Noční děs, obřad, okultismus … či co to je

Jsem relativně teple oblečená, ale chlad cítím. Hlavně když se vydýchávám z té cesty tmavým lesem. V hlavě mám zmatek, bolest, jsem jak zmámená, když koukám na ten výjev. A najednou se mi nedostává hlasu, dechu ….

„Kurva!“ Vyjede mi najednou z hrdla. Co se to tu děje, pomyslím si v duchu a rázem se proberu z toho opojení z chatky.
Jak se proberu, vykřiknu, tak i popadnu dech a hnu se blíž. Ani si nevšimnu, že jsem rozkopla nějaké svíčky. Jak taky, když jsem jak zhypnotizovaná tím výjevem.
„Do prdele, kurva!“ Vykřiknu, když se najednou sveze Alenka na zem a opodál Michal zasténá.

Zas jsem jak opařená. Tak sem se vytratili, pěkně si užít ….. toto ale není pěkné, přemýšlím.
A opět se trochu proberu, přiběhnu k Alence, která je skoro nahá, jen v roztrhané košilce. Kleknu si k ní a dívám se jak na tom je, jestli dýchá, jestli je v pořádku.
„Alenko, co se stalo“ ptám se spíše šeptem, když cítím, že je živá. Cítím, jak je studená, beru ji do náručí, tisknu její nahé tělo k sobě, zahřívám jí, cítím její tep, pomalá dech a skrz slzy si prohlížím její nádherné tvary, tělo.

„Ty jsi mě volala? Jsem tady, bude dobře“ zase šeptám a tisknu jí k sobě. Při tom po očku koukám na Michala, jestli se hýbe, mluví, co dělá, jestli je taky v pořádku.