DOMIDOR

Ax, Aleksander

Naslouchali jsme těm hlasům zevnitř a já si byla jistá že to je on! Na slovo si pamatuji co nám o něm Nina řekla. V hlavě se mi motal jeden nápad za druhým co teď. A jeden za druhým jsem hned zamítala. Vtrhnout tam a rovnat se mu v boji tváří tvář? Měl se dostat přes deset mužů, takhle nevím zda bychom měli šanci. Vykouřit ho odtud jako krtka? To asi ne. Když dveře budou zamknuté, nemůžu je začít otvírat. Bylo by to jako pěst na oko. Vylákat ho nějakým jiným způsobem ven a přepadnout ho podle ze zálohy? Ano. Jen to vymyslet...

Začala jsem téměř neslyšně šeptat svým spolubojovníkům, téměř jsem se dotýkala jejich uší abych měla jistotu že nás neprozradím.

"Musíme ho dostat ven a chytit nepřipraveného nebo ze zálohy." Nadechnu se abych pokračovala dál. "Je na mladý holky." Jen nevím jak mladý. "Vy byste se mohli schovat támhle." Ukážu Axovi kde by měl skrýš s výhledem aby na něj mohl vypustit dobře cílený šíp. "A ty Alexi tady za rohem kde nebudeš vidět, přesto ti bude stačit jen malý okamžik na moment překvapení." Pak přijde na řadu má oběť. "Já zaklepu na dveře a budu hrát naivní, neznalou holku. Jen budu muset nechat svoje zbraně a koženou zbroj támhle schovanou. Dostaneme ho tak."

Kráska a zvíře

V bočních uličkách se docela vyznám. Není to dlouho, co jsem zkoušel dělat chvíli bodyguarda jednomu obchodníkovi. Když mu nebyl zkřiven ani vlas po dobu jeho pobytu ve městě, zaplatil nakonec míň, než bylo sjednáno. Nedošlo mu, že to bylo díky mé přítomnosti u většiny přesunů z jednání na jednání. Ale co už. Vymlátit z něj duši by mi reputaci nepozvedlo, spíš by mi to přivedlo hlavu do oprátky. Tak jsem ho jen nenápadně připravil o trochu toho zboží. Pár týdnů jsem z toho vyšel. Ale pak se vrátil starý kámoš hlad.

Teď tudy pochoduje ta naše dvojka. V duchu jsem nás překřtil na krásku a zvíře. Nepochybuji o tom, že Evelyn v sobě umí zvíře probudit, když dojde na nejhorší. Ale teď platí za tu krásku. Já bych ji ze sebe dělal těžko. Zato za zvíře mě považuje leckdo, což se za chvíli potvrdí. Já z toho ale většinou dokážu udělat výhodu.

Docela do téhle čtvrti zapadáme. Já už z podstaty své rasy, Evelyn zas maskuje znečištěním svého šatu. Málem jsem se už zeptal, kde k tomu přišla, ale nakonec jsem usoudil, že to určitě není velkou stávkou pradlen a že k tomu měla své důvody. Pokud se bude chtít v budoucnu svěřit, budu jedno velké ucho.

Maurice je řízek nad řízky. Srší vtipem, který by mu mohl u nedůtklivých povah přivodit vyhřezlá střeva. Na malý moment mi ten obraz přelétne přes oči. Jen se ušklíbnu. Jsem raději, že je v dobré náladě a spolupracuje. Navíc Nina nás prosila, abychom se k němu chovali pěkně. Tak mu tedy zahraju toho strašáka: rozpažím a doširoka roztáhnu koutky úst.

„Jo, za tuhle vránu není zrovna kopec zlata. Ale dík, žes dal vědět. Nina se nechává pozdravovat. Myslíš, že bys na ni mohl houknout, až budeme připravení?“

Ani moc nečekám na jeho souhlasné přikývnutí. Prostě ho předpokládám. Člověk (i skřet) musí jednat sebevědomě a polovina věcí si přirozeně uberou požadovaným směrem. Pak se otočím pološeptem k Evelyn.

„Já se schovám za dveřmi. Ty budeš naopak na očích. Bude si myslet, že chceš koupit její zboží. Jakmile vyleze ven, čapnu ji za flígr, případně odzbrojím. Dáme jí na vybranou, jestli se chce rozloučit jen s kradeným zbožím nebo i se životem. Tvoje ostří a můj… ksicht by měly být dostatečně přesvědčivé. Co na to říkáš?

Jo a…“ Sjedu konečně Evelyn kritickým pohledem. „Mohla by ses možná malinko opláchnout. Ať tě neprokoukne už na první pohled.“

ENID STROFF

Sog & Evelyn

Podľa Niny, Maurice vlastní budovu v menej príjemnej časti mesta. Väčšine mesta sa darí dobre, ulice sú čisté, domy sú renovované, alebo úplne nové a všade sa prechádzajú stráže. Tato časť mesta ale vypadá ako nejaký slum. špinavé ulice, domy držia pokope len silou vôle a po uliciach sa prechádzajú len pochybne vypadajúci ľudia v špinavom oblečení, alebo očividne kriminálnici, piráti, alebo banditi. Ich jazvy a šeredný vzhľad svedčí o všetkom. Keď prechádzate po ulici, padá na vás veľa očí, ale nikto sa vám nestavia do cesty. Prechádzate okolo jednej hospody, len aby ste za ňou objavili ďalšiu. A asi po šiestej hospode ste našli to čo ste hľadali. Bočná ulička, hneď za hospodou Krvavý Had. Tam by ste mali nájsť Maurica a jeho obchod.

Vošli ste do úzkej špinavej uličky a na jej konci sa objavilo niekoľko obchodov. Mauricov obchod vypadal najlepšie a najčistejšie, ale stále to nebola žiadna sláva. Vošli ste dnu a hneď ste aj uvideli poriadny kus chlapa.



Pozrel na vás a hneď prehovoril.
"Vy ste od Monsterov že? Vidno vám to na ksichtoch. Hlavne tebe."
Ukázal prstom Sogovi priamo do tváre.
"Si tak škaredý, že viac by si zarobil na poli, ako strašiak. HA HA HA!"

Maurice sa zasmial hlbokým smiechom a buchol sa pri tom rukami po svojom veľkom pupku.
"Ja som Maurice. To dievča čo hľadáte je tamto. Tretie dvere zľava. Je tam, čaká kedy jej dám vedieť, že som našiel kupca pre tie haraburdy čo doniesla."
Ukázal prstom na poschodie. Vedú tam drevené schody, ktoré už zažili lepšie časy, ale ešte držia pohromade. Na poschodí je ulička s niekoľkými dverami. Tretie dvere zľava sú zatvorené.

DOMIDOR

Ax & Bodhi & Aleksander

Od Niny ste dostali presné informácie o tom, kde by mala ležať opustená lovecká chata. Von z mesta, prejsť okolo vesnice Veľký Dub, nájsť cestičku medzi stromami a potom už len asi hodina cesty lesom.
Kone nemáte, preto ste museli ísť pešo, ale Veľký Dub, nie je ďaleko. Zabralo vám to asi dve hodiny, kým ste uvideli vesnické domy, z ktorých stúpal dym. Slnko je ešte vysoko na oblohe a k starej loveckej chate by ste to mali stihnúť v pohode pred západom.

Prešli ste k lesu a nejaký čas šliapali popri ňom až ste uvideli cestičku, ktorá sa strácala medzi stromami. Slnko dnes naozaj pálilo a preto vám ochrana stromov prišla naozaj príjemná. Nepríjemné bolo len to, že les bol do kopca a tak ste sa aj poriadne zapotili, kým ste našli čo ste hľadali. Stromy sa rozostúpili a vy ste objavili malú lúku, na ktorej konci stála stará drevená chata. Vyzerala presne tak ako vám ju Nina opísala. Staré tmavé drevo, šikmá strecha s komínom. Veľkosťou to vypadalo len na jednu miestnosť. V podobných loveckých chatách sa vo vnútri nachádzajú len nejaké postele, stôl, skriňa, pasce na medvede, nejaké laná, náhradné tetivy na luky a tak ďalej.

Priplížili ste sa bližšie a keď ste boli ešte dobrých desať metrov od chaty, mohli ste počuť, že z nej vychádzajú hlasy. Hlas mladého dievčaťa, ktoré stonalo od bolesti.
"Aaau to bolí."
A potom hlas muža, ktorý prísne a hrubo odpovedal s hnevom v hlase.
"Chcela si to! Tak teraz prestaň fňukať! Rozkroč tie nohy viac sakra! Vyzeráš jak mŕtva ryba!"

Dvere boli zatvorené, okná boli zatiahnuté závesmi a tak ste dnu nevideli.

Monsters Hunters

Aleksander vošiel dnu a videl ako trojica bojovníkov sedí pri jednom stole a popíjajú pivo. Hlava vlkodlaka je položená vedľa na zemi a podlaha pod ňou sa špinila od vytekajúcich tekutín, ktoré v nej ešte ostali. Všetci traja otočili hlavy za otvárajúcimi sa dverami a premerali si Aleksandra od hlavy po päty. Ostatní, ktorí vošli za ním už neupútali žiadnu pozornosť. Bojovníci sa starali už len o svoje pivo a o plagát sériového vraha, ktorý mali teraz na stole. Preberali svoj ďalší plán.

Nina utierala pult od kvapiek piva, aby bol znova taký žiarivý a lesklý ako vždy. Aleksandrovi venovala široký úsmev, keď jej pochválil pivo.
"Ďakujem krásne, dáš si ešte jedno?"

Aleksander položil na pult trojicu plagátov a Nina si ich letmo pozrela. Vzala do rúk niekoľko pohárov a zatiaľ čo ich čapovala pivom, začala vysvetlovať.

"Enid Stroff, v meste je nová. Hneď po príchode sa zapísala do chrámu boha Umes. Je to boh dažďa, chrám vznikol po dlhotrvajúcom suchu pred desiatimi rokmi. Mnísi v ňom tvrdia, že obeta Umesovi zastavila sucho a priniesla dážď. Enid sa tam prihlásila ako nová kňažka novicka, dokonca si aj oholila hlavu. Ale teraz je už jasné, že jej nešlo o nič iné, ako o cenné artefakty, ktoré boli v chráme umiestnené. Mestská stráž nevyšetruje krádeže a preto sa hlavný kňaz obrátil na nás. Tvrdí, že tie artefakty musíme získať naspäť, inak bude naše mesto potrestané ďalším suchom bez kvapky vody. Nezaprší, jazerá vyschnú a také tie táraniny. Enid sa včera pokúsila predať artefakty u Maurica, vedie tu v meste čierny trh. Ponúka aj nocľahy na prespatie, pre všetkých čo sa nemôžu ubytovať v normálnom hotely. Maurice nám dal vedieť, že istú holohlavú kňažku má práve u seba ubytovanú. Na Maurica buďte dobrí, často nám pomáha vypátrať hľadaných ľudí. Enid by mala byť neozbrojená a podľa všetkého nemá žiadne špeciálne schopnosti, je to len odhodlaná zlodejka. Artefakty už zaobstará Maurice, vy musíte Enid priniesť do chrámu, kde si ju už preberú kňazi, alebo im doniesť jej hlavu."

Nina rozpráva tak rýchlo, že ani neviete, kedy sa stíha nadýchnuť. Ale hneď ako dokončila vetu začala hneď ďalšiu u Domidorovi.

"Domidor, veliteľ ťažkoodencov kráľovskej armády. Teraz už bývalý samozrejme. Bojoval v Kermskej bitke a velil útoku na Shimanovu zátoku. Bolo tam vtedy cez tri tisíc pirátov a banditov, žiadny sa odtiaľ nedostal živý. Domidor bol ten, ktorý zoťal hlavu kráľovi pirátov. A čo sa stalo, že je teraz jeho tvár u mňa na pulte? V jeho pokoji našli dievča. Príliš mladé na to, aby tam mohlo byť. Úchyl starý. Dvanásťročná Emma, dcéra z vlyvnej rodiny, neprehovorila ani slovo, keď ju zachránili, chúďa malé. Domidor bol zatknutý, ale nemal v pláne sa vzdať bez boja. Prebojoval sa cez desať stráži a ušiel do lesa. Cestou ale uniesol Emmu so sebou. Bohovia vedia prečo mu tak hrablo, ale pripisujú sa mu ďalšie únosy detí z okolitých vesnic. Dve ďalšie mladé dievčatá. Dalo nám zabrať ho vypátrať, ale podľa dostupných stop, je on aj dievčatá v starom loveckom dome v severných lesoch. Nie je ťažké to tam nájsť, ale Domidor je určite považovaný za nebezpečného. Odmenu vypísal sám generál, ktorý chce Domidora postaviť pred súd, alebo zahrabať hlinou."

Nina sa doslova vyžíva v tom, že môže toľko rozprávať, pretože v jej hlase počujete to nadšenie a radosť z vysvetlovania.

"Maevis Toranid, elfská obchodníčka, má obchodík s elixírmy, talismanmi a alchymistickými potrebami v južnej obchodníckej uličke. Za nami prišiel iný obchodník, ktorý má svoj obchod hneď cez ulicu. Obvinil Maevis, že predáva elixíry s čiernou mágiou a talismany zakázaných bohov. Konkrétne talisman, ktorý dokáže vyvolať mor, alebo taký, ktorý dokáže svojmu nositeľovi úplne popliesť hlavu až nakoniec ani nevie ako sa pije voda z pohára. Stráže v jej obchode nič nenašli, preto prišiel klient za nami. Praje si Maevis odstrániť z mesta. Zabiť, alebo prinútiť, aby sa sama odsťahovala aj so svojími pochybnými predmetmi. Maevis nemá žiadnu kriminálnu minulosť, od narodenia sa pohybuje v obchode a v alchýmií. O jej schopnostiach nemáme iné informácie, preto nemôžeme zaručiť, že nie je nebezpečná. Ale pravdepodobne nie je. Či už Meavis predáva nebezpečné veci, alebo nie, nie je to na nás, aby sme to rozhodli. Dostali sme zaplatené za jej odstránenie, tak sa o to postarajte chlapci ... a dievčatá."

Pivo, ktoré načapovala už stojí na bare a môžete sa ponúknuť.

První zakázka, část II.

"Budu jen rád." usměju se na Bodhi a kývnu, když řekne, že se chce též přidat.

Skřet přijde najednou s trochu jinou písničkou, a já si nejsem jist kam úplně ho zařadit, ale už teď lituju každého koho by si dvojice skřet a Evelyn vybrala za cíl. Nicméně od mládí se učím že člověk by měl být posuzován za své činy než za to odkud pochází, ale přece jen, nějakou úroveň bychom mít mohli. "Nu, obecně nejsem proti, ale rád bych věděl alespoň jak ti říkat, jestli spolu máme pracovat... " odpovím zelenokožci načež kývnu hlavou na Axe, když řekne, že jde se mnou. Pak se kouknu na Evelyn, než krátce nahlédnu za ní, do dvěří gildy.

"Zatraceně.. Tohle spíš vypadá jako nějakej vlkodlak.. Teda alespoň jeho hlava.. Dělit deset zlatých mezi pět lidí je teda pěkne na nic, a ani těch padesát není o moc lepších... Jenže jsem fakt nečekal že se nakonec všichni dáme dokupy.. Teda možná všichni... No, oni jsou sice zkušenější, ale jsou tři... A dali level čtyři? Takže nás pět by teoreticky mohlo zvládnout... " s tichým rezignovaným povzdechem strhnu rukou kde mám plakáty ještě Domidora, aniž bych to však nějak komentoval, a vydám se pomalu ke dveřím. "Tak se na to jdem podívat..."

Cestou se však ještě otočím k Evelyn. "Jediné co ti mohu já osobně slíbit je, že se budu ze všech sil snažit, aby se navzájem nikdo ve spánku nepodřezával... Asi to není to, co hledáš, ale jestli chceš, nevidím důvod proč by ses nemohla přidat tady..." povím jí s pokrčením ramen, ale s přátelským úsměvěm, než se vydám dovnitř.

Odložím dopitý korbel na stůl, a zamávám rukou s plakáty na Ninu, načež počkám až se k nám dostane. "Takhle dobře načepovaný pivo už jsem dlouho neměl. Každopádně teď nás čeká ta druhá část... Nakonec to vypadá že to buď riskneme ve třech a dvou, a nebo že nás bude pět, takže jsem vzal všechno co by nás asi tak mohlo zajímat... Pokud bys byla tak hodná, a řekla nám něco víc.. " usměju se na ní, a rozložím na pult Enid, Maevis, a Domidora.

Už jdeme lovit?!

Ta nová co přišla se mi moc nelíbila. Začichal jsem a snažil jsem se rozpoznat v té všehochuti co je zač, ale těch pachů tam bylo tolik, že se nedalo říct jestli spala spolu s prasaty někde nebo na nich jenom jezdila. To jsem nezjistil, ale ani to neplánuji zjišťovat. Už teď vím, že to moje oblíbenkyně nebude, podle jejího chování, ale ani jsem nepředpokládal, že by mi sednul každý. Její proslov jsem moc už potom neposlouchal a zaměřil se na svoje okolí, kde jsem viděl ty dva chlápky jak si dávají do těla v kruhu. To bude asi ten ring, o kterém mluvil Roderik. To odhaduju, protože jsem nikdy žádnej neviděl. Potom přijdou Ti tři a já je spíše ucítím než uvidím jako první. Krev! No, nutno říct, že by bylo dost smutný, kdybych je necítil podle pachu krve. Vypadali, že se v ní trošku koupali. Dobře jsem si je prohlížel, protože už jsem se naučil, že od zkušenějších bych se měl učit. Takže jsem zkoumal výzbroj, výstroj, pohyby. Všechno. Myslím, že po dnešku mi praskne hlava novými informacemi. Každopádně nám ukázali jednu věc. Nemá smysl tady moc spekulovat nad nějakými věcmi, protože pak někdo přijde a vezme Vám práci. Takže když se Alex natáhl a dva plakáty strhnul, tak jsem byl rád. Než jsem stihnul otevřít tlamu, tak se vyjádřila Bodhi i Skřet.

"Ax jít s Alex. Třeba nám dají obě. Můžeme obě."

Pokrčím rameny a ukážu na dva pergameny, které nyní drží v rukou Bodhi. Peníze, sláva. Z těhlech dvou pergamenů nekouká ani jedno, ale jak už tady zaznělo všechno tohle je jenom začátek cesty. Pokud se chceme dostat aspoň na úroveň těch, kteří tady prošli před chvílí, tak stejně musíme spolupracovat. Podle všeho oni s tím neměli problém, tak proč by jsme měli mít my.

"Skřet klidně s náma. Ax dělat se skřet dřív."

Pokrčím rameny a nechám ten výběr na ostatních, ale mě to rozhodně nevadí. Já jsem ten poslední, který bude někoho soudit podle toho, jaká je rasa nebo jeho minulost. Tu "Smradlavou" jsem ignoroval. Ona ignorovala mě, tak já jsem ignoroval jí.

Očuchávání

Sogu? Chce mi říkat Sogu. Naposledy mi takhle říkal můj mistr. A druhové ve zbrani. Ale ano, tahle milá a nepředpojatá dívenka mi může říkat, jak se jí zlíbí.

Jedou mi ještě myšlenky v hlavě a roztěkávají moje soustředění na to, co kdo venku říká. Jedno z toho ale cítím. Jsou to takové ty namachrované kecy. Každý se tu přetvařuje a dělá se bůhvíjak velkým a zkušeným dobrodruhem. Inu, já jsem coby lovec odměn nováček. Ale to neznamená, že nemusím být úspěšný.

Další, co mě znervózní, jsou přítomní služebně starší členové guildy. Dva se opodál mydlí v ringu. Zřejmě celé dny nedělají nic jiného, protože mají svaly jako melouny. Nejspíš ale nebudou mít nic v hlavě. To ten děda je zajímavější. Jeho oči, ty oči… Jestli je tu někdo výš než ten panák Rodrik, je to tenhle stařešina. Možná je to jeho otec. Co já vím? Sleduje nás, to je jisté. Možná se v duchu sází, kdo zařve první.

Pak si mezi námi proklestí cestu další drsňáci. Ork a dva chlápci. Táhnou hlavu nějakýho vlkodlaka nebo co. Hlavně, že není skřetí. To bych asi jen tak nerozdejchal. Jeden z nich si hned strhne z nástěnky další job. No potěš. Kolik si tak vydělá za den?

Alex a Bodhi se už taky rozhoupávají. Berou ty dvě, co si myslím, že by mohly souviset. Ax se nejspíš přidá ke svýmu pivnímu kámošovi. Ale šance by mohly bejt s každým členem party větší.

„Hele, já vím, že když se odměna rozdělí mezi nás pět, asi to nebude žádnej vejvar. Na druhou stranu bychom mohli mít větší šanci to zmáknout, když nás bude víc. Jeden může jistit zadní vchod, případně střechu a tak. Ještě teda ani nevíme, kde se můžou ty holky schovávat. Ale jestli mají bodyguardy, bude lepší jít na to ve skupině.

Na druhou stranu se nechci úplně vnucovat, jestli jste si padli do oka a skřety neberete, stačí říct. Taky nejsem žádnej vrah a rád bych jim dal šanci se obhájit, nebo taky napravit. Jak jsem ale koukal, častějc se sem nosí ty hlavy. Takže jestli tady Evelin se chce trhnout a musí splňovat podmínku skupiny, půjdu s ní a vezmu tu vraždu. Třeba to ani holka neudělala a neví, jak z toho.“

Nechám je vyjádřit. Nicméně jsem připravený při jakémkoli jejich otálení strhnout vývěsku s Melisou a jít dovnitř za Ninou.

Seznámení

A už se to začíná rozjíždět. První teorie o tom, co by kdyby. A mě se na tváři objeví úsměv mezitím co se svými slovy přispěchá ten zelený muž, Sog. A vlčí muž Ax. Každý má svůj názor a já jsem za ně ráda. Dřív než však stihnu cokoliv říct, kritickými slovy ke mě promluví ta dívka, jak se později představí jako Evelyn.

"Zlato je krásná věc, to popřít nemůžu. Ale jen sláva ti zajistí nesmrtelnost. A do té doby je potřeba si všeho náležitě užít. Ať už večer při poháru vína v dobré společnosti, pomoci jiným lidem či objetím neznámého." Zazubím se na ni a nemám ji za zlé její názor. "Bodhi." Přijmu její ruku.

Už už jsem se nadechovala k dalším slovům, že samozřejmě podílu z dopadení jakéhokoliv toho zločince se nezříkám, když se kolem protlačí ten vysoký, ramenatý muž. Když v tom se na mě zadívá a já svým pohledem neuhnu. Úsměv mu opětuji. "Děkuji vám milý pane. " Odpovím mu na jeho přání a ty jeho zuby... Zdají se mi podivné. "Jen mě překvapuje, že mě nepoznáváte." Prohodím ještě. Přece jen, on i jeho kumpáni vypadají zkušeně a tak mě to jen trochu zarazilo. Hned se ale začnu věnovat vznikajícímu uskupení a právě promluvícímu Alexovi.

"Skvělá volba." Promluvím k Alexovi když vezme do rukou ty dvě odměny které vybere. "Dovol mi se k tobě přidat a nebudeš litovat." Zašvitořím vesele. "A pokud bys byl zvědav, ráda svými činy dokážu své umění."

První zakázka

S pousmáním si převezmu korbely od Niny. "Doufejme že tedy přežiju tak dlouho, abych se toho dočkal." mrknu na ní, a vyrazím ven.

Φ

Pobaveně a trochu s obdivem sleduju jak si Ax vodopáduje pivo do tlamy, což si zaslouží uznalé pokývání hlavou. Dřív než mi však stihne odpovědět, přidá se do diskuse bělovlasá dívčina, která se představí jako Bodhi. "Sláva.. Zdá se že každý má svůj vlastní důvod proč se přidal." napadne mě a kývnu jí na pozdrav. "Alex... A i když stím souhlasím, tak jsem si jist že i slavní lidé museli někde začít." pousměju se, a stočím pohled k novému příchozímu.

Narozdíl od knola, tohohle poznávám. Skřet... I když se snažím rovnou ho neodsoudit, jelikož doposud jsem poznal pouze jednoho dalšího skřeta, jde to těžce. Obzvlášť proto že ten kterého znám je slušnej hajzl. "Půjčovat peníze lidem co nemají jinou možnost a pak chtít neskutečný částky zpátky.." jenže to že ho ještě nikdo nepodříznul znamená že skutečně nějakej užitek má. "Protože kdyby i on šel ze hry, kam by chodili lidi potom?"

Odpoutám se od té myšlenky a kouknu se opět na plakáty. "Tahle mi moc jako chladnokrevnej vrah nepřipadá... Spíš jako holka kterou proti její vůli zasnoubili s nějakým starochem a nevěděla jak z toho pryč.." zamyslím se, ale nakonec jenom pokrčím rameny. ""Každopádně možností můžeme vymyslet stovku, ale přijde mi to zbytečný, když se stačí zeptat Niny."

Do diskuse se opět vloží i Ax, a já jsem rád, když nejen souhlasí, ale dokonce myslí na to podobné co já. "Zdá se že mu v rozmluvě víc překáží samotná slova než jeho mozek.... A nebo já mám myšlení na úrovni knola.. I když kdo ví, třeba jsou ve skutečnosti knolové velcí myslitelé." uchlácholím se na konec.

Zatím to vypadá docela slibně ale je tu jedna věc na kterou narazil náš skřetí společník, která by ostatním mohla velice změnit jak se na mě budou tvářit. Znova se kouknu na plakáty, než se napiju. "Nicméně já bych ty, co vypadají že půjdou přivést živí, skutečně rád živé přivedl... Nevím jestli například prodej amuletů je něco, co by člověka mělo stát život, ale rozhodně se necítím jako někdo kdo to měl rozsoudit... A ještě si za vraždu nechat zaplatit..." povím, a kouknu se na výrazy ostatních.

To se ale přidá i poslední dívčina, která s námi čekala na Ninu uvnitř. Vypadá že už má něco za sebou, a nejspíš neměla moc jednoduchý život. Jestli její vlastní vinou či neštěstím, to se nedá odhadnout. Na její nabídku, i když není určená mě, se ovšem nemůžu neušklíbnout. "Jak okouzlující..." povím jen, a trochu zvědavě se kouknu na Bodhi, protože její odpověd mě skutečně zajímá.

To už se mezi nás ale tlačí další individuum, které je evidentně přesvědčené o své důležitosti. Jenom nad tím zavrtím pobaveně hlavou a nechám ho vybrat si jeho nový úkol. Kouknu na plakáty, kterých je teď o dva méně, a na ostatní. "Zeptal bych se Niny na Enid a Maevis a pak se rozhodl?" vezmu oba plakáty a kouknu se po ostatních, jestli se někdo bude chtít přidat, přičemž věnuji významnější pohled Axovi, jelikož s tím to na skupinu zatím vypadá nejlíp, a tak mě jeho názor zajímá nejvíc. Nicméně ani tónem, postavením, či výrazem se nebráním nikomu, a lze poznat že ta otázka skutečně mířila na všechny přítomné.