Hájenka v Knížáku

Alča, Lucka, Michal

Cesta byla vcelku v pohodě. Vlakem jste se z Hlaváku dostali přes Hrušovany u Brna do Židlochovic a tam na vás čekala dvě auta. Jeden Hilux lesů ČR a jedna dodávka pro devět lidí. Hilux řídil nějaký lesák, co se vám představil jako Michal Chrudil, dodávku řídil doc. Peterka. Nutno říci, že jeho řízení nebylo příliš příjemné, přednášení mu šlo zjevně lépe.
Venku foukal ledový vítr, který v jihomoravských rovinách nesl ledové krystalky a ty se zabodávali do prokřehlé kůže jako jehličky. Tady na jihu prostě foukalo pořád, snad jako někde na stepích. No vlastně, podle toho co říkali na škole tohle jsou vlastně zbytky stepí. Území Moravy je nejzápadnější místo kam se dostali Skythové, nejzápadnější místo, kde se tradičně hraje na cimbál a kousek odsud je přímo území, které se nazývá Pouzdřanská step.

Ted vás však zajímalo jak se rychle před tímto větrem ukrýt. Auta zastavila před poměrně velkou chatkou tak pro 20-30 lidí, tedy když se trochu zmáčknou. Prostá, praktická klasická lesácká chata bez nějakých "pentliček". Co však bylo úžasné, byla vytopená. Očekávali jste známou vymrzlou ledárnu a ejhle otevřeli jste dveře a z ledového sevření zimy na vás dýchlo teplo a vůně spalovaného tvrdého bukového dřeva.
Michal, který vás dovezl a měl to patrně na svědomí se jen usmíval. I když vnitřně to bylo pro něj trochu zklamání chlapy z práce mu slibovali autobus mladých a rozdováděných kočiček a místo toho tu bylo 14 studentů doktorant a docent, 3 studentky a dvě doktorandky a další 2 ženské, které patrně byly přítelkyněmi těch studentíků, takže zas taková hitparáda to nebyla.
No vybrat by se asi i dalo, ale při těch počtech to nevypadalo úplně fajn.
Když se studenti a ostatní vybalovali otočil se doc. Peterka na Michala:

"Pane Chrudil, vydáte se večer s námi na pozorování kolonie havranů?"

Pro Peterku to byla opravdu vzácná příležitost, on nebydlel v Židlochovicích, kde se místní vždy nepříjemně ošívali, když jim nad hlavou letělo to obrovské hejno černých ptáků a oni se museli obával, jestli je ty černí létající potkani neposerou. Po vybalení a oblečení, kluci ještě naložili do kamen velká polena, aby se udrželo teplo do návratu a Peterka všem rozlil po panáku.

"Děcka to je místní marhulovica, na podniku pěstujeme meruňky a pak pan Fröhlich z toho pálí tuto úžasnou tekutinu plnou tepla a slunce. Eště do druhé nohy a jdeme. Zbytek až se vrátíme. Máme tu i demijon výborného Vlašského ryzlinku. Jak víte je to odrůda, která se pěstuje téměř výlučně na území bývalé Rakouskouherské monarchie a tady je nejlepší."

Po pořádných dvou panácích jste vyrazili. Vítr u hájenky směrem na Nivu stále ještě silně hučel, ale jak jste postupovali do lesa směrem k řece Svratce, kde byla oblast známá jako Nosislavská zátočina, což měl být původní prastarý lužní les, jako by se ztišoval. Po další chvíli vás v nose začalo šimrat vlhké ptačí peří. Postupně jste se blížili k zátočině a koloniím. Bylo ticho. Tíživé, ledové a dusivé ticho.
Peterka jen ukazoval na stromy. Ani on nic neříkal jako by ztratil řeč. Na stromech všude kolem vás, v šeru osvětleným jen srpkem měsíce, byly v řadách na větvích natěsnány snad tisíce černých havranů. Dívali se na vás. I temnou noci se prodral jejich krhavý pohled. Jako by vás pařáty drápaly po duši. Všichni jste se cítili stísněně.

"Krá, Krá!"

Ozvalo se do ticha najednou hlasitě a tisíce havranů zašustili křídly, jiní si poposedli.

"Kurva do piče! Málem jsem se posral!"

Ozvalo se od jednoho z kluků, všichni byli nervózní. Staré vrby, topoly i buky a duby porostlé jmelím a svlačci nad tím vším se najednou jako by hrbili a přibližovali více k vám.

"Pane kolego prosím slušné jsou tu dámy! Ale chápu je to fascinující, vypadá to úchvatně a tajemně."

Řekl Peterka, ale i jeho hlas zněl zabarveně a bylo vidět, že i když ho to vše fascinuje a už tu byl několikrát, že má vnitřní obavy a strach. Pohyboval se obezřetně tiše a opatrně jako by nechtěl narušit nejen klid ptáků, ale i lesa jako takového. Pak se jeden vznesl a zlostně, varovně zakrákal. Byl jen jeden, ale přesto jste všichni sebou trhli. Prostě jste věděli, že to je varování. I Peterka, který vypadla klidně zavelel k ústupu.

"Tak kolegové a kolegyně je čas se vrátit na chatce vám povykládám více o téhle kolonii a hnízdění havranů."

Řekl jaksi automaticky šeptem a pak jste se vypravili zpět na chatku. I když jste si to neuvědomovali mohli jste být venku aspoň tři hodiny. Kamna naštěstí nevyhasla a když se přidalo drobné dřevo hned se rozhořela. Potřebovali jste teplo, byli jste rozklepaní a to nejen zimou. Až na chatě jste si uvědomili, že po cestě od zátočiny zase začalo foukat a u chaty doslova vítr hučel. Peterka vám vyprávěl o havranech a zdejším místě hnízdění, že vlastně nikdo netuší proč zrovna taky. Také s úsměvem přidal, dle jeho duchařskou historku o srdci prastarého lužního lesa. Pak ještě to už notně ovíněn z opravdu dobrého Vlašáku, přidal, že když byl v jižní Americe, kde má Mendelka své pracoviště a spolupracovníky, místní skutečně a reálně věřili na ducha lesa a vyprávěli o lidech kteří prostě bezestopý zmizeli v lese a odnesl je lesní duch. Za normálních okolností by se všichni smály. Teď se nesmál nikdo ani docent Peterka. Mluvil vážně.

"Je to tak ztratili jsme my Evropané respekt k přírodě a lesu. Nevnímáme to tajemno a nebezpečnou divokost, kterou sebou nese les a příroda. Jakkoliv si myslíme že je svázaná a civilizovaná. Příroda je největší magická síla."

Pak dopil pohárek odebral se na půdu kde měl své ležení a tam vytuhl. Tím pádem se mohla rozběhnout další párty. Demijon vína nebyl vypitý ani z půlky a ještě zůstalo několik flašek marhulovice, která tak nádherně voněla meruňkami a hřála. Nadržení studentíci i studentky se po sobě začali plazit a erotická a sexuální síla přímo burcovala hájenkou. Jako by na všechny a na všechno řvala Tak šoustej, píchej, lízej, mrdej....

Havrani v Knížecím lese

Obloha plná černých krákajících ptáků, každé ráno v zimních měsících, připomíná horor od Alfreda Hitchcocka všem obyvatelům městečka Židlochovice a vesnic dále na sever, kam černí ptáci míří. Pravda místní se nijak nebojí, tedy nebojí se útoku, ale u toho jestli je hejno zakrývající oblohu posere, je strach na místě. Skutečně obrovské hejno zaplňuje oblohu nepřetržitě 10 i 15 minut. Další a další ptáci letí ráno na Brno za potravou a večer zpět do Knížecího lesa do svých koloniích kde hnízdí.
V noci to tam páchne vlhkým peřím a v nízkém lužním lese jsou černí ptáci posedaní jeden vedle druhého na větvích kam až oko dohlédne. Je zde ticho, skutečně děsivé ticho, které občas prořízne krákavý pazvuk havranů. Jinak nic. Skutečně nic jiného tu není slyšet, je tu srnčí zvěř i bažanti, ale když jsou tu černí ptáci, všechno jako by se odstěhovalo do jiných částí lesa.
Kdo tu někdy byl když jsou tu havrani přísahá, že ta atmosféra je děsivá, temná. Duši jako by svíraly pařáty černých ptáků, ptáků, kteří v mytologii nesou osamění, smrt, nemoc či válku. Snad to bylo tím, že sedávali na šibenicích a krmili se z těl oběšenců, tomu lidé vždy přisuzovali magickou a temnou noc. Ostatně i Odin měl své magické havrany.

v současnosti u různých ezoteriků je Havran je spojen s hlubinnou psychologií, balancuje na hraně temna a světla. Havran je podle nich skvělým spojencem při snění, meditaci, protože mu nechybí trpělivost a moudrost. Nikam nespěchá. Představí člověku jeho temné stránky a pomůže se s nimi vypořádat. Kdyby tihle blbečci tak věděli.

Exkurze s ornitology a lesáky

Alenka a Lucka

Když přišel doc. Peterka s tím, že v rámci spolupráce s Lesy Čr Lesním závodem Židlochovicích a školním podnikem v Žabčicích
si studenti udělají exkurzi do lesa zvaného Knížecí, bylo to trochu rozpačité. Zvláště pro pipky z Čech to neylo moc lákavé, les se sice rozkládal mezi Židlochovicemi, Nosislaví a Vranovicemi, ale nebylo na něm nic moc zajímavého. Byla tam tzv. Rumunská bažantnice (patrně podle toho, že sem jezdil na lov Rumunský král ve 20. a 30. letech) provozovaná LZ Židlochovice sídlícím na zámku, ale jinak tuctový jihomoravský lužní les táhnoucí se kolem řeky Svratky a prostírající se do polí a rovin.
Tedy až na to, že tu v zimě hnízdili unikátní a obrovské kolonie havranů. Nikdo moc netušil proč, jistě Brno jako zdroj potravy je odsud cca 25 km, ale byli i bližší místa, kde hnízdit. Třeba u Rajhradu v oboře, v bobravském údolí, či za Bystrcí, ale oni zvolili tuto oblast, bez zjevného důvodu se sem vraceli rok co rok už desetiletí a možná i déle.

Jistě zajímavé, ale courat se zmrzlým lesem a obdivovat ptáky na větvích to můžou no jen lidi z hnojárny. Výhodu to ale mělo, výlety na školní podnik v Žabkách byly vyhlášeny jako fajn chlastačky. Žabčický školní podnik totiž kromě experimentů s čirokem a zrním všeho druhu, tu měl i vinohrady a ovocné sady. Z ovoce, se pálila kořalka a místní víno na písčitém podloží bylo vynikající. Tedy pokud to nějaký student nezkurvil.

Protože ty ptáky budete pozorovat po setmění a v noci tak ubytování bude v bývalé hájovně přímo v lese. Pronajímá se celá a tedy míst je tam více než dost. Takže doc. Peterka studentům i doktorandům, kteří tam mají jet v rámci pedagogické činnosti sdělil, že jestli máte známé se zájmem o ornitologii tak můžete sebou někoho vzít. Zda mu bylo úplně jasné, že si jeho slova studenti vyloží jako prostor pro chlastačku a muchlování, nebylo jasné, ale on věděl, že to k studentskému životu patří a pokud se kromě prozkoumání anatomie, dozvíte něco i o havranech, to je bonus.

Študáci na hájence

Michal

Jako každý rok to padlo na tebe. Zase ty študáci z Mendlovky se sem přiserou, ožerou a budou dělat bordel pak se vypotácí do lesa jak paviáni a budou plašit zvěř. No aspoň, že některý ty mladý čubičky jsou k světu a člověk se pokouká a vždy má naději, že mu nějaká ta hnojařská dcerka, která s šukem nedělá moc štráchy zvlášť, když se napije, prostě dá. Přeci jen jsi zralej kořeň a husičky v tomto věku jsou lačný a nadržený. No nebo se to tak aspoň traduje, mezi chlapama na závodě.

Ty však máš ještě mrtě práce, zajistit odvoz dřeva, připravit další probírku a zakrmit zvěř. No a pak připravit chatu, zatopit a nachystat jim dřevo, aby si neusekli prsty Brňáčci. Dokonce si na sobotu objednali zvěřinovej guláš, aspoň že to kurva nejsou vegetariáni ti Brněnští žalódci.

Prolog - Myší díra

Je nutno říct, že Brno prostě už není co dřív. Jasně žádné město v republice si nezachovává svůj specifický ráz. Praha vyčuchla jako první, specifické čtvrti jako Žižkov, nebo Vršovice už jsou jen dávným odleskem své dělnické špíny. Snad posledním záchvěvem autonomie byl projekt Kliniky, ale i to byla záležitost spíše salonních anarchistů a hipsterů hrajících si na levičáky. Franta Sauer by se z nich poblil. Budějovice, Hradec všechno se unifikuje a Štatl taky.
Jako starýho Štatlaře, zasáhlo už v devadesátkách zavření Tří kohoutů, parádní pivnice bavorského typu kousek od Padovce. Tam pinkl, tahal táce z Černou horou a sypal to dělňasům krátící si svůj čas, než jim z rolla pojede šalina a nebo na Hlavasu bude stát vlak, co je odveze na lont, ze kterýho se každý ráno vyhrabali do hokny v Zetoru nebo ve Zbrojovce. Dnes je tam vyjebaný Mekáč a naproti KFC. Masaryčka je kurevská štráse, kde se to unifikovalo na ulici která je stejně tak v Mnichově, Varšavě, nebo Lisabonu.
I lidi jsou okoplí jako všude jinde, prostě nic unikátního. Štatl se proměňuje v unifikovanou evropskou sračku. Kdyby Brno nemělo Špilas, kde mručeli v kasematech významní umělci a revolucionáři, kteří srali císaře pána, Tugendhatku kterou zabrali nácci a pak hned bolšáni a Mendela o kterým si Češi myslí, že byl Čech, Němci, že byl Němec, ale my víme, že to byl prostě konópek ze Štace a Moravák, stálo by za hovno stejně jako Opava nebo Bruntál.

Brno má však ještě jeden unikát, tedy krom zkorumpované městské rady s pohůnky známého mafoše Dona Pabla toho času, ministra spravedlnosti ČR, Myší díru. Jasně turisti a lonťáci si myslí, že Myšina je ten hlavní podchod kterým se dostanete z hnusnýho Tesca na Rolla, teda jako Halvák a pak na Masaryčku. Ale Štatlaři ví, že to není pravda a je to ten malej průchod vedle. Úzká smradlavá díra, kde postávali různí vykuci a nebo ťongové prodávali svoje šunty. Málo kdo ví, že tato Myší díra je památkově chráněná. Tvořena je železo-betonovou deskou, zabetonovanými kolejnicemi a klenbovou konstrukcí, vše z roku 1903. No a teď nedávno se odtam stěhovali pryč ťongové i vykuci a je to tam prázdný. Tedy hlavně imrvére zariglovaný. Ale právě dnes v 21. prosince tomu tak není.

Dnes jsem šel z Pochcané židle, hospodě v unimobuňce na Malé Americe, kde se hulí tak, že i ta kurva Rákosníček by chcípla na rakovinu plic a čepují tam Poutníka. Možná se divíte, že brňák není patriot a nepreferuje Starobrno. No i patriot má svoje hranice a od doby, kdy Bahno koupil Heineken a z pivovaru se stala chemička na Mendláku i štatlař sáhne raději po poutníkovi. Bylo už vážně pozdě přísahal bych, že to muselo být kolem půlnoci, tedy čas kdy se láme zimní slunovrat a je nejdelší noc v roce, jsem šel podchodem sám. Nacamranej asi z 8 vochtů a několika rumů a potřeboval jsem nutně vyložit náklad. Vzhledem k tomu, že měšťáci opruzují všude už se mi kroutili špice na nohou a zahlédl ty šedý posprejovaný dveře otevřený. Zaplul jsem do nic a zaběhl hlouběji do myšiny. Byla prázdná a tmavá. Ještě tu bylo pár stánkařských regálů a zapomenutá dětská gumáka s kytičkama. Tak jsem to do ní vypustil. Zkoušel jsem trefovat otvor, ale zlatý déšť kropil vše okolo, tedy hlavně ty kytičky, no zalívat se musí.

Už jsem chtěl jít, ale při otáčení mě zaujala zažloutlá, orvaná sešitová kniha. Asi zapomenutá, i když podle stavu bych řekl, že možná zahozená. Desky a první stránku měla urvanou a na zadní byl jen obrázek nějaké fantasy nahotinky od Luise Royo.

"Kurva to bude brak!"

Trochu opilecky jsem zamrmlal a hned jsem se cítil jako literární kritik. Chtěl jsem ji v opilecké pýše zahodit a mrsknou do temnoty dnešní noci, ale pak jsem si přeci jen uvědomil, že mě doma mockrát učili, že ke knihám se člověk chovat s úctou. Prohlédl jsem si ji blíž a jako první čitelná strana byl obsah. Přimhouřil jsem oči a zadíval se.

1. Havrani v Knížecím lese...........7

2. Pláč Pellica.............................11

3. Rajhradský Benediktýn.............42

Žádnou vysokou úroveň nečekejte! Dostojevský? Gogol? Proust? Heine? Pche! Braková, kanálová, prasácká literatura a příběhy plné násilí explicitního sexu a krve. To je to co nás zajímá.
Ano, občas každý má chuť na Kotletu. Na "Bruntálského mauglího." a jeho svět magie, kterou krotí religionista a sociální antropolog Tomáš Kosek z "tak trochu jiné" detektivní kanceláře Kouda a spol.
Ne nebudeme určitě opisovat příběh Koudy, Koska a jeho lidí, ale tohle bude o vyprávění povídek a vyšetřování tohoto nejnižšího typu.

Temné uličky Oltecu, brněnská bastila - Špilberk i podzemí nejúžasnějšího města ČR, které je samo o sobě vtipem, to jsou kulisy povídek, které si budeme vyprávět.