Bezhlavé jednání

Ani se nestačím vžít do role ozbrojeného doprovodu. Tu práci jsem sám nedávno vykonával, měl jsem tedy za to, že mi nejlépe padne. Evelyn mě ani ne minutu poté pasuje na svého obchodního partnera (což v podstatě jsem) a já jen stihnu zakoulet očima, jakože co to tu žvaní? Asi tak při druhé otáčce levým okem proti pravému můj zrak zachytí její útlou ručku mířící k pasu. A pak to jde ráz na ráz. Dýka letí vstříc pozdě chápající zlodějce a majitelka dýky se u jejího naposledy vydechujícího těla ocitá snad ještě dřív, než se stačí složit na zem.
Co je tohle sakra za ženskou?

Věnuju jeden mírně zklamaný pohled Mauricovi, stojícímu s dokořán otevřenými ústy. Zarazil se ale jen na okamžik. Na takové jednání je patrně zvyklý. Já tedy ne. A to jsem v aréně zabil mnohokrát a bez jediné výčitky. Jenže tam nebylo na vybranou. Když jdu ztěžka po schodech nahoru, abych se sklonil nad tou nebohou dívkou, která si sice zvolila svůj osud tím, že překročila zákon, ale smrt nejspíš čekala až za pár desítek let, neodpustím si posmutnělou poznámku:
„Bylo to nutné? Chci říct, kdyby nám šlo o život, nezaváhal bych. Ale tohle snad šlo vyřešit bez násilí, ne?“
Nebo aspoň bez zbytečné přemíry násilí. Jedna dobře mířená pěstí do žaludku a pak spoutat.

V mém výrazu se zračí mírné znechucení. Ale dlouho nad tím nedumám. Stalo se, co se stalo. Teď je třeba jednat. Projdu kolem obou žen a mířím do Enidina bývalého pokoje. Předpokládám, že kradené zboží bude někde připravené k předávce. Možná ho schovala, ale v takovém případě mnoho skrýší v pokoji noclehárny neočekávám. Pokud věci najdu, poberu je. Pokud je mé snažení bezvýsledné, nechám to na kněžích toho dešťového boha nebo co to je.

Vrátím se k tedy nad schody a v hlavě mi zazní Mauricova nezúčastněná otázka. Vzkypí ve mně vztek. Tady umře holka, ne nevinná, ale prostě mladá a nerozumná, a na nějaké kodexy se naprosto ale vůbec nehledí.
Co jsem si to vybral za práci?

Vytáhnu tesák i tomahawk a jediným velmi dobře nacvičeným pohybem obou čepelí proti sobě odseknu a zároveň odříznu onu před nedávnem oholenou hlavu. Otřu zbraně do oděvu nyní již nejen mrtvé, navíc ještě bezhlavé slečny Stroff, přičemž jí odříznu dostatečně velký kus kutny včetně kápě a hlavu do toho zabalím jako do pytle. Do druhé ruky případně vezmu odcizené předměty.

„Z toho by mohlo taky něco kápnout, co myslíš? Minimálně vděk mnichů. V nejlepším guildmasterovo uznání.“ Syknu dosud nakvašeně k Evalyn. O její dýku jsem se nestaral. Umí s ní zacházet, takže o ni jistě umí i pečovat. A navíc, na cizí zbraně se nesahá.

Pak projdu kolem Maurice ven, přičemž poznámku o tom, že má nahoře něco na úklid, si jen promítnu do vzduchu, aniž bych ji vyslovil nahlas. Přeci jen, máme být hodní. Před krámkem se ale neudržím a ještě než vykročím směrem ke guildě, znechuceně si odplivnu na zem přímo před vchod.

Rozparovač

Cagan nezklamal a už při prvním pošťouchnutí vyletěl vzteky. Je to docela úsměvné. Nicméně já se tohoto účastnit nehodlám. Neodpustím si mírné zasmátí se, ale nového petroleje do ohně nepřilívám.
Nicméně pozvánka ke společnému honu je vítané spestření. Ten rozparovač je skutečně velice lákavý cíl. Jak jsem na to již upozornil, sám jsem po něm pokukoval. A nyní je to hotová věc.
"Výborně." Pronesu poté, co se trochu uklidní veselí na účet Cagana. Pak již poslouchám informace, které Darius zjistil dopředu.

"Myslím, že to není špatný nápad, vzít si sebou nějakou vhodnou volavku. Víme, něco o těch obětech? Hádám, že by měly vykazovat nějaké společné znaky a podle nich bychom mohli vybrat vhodnou kandidátku... Barva vlasů, věk, povolání, rasa,..." Doptám se.

Ninu obdařím vděčným úsměvem, když přinese objednávku.

"Byly tu nějaké slibné kusy? Je to asi lepší, než za úplatu vystavit nebezpeční nějakou náhodnou děvu." Bohužel jsem se s žádnou novou rekrutkou zatím nesetkal. Když jsem dorazil do hostince, nikdo tu nebyl a teď tu už zase nikdo není... Ale ová krev... Třeba si některá dá říct. Už je to nějakou dobu, co jsem naposledy...
Uvědomím si, že na mě Darius kouká, ale úplně si neuvědomuju, jestli se mě na něco ptal, takže nevím, co úplně odpovědět...
"Souhlasím." Pronesu. "Kdy začínáme?" a pustím se do jídla.

DOMIDOR

Ax a Domidor sa na seba podívali, ale vďaka tomu, že stáli takmer tesne pri sebe, ani jeden nemohol zaútočiť svojou zbraňou. Ax sa vrhol dopredu a vrazil do Domidora veľkou silou. Jeho zadné tlapy sa zapreli do drevenej podlahy a vyvinuli poriadnu silu. Domidor je kus chlapa, nie je to žiadny obor, ale vo svojej zbroji je to poriadne tažký súper na pretláčanie. Ax mal ale v pláne dostať ho na zem. Ako sa zrazili a Ax ho tlačil, tlapami chytil Domidorovu zbroj na nohách. Aj keď sa Domidor snažil udržať, nakoniec stratil rovnováhu. Ak by to skúsil niekto menej zdatný ako Ax, pravdepodobne by nedokázal takú železnú kopu povaliť na zem.

Ako Domidor padal na záda, upustil meč, ktorý padol o kúsok vedľa. Ax padol spolu s Domidorom, ale ostal na vrchu. Začal sa tvrdý súboj na zemi. Domidor sa snažil chytiť Axovu roku, v ktorej držal svoj tesák. Ax sa snažil zo včetkých síl udržať Domidora na zemi. Používal aj drápy, ale Domidorovi sa vždy podarilo rukou alebo ramenom si vykryť tvár, takže sa Ax netrafil do tváre. Domidorove tvrdé železné ruky boli pomalšie ako Axove, ale za to pevné a tvrdé s dobrou obranou.

A počas toho zvonku započuli Bodhi, alebo lepšie povedané, důstojnici Laki. Dve dievčatá, ktoré sedeli pri posteli sa objímali a vystrašené pozerali na súboj. Tretia, ktorá stála predtým pred Domidorom sa pritlačila k stene a tiež vystrašene pozerala na chlpatého Axa.

Keď z vonku začala Bodhi búchať do chaty a robiť rámus kráľovskej gardy, nemalo to na Domidora účinok, ktorý očakávala. Práve naopak. Keď k nemu doľahlo, že sú vonku vojaci, začal sa biť ešte zúrivejšie a silnejšie. Rozhodne sa nemal v pláne vzdať a rozhodne nie kráľovskej garde.
Ax mohol zacítiť, že Domidorovi tečie krv z ľavého ramena, kde ho pred tým trafil Aleks dýkou.

Aleksander sa pár sekúnd nepohol z miesta, pretože musel popadnúť dych. Úder o stenu mu vybil dych, ale už sa môže znova poriadne nadýchnuť. Aleks si vytiahol z poza opaska ďalšiu dýku a keď pozrel na bojujúceho Axa, uvidel ako to dievča, ktoré stálo pri stene, drží v rukách Domidorov meč, zdvihla ho nad hlavu a chcela ním seknúť Axa. Pri tom zakričala.
"Ja sa tam nevrátim!!"
Ax periferne tiež zachytil čo dievča robí. Sám mal na výber, či bude držať Domidora pri zemi, alebo natiahne ruku, aby sa chránil pred mečom, ale tým povolí svoju obranu a dá Domidorovi šancu.

ENID STROFF

Evelyn & Sog

Sog zvládol rýchlo sa zmenenú situáciu a zachoval chladnú hlavu. Oprel sa o pult a tváril sa v pohode. Mohol si všimnúť, že Mauricov sendvič pekne narastá do výšky od všetkého čo si doňho prikladá. Až to začína vypadať tak, že také ústa nikto nedokáže otvoriť, aby sa doňho zahryzol.

Evelyn sa tiež veľmi rýchlo hodila do novej role a aj keď už od pohľadu nevypadá na nejakú obchodníčku, zdá sa, že jej to Enid baští už od začiatku. Keď Evelyn vyjadrila svoj nesúhlas z kúpou predmetov, tak si mohla všimnúť ako to s Edid cuklo a zatvárila sa zúfalo. Potom Evelyn prešla k tomu, že napriek všetkému stále majú záujem to kúpiť, takže sa Enid očividne odľahlo a zaujato poslúchala Evelyn. Čakala, kedy príde to hlavné, koľko zlata za to môže dostať. Preto, keď Evelyn pristúpila ku schodom a povedala, že zbýva už len posledná otázka, Enid otvorila oči do široka a čakala s akou sumou na ňu Evelyn výjde.

"Umíš chytat?"
Enid sa zatvárila prekvapene a tesne pred tým ako po nej Evelyn vrhla dýku z jej úst vyšlo len ... "Co?"

Dýka preletela ponad schody a absolútne nepripravenú Enid zasiahla. Evelynin plán na rozptýlenie vyšiel na výbornú. Enid len vydala prekvapený vzdych "huh" a spadla dozadu na záda. Jej mníšska róba ešte urobila vo vzduchu oblúk a roztiahla sa na podlahe okolo Enid.

Evelyn vybehla po schodoch tak rýchlo, že sa mohla dotknúť maximálne troch schodov. Zastavila sa tesne nad Enid, ktorá ležala na zádech a zúfalo sa na Evelyn pozerala.
Dýka jej trčala z hrude, kompletne zabodnutá až po rukoväť. Podľa Evelyn mohla mať Enid tak maximálne dvadsať rokov. Ležala na podlahe a sťažka bojovala aj o úplne malé a plytké nádychy. Z pusy jej vytekal pramienok krvi, ktorý jej stekal po líci až na podlahu a z očí jej tiekli pramienky sĺz. Svaly na krku sa jej napínali a hrudník nadvihoval ako sa snažila nadýchnuť. Krátke pol sekundové nádychy sa spomaľovali, ako ju opúšťal život. Hľadela Evelyn priamo do očí a pokúsila sa niečo povedať, ale z úst jej vyšiel len krátky vzlyk ako keď zakňučí malé šteňa.
Pri posledných nádychoch zaryla nechtami do podlahy pod sebou a potom naposledy vydýchla.

Maurice sa odtrhol od svojho sendviča, keď videl ako Evelyn vybehla po schodoch a sám sa načiahol, aby videl čo sa tam hore deje. Potom sa pozrel na Soga a povedal.
"Beriete ju celú, alebo len hlavu?"

Na dosah

Sog

Náš obtloutlý obchodník se nezdál býti příliš rozjařen přítomností dvou vandráků ve svém podniku, o to o méně přívětivě se zatvářil, když se musel věnovat nám, namísto své svačinky, kterou si tak pečlivě připravoval na pultu. Z části jsem chápala jeho přístup k nám dvěma, avšak já sama bych uvítala kdyby nám dal alespoň o trochu více času. Než jsem se tak stačila vůbec otočit ke dveřím, abych naší malé zlodějce zamezila alespoň jednu únikovou cestu, jeho burácivý hukot se rozezněl interiérem obchodu, načež se na vršku schodiště takřka okamžitě zjevila dívka v rouchu, sledujiíc nás dva kritickým, byť lehce nedočkavým pohledem. Letmo jsem střelila zrakem nejprve k Mauricovi, který se už opět nezůčastněně věnoval svému žranci, a poté ke svému skřetímu společníkovi, který se zdál tímto sledem událostí asi tak stejně překvapen jako já. Nicméně stejně tak jako Sog se rozhodnu zachovat klid alespoň na první pohled. Momentálně nás naše kriminálnice drží v šachu svým velmi opatrným odstupem. Pokud se po ní Sog nebo já zbrkle vrhneme, hrozí nám že se otočí na patě, a vezme nohy na ramena. Sama jsem dosti svižná, ale Enid je zatím příliš daleko na to abych se pokusila po ní skočit, a ukončit tuhletu frašku. Její pozice nad schodištěm nám taktéž nijak nenahrává, a tudíž mi nezbývá nic jiného, než se pokusit jí k sobě dostat tak blízko, jak jen to bude možné. "Víš. Samo sebou, to odkud tvoje zboží pochází, není pro nás žádná novinka." promluvím k Enid tónem připomínající rodičovské napomínání jejich neposlušných potomků."Což... Jak si asi sama dokážeš představit..." pokračuji, přičemž se tvářím jako bych se jí snad snažila utěšit v tom, že i přes to že její zboží je bezpochyby kradené, ho stále chceme koupit. "...bohužel notně ovlivňuje tvou cenu." Při své promluvě rozhodně nešetřím gestikulacemi a pohyby, kterými se snažím dát svým slovům více váhy než skutečně nesou. Na krátký okamžik pohlédnu na Soga, jako bych snad od něho čekala nějaké bezeslovné pžitakání, než opět upřu svá kukadla právě na Enid. "Nu... Podle mého nestál tenhle obchod ani za zmíňku..." rozhodím rukama nacož započnu krokovat tam a zpátky po Mauricově podniku. "... ale tady můj obchodní partner... pokračuji směle, a posunkem jí nasměruji na Soga. "...byl naprosto neoblomný, a za každou cenu chtěl uzavřit obchod právě s tebou." Snažím se z její hlavy vyhnat byť jedinou myšlenku na to že my dva jsme pro ní hrozba, přičemž se velmi nepatrně přibližuji ke schodišti. S trochou štěstí jí nedojde o co se tu právě pokouším. "Zbývá už asi jen jediná otázka." prohodím, přičemž se pobaveně ušklíbnu. Moje kroky mne dovedly tak blizko schodišti, že špičkami bot brousím o první schod. "Umíš chytat?" optám se jí jako bych si vážně myslela, že má tato otázka kdy co dočinění s celým mým dosavadním výlevem. Z poza opasku vytáhnu svou dýku, a jedním rychlým pohybem jí mrštím přímo po Enid. Ať už moje dýka Enid zasáhne nebo ne, nenechám ji ani vteřinu na rozmyšlenou, a téměř okamžitě se vrhnu kupředu. Používání magie k posílení mých fyzických schopností pro mě není nic nového. V dnešní době je to pro mě téměř druhá přirozenost, a mělo by mi to poskytnout onu výhodu nezbytnou k tomu, abych zdolala tyto schody rychleji, než by to kdy kdokoli bez této dovednosti dokázal. Jen pár skoků přes schodiště, a naše kořist je takřka na dosah.

Dead or Alive

Co to je všem čertům dělá?! To, co předvedl Alex bylo jednoznačně působivé avšak velmi, ale velmi neuvážené. Zůstala jsem překvapeně stát na místě a jen s pootevřenou pusou sledovala co se to právě stálo. Až když se ozve rána jako hrom a ve dveřích stojícího Axe vidím jak vytahuje tesák a vrhá se dovnitř, je mi jasné co se tam děje.

Domidor tam je a já začnu jednat. Co po mě kdo vlastně chce? Bojovat s chlapem co se probil přes deset jiných?

Pak to šlo ráz na ráz abych vyhodnotila situaci. Pár rychlých kroků a jen koutkem oka přes místo kde byly dveře vidím situaci.

Schovám se za venkovní stěnu abych začla mluvit velmi nahlas. Vlastně až křičet.
"Tady je Laki. Důstojnice královské gardy. Domidore vzdej se. Jsi obklíčen!" Hned na to začnu co nejrychleji při zemi běhat podél chaty abych nebyla vidět oknem a přitom tlouct kovem o kov a do toho dupat, schválně narazila co nejsilněji do stěny chaty, křičet nejprve hlubokým hlasem. "Schovejte se támhle a čekejte na můj povel!" Zase dusot. A jiným hlasem přisadím. "Jsme nachystaní!"

A znovu svým hlasem. "Domidore máš poslední šanci!"

OLIVER

Keď si si prisadol ku stolu, Cagan a Seth ti prikývli na pozdrav a na šupu v nich zmizla polovica piva. Darius sa na teba usmial a odpovedal na tvoju otázku.
"Práve naopak, prišiel si práve včas, pretože na tohto magora vyrazíme spolu ty a ja. Tu slečinky si chcú dať pár dní voľno." Hodil pohľadom na Cagana a Setha.
Seth len ticho prevrátil oči, ale Cagan sa ako obyčajne hneď začal rozčulovať a obhajovať sa. Vyštekol chrapčavým orkským hlasom.
"Už dva týždne lovíme jedného za druhým, som unavený! A chcem už zasunúť! Načo mi je všetko to zlato, keď ho nemôžem ani rozjebať v bordelu! Posraný zubáč, necíti únavu a v kuse by len žral!"
Cagan rozhodil rukami a nervózne sa znova chopil svojho poháru so zvyškom piva.
Seth aj Darius sa začali trochu smiať, pretože Caganove výbuchy hnevu nad maličkosťami sú občas naozaj vtipné. Darius pri úsmeve vystavuje svoje dlhšie tesáky svetu, ale tu je to každému jedno.

Darius sa potom otočil k tebe, pichol prstom do plagátu Sigurda na stole a začal vysvetlovať.
"Tento magor vraždí prevažne ženy ... a v noci. Preto je pre nás tento úkol ideálny. Vraždí náhodne po celom meste, v slume ale aj v diamantovej ulici. Útočí na osamotené ženy a zaživa ich rozleptá nejakým silným elixírom. Niekedy priamo na ulici a niekedy ich unesie a pohrá sa s nimi vo svojej skrýši. Osobne nevidím jediný dôvod, prečo by sme ho nezvládli za jeden večer, ale je to level štyri, pretože si naňho striehli aj mestské stráže, padol im do pasce, ale ostalo tam po nich len niekoľko spálených rozleptaných tiel. Takže bacha naňho, aby ťa neolial nejakou brečkou. Presne preto naňho ideme my, sme rýchly, taký Cagan je len hora svalov a ten sa nevie uhnúť ani balvanu z katapultu."

Darius dobre vedel, že to spôsobí ďalšiu salvu hnevu.
"Načo by som sa uhýbal balvanu, keď sa dá rozseknúť, alebo zastaviť! To len vy slaboši sa uhýbate všetkému! Fuj na takých slizákov! Dajte mi pokoj, idem do bordelu!"
Cagan sa postavil a nahnevaný odkráčal von.

Nina pricupitala k stolu a položila každému nové pivko a perfektne upečené krvavé stejky.

Potom prehovoril Seth.
"Toho magora sa snažia chytiť už niekoľko mesiacov. Myslíte si, že ho nájdete len tak? Mali by ste si zohnať nejaké dievča ako návnadu."

Darius sa zamyslel a povedal.
"Hmm, dobrý nápad, možno jedna z tých nových. Ak sa vrátia. Čo myslíš?" Otázku smeroval na teba.

Harry! Jdu do baráku!

Aleks, Bodhi

Já bych o sobě řekl, že jsme horkokrevný a že mám trošku problém někdy se ovládat, ale to co předvedl Aleks je ještě o úroveň jinde. Rozumím tomu, že nemá rád, když někdo znásilňuje sam...ženy, což mají všichni lidi a jim podobné rasy společné, ale tohle bylo dost šílené. Vlastně furt nechápu co s tím mají. Podle všeho jsou připravené k páření, tak dominantní samec uplatňuje nárok. U nás to tak je taky. Tuhle část lidské mysli jsem ještě nedokázal tak úplně zařadit na své místo.

"Pak že Ax nepřemýšlet..."

Zabručím, když se rozcházím za Aleksem, což může Bodhi slyšet. V tuhle chvíli se pasuje do role zálohy, kdy já natáhnu krok, aby Aleks dlouho nebyl vepředu osamocený. Když mu z rukou vyletěly ty blesky nebo co to bylo jen jsme zvědavě pozvedl obočí, protože tohle by se rozhodně v boji hodilo. Po cestě vytáhnu tesák. Když projdu dveřma, tak zjišťuji že věc není tak jak se zdála z venku, ale teď už bylo pozdě něco měnit. Byl bych rád, kdyby jsme se tam prvně podívali a poslali mu ten šíp do zad, ale holt to vezmeme tou těžší stranou. Můj pohled se střetl s Domidorem a já jsem se proti němu vrhnul. Je to zkušený válečník, to nám říkali a má na sobě těžkou zbroj. Hodlám ho podebrat v pase, tak abych mu rozhodil těžiště a dostal ho na zem. Tam bude ve zbroji méně obratný než já a já mám drápy a zuby.

Ten vyžranec nám to totálně rozhodil. Jen kvůli žvanci. Kéž mu zaskočí a oči mu vylezou z důlků stejně, jako břich.

Ani nevím, jestli Evelyn stačila zamknout nebo ne, jelikož jsem rychle koukal, zda by se bylo možné někde ukrýt. Jenže ta zlodějka byla zřejmě fakt nedočkavá, protože než se nadějeme, stojí už nad schody a zajímá ji kšeft.

Rozhodnu se v jediném úderu srdce. A sice, že zachovám klid. To znamená, že se pohodlně opřu lokty o Mauricův pult, zády ke kupci a nezúčastněně se na Enid dívám. Hlavně klid, holka, hlavně klid.

Od skřetů se odjakživa neočekávají žádné proslovy, a když někde otevřu hubu a povím, co si myslím, dočkám se jen překvapivých výrazů, dávajících šanci spočítat naslouchajícím zbylé zuby. Takže mlčím a nechám se z téhle situace vykecat svoji společnici. Sám jsem zvědav, s čím příjde.

Na každý pád jsem připravený vyběhnout ven a pustit se do pronásledování, kdyby ta zlodějka zpanikařila, vzala čáru přes svůj pokoj a vyskočila třeba z okna. První patro není zas taková výška, aby to nemohla ustát. Ale mohla by třeba kulhat. To by pak nebyl problém ji vmžiku dohonit.

Druhá akce, na kterou jsem v současné situaci připraven, je bránit se. Respektive, zaútočit první, kdyby jen náznakem Enid chtěla podniknout nějakou bojovou akci vůči někomu z nás.
Ačkoli, Maurice z toho seznamu v duchu vyjímám, páč se zachoval jako blb.

Nový "den"

Hmm... jen nové maso do mlýnku. Je to vždycky stejné. Příliš vysoké mínění o sobě sama, touha po dobrodružství nebo penězích, to jsou sice velké lákadla a motivace pro nové rekruty, ale současně i jejich největší nepřátelé a ti mají na svědomí největší killcount nováčků. Musíte si být za každých okolností vědomi svých limitů. Náfukové s medem namazaným kolem huby nebývají nic platní. Ne, to nejsem já, moje cesta do guildy byla osud... V duchu se zasměji tomu paskvilu, který se mi urodil v hlavě. "To je blbost..." řeknu si pro sebe než vyjdu ze svého kutlochu a zamířím dolů.

"Dobrý večer ve spolek." Pronesu u stolu poté, co jsem přizván svým... hmm... Mentorem?
"Byl jste dnes úspěšný?... a tím nemyslím tady kolegu." Zeptám se a pokynu na hlavu, co tím nemyslím.
"Jestli můžu přispět laickým pohledem na věc, pozor, ať se vám ta náborová řeč nescvrkne na "Peníze, adrenalin, tady podepiš." Touto rychlostí bych se toho i mohl dožít." A usměju se trochu nuceně, protože už když jsem začal mluvit, měl jsem trochu obavy jestli to nebylo moc.

"Jako zabitý, sluníčko. A když tě vidím, svět je zase hned o kousek zářivější." Odpovím na její pozdrav s úsměvem. Pak dodám. "A musím si mezi témi možnostmi vybírat?"

"Byl jsem předběhnut?" Otočím se zpět na skupinku u stolu a ukážu na kontrakt.