Ráno jako každé jiné. Vstát, nachystat se do práce, lehká snídaně, umýt se a rychle na šalinu. Vyběhnu z bytovky za periodického klapání podpatků mířím na zastávku na Skácelova. Podpatky nosím většinu času. Vynahrazuje mi to chybějící výšku a tak nějak se cítím líp. Stále se na většinu lidí koukám vzhůru, ale aspoň si nemusím vykroucet krk. A i místo na bydlení to není úplně špatné. Vždycky se pohybuju tak nějak proti hlavnímu proudu. Ráno do práce jezdím opačným směrem než většina studentů navštěvující VUTčko nacházející se jen o pár zastávek dál na konečné, a odpoledne když se většina vrací že školy domů, já jedu opět opačným směrem.

Od počátku mi však bylo jasné, že dnešní den bude náročný. Věděla jsem, že v noci tu pařil místní politický chlív. Vždycky to bylo stejně. Alespoň podle kolegyň, které tu už nějakou dobu pracují. Vagabundi absolutně lhostejní k jakémukoliv památkovému dědictví. Úklid po nich je prý vždycky prakticky celodenní dřina. To jsem, ale netušila, jak moc vážné to dneska opravdu bude.

První pohled mi jen potvrdil, kolik škody tu zase napáchali, ale až když jsem zahlédla tu spoušť, pentagram... krev? Co se tady proboha dělo? Jen z toho výhledu mi naskakovala husí kůže. Jsem zvyklá na ledacos, navíc na Larpech se podobné výjevy občas objevují a organizátoři si na takovýchto místech dávají obzvláště záležet.
A já osobně mám ráda na těchto akcích podobnou tématiku, ale toto... z tohoto mě mrazí jako nikdy dřív...
Tehdy mě vyhodí policista. Popravdě mi to nevadí, ráda se odtamtud dostanu, ale ten výjev se mi vážně nelíbí.

Nemůžu si pomoct, ale toto si nemůžu nechat pro sebe. Když jsem venku napadne mě, že znám jednu osobu, kterou by to mohlo zajímat... je to právě taky jedna z těch "ujetých" hráček na larpech.

Docela mi trvá, než si sesumírovat, co vlastně ji chci napsat, aby si nemyslela, že jsem se úplně zbláznila...

Ahoj Aleno, chtěla jsem tě poprosit o pomoc. Něco se stalo u mě v práci... nějaké zvrácené rituály a... já nevím. Je to tam divné... je tu teď policie, ale oni nebudou vědět... ale ty se těmito věcmi zabýváš, ne? Mohla by ses na to přijet podívat? Dám vědět, jak by to bylo možné...
Míša

Pak se půjdu poptat, jestli někdo něco neví. Kdy to budeme moct začít uklízet a tak.

2. Pláč Pellica

Le mie prigioni - v kasematech pevnosti Špilberk se ozývaly skřeky. Téměř opičí skřeky, výkřiky, rány a ... smích. Ano smích, ženský smích. Byť se hluk rozléhal celým podzemím ostraha hradu Špilberk byla zalezlá ve své centrále vedle bistra Babinský a dělala, že na hradě není nikdo z nich.
Navíc na příkaz ředitele muzea Zbyňka Šmorce, karierního šplhouna a podržtašky ODS s žaborybým ksichtem co dostal ředitelování v muzeu, jednak jako trafiku a jednak, aby ho odklidili do ustraní po průserech s privatizováním bytů a jeho korupcí prolezlého angažmá ve Valticích, dostali chlapi z ostrahy rozkaz vypnout veškeré vnitřní kamery. Mohli hlídat tedy jen venek a okolí hradu, včetně parku.
Nemohli tušit tedy co se v kasematech děje.
Neviděli primátorku města Brna Markétu Kaňkovou, kterak je připoutaná do housliček a s nosem plným kokainu nastavuje všechny svoje otvory v plen svým koaličním partnerům z KDU-ČSL, zatím co koaliční kolegyně Karin Protivínská z ANO ji vylizuje kokain z její mušličky stavěné nejen pro modré ptáčky.

Výskání a halekání se zintenzivňovalo a koaliční swingers párty v kasematech dosahovala svého vrcholu. Ostatně jako Markéta Kaňková, která se zrovna zuřivě narážela na obrovské černé dildo připevněné na repliku skřipce o kterém by člověk řekl, že se do tak subtilní političky nemůže nikdy vejít. Politici jsou však zjevně jiný živočišný druh a zatím co rajtovala na svém obrovském černém kolíku, její náměstek Robert Pernd ji poctivě a hluboko pucoval anál. V puse nádobíčko dalšího z lidovců a nos plný povzbuzovadla z Kolumbie. Když dosáhla svého primátorského orgasmu zazněla Špilberkem rána jako z těžkých 30 a 36liberních děl nazvaných „Kočka“ a „Myš“, které přitáhli Švédové k obléhání Brna v 1645. Svět se zastavil a vše ztmavlo.

-------------

V novinách Rovnost se po dvou dnech objevila zpráva, "Další potyčka politiků na Špilberku. Robert Perndl bezestopy zmizel."

Míša Chromá, když přišla ve čtvrtek ráno do práce v kasematech objevila hrozný nepořádek, krev a hřeby ve tvaru pentagramu v jednom traktu kasemat.
Hned poté ji od tam vyhnali chlapy od zásahovky městské policie zvané Jožani. Přesto však bylo jasné, že se tu stalo něco ne moc pěkného. Popravdě v posledních týdnech tu občas bylo slýchat něco no ... nenormálního, ale kasematy jsou plné lidského utrpení a atmosféra tu je prostě tíživá a k tomu hlasy a zvuky prostě patří. Ale tohle je úplně jiné. Už jak viděla pentagram ji ztěžklo srdce a pocítila temnotu, velmi silnou záštiplnou temnotu.
Tenhle pocit nebyl normální a bylo potřeba se někomu svěřit. Naštěstí z předchozích Larpů a komunity se lehce znala s Alenou Volnou, která pracovala snad na sociální antropologii nebo něčem podobném a o tyhle věci se zajímala. Určitě by bylo dobré to s ní probrat.