OLIVER

Oddychoval si vo svojom pokoji na poschodí v guild house. Aj dnes sa dole v hospode zhromáždilo niekoľko nových ľudí. Stáva sa to pravideľne a preto ťa už ani nezaujímali a nestáli ti za to, aby si sa išiel dole pozrieť. V poslednej dobe sa tu v guilde objavujú nové tváre denne. A väčšinou sa objavia len raz. Väčšina nováčikov robí tu chybu, že chcú hneď rýchlo zarobiť a berú si tých najhorších z najhorších za svoje cieľe. Z takej misie sa často nikto nevráti, ani s hlavou v rukách a rozhodne ani nie s hlavou na vlastnom krku.

Mal si pokoj priamo nad hospodou a tlmene si počul Rodrikov hlas ako prehovára k novým uchádzačom. Tú reč si počul už mnoho krát a zakaždým ju aj Rodrik o niečo skráti, pretože ho už nebaví to opakovať dookola. Nemalo zmysel sa zoznámiť, alebo nejak spriateliť s novými tvárami, pretože aj tak tam vonku zomrú.

Ale keď si začul známe hlasy, že sa vrátili z ťažkej misie, hneď si vyskočil na nohy, aby si ich prišiel privítať.
Zbehol si dole schodmi a práve si videl ako sa noví ľudia poberajú preč na prvú misiu. Uprostred hospody sedeli tvoji traja kamoši.
Zelenokožec Cagan .... Seth, ktorý svoj meč takmer nespustí z ruky a tvoj priateľ, tréner a spojenec dlhovlasí Darius.







Väčšinou chodíš na lov s jedným, alebo s viacerými z nich. Tentokrát išli spolu len oni, pretože podľa Dariusa boli na tento cieľ presne takto najlepšie poskladaní. Podľa tej hlavy vlkodlaka na zemi usudzuješ, že boli úspešní.

Na stole mali hneď položený nový plagát so sériovým vrahom, ktorý si si už tiež obzeral.



Darius si ťa hneď všimol a zavolal na teba.
"Oliver, poď k nám."

Nina, ktorá stála za barom ťa tiež hneď pozdravila.


"Oli, zlatíčko už vyspinkaný? Dáš si pivko, alebo ti tiež urobím krvavý stejk? Chlapci si už objednali."
Nina bola ako vždy vysmiata od ucha k uchu a priateľsky sa na teba dívala.

DOMIDOR

Ax, Aleks, Bodhi

Aleksander nečakal už ani sekundu a rozhodol sa to úbohé dievča zachrániť, aby netrpelo viac ako je nutné. Jeho ruka sa nabila jeho mágiou, sústredil do nej dostatočnú silu a potom z nej vystrelil blesk priamo do dverí. Dvere neboli nijak pevné, iba klasické staré dvere na opustenej loveckej chate. Takže blesk, ktorý ich zasiahol nemal problém rozlomiť dvere na dve kusy. Aleksander sa rozbehol a rozlomené dvere ľahko rozbil nárazom. (Hod 87%) Dva kusy rozlomených dverí dopadli na zem a zvírili vrstvu prachu.

Aleks sa hneď obzrel po miestnosti a uvidel Domidora a dievča v polohe, ktorú absolútne nepredpokladal. Pred jeho očami sa objavila scéna, na ktorú nebol pripravený.
Domidor stál uprostred miestnosti v plnej zbroji, ruky preložené na hrudi a prísny pohľad v očiach. Pred ním bolo dievča, ktoré stálo rozkročené v podrepe a nad hlavou držalo ťažký mohutný meč oboma rukami, ako nejakú kládu. Aleksovi hneď došlo, že to čo tam dievča predvádza, je klasický tréningový cvik. Drepy s extra váhou, ktorú drží nad hlavou.
Na zemi pri posteli sedeli ďalšie dve dievčatá, ktoré boli zadýchané, spotené a očividne vyčerpané, ale oblečené a bez zranení. Samozrejme teraz na zlomok sekundy sa tvárili aj prekvapene a vystrašene, pretože im práve do domu vletel neznámy chlap priamo cez dvere.

Aleks mal na Domidora priamy výhľad a nič mu nebránilo po ňom vrhnúť dýky. Aj keby Aleks zaváhal, bojovať musel, pretože Domidor okamžite chytil meč, ktorý mu dievča pred ním ako keby držala na podnose. Domidor schmatol rukoväť a rozbehol sa v železnej zbroji priamo na Aleksa.

Aleks vrhol dýky a Domidor si musel zakryť tvár celou rukou. Aleks hodil presne. Jedna dýka zasiahla brnenie na hrudi, ale neprešla skrz. Železo o seba zaškrípalo a dýka padla na zem. Druhá dýka zasiahla lepšie, medzeru medzi brnením na ramene a ruke. Očividne Domidora porezala, ale pri pohybe ruky tiež padla na zem, neostala zapichnutá hlboko.

Domidor bol od Aleksa na pár krokov, ale kvôli tomu, že sa musel kryť pred dýkami, sa nestihol ohnať mečom a do Aleksa iba vrazil obrneným ramenom. Aleks odletel dozadu a vrazil do drevenej steny, z ktorej opadol prach a špina Aleksovi do vlasov a na ramená. Poriadne to ním udrelo, ale nič vážne, maximálne nejaká modrina bude.

Vo dverách, vlastne len v otvore po dverách sa objavil Ax a jeho pohľad sa stretol s Domidorovým.

ENID STROFF

Evelyn, Sog

Maurice na vás celkom nezúčastnene pozeral a nemal v pláne sa do vášho jobu miešať viac ako sa už zamiešal. Ale Sog mu so svojou žiadosťou nedal ani čas na odpoveď. Evelyn sa opýtala, či sa dajú dvere zavrieť a Maurice pretočil očami. Až teraz ste si všimli, že ako tak stál za pultom s flaškami a alkoholom, za nimi si pripravoval poriadne tučný sendvič. Chlieb na ktorom už mal natretú masť, šunku a poriadnu hrudku syra, z ktorej sa snažil odkrojiť si plátok, aby sa stal súčasťou jeho sendviču. Práve preto sa teraz tvári tak, ako by sa tváril hroch, ktorý sa chystal na fajnový sendvič, ale vy od neho niečo chcete.

Maurice ukázal tučným prstom nad dvere a povedal.
"Tam je záklapka." To patrilo Evelyn.
Potom sa pomaly otočil smerom ku schodom, zhlboka sa nadýchol a zakričal.
"Heeeej mníška! Sú tu kupci, migaj sem!!"

Sog a Evelyn, ktorí stáli ešte dole sa mohli na Maurica len prekvapene pozrieť a už počuli ako na poschodí buchli dvere. Očividne Enid netrpezlivo čakala pripravená presne na tento moment, aby mohla len prevziať zlato a vypadnúť čo najďalej.
Maurice sa na vás len pozrel s výrazom že ´spokojní? Dáte mi už teraz pokoj?´

A hneď v tom sa ukázala nad schodami Enid. Ešte stále mala na sebe mníšske rúcho a takmer holú hlavu, na ktorej sa už tvorili malé vlasové ihličky. Nedalo sa zatial určiť, či sú blond, alebo tmavé?
Zadívala sa na vás dvoch s očakávaním, ale tiež s nedôverou, váš vzhľad na ňu pôsobil podozrivo. Ostala stáť hore a v prípade, že ste sa po nej hneď nevrhli sa opýtala.
"Máte zlato?"

Domidor

Bodhi, Ax

Ani pořádně nevím jak se to stalo ale už je veškerá moje snaha o opatrnost v hazjlu. Najednou místo na něco lehčího jdeme na únosce dětí, a ještě ke všemu jenom ve třech. Navíc je to ještě v nějakém lese.


"Víte jak jsem říkal že ty co vypadají že půjdou přivést naživu bych skutečně rád naživu i přivedl? Tenhle do toho nepatří..." povím jenom cestou, když se nechám víceméně vést těma dvěma.

A už stojíme poblíž chaty, ze které se ozývá něco, co mi vaří krev v žilách. Mezitím co se Bodhi a Ax domlouvají, už mám v ruce dvě vrhací dýky. ""Je tohle to co myslí tím "všechno zlé je pro něco dobré"? Právě teď ho nachytáme doslova s kalhotama u kotníků, a ještě pravděpodobně beze zbraně..."


"Otevřu nám dveře a jdeme dovnitř. Nechci mu dát ani vteřinu navíc.." zašeptám nakonec s kývnutím na Axe, a rozejdu se ke dveřím.


Okolo volné ruky mi začnou přebíhat výboje zlaté energie. Švihnu rukou směrem ke dveřím, a z ní vyletí zlatavý výboj, který by si s dveřmi něčeho takového měl hravě poradit. Nečekám ani na to než dopadne a už se plnou rychlostí rozbíhám k nim, připraven je vykopnout, kdyby to náhodou nebylo dost.
Už podle jeho hlasu z venčí tuším, kde přibližně by se Domidor měl nacházet, takže jen velmi zběžně hodím pohled okolo, přičemž mě zajímavá dvě věci:
Jestli mi v trajektorii hodu nestojí nějaké dítě.
A jestli někde vidím nějakou zbraň.

Pak už je plán jednoduchý, vrhnu po něm dýky, jestli je to bezpečné, tasím svoje dvě, a jestli je to možné, postavit se mezi něj a jeho zbraň, a zasypat ho údery, jak jen budu schopný, aby ostatní měli co nejvíc prostoru na manipulaci.

DOMIDOR

Bodhi, Aleksander

Podle toho co Nina řekla Aleksovi, jsme si na začátek vybrali opravdu hezkého ptáčka. Obrazně řečeno, že je to "ptáček" si později ještě potvrdím. To, že prorazil kordonem deseti vojáků a utekl o něm hodně vypovídá. Podle všeho to bude velké hovado, které vládne pořádnou silou. Já, ale vyznávám tu teorii, že takoví musí jíst, musí spát. V takové chvíle jsou nejzranitelnější. Cesta uběhla poměrně rychle, ale pasoval jsem se do vůdce, tedy lépe řečeno do průzkumníka co vede. Moje smysly byly asi přeci jenom bystřejší než Bodhi a Alekse. Čekal jsem, že někdo jako on bude mít možná kolem příbytku pasti a podobné věci, ale kupodivu cesta až k němu proběhla bez nejmenšího problému. Schovaní jsme sledovali dům a poslouchali zvuky z něj. Bodhi přišla s plánem, který by mohl fungovat.

"Nápad dobrý, ale mě nelíbit. Moc možností jak Tě zranit. Co tam vpadnout hned? On teď podle všeho pářit. Šíp do zad a ukončit nebo z okna."

Navrhnu ještě svojí verzi plánu, která mi přijde bezpečnější než aby tam šla Bodhi beze zbraní. Chápu základ a princip jejího plánu, ale přijde mi tam moc ale. Uvidíme, co řekne Aleks.

Hon na zlodějku

Sog

Pochodujíc uličkami, které se od zbytku města už asi nemohly více lišit, jsem si nemohla všimnout že nás neustále někdo sledoval. Za to zřejmě vděčíme faktu, že ušmudlané bělovlásce, která vypadá že jí právě vytáhli z nějaké díry, kráčí po boku skřet, který do těchto končin zrovna nezapadal. Asi jen těžko by si mne samotnou někdo dokázal představit ve spolupráci se skřetem, ať už to bylo díky reputaci jejich rasy, nebo mé vlastní vizáži. Díky okolnostem, jež nás značně omezovali v provedení naší práce, jsem se však rozhodla dát to dohromady se Sogem, který na rozdíl od těch ostatních zelenáčů, vyzařoval alespoň nějakou dávku zkušeností, které jsem uznala za přínosné mé vlastní maličkosti. Po celou dobu jsem ze sebe nemohla setřást pocit, že jedno nesprávné zabočení by nás mohlo dostat do pěkně prekérní situace. Za celou cestu od budovy guildy mezi námi nepadlo jediné slovo, a byť mi na jazyku leželo pár otázek, zejména na to jak se vlastně takový skřet dostal právě do takovéto situace, rozhodla jsem se svou zvědavost ponechat na později. Naše procházka slumem se nakonec obešla bez potyček s místními, a když jsme obešli asi stovku hospod, konečně jsme dorazili na místo kde se měl nacházet Mauricův obchod, přesně tak jak nám Nina popsala. Už na první pohled bylo zřejmé, že Mauric rozhodně nechudne, a při vstupu dovnitř, se má domněnka pouze potvrdila. Při pohledu na Maurice jsem si okamžitě vybavila Jaroda, mého obtloustlého bývalého majitele, který nebyl ani z poloviny tak široký jako Mauric. Jeden by řekl že ten chlap musí spořádat celého vola na posezení. Jakékoliv hloupé narážky jsem si však nechala sama pro sebe. Už jen pro to že jakmile nás Mauric spatřil, okamžitě prokoukl co jsme zač. To jsme opravdu jako pěst na oko? A nebo je to jen jeho intuice? Na tom asi nezáleží. Důležité je, že je zjevně ochoten spolupracovat, přesně tak jak nám Nina slíbila. Skřet se okamžitě pustí do konverzace s Mauricem, zatím co já si nezúčastněně prohlížím se zájmem interiér Mauricova obchodu. Než se vak stačím úplně zaměstnat cetkami kolem, otočí se na mně Sog, a začne mi sdělovat svůj plán. S rukama složenýma na prsou střílím pohledem mezi ním, a schodištěm na které poukázal Mauric. "Ale já se přeci nemůžu umýt. Jsem jen otrokyně, kterou můj pán poslal pro své budoucí zboží." pronesu ke skřetovi a s lišáckým výrazem ve tváři se na něho usměji, a se zamyšleným výrazem sklopím hlavu k zemi. Na okamžik se odmlčím, načež se otočím na Maurice. "Šlo by zamknout vchodové dveře?" optám se ho polohlasem, a věnuji mu důvěřivý úsměv. "Jen pro jistotu. Kdyby se náš... klient... pokusil vzít do zaječích."

DOMIDOR

Ax, Aleksander

Naslouchali jsme těm hlasům zevnitř a já si byla jistá že to je on! Na slovo si pamatuji co nám o něm Nina řekla. V hlavě se mi motal jeden nápad za druhým co teď. A jeden za druhým jsem hned zamítala. Vtrhnout tam a rovnat se mu v boji tváří tvář? Měl se dostat přes deset mužů, takhle nevím zda bychom měli šanci. Vykouřit ho odtud jako krtka? To asi ne. Když dveře budou zamknuté, nemůžu je začít otvírat. Bylo by to jako pěst na oko. Vylákat ho nějakým jiným způsobem ven a přepadnout ho podle ze zálohy? Ano. Jen to vymyslet...

Začala jsem téměř neslyšně šeptat svým spolubojovníkům, téměř jsem se dotýkala jejich uší abych měla jistotu že nás neprozradím.

"Musíme ho dostat ven a chytit nepřipraveného nebo ze zálohy." Nadechnu se abych pokračovala dál. "Je na mladý holky." Jen nevím jak mladý. "Vy byste se mohli schovat támhle." Ukážu Axovi kde by měl skrýš s výhledem aby na něj mohl vypustit dobře cílený šíp. "A ty Alexi tady za rohem kde nebudeš vidět, přesto ti bude stačit jen malý okamžik na moment překvapení." Pak přijde na řadu má oběť. "Já zaklepu na dveře a budu hrát naivní, neznalou holku. Jen budu muset nechat svoje zbraně a koženou zbroj támhle schovanou. Dostaneme ho tak."

Kráska a zvíře

V bočních uličkách se docela vyznám. Není to dlouho, co jsem zkoušel dělat chvíli bodyguarda jednomu obchodníkovi. Když mu nebyl zkřiven ani vlas po dobu jeho pobytu ve městě, zaplatil nakonec míň, než bylo sjednáno. Nedošlo mu, že to bylo díky mé přítomnosti u většiny přesunů z jednání na jednání. Ale co už. Vymlátit z něj duši by mi reputaci nepozvedlo, spíš by mi to přivedlo hlavu do oprátky. Tak jsem ho jen nenápadně připravil o trochu toho zboží. Pár týdnů jsem z toho vyšel. Ale pak se vrátil starý kámoš hlad.

Teď tudy pochoduje ta naše dvojka. V duchu jsem nás překřtil na krásku a zvíře. Nepochybuji o tom, že Evelyn v sobě umí zvíře probudit, když dojde na nejhorší. Ale teď platí za tu krásku. Já bych ji ze sebe dělal těžko. Zato za zvíře mě považuje leckdo, což se za chvíli potvrdí. Já z toho ale většinou dokážu udělat výhodu.

Docela do téhle čtvrti zapadáme. Já už z podstaty své rasy, Evelyn zas maskuje znečištěním svého šatu. Málem jsem se už zeptal, kde k tomu přišla, ale nakonec jsem usoudil, že to určitě není velkou stávkou pradlen a že k tomu měla své důvody. Pokud se bude chtít v budoucnu svěřit, budu jedno velké ucho.

Maurice je řízek nad řízky. Srší vtipem, který by mu mohl u nedůtklivých povah přivodit vyhřezlá střeva. Na malý moment mi ten obraz přelétne přes oči. Jen se ušklíbnu. Jsem raději, že je v dobré náladě a spolupracuje. Navíc Nina nás prosila, abychom se k němu chovali pěkně. Tak mu tedy zahraju toho strašáka: rozpažím a doširoka roztáhnu koutky úst.

„Jo, za tuhle vránu není zrovna kopec zlata. Ale dík, žes dal vědět. Nina se nechává pozdravovat. Myslíš, že bys na ni mohl houknout, až budeme připravení?“

Ani moc nečekám na jeho souhlasné přikývnutí. Prostě ho předpokládám. Člověk (i skřet) musí jednat sebevědomě a polovina věcí si přirozeně uberou požadovaným směrem. Pak se otočím pološeptem k Evelyn.

„Já se schovám za dveřmi. Ty budeš naopak na očích. Bude si myslet, že chceš koupit její zboží. Jakmile vyleze ven, čapnu ji za flígr, případně odzbrojím. Dáme jí na vybranou, jestli se chce rozloučit jen s kradeným zbožím nebo i se životem. Tvoje ostří a můj… ksicht by měly být dostatečně přesvědčivé. Co na to říkáš?

Jo a…“ Sjedu konečně Evelyn kritickým pohledem. „Mohla by ses možná malinko opláchnout. Ať tě neprokoukne už na první pohled.“

ENID STROFF

Sog & Evelyn

Podľa Niny, Maurice vlastní budovu v menej príjemnej časti mesta. Väčšine mesta sa darí dobre, ulice sú čisté, domy sú renovované, alebo úplne nové a všade sa prechádzajú stráže. Tato časť mesta ale vypadá ako nejaký slum. špinavé ulice, domy držia pokope len silou vôle a po uliciach sa prechádzajú len pochybne vypadajúci ľudia v špinavom oblečení, alebo očividne kriminálnici, piráti, alebo banditi. Ich jazvy a šeredný vzhľad svedčí o všetkom. Keď prechádzate po ulici, padá na vás veľa očí, ale nikto sa vám nestavia do cesty. Prechádzate okolo jednej hospody, len aby ste za ňou objavili ďalšiu. A asi po šiestej hospode ste našli to čo ste hľadali. Bočná ulička, hneď za hospodou Krvavý Had. Tam by ste mali nájsť Maurica a jeho obchod.

Vošli ste do úzkej špinavej uličky a na jej konci sa objavilo niekoľko obchodov. Mauricov obchod vypadal najlepšie a najčistejšie, ale stále to nebola žiadna sláva. Vošli ste dnu a hneď ste aj uvideli poriadny kus chlapa.



Pozrel na vás a hneď prehovoril.
"Vy ste od Monsterov že? Vidno vám to na ksichtoch. Hlavne tebe."
Ukázal prstom Sogovi priamo do tváre.
"Si tak škaredý, že viac by si zarobil na poli, ako strašiak. HA HA HA!"

Maurice sa zasmial hlbokým smiechom a buchol sa pri tom rukami po svojom veľkom pupku.
"Ja som Maurice. To dievča čo hľadáte je tamto. Tretie dvere zľava. Je tam, čaká kedy jej dám vedieť, že som našiel kupca pre tie haraburdy čo doniesla."
Ukázal prstom na poschodie. Vedú tam drevené schody, ktoré už zažili lepšie časy, ale ešte držia pohromade. Na poschodí je ulička s niekoľkými dverami. Tretie dvere zľava sú zatvorené.

DOMIDOR

Ax & Bodhi & Aleksander

Od Niny ste dostali presné informácie o tom, kde by mala ležať opustená lovecká chata. Von z mesta, prejsť okolo vesnice Veľký Dub, nájsť cestičku medzi stromami a potom už len asi hodina cesty lesom.
Kone nemáte, preto ste museli ísť pešo, ale Veľký Dub, nie je ďaleko. Zabralo vám to asi dve hodiny, kým ste uvideli vesnické domy, z ktorých stúpal dym. Slnko je ešte vysoko na oblohe a k starej loveckej chate by ste to mali stihnúť v pohode pred západom.

Prešli ste k lesu a nejaký čas šliapali popri ňom až ste uvideli cestičku, ktorá sa strácala medzi stromami. Slnko dnes naozaj pálilo a preto vám ochrana stromov prišla naozaj príjemná. Nepríjemné bolo len to, že les bol do kopca a tak ste sa aj poriadne zapotili, kým ste našli čo ste hľadali. Stromy sa rozostúpili a vy ste objavili malú lúku, na ktorej konci stála stará drevená chata. Vyzerala presne tak ako vám ju Nina opísala. Staré tmavé drevo, šikmá strecha s komínom. Veľkosťou to vypadalo len na jednu miestnosť. V podobných loveckých chatách sa vo vnútri nachádzajú len nejaké postele, stôl, skriňa, pasce na medvede, nejaké laná, náhradné tetivy na luky a tak ďalej.

Priplížili ste sa bližšie a keď ste boli ešte dobrých desať metrov od chaty, mohli ste počuť, že z nej vychádzajú hlasy. Hlas mladého dievčaťa, ktoré stonalo od bolesti.
"Aaau to bolí."
A potom hlas muža, ktorý prísne a hrubo odpovedal s hnevom v hlase.
"Chcela si to! Tak teraz prestaň fňukať! Rozkroč tie nohy viac sakra! Vyzeráš jak mŕtva ryba!"

Dvere boli zatvorené, okná boli zatiahnuté závesmi a tak ste dnu nevideli.