej strany.

Domidor

Na celé věci je špatně to, že moje mlčení si Aleks vyložil jako že s celou věcí souhlasím. Myslel jsem, že jsem se poprvé vyjádřil dost jasně, ale zjevně ne. Podle vší logiky se tady teď domlouvá, že ho prostě pustíme! Máme první a to prosím musím zdůraznit první úkol od guildy a my pustíme náš cíl. Že jsou nějaké holky jakože unesené a jakože někdo nebude mít spravedlivý soud, mě upřímně nezajímá. Já chci patřit do guildy a rozhodně nechci zahájit svojí službu guildě tak, jak se to chystá tady. Guilda je kmen. Kmen se nezrazuje. Zatímco se Aleks věnuje rozřezávání pout, tak vezmu svůj tesák a jednoduše přejdu k hlavě Domidora a bodnu. Je to rychlý bod, bez nejmenšího zaváhání, který míří přímo na krk.

"Živý nebo mrtvý. Ne pustit. Úkol jasný."

Okomentuju to co jsem udělal. Na moje myšlení tohle celé bylo asi opravdu moc složité. Úkol zněl jasně a tohle co se tady rozebírá prostě do něj nepasuje. Asi se na mě někdo vrhne, ale já jen plním úkol. Živého ho přivést nechcou, takže bude mrtvý. Jednoduchá čísla.

Domidor, VII. část

Ax, Bodhi

Povzdechnu si a naštvaně zavrtím hlavou. Poslechnu si Bodhi a kouknu na Axe, který vypadá že k tomu už víc nemá. Chvíli přemýšlím.
"Dohajzlu..."

Kouknu se na Emmu.
"I když si to teď myslíš, tak tohle není něco co by zabití vyřešilo..." povím jí naprosto vážně, a dojdu k Domidorovi, přičemž si cestou seberu dýky. Prvně se ujistím že je skutečně svázán jak jen to situace dovoluje, a přidřepnu si k němu, načež ho párkrát proplesku.
"Hej... Hej! Vstáváme! Dělej vzbuď se!" vytáhnu jednu dýku a prudce jí zarazím do podlahy těsně vedle jeho obličeje. "Teď mě dobře poslouchej. Zvolil sis svojí cestu, a dotáhneš jí do konce. Já ti teď řeknu co se stane, ty mi to odsouhlasíš, a pak tě pustím. " počkám chvíli aby mu to došlo než pokračuju.

"My se vrátíme zpátky a já řeknu co se tu stalo, až na to že se vám podařilo utéct, směrem na východ. Tady jsme našli mapu Varesu. Jaký město leží na východ? Vares. Ty se teď sebereš, vezmeš ty holky- a tohle je velice důležitá část, - do Varesu skutečně půjdete. Tam se někde ubytujete, to už je mi jedno. Důležitý je aby někdo odtamtud vážně řekl že vás viděl, kdyby se někdo dost vyptával. Co uděláte pak už mě nezajímá. Slyšel jsem že tam je někde skřet jménem Kar. Je to prej bratr jedný proradný krysy, má tam nějaký slovo s podzemím. Peněz evidentě moc nemáte, takže si ani nechci představit co bude chtít za svojí pomoc, ale dobrý to nejspíš nebude... Samozřejmě si můžete pomoc jinak, ale jestli nic jinýho nevyjde, je tohle možnost.. Ať už se ale stane cokoliv, my se spolu nikdy nebavili, jasný?" dopovím, chytím ho za bradu, a zvednu mu hlavu, aby mi to mohl odsouhlasit.

"Jestli se tohle jakkoliv vrátí ke mě - ke komukoliv z nás - nebo jestli někdy zjistím že si ty holky někde nechal, bez toho aby jsi u toho chcípnul, bude královská garda tvůj poslední problém." zašeptám mu, a při mých slovech mi po dýce přes ruku až k obličeji přejede zlatý výboj, kterej Domidorovi zvedne vlasy na hlavě, než ho pustím. "A ještě jedna věc.. Tady už nejde o tvoje přežití, nebo zabíjení, nebo cokoliv jinýho.. Teď jde o ně. Rozhod si se ty holky zachránit, tak to kurva udělej. Nemůžeš prostě přestat vnímat když bojuješ. Kdybych byl někdo jinej jedna z nich by už byla mrtvá... " zavrčím a očima těknu k Emmě, kterou od hrotu mé dýky dělil jen kus látky.

S těmihle slovy vyrvu dýku z podlahy, vstanu a jdu mu přeříznout ty provazy. Když jsem hotov, ještě se otočím k těm třem. "Přištích pár týdnů, možná měsíců bude pravděpododbně, i s přihlédnutím k tomu co jste si žažily, těch nejhorších ve vašem životě. Ale máte šanci že to bude lepší. Nezahoďte jí." povím jim, a vytáhnu jeden ze svých méně oblíbených vrhacích nožů, než ho protočím v ruce, a rukojetí napřed ho podám Emmě. "Máš ducha bojovnice... Budeš ho potřebovat.." pokývu k ní hlavou.

Ať už si nůž vezme nebo ne, otočím se a dojdu k Axovi, načež mu položím ruku na rameno. "Promiň že si dostal přes držku pro nic.. Jestli chceš, tak ti podíl z tohohle zaplatím z nějaký jiný zakázky.. " povím s povzdechnutím, ale povzbudivým úsměvem. Poplácám ho, a vyrazím ven za Bodhi.