Hlava na hlavě

Znovu si potáhnu, ačkoli to není nutné. Stav věcí to nikterak nezmění, nejspíš účinky drogy jen prodlouží.

Z Niny se šíří pohádková aura. Ta nebeská bytost mne bere po chvíli za ruku. Její dotek je jako elektrizující pohlazení. Něco říká, ale nevnímám její sdělení. Jen sametový tón hlasu, ve kterém se snoubí klid a bezpečí. Vede mne cechovní halou, kde nevidím nikoho z popíjejících štamgastů. Ne. Vidím duše mrtvých hrdinů, kteří tu sedávali či stále sedávají. Když jsem spatřil u jejich nohou přehršle uťatých hlav, raději jsem oči zavřel a nechal se dál unášet prostorem.

Když jsem oči opět otevřel, viděl jsem dřevěný strop a pod ním sklánějící se Ninu. Vlasy jí kolem hlavy třpytivě pableskují. Nevnímám tolik její krásu, ale spíše sílu její duše. Duše staré a moudré. O tom není pochyb. Jsem v náruči prastaré bohyně, která jen nenápadně pomáhá s děním světa.

Vím, že v tomto okamžiku o ničem nerozhoduji. Zazní mi jako z dálky Sethova slova: „Buď na ni hodný, je to naše zlatíčko.“ A tak se odevzdám. Může si se mnou dělat, co chce.

Rozhodnutí

Překvapeně jsem dívky vyslechla. Je pravdou to, že kdyby je Domidor unesl, chovaly by se teď úplně jinak. Upřímně, nechtěla bych být v jejich kůži a jsem ráda za to, že můžu udělat rozhodnutí sama za sebe. Tohle není moje věc a sama bych se do tohoto míchat neměla. Vždyť... Pro mě by to mohlo mít větší dopad než si dovedu představit.

Pohlédnu na děvčata, Alekse i Axe. Schovám svoji dýku a promluvím k dívkám. "Máte moje slovo že proti Domidorovi už nepůjdu. Taky ale nemůžu vyhovět tvé nabídce. Kdybyste ode mě ale něco potřebovali, najdete mě v Monsters Hunters."

"Pánové, nechám rozhodnutí na vašem svědomí." Promluvím k Axovi a Aleksovi. "Ať se rozhodnte tak či tak, žádné zlato za tuto práci nechci."

S těmito slovy se otočím abych se vydala zpět do města.

Lov

"Eh, no možná by se měla trochu upravit a převléct. Nevím, jestli bude budit správný dojem, oblečená jak po šichtě na jatkách." Pronesu poukážu na její oděv a červené fleky, kterých bych si však možná ani nevšiml, kdybych nebyl, co jsem.

Poslouchám plán a říkám si, že tak bych to nejspíš provedl i já. Jen by mě nejprve čekal research, který však Rodrick poskytl již hotový. Super. Rovnou akce.

Čekam skrytý za komínem a hlavou se mi honí různé scénáře, jak to bude probíhat a připravuju se mentálně na každý z nich.
"Myslíš, že se chytí? Prostory pro útok si vybírá opravdu dobře. Pro to, aby ho někdo sejmul. Je až s podivem, že mu to tak dobře vychází..." Zeptám se Rodricka, zatímco sleduju Evelyn, promenadující se na prázdné ulici a čeká a vyhlíží, svého partnera nebo někoho.
Na okamžik mě napadne, co musí cítit lovec, který se připravuje na útok zdánlivě bezbranné dívky v noci. Asi stejně, jako lovci, kteří čekají na toho lovce, až vyleze z úkrytu. Zazubím se sám pro sebe, abych upustil trochu adrenalinu a vzrušení z lovu...

DOMIDOR

Ax dokončuje poriadne zviazanie Domidora a ledabolo mu "ošetrí rany" kusom látky. Aleks položí dievčatám otázku, ako sa sem dostali tie zbylé dve. Dievčatá majú očividne strach a rozprávať začne Emma za nich.
"To je Eliss a Natha. On šiel nakúpiť do vesnice nejaké zásoby a videl, ako Nathu jej otec mlátil vo dvere, pretože nepracovala na poli tak ako chcel. Eliss je z druhej vesnice, kde musela pracovať na slnku od rána do večera, pretože ju jej macocha nenávidí a chcela ju udrať k smrti. On obe zachránil a dal im šancu začať znova tak ako mne. Všetky chceme trénovať a cvičiť a potom bojovať proti zlu!"
Potom sa zadívala Aleksovi do očí a povedala odhodlane.
"Nemám zlato u seba, ale nemám brata ani sestru, som jediná dedička otcovho majetku. Ak ho zabijete, bohato sa vám odmením. A aj keby som nededila, mám v izbe hromadu šperkov a zlatých cetiek, ktoré mi otec stále dával, keď ..... aby si ma kúpil, ale mne na takých veciach nezáleží. Chcem aby zomrel! Povedzte v meste, že ste nás nenašli a zabite môjho otca, nebudete ľutovať prisahám. Povedzte si cenu."

LOV ZAČÍNA

OLIVER & EVELYN

Darius zbehol dole schodmi a pristúpil k vášmu stolu. Pozrel sa na Olivera a potom na Evelyn s otázkou.
"Tak ako? Ideš do toho?"
Evelyn prikývla a odhodlane sa pozrela na plagát Sigurda Brodericka.
Darius prikývol a zavelil.
"Tak vstávajte, musíme vyraziť. Cestou vám poviem aký je plán."

Oliver a Evelyn sa zdvihli a následovali Dariusa von z hospody.

Slnko už začalo zapadať, ale posledné slnečné lúče stále nepríjemne bodali do očí. Hlavne Dariusa a Olivera, ktorí si nepríjemné svetlo tienili rukou. Vyšli na ešte celkom rušnú ulicu. Ľudia kráčali jedným aj druhým smerom a žili si svoje životy. Darius sa vybral doprava a začal vám vysvetlovať.
"Ako sa mi podarilo zistiť, náš cieľ naposledy vraždil v Hudobnej štvrti a tým potvrdil čo som si myslel. Ten úchyl nikdy nevraždí v tej istej štvrti dva krát a keď si to spočítame, ostáva nám už len posledná štvrť, kde ešte nevraždil. Sametová štvrť, je to neďaleko. Vždy si vyberá osamelú obeť, ženu a vždy na hlavnej ulici. Ten parchant má rád pozornosť. Ty dievča budeš návnada a odmenu si rozdelíme rovným dielom."

A tak ste prišli na miesto. Na ulici ešte bolo dosť ľudí a tak ste mali dostatok času si nájsť vhodné miesto, kde váš plán zrealizujete. Po obzretí si okolitých budov už slnko zapadlo a Darius vybral nižší dom s hrubým komínom, ktorý sídli priamo na hlavnej ulici, tesne pred vstupom na veľké námestie.
"Ja s Oliverom budeme hore za tým komínom, Evelyn ty sa budeš prechádzať pomalým krokom po strede ulice. Neboj sa, sme rýchly, budeme u teba za pár sekúnd ak by sa Sigurd ukázal. Ešte nejaké otázky?"

Opýtal sa Darius a vy ste si všimli, že sa ulice už pekne vyprázdnili, do pár minút sa už ľudia stiahnu do svojích domovov a ulice ovládnu pochybné bytosti, tmavé tiene a nebezpeční jedinci, ktorí vyliezajú až vtedy, kedy slnko zapadne.

Domidor, VI. část

Ax, Bodhi

Pomůžu spacifikovat Domidora podle našich nejlepších možností. Jenže to co nám říká je silně.. Ani nevím jak to popsat.
"Proč? proč prostě nemůeme jít jenom po šíleným vrahovi? Tam je to jednoduchý.. Uděláš co potřebuješ, dostaneš zaplaceno.. Kvůli tomhule jsem sem nepřišel..."

Holka celý tohle zakončí tím že máme zabít jejího otce. Otrávěně zavrčím. "Kde bys prosimtě vzala peníze? Když tě tenhle odnášel, určitě si měla čast sebrat rodinný šperky.. A právě proto že máte tolik peněz tak jste tady a ne někde daleko.." povím sakrasticky a kouknu se na Axe.

"Mění to hodně.. když ho přinese zpátky, půjde asi k soudu.. jenže soudce nebue nestrannej, protože druhá strana je tady zasranej správce královský pokladny, takže je jasný jak to dopadne.." hodím s povzdechem rukou k tý holce. "Domidora popravěj, což je sice jedna věc, ale ty holky co? Daj je zpátky k rodnám, kde jí její otec bude dál... zneužívat..." dokončím, ale pak se zarazím, a kouknu se na ně.

"No moment tvůj otec dobře, ale kde jste přišli k těm zbylejm dvěma? Co vy? Jak jste se sem dostaly?" kouknu se na ně a na Bodhi, jestli k tomu má něco. "Nejlepší asi bude počkat než se tady ten probudí, a zjistit co nám k tomu řekne... " dokončím a kouknu se opět po těch holkách, co vypadne z nich.

DOMIDOR

Jsem rád, že Domidor tady měl lano a ulehčil nám tak práci. Nechal jsem ho ležet a došel jsem si pro lano. Byl jsem rád, že mi Aleks pomáhá, protože Domidor je kus chlapa. Sám mám dost síly, ale každá pomoc dobrá. S brněním si nedělám vůbec žádnou potíž a prostě co nejde sundat nebo špatně, tak tomu odřezávám řemínky a prostě odhazuji pryč.

"A co to mění? Hovno."

Zavrčím, když poslouchám tu holku co nám tady vypráví nějaké velké věci o tom, jak je otec svině, on je zachránil a tak dále. My tady máme práci a víc mě nezajímá. Pokud je všechno tohle pravda, tak bude předveden před soud a ten ho buď odsoudí nebo ne. Chápu, že pokud mají nějaké bohaté otce, asi je jeho osud jasný, ale kdyby to byl takový machr, tak ho nechytíme my. Utrhnul jsem mu z haleny kus látky a nacpal do rány, která nejvíc krvácela. Věřím, že mu trocha ztracené krve neublíží, ale chci ho dovést živého. Když je odstrojený, tak mu pořádně svážu ruce a případně mu lano omotám i kolem rukou, která tak připoutám k tělu. Moc jsem se s tím nebabral, protože čumák mě pořádně bolel.

"Doufám, že o tom zbytek ani neuvažuje..."

SOG AARTH

Tvoj vtípek na účet Rodrika, spôsobil, že Nina vypŕskla sliny od smiechu, ale hneď sa následne pokúsila ovládať a pošeptala už výstražne.
"Pšššš, Rodrik nemá veľmi zmysel pre humor, určite pred ním také ani nehovor, je hrozne urážlivý."

Potom si sa zadíval na sloupy a Nina ti na to odpovedala.
"Ou, tančej? Až tak? Nechceš si na chvíľku sadnúť?"
Ale aj tak ti podala jointa a ty si si poriadne potiahol. Hneď po tom si začal cítiť zvláštny pocit v nohách. Keď si sa pozrel dole, bolo to ako v spomalenom filme, videl si, ako sa ti nohy rozpadávali a vietor ich odnášal preč. Doslova si lietal nad zemou a tvoje nohy boli fuč.

Nina si vzala joint a potiahla si tri šluhy za sebou. Dym, ktorý vyfúkla sa ti pred očami sformoval do draka a začal lietať okolo teba. Obzeral si sa okolo seba a snažil si sa draka chytiť, ale ruky ťa sotva poslúchali. Nina sa doširoka usmievala, ale nezdalo sa, že by mala také halušky ako ty.

Potom Nina povedala.
"Myslím, že by si si mal ísť na chvíľku ľahnúť, nemám pre teba pripravený pokoj ešte, chcela som to urobiť až po tomto, ale zatiaľ ťa vezmem ku mne. Mám tu hore pokoj aj pre mňa. Poď."

Maličká Nina ťa vzala za ruku a začala ťa ťahať dovnútra. Ty si nemal nohy a tak si za ňou lietal ako papierový balón na provázku. Bol si rád, že ťa Nina drží, pretože si sa bál, že ako balón odletíš preč a už nikdy nenájdeš cestu domov.

Vošli ste dnu a Nina ťa ťahala cez hospodu až ku schodom na poschodie. Vyšli ste hore, teda ty si vyletel po schodoch, ktoré sa ti pod nohami vlnili ako rieka. Na poschodí ste zahli doľava do malého pokoje a tam ťa Nina hodila na posteľ.



(Ostatní, ktorí sedeli v hospode, videli ako Sog normálne kráča za Ninou, obzerá sa okolo seba ako keby videl duchov a robí divné grimasy. Po schodoch vyšiel len tak tak a Nina sa natrápila kým ho hore vytiahla. Oliver dobre vie o čo ide. Sám to zažil, keď si prvý krát potiahol z Nininej trávy.)

DOMIDOR

Domidor je na zemi a vy sa začínate vyptávať dievčat na podrobnosti. Dve z nich sedia na zemi pri posteli a sú úplne vystrašené a tá jedna stojí pred nimi a zatína pästi, akože je pripravená s vami bojovať. Samozrejme pre vás nepredstavuje malá holka žiadne nebezpečenstvo.
Bodhi položí otázku a kedže dievča hneď neodpovedalo, tak sa do toho vložil Aleks a snažil sa rozumne dievča postrčiť..

Ax našiel na stene visieť zmotané lano, ktoré sa dá perfektne použiť na zviazanie Domidora. Aleks mu prišiel na pomoc a spoločne začali Domidora rozoberať z brnenia. V brnení mal už malé kaluže krvi, pretože je zranený na viacerých miestach. Ale žiadna z rán nevypadá na smrteľne vážnu a krvácanie nie je tak silné.

Bodhi sleduje dievčatá a tá najodvážnejšia začala rozprávať.
"On ... on ... nás neuniesol. Zachránil nás a trénoval nás tu, aby sme sa vedeli brániť a aby sme mohli bojovať! A zabiť všetkých, ktorí sú zlí a si to zaslúžia! Ja ... ja som Emma ... môj ... otec ... je správca kráľovskej pokladnice. On ... bol hrozný hajzel a ... ubližoval mi ..." Po týchto slovách sa dievčaťu objavila na líci malá slza a zahanbene sa podívala na zem. Potom pokračovala.
"A on ma zachránil. Obetoval všetko a riskoval život, aby ma odtiaľ dostal, tak už mu prestaňte ubližovať! Nechajte nás ísť!"

Po malej chvíľke kedy bolo ticho, dievča ešte dodalo.
"Ja ... ja vám zaplatím, aby ste zabili môjho otca. Koľko chcete?!"

Domidor, V. část

Ax, Bodhi

Domidor sebou konečně flákne na podlahu. Až teď když mám nataženou ruku před sebou, si všimnu malé krvavé ranky na ruce, kterou mi tam ta holka nechala. Vidina krve mě ovšem vrátí do reality. Rychle se otočím po Axovi a Bodhi. "Jak na tom jste? Někdo vážně zraněnej?" optám se jich, ale naštěstí to tak nevypadá. Nejhůř to schytal Ax, my dva jsme více méně v pořádku.

Když se ujistím že nikdo z nás neumírá, otočím se k tý malý holce, na kterou už promluvila Bodhi. "Vidíš, je živej.. Dejchá.. A.. Mluví?" dokončím trochu nejistě když si toho všimnu."Ta malá holka nebude o odměně nic vědět, ale ano, proč právě taková odměna?" pomyslím si a otočím se k Bodhi. "Právě to je jedna z těch věcí co tu nehraje.. " odpovím jí, a kouknu se na tu malou. "Nejlepší co teď můžete udělat, abyste pomohli jemu i sobě, je říct tady téhle slečně postupně co se vám každý stalo... Hezky od začátku až do konce.. Kde jste byly předtím, jak jste potkaly jeho, a tak dál.. " dokončím a nechám to na Bodhi, když se toho tak hezky ujala, načež přijdu blíž k Domidorovi a Axovi, který kouká okolo.

"Čím ho nějak svázat, že? Tohle je rybářská chatrč.. Určitě tu někde bude nějaký vlasec, a s trochou štěstí i háček... Nevím jak moc to bude účinný na spoustání, ale dala by se tím zašít rána, jestli to bude potřebovat... Možná z těch závěsů udělat nějakej provaz?" povídám Axovi když současně uvažuju nahlas, a rozejdu se prohledávat místnost jestli něco někde nenajdu. "A taky bychom ho měli dostat z toho brnění.. Kdyby náhodou bylo třeba ho zase... klidnit..." dokončím, a ať už něco najdu nebo ne, pokusím se pak nějak zhodnotit Domidorova zranění, neuchopí-li se toho mezitím někdo jiný.