Monsters Hunters

Aleksander vošiel dnu a videl ako trojica bojovníkov sedí pri jednom stole a popíjajú pivo. Hlava vlkodlaka je položená vedľa na zemi a podlaha pod ňou sa špinila od vytekajúcich tekutín, ktoré v nej ešte ostali. Všetci traja otočili hlavy za otvárajúcimi sa dverami a premerali si Aleksandra od hlavy po päty. Ostatní, ktorí vošli za ním už neupútali žiadnu pozornosť. Bojovníci sa starali už len o svoje pivo a o plagát sériového vraha, ktorý mali teraz na stole. Preberali svoj ďalší plán.

Nina utierala pult od kvapiek piva, aby bol znova taký žiarivý a lesklý ako vždy. Aleksandrovi venovala široký úsmev, keď jej pochválil pivo.
"Ďakujem krásne, dáš si ešte jedno?"

Aleksander položil na pult trojicu plagátov a Nina si ich letmo pozrela. Vzala do rúk niekoľko pohárov a zatiaľ čo ich čapovala pivom, začala vysvetlovať.

"Enid Stroff, v meste je nová. Hneď po príchode sa zapísala do chrámu boha Umes. Je to boh dažďa, chrám vznikol po dlhotrvajúcom suchu pred desiatimi rokmi. Mnísi v ňom tvrdia, že obeta Umesovi zastavila sucho a priniesla dážď. Enid sa tam prihlásila ako nová kňažka novicka, dokonca si aj oholila hlavu. Ale teraz je už jasné, že jej nešlo o nič iné, ako o cenné artefakty, ktoré boli v chráme umiestnené. Mestská stráž nevyšetruje krádeže a preto sa hlavný kňaz obrátil na nás. Tvrdí, že tie artefakty musíme získať naspäť, inak bude naše mesto potrestané ďalším suchom bez kvapky vody. Nezaprší, jazerá vyschnú a také tie táraniny. Enid sa včera pokúsila predať artefakty u Maurica, vedie tu v meste čierny trh. Ponúka aj nocľahy na prespatie, pre všetkých čo sa nemôžu ubytovať v normálnom hotely. Maurice nám dal vedieť, že istú holohlavú kňažku má práve u seba ubytovanú. Na Maurica buďte dobrí, často nám pomáha vypátrať hľadaných ľudí. Enid by mala byť neozbrojená a podľa všetkého nemá žiadne špeciálne schopnosti, je to len odhodlaná zlodejka. Artefakty už zaobstará Maurice, vy musíte Enid priniesť do chrámu, kde si ju už preberú kňazi, alebo im doniesť jej hlavu."

Nina rozpráva tak rýchlo, že ani neviete, kedy sa stíha nadýchnuť. Ale hneď ako dokončila vetu začala hneď ďalšiu u Domidorovi.

"Domidor, veliteľ ťažkoodencov kráľovskej armády. Teraz už bývalý samozrejme. Bojoval v Kermskej bitke a velil útoku na Shimanovu zátoku. Bolo tam vtedy cez tri tisíc pirátov a banditov, žiadny sa odtiaľ nedostal živý. Domidor bol ten, ktorý zoťal hlavu kráľovi pirátov. A čo sa stalo, že je teraz jeho tvár u mňa na pulte? V jeho pokoji našli dievča. Príliš mladé na to, aby tam mohlo byť. Úchyl starý. Dvanásťročná Emma, dcéra z vlyvnej rodiny, neprehovorila ani slovo, keď ju zachránili, chúďa malé. Domidor bol zatknutý, ale nemal v pláne sa vzdať bez boja. Prebojoval sa cez desať stráži a ušiel do lesa. Cestou ale uniesol Emmu so sebou. Bohovia vedia prečo mu tak hrablo, ale pripisujú sa mu ďalšie únosy detí z okolitých vesnic. Dve ďalšie mladé dievčatá. Dalo nám zabrať ho vypátrať, ale podľa dostupných stop, je on aj dievčatá v starom loveckom dome v severných lesoch. Nie je ťažké to tam nájsť, ale Domidor je určite považovaný za nebezpečného. Odmenu vypísal sám generál, ktorý chce Domidora postaviť pred súd, alebo zahrabať hlinou."

Nina sa doslova vyžíva v tom, že môže toľko rozprávať, pretože v jej hlase počujete to nadšenie a radosť z vysvetlovania.

"Maevis Toranid, elfská obchodníčka, má obchodík s elixírmy, talismanmi a alchymistickými potrebami v južnej obchodníckej uličke. Za nami prišiel iný obchodník, ktorý má svoj obchod hneď cez ulicu. Obvinil Maevis, že predáva elixíry s čiernou mágiou a talismany zakázaných bohov. Konkrétne talisman, ktorý dokáže vyvolať mor, alebo taký, ktorý dokáže svojmu nositeľovi úplne popliesť hlavu až nakoniec ani nevie ako sa pije voda z pohára. Stráže v jej obchode nič nenašli, preto prišiel klient za nami. Praje si Maevis odstrániť z mesta. Zabiť, alebo prinútiť, aby sa sama odsťahovala aj so svojími pochybnými predmetmi. Maevis nemá žiadnu kriminálnu minulosť, od narodenia sa pohybuje v obchode a v alchýmií. O jej schopnostiach nemáme iné informácie, preto nemôžeme zaručiť, že nie je nebezpečná. Ale pravdepodobne nie je. Či už Meavis predáva nebezpečné veci, alebo nie, nie je to na nás, aby sme to rozhodli. Dostali sme zaplatené za jej odstránenie, tak sa o to postarajte chlapci ... a dievčatá."

Pivo, ktoré načapovala už stojí na bare a môžete sa ponúknuť.

První zakázka, část II.

"Budu jen rád." usměju se na Bodhi a kývnu, když řekne, že se chce též přidat.

Skřet přijde najednou s trochu jinou písničkou, a já si nejsem jist kam úplně ho zařadit, ale už teď lituju každého koho by si dvojice skřet a Evelyn vybrala za cíl. Nicméně od mládí se učím že člověk by měl být posuzován za své činy než za to odkud pochází, ale přece jen, nějakou úroveň bychom mít mohli. "Nu, obecně nejsem proti, ale rád bych věděl alespoň jak ti říkat, jestli spolu máme pracovat... " odpovím zelenokožci načež kývnu hlavou na Axe, když řekne, že jde se mnou. Pak se kouknu na Evelyn, než krátce nahlédnu za ní, do dvěří gildy.

"Zatraceně.. Tohle spíš vypadá jako nějakej vlkodlak.. Teda alespoň jeho hlava.. Dělit deset zlatých mezi pět lidí je teda pěkne na nic, a ani těch padesát není o moc lepších... Jenže jsem fakt nečekal že se nakonec všichni dáme dokupy.. Teda možná všichni... No, oni jsou sice zkušenější, ale jsou tři... A dali level čtyři? Takže nás pět by teoreticky mohlo zvládnout... " s tichým rezignovaným povzdechem strhnu rukou kde mám plakáty ještě Domidora, aniž bych to však nějak komentoval, a vydám se pomalu ke dveřím. "Tak se na to jdem podívat..."

Cestou se však ještě otočím k Evelyn. "Jediné co ti mohu já osobně slíbit je, že se budu ze všech sil snažit, aby se navzájem nikdo ve spánku nepodřezával... Asi to není to, co hledáš, ale jestli chceš, nevidím důvod proč by ses nemohla přidat tady..." povím jí s pokrčením ramen, ale s přátelským úsměvěm, než se vydám dovnitř.

Odložím dopitý korbel na stůl, a zamávám rukou s plakáty na Ninu, načež počkám až se k nám dostane. "Takhle dobře načepovaný pivo už jsem dlouho neměl. Každopádně teď nás čeká ta druhá část... Nakonec to vypadá že to buď riskneme ve třech a dvou, a nebo že nás bude pět, takže jsem vzal všechno co by nás asi tak mohlo zajímat... Pokud bys byla tak hodná, a řekla nám něco víc.. " usměju se na ní, a rozložím na pult Enid, Maevis, a Domidora.

Už jdeme lovit?!

Ta nová co přišla se mi moc nelíbila. Začichal jsem a snažil jsem se rozpoznat v té všehochuti co je zač, ale těch pachů tam bylo tolik, že se nedalo říct jestli spala spolu s prasaty někde nebo na nich jenom jezdila. To jsem nezjistil, ale ani to neplánuji zjišťovat. Už teď vím, že to moje oblíbenkyně nebude, podle jejího chování, ale ani jsem nepředpokládal, že by mi sednul každý. Její proslov jsem moc už potom neposlouchal a zaměřil se na svoje okolí, kde jsem viděl ty dva chlápky jak si dávají do těla v kruhu. To bude asi ten ring, o kterém mluvil Roderik. To odhaduju, protože jsem nikdy žádnej neviděl. Potom přijdou Ti tři a já je spíše ucítím než uvidím jako první. Krev! No, nutno říct, že by bylo dost smutný, kdybych je necítil podle pachu krve. Vypadali, že se v ní trošku koupali. Dobře jsem si je prohlížel, protože už jsem se naučil, že od zkušenějších bych se měl učit. Takže jsem zkoumal výzbroj, výstroj, pohyby. Všechno. Myslím, že po dnešku mi praskne hlava novými informacemi. Každopádně nám ukázali jednu věc. Nemá smysl tady moc spekulovat nad nějakými věcmi, protože pak někdo přijde a vezme Vám práci. Takže když se Alex natáhl a dva plakáty strhnul, tak jsem byl rád. Než jsem stihnul otevřít tlamu, tak se vyjádřila Bodhi i Skřet.

"Ax jít s Alex. Třeba nám dají obě. Můžeme obě."

Pokrčím rameny a ukážu na dva pergameny, které nyní drží v rukou Bodhi. Peníze, sláva. Z těhlech dvou pergamenů nekouká ani jedno, ale jak už tady zaznělo všechno tohle je jenom začátek cesty. Pokud se chceme dostat aspoň na úroveň těch, kteří tady prošli před chvílí, tak stejně musíme spolupracovat. Podle všeho oni s tím neměli problém, tak proč by jsme měli mít my.

"Skřet klidně s náma. Ax dělat se skřet dřív."

Pokrčím rameny a nechám ten výběr na ostatních, ale mě to rozhodně nevadí. Já jsem ten poslední, který bude někoho soudit podle toho, jaká je rasa nebo jeho minulost. Tu "Smradlavou" jsem ignoroval. Ona ignorovala mě, tak já jsem ignoroval jí.

Očuchávání

Sogu? Chce mi říkat Sogu. Naposledy mi takhle říkal můj mistr. A druhové ve zbrani. Ale ano, tahle milá a nepředpojatá dívenka mi může říkat, jak se jí zlíbí.

Jedou mi ještě myšlenky v hlavě a roztěkávají moje soustředění na to, co kdo venku říká. Jedno z toho ale cítím. Jsou to takové ty namachrované kecy. Každý se tu přetvařuje a dělá se bůhvíjak velkým a zkušeným dobrodruhem. Inu, já jsem coby lovec odměn nováček. Ale to neznamená, že nemusím být úspěšný.

Další, co mě znervózní, jsou přítomní služebně starší členové guildy. Dva se opodál mydlí v ringu. Zřejmě celé dny nedělají nic jiného, protože mají svaly jako melouny. Nejspíš ale nebudou mít nic v hlavě. To ten děda je zajímavější. Jeho oči, ty oči… Jestli je tu někdo výš než ten panák Rodrik, je to tenhle stařešina. Možná je to jeho otec. Co já vím? Sleduje nás, to je jisté. Možná se v duchu sází, kdo zařve první.

Pak si mezi námi proklestí cestu další drsňáci. Ork a dva chlápci. Táhnou hlavu nějakýho vlkodlaka nebo co. Hlavně, že není skřetí. To bych asi jen tak nerozdejchal. Jeden z nich si hned strhne z nástěnky další job. No potěš. Kolik si tak vydělá za den?

Alex a Bodhi se už taky rozhoupávají. Berou ty dvě, co si myslím, že by mohly souviset. Ax se nejspíš přidá ke svýmu pivnímu kámošovi. Ale šance by mohly bejt s každým členem party větší.

„Hele, já vím, že když se odměna rozdělí mezi nás pět, asi to nebude žádnej vejvar. Na druhou stranu bychom mohli mít větší šanci to zmáknout, když nás bude víc. Jeden může jistit zadní vchod, případně střechu a tak. Ještě teda ani nevíme, kde se můžou ty holky schovávat. Ale jestli mají bodyguardy, bude lepší jít na to ve skupině.

Na druhou stranu se nechci úplně vnucovat, jestli jste si padli do oka a skřety neberete, stačí říct. Taky nejsem žádnej vrah a rád bych jim dal šanci se obhájit, nebo taky napravit. Jak jsem ale koukal, častějc se sem nosí ty hlavy. Takže jestli tady Evelin se chce trhnout a musí splňovat podmínku skupiny, půjdu s ní a vezmu tu vraždu. Třeba to ani holka neudělala a neví, jak z toho.“

Nechám je vyjádřit. Nicméně jsem připravený při jakémkoli jejich otálení strhnout vývěsku s Melisou a jít dovnitř za Ninou.

Seznámení

A už se to začíná rozjíždět. První teorie o tom, co by kdyby. A mě se na tváři objeví úsměv mezitím co se svými slovy přispěchá ten zelený muž, Sog. A vlčí muž Ax. Každý má svůj názor a já jsem za ně ráda. Dřív než však stihnu cokoliv říct, kritickými slovy ke mě promluví ta dívka, jak se později představí jako Evelyn.

"Zlato je krásná věc, to popřít nemůžu. Ale jen sláva ti zajistí nesmrtelnost. A do té doby je potřeba si všeho náležitě užít. Ať už večer při poháru vína v dobré společnosti, pomoci jiným lidem či objetím neznámého." Zazubím se na ni a nemám ji za zlé její názor. "Bodhi." Přijmu její ruku.

Už už jsem se nadechovala k dalším slovům, že samozřejmě podílu z dopadení jakéhokoliv toho zločince se nezříkám, když se kolem protlačí ten vysoký, ramenatý muž. Když v tom se na mě zadívá a já svým pohledem neuhnu. Úsměv mu opětuji. "Děkuji vám milý pane. " Odpovím mu na jeho přání a ty jeho zuby... Zdají se mi podivné. "Jen mě překvapuje, že mě nepoznáváte." Prohodím ještě. Přece jen, on i jeho kumpáni vypadají zkušeně a tak mě to jen trochu zarazilo. Hned se ale začnu věnovat vznikajícímu uskupení a právě promluvícímu Alexovi.

"Skvělá volba." Promluvím k Alexovi když vezme do rukou ty dvě odměny které vybere. "Dovol mi se k tobě přidat a nebudeš litovat." Zašvitořím vesele. "A pokud bys byl zvědav, ráda svými činy dokážu své umění."

První zakázka

S pousmáním si převezmu korbely od Niny. "Doufejme že tedy přežiju tak dlouho, abych se toho dočkal." mrknu na ní, a vyrazím ven.

Φ

Pobaveně a trochu s obdivem sleduju jak si Ax vodopáduje pivo do tlamy, což si zaslouží uznalé pokývání hlavou. Dřív než mi však stihne odpovědět, přidá se do diskuse bělovlasá dívčina, která se představí jako Bodhi. "Sláva.. Zdá se že každý má svůj vlastní důvod proč se přidal." napadne mě a kývnu jí na pozdrav. "Alex... A i když stím souhlasím, tak jsem si jist že i slavní lidé museli někde začít." pousměju se, a stočím pohled k novému příchozímu.

Narozdíl od knola, tohohle poznávám. Skřet... I když se snažím rovnou ho neodsoudit, jelikož doposud jsem poznal pouze jednoho dalšího skřeta, jde to těžce. Obzvlášť proto že ten kterého znám je slušnej hajzl. "Půjčovat peníze lidem co nemají jinou možnost a pak chtít neskutečný částky zpátky.." jenže to že ho ještě nikdo nepodříznul znamená že skutečně nějakej užitek má. "Protože kdyby i on šel ze hry, kam by chodili lidi potom?"

Odpoutám se od té myšlenky a kouknu se opět na plakáty. "Tahle mi moc jako chladnokrevnej vrah nepřipadá... Spíš jako holka kterou proti její vůli zasnoubili s nějakým starochem a nevěděla jak z toho pryč.." zamyslím se, ale nakonec jenom pokrčím rameny. ""Každopádně možností můžeme vymyslet stovku, ale přijde mi to zbytečný, když se stačí zeptat Niny."

Do diskuse se opět vloží i Ax, a já jsem rád, když nejen souhlasí, ale dokonce myslí na to podobné co já. "Zdá se že mu v rozmluvě víc překáží samotná slova než jeho mozek.... A nebo já mám myšlení na úrovni knola.. I když kdo ví, třeba jsou ve skutečnosti knolové velcí myslitelé." uchlácholím se na konec.

Zatím to vypadá docela slibně ale je tu jedna věc na kterou narazil náš skřetí společník, která by ostatním mohla velice změnit jak se na mě budou tvářit. Znova se kouknu na plakáty, než se napiju. "Nicméně já bych ty, co vypadají že půjdou přivést živí, skutečně rád živé přivedl... Nevím jestli například prodej amuletů je něco, co by člověka mělo stát život, ale rozhodně se necítím jako někdo kdo to měl rozsoudit... A ještě si za vraždu nechat zaplatit..." povím, a kouknu se na výrazy ostatních.

To se ale přidá i poslední dívčina, která s námi čekala na Ninu uvnitř. Vypadá že už má něco za sebou, a nejspíš neměla moc jednoduchý život. Jestli její vlastní vinou či neštěstím, to se nedá odhadnout. Na její nabídku, i když není určená mě, se ovšem nemůžu neušklíbnout. "Jak okouzlující..." povím jen, a trochu zvědavě se kouknu na Bodhi, protože její odpověd mě skutečně zajímá.

To už se mezi nás ale tlačí další individuum, které je evidentně přesvědčené o své důležitosti. Jenom nad tím zavrtím pobaveně hlavou a nechám ho vybrat si jeho nový úkol. Kouknu na plakáty, kterých je teď o dva méně, a na ostatní. "Zeptal bych se Niny na Enid a Maevis a pak se rozhodl?" vezmu oba plakáty a kouknu se po ostatních, jestli se někdo bude chtít přidat, přičemž věnuji významnější pohled Axovi, jelikož s tím to na skupinu zatím vypadá nejlíp, a tak mě jeho názor zajímá nejvíc. Nicméně ani tónem, postavením, či výrazem se nebráním nikomu, a lze poznat že ta otázka skutečně mířila na všechny přítomné.

GUILDA MONSTERS HUNTERS (#2)

Stáli ste vonku pred tabuľou a dohadovali sa na zoskupení a vybratí cieľov. Až teraz ste si mohli lepšie obzrieť okolie Guild Housu. Nachádzate sa približne tak v strede hlavného mesta, ale Guild House je oplotený zo všetkých strán dosť vysokou zdí. Mohli ste si aj všimnúť že v jednom rohu, sedí na drevenej lavičke starý muž v plášti. V ruke má veľkú cigaru, z ktorej stúpa dym a bez pohnutia vás sleduje. Jeho oči sú zvláštne, ale aj keď mu pohľad niekto oplatí, neuhne a ďalej vás sleduje. Potiahne si z cigary, vypustí hustý dym a nespustí z vás oči.



V malom ringu, ktorý je vonku vybudovaný, ohraničený tromi lanami sa práve mlátia dvaja bojovníci. Očividne ide len o sparing, nemlátia sa silno, ale dávajú si dobre do tela. Nič zaujímavé na nich ale nie je.





V tom sa otvorila brána a do areálu guildy vošli traja muži, ktorý sa o niečom bavili. Boli to dvaja ľudia a jeden ork. Všetci traja boli špinavý a oblečenie mali od krvi. Očividne sa vrátili z boja.







Ork niesol v ruke useknutú hlavu nejakej príšery. Držal ju za vlasy a pohumpávala sa mu v ruke.


Keď vášu skupinku uvideli stáť pred dverami do Guild Housu, tak sa prestali rozprávať a obzerali si vás, zatiaľ čo kráčali smerom k vám.
Muž s dlhým mečom utrúsil poznámku svojím dvom kumpánom, ale mohli ste to počuť aj vy.
"Čerstvé mäso do mlynčeka."

On aj Ork si to namierili priamo do dverí a ďalej si vás nevšímali. Ako vošli dnu, hneď ste počuli Ninu ako na nich kričí.
"Ale no tááák chlapci, koľko krát vám mám hovoriť, aby ste mi tie hlavy nenosili dnu, pozrite ešte z nej kvapká krv, alebo čo je to za lepkavý hnus. Musím to potom čistiť! .... Ah .... ale no dobre, dáte si pivo? Zavolám Rodrika, že ste tu. A som fakt rada, že ste sa vrátili v poriadku. To bol level štyri že? Dal vám zabrať? Chcem počuť všetky podrobnosti!"
Dvere sa pomaly zavreli a vy ste si všimli, že muž s dlhými vlasmi sa cez vás snaží pretlačiť.
"S dovolením ... ďakujem ... len sa pretlačím ... vďaka ..."

Pretlačil sa k tabuli, načiahol sa a strhol jeden z plagátov. V rukách mal Sigurda Brodericka, sériového vraha.
"Level 4? On? Hmm to môže byť sranda." Povedal si sám pre seba a potom sa začal pretláčať k dverám.
"Prajem vám všetkým príjemný lov a ..." Práve prechádzal okolo Bodhi a zadíval sa jej do očí. Bol o hlavu vyšší ako ona a mal mohutné ramená. Na sekundu stíchol, keď sa jej díval hlboko do očí a potom dopovedal s malým úsmevom.
"a vráťte sa s hlavou v rukách. Ako sa u nás hovorí." Usmial sa na Bodhi a ona si mohla všimnúť, že mal o niečo dlhšie tesáky, ako by sa na človeka patrilo. Potom sa vybral k dverám, aby si doprial odpočinok po love.

GUILDA MONSTERS HUNTERS

Keď Ax pristúpil k pultu, za ktorým stála Nina, musel sa pozerať smerom dole. Nina mala tak 140 centimetrov podľa vášho odhadu.
Usmievala sa na Axa úprimne, bez jedinej známky toho, že by jej prekážal jeho vzhľad. Na poznámku o samici sa zachichotala.
"Hi hi hi, ďakujem, vitaj u nás Ax. Dúfam, že sa ti bude dariť."
Zapísala si jeho údaje a potom už skočila pohľadom na ďalšieho v rade.

Alex sa predstavoval a Nina naňho pozerala s rovnakým úsmevom a dokonca aj s malou iskrou v usmievajúcich sa očiach. Samozrejme, keď Alex zasrandoval o samici napodobňovaním Axa, tak Nina vyprskla od smiechu a znova sa začala chichtať. Potom zovrela ústa ako sa len dalo, aby ovládla smiech.
"Prestaň, ja sa tu snažím seriózne pracovať!" Napodobnila nahnevaný hlas, ale veľmi jej to nešlo. Chytila dva poháre a jedným pohybom ich obe naraz načapovala. Netrvalo to ani tri sekundy a pivo bolo na stole. Dokonalo načapované s hustou penou. Ani nie veľkou, ani malou. Presne tak, aby pivo pod penou nezvetralo, ale ani aby mal Alex pocit, že dostal viac peny ako piva.
"Nech sa páči Aleksander a držím palce s hľadaním samice, taký fešák ako ty nemá určite o dievčatá nouzi. Hihi. A ďakujem, že Axovi odnesieš pivo, ja som mu ho úplne zabudla ponúknuť pri tomto zhone."

Na rad prišla Bodhi a Nina vzala do rúk nový papier s údajmi na vyplnenie. Široký úsmev hodila aj na Bodhi a pozorne počúvala.
"Ooooh, jasné že budem hľadať medzi chlapcami, vieš si predstaviť ako by ma mama hnala lopatou, keby som prišla domov s holkou? Ona nehovorí o ničom inom, len o tom ako chce vnúčatá a veľkú rodinu. Bohužial aj láska ide bokom, keď sa jej do cesty postaví moja mama s lopatou v ruke to mi ver. Pivko?" Opýtala sa Nina a ak Bodhi chcela, tak aj ona odišla s pohárom studeného piva.

Pri pulte teraz stojí Sog-Aarth a zabručal na Ninu svoje meno. Nina sa aj naňho usmieva a pozerá naňho, ako by ani nebol inej rasy, alebo nepôsobil desivo.
"Jasné stačí to! Môžem ťa volať len Sog? Pivko? Ty určite vypiješ hrozne veľa piva. Mali sme tu skřeta už a ten to do seba lial na sudy. Vieš čo, budeš mať u mňa pár pív zdarma na účet podniku, pretože si fešák. Áno. Tak tu to je." Sog-Aarth ani nestihol mrknúť a už na pulte stálo pivo, ktorému po stene pohára tiekla hustá pena priamo na bar.

Evelyn pristúpila k usmievavej Nine a spustila o dosť menej priateľskú reč. Nina sa zatvárila omluvne, zošpúlila pery a nahodila smutné oči.
Potom zdvihla papier s dotazníkom a obratila ho tak, aby Evelyn videla čo tam je. Od hora nadol boli desiatky riadkov, ktoré sa mali vyplniť. Všetky možné informácie o schopnostiach, vedomostiach, rodine, historii, výzbroji, posledné zamestnanie, kriminálna minulosť, alebo aj kontaktnú osobu, ktorú treba informovať v prípade najhoršieho. Proste všetko možné a tak Nina tváriac sa previnilo povedala.
"Ja viem, je to otras, ale snažím sa vám to skrátiť ako sa len dá. Vedenie si vyžaduje všetky tieto ... kecy, ale s tým vás nechcem zdržiavať, ja to potom večer pred spaním ešte vyplním všetko sama, najlepšie ako sa len dá. V podstate je to len formalita a tak vás tým nechcem zdržiavať. Dá si moja bohyňa pivko?"
Nine sa vrátil široký úsmev na tvár a už podávala na pult pivko pre Evelyn.

Zlato a sláva

Život opravdu nestojí za moc, pokud se musíte neustále ohlížet zda se vám právě někdo nepokouší vrazit kudlu do zad, nebo vám do hrdla udělat nový otvor na dýchání, zatím co vy -plavíce se říší snů- nemáte jediné ponětí o tom, která z vašich předchozích omylů se vám právě pokouší zajistit expresní setkání s bohy. Mnozí by dokonce mohli říct, že moje proříznutá huba, a neurvalost jež nemá obdoby, těmto obavám upalují napřed jako stádo splašených koní. Jsem si naprosto vědomá toho, že jednou to budu já, kdo bude s překvapeným výrazem ve tváři zírat do očí někoho, kdo se nechal zlákat měšcem zlaťáků za to, že mně sprovodí z tohoto světa. Konec konců, kdybych nevzala nohy na ramena když byl čas, asi bych se teď už dávno válela zkroucená v nějaké jámě, mezi stovkou dalších mrtvol. Hlavou se mi honí myšlenky na to, zda je toto opravdu ta správná volba v mém životě. Můj ultimátní cíl je však stále ještě daleko mimo můj dosah, a ať už chci nebo ne, jídlo se mi do žaludku samo od sebe nedostane. Navíc to ještě včera nad korbelem piva znělo jako ideální příležitost pro někoho jako jsem já, a byť už to teď není tak zářivě jasné jako tomu bylo, příliš možností mi nezbývá. S nově nalezeným přesvědčením tak hlavním vstupem vklouznu do budovy gildy, kde už se nachází několik dalších zájemců o odměny za skalpy kriminálníků. Uvnitř to na první pohled připomíná lokál takový jako najdete asi v každém městě, jen... čisté? Bylo tu takové čisto, že se mi z toho dělalo až trochu šoufl. Žádné dva dny staré zvratky na podlaze, žádná zaschlá krev na stěnách, a dokonce ani žádné plivance. Skoro jako by si to říkalo o to abych jim tady jeden nechala. Nakonec však svou jistě velmi zábavnou pohnutku zavrhnu. Mezi vším tím čistem a ostatními čekajícími si tu připadám jako ta největší špína právě já. Z části tomu tak i je, neboť jsem tohle ráno ještě tvrdla v cele za rvačku kterou jsem předchozí večer rozpoutala v nedalekém lokále. Tedy aspoň tak se to dostalo k uším strážných. Na mou pravou půlku to opravdu nebyla moje vina, ale pokud jste na mol, tak se těžko něco vysvětluje, a něco mi říká že to neznělo úplně důvěryhodně. Důležité je že jsem se už pár dní nemyla. Moje hadry vypadají jako bych pomáhala hrobníkovi kopat hroby, a z mého svršku se při bližším přičichnutí line železitý smrad krve jako se line vůně čerstvého chleba z pekárny. Mé nikam nesměřující dumání přerušila až dívka poskakující za pultem jako nějaký gnomský šašek. Z huby jí slova frkaly tak rychle že by si jeden myslel že dostane za každé slovo zaplacený zlaťák, ale nutno jí uznat, že přes svou velmi otravnou osobnost dokáže vytvořit v celku poutavou atmosféru. Tak poutavou, že jsem ztratila nit, a naprosto jsem zapomněla, o čem jsem to vlastně přemýšlela, než začal blekotat ten malý postrach. Nu alespoň jsem se řádně porozhlédna po ostatních, kteří tu stejně tak jako já čekali na to až budou moct vyrazit někoho stáhnout z kůže. Obrazně samozřejmě. Nacházela se tu prazvláštní směsice individuí, která by se asi v takovémhle podniku dala čekat. Nikdo z nich nijak zvlášť neupoutal mou pozornost, možná až na toho skřeta, který se v tomto. Nechci nikoho soudit, ale umí vůbec číst lidskou? Umí vůbec MLUVIT lidskou? No co už. Než se vůbec dostanu k detailnímu rozboru toho jak tu vlastně většina z nich nemá vůbec co dělat, místností se rozezní mužský hlas, který si plně získá mou pozornost. Celá ta jeho průpovídka je jenom bagáž prázdných slov jako by ho ani nezajímalo že tu všichni stojíme. Nejsem za všech bohů schopná přijít na to co to je, ale něco mi na něm nevoní. Jak rychle však začal, tak rychle i Rodrik se svou vysvětlivkou skončil, a velmi rychle se zase otočil na patě, a zanechal nás s tou ukecanou za pultem, která se podle jeho jmenuje Nina. Z celého jeho proslovu mně asi nejvíce zklamal fakt, že zakázky nemůžeme plnit o samotě, což je podle mně absolutní hloupost, ale já tu pravidla nevymýšlím, a tak mi asi nezbude nic jiného než se přizpůsobit, byť je to pro mně asi stejně tak příjemné jako strkat si zrezlé hřeby pod nehty. S notnou dávkou otrávenosti se tak zařadím za ostatní, a s nastraženýma ušima si krátím čas posloucháním cizích jmen, ras a věků, ne že by mi to celé k něčemu bylo, ale pro všechnu tu etiketu bude nejspíše dobré když si budu moct přiřadit tváře ke jménům. Po úmorném čekání, a několika zatlučených myšlenkách na to že bych možná přeci jen měla z téhle frašky vypadnout, konečně přišla řada i na mně. S nonšalantně zvědavým pohledem si prohlédnu Ninu, která mi stojí naproti, a uštědřím jí odevzdané odfrknutí. "Evelyn." pronesu monotónně, nehnutě sledujíc Ninu jako bych se jí snad snažila vypálit do díru do hlavy. "K čemu vám je můj věk mi naprosto uniká, ale hádám že mi je tak zhruba pětadvacet." pokračuji, přičemž si samozřejmě neodpustím podotknout absurditu zapisování něčího věku. "Pokud vím tak jsem člověk. A nebo bych mohla být bůh? Kdo ví..." sarkastický tón v hlase je jednoznačný, a kdyby tu nebylo tolik přihlížejících, asi bych jí i ukázala jak moc mi trhá prdel fakt že je mi absolutně jedno co jí vlastně řeknu. Podle mého by jí mělo bát jedno co tam napíše, dokud jí někdo bude nosit padouchy, ať už je to člověk, bůh a nebo faun. Nakonec  se na ní usměji, a s poplácáním na pult se odeberu hlavním vstupem ven k nástěnce s plakáty. Vlastně už když jsem přicházela, moje oko upoutal plakát zmiňující jakous Melisu Croftovou. Ano, odměna byla sice patetická, ale vzhledem k tomu, že momentálně nemám ano floka a už čtyři dny jsem pořádně nejedla, nějaké narychlo vydělané zlaťáky jsou přesně to co potřebuji. Tedy to a koupel. Navíc to vypadalo jako poměrně jednoduchá práce. Sama Melisa nevypadala jako nějaký otrlý zabiják, tudíž bych jí měla být schopná zneškodnit bez jakýchkoliv větších překážek. Chudák holka se pravděpodobně beztak někde klepe, a jen čeká až jí nějaká zpropadená duše udá. Rozhodnutá vybrat si právě její hlavu se bez otálení natáhnu pro její plakát. Nemůžu si samozřejmě nevšimnout bandy která postává před nástěnkou, a zjevně se nemůže ani řádně dohodnout na tom koho že to vlastně chtějí chytit. Vzpomenu si na jedno z Rodrikových pravidel, které nás nutí pracovat ve skupinách. "Velkou slávu? Pfftt... Slávu..." neodpustím si rýpnout do bělovlasé dívky, a věnuji jí kritický pohled. "Všechno co ti tahle práce nabídne, je kupa zlata, a nakonec kudla do zad, až se někdo rozhodne, že si s tebou nechce dělit odměnu." sdělím jí a okem střelím po skřetovi. "Jsem ochotná udělat ti lákavou nabídku." pokračuji, a ramenem se opřu o nástěnku, zatímco naprosto ignoruji ostatní. "Uděláme jeden společně. Na zkoušku." zamávám jí na důraz před obličejem právě plakátem Melisy. "Pokud to půjde tak jako si já představuji že to půjde, stanou se z nás partneři. Každou práci spolu, půl na půl, žádný sračky kolem. A nakonec se možná dočkáš i svý slávy. Ode mně podrazy čekat nemusíš. Upřímnost je něco čím se řídím celý život, takže ti dřív vyrazím zuby než abych te ve spánku podřízla." svou nabídku nechám chvíli viset ve vzduchu, a s zdvihnutým obočím si tu bělovlásku prohlížím. Čím déle si jí prohlížím, tím více zjišťuji jsme si až podivně podobné. Vysoké jsem takřka stejně, stavbou těla jakbysmet, až by jeden řekl že jsme si snad příbuzné. "Evelyn." vypustím ze sebe nakonec. S levicí laxně položenou na dýce upnuté u mého pasu se na ni usměji, a nastavím jí pravici, doufaje v pozitivní ohlas na mou štědrou nabídku.

Už se to houfuje!

Z mé snahy o vyluštění těch klikyháků na pergamenech mě vyruší blonďatý mladík a podává mi korbel s pivem, který samozřejmě přijmu.

"Dík. Ax."

Nebudu říkat, že korbel je úplně ideální věc, ze které bych chtěl pít. Můj čumák na to není moc uzpůsobený a tak je to trošku alchymie, ale už se mezi zdejšími pohybuju dlouho a tak jsem si našel svůj styl na to jak pít. Prostě otevřu tlamu a liju to tam ze shora. Světe div se, ono to opravdu funguje. Takže vyprázdním půlku korbelu na žízeň a začnu se zase věnovat Alexovi a jeho vybírání prvního kontraktu.

"Souhlas. Prvně poznat."

Víc toho, ale neřeknu protože se nám to tu začne plnit. Prvně ta mladá samice, žena. Už si na to musím zvyknout o nich přemýšlet takhle, ale stále mám svoje zažité označení a to prostě z hlavy nechce a nechce. Takže prostě samice. Proti Nině rozhodně vyvinutější a to pozná i někdo cizího druhu jako já a pak ten skřet. Toho taky poznám. S pár jsem už bojoval po boku i proti. Hajzlíci, ale moc nevydrželi. Začnou rozebírat koho si vzít a zvolit a já radši dopiju ten korbel od Alexe.

"Když mít úroveň. Tak guilda vědět co být zač a kde být ne? Tak já pochopit. Magii nerad. Radši lovit vrah. Alex mít pravdu. Prvně seznámit a potom vzít víc nebo těžší úkol. My neznat."

Když mluvím, tak ta mluva je štěkavá a úsečná. Díky ní mě často podceňují a berou jako méně inteligentního, což se opravdu často hodí. Podíval sem se do korbele a přesvědčil se, že je prázdný. Nakrčil jsem pysky a nechal ostatní ať rozebírají naše šance něco ulovit. Vlastně my jsme nemuseli jít v takhle velké skupině, ale zatím se mi nejvíc líbil Alex. Mluvil rozumně a donesl mi pivo. Ač teda ten skřet taky nemluvil špatně. Tam je vidět nějaká životní zkušenost, ale těžko se mi odhaduje věk.