Havrani v Knížecím lese

Obloha plná černých krákajících ptáků, každé ráno v zimních měsících, připomíná horor od Alfreda Hitchcocka všem obyvatelům městečka Židlochovice a vesnic dále na sever, kam černí ptáci míří. Pravda místní se nijak nebojí, tedy nebojí se útoku, ale u toho jestli je hejno zakrývající oblohu posere, je strach na místě. Skutečně obrovské hejno zaplňuje oblohu nepřetržitě 10 i 15 minut. Další a další ptáci letí ráno na Brno za potravou a večer zpět do Knížecího lesa do svých koloniích kde hnízdí.
V noci to tam páchne vlhkým peřím a v nízkém lužním lese jsou černí ptáci posedaní jeden vedle druhého na větvích kam až oko dohlédne. Je zde ticho, skutečně děsivé ticho, které občas prořízne krákavý pazvuk havranů. Jinak nic. Skutečně nic jiného tu není slyšet, je tu srnčí zvěř i bažanti, ale když jsou tu černí ptáci, všechno jako by se odstěhovalo do jiných částí lesa.
Kdo tu někdy byl když jsou tu havrani přísahá, že ta atmosféra je děsivá, temná. Duši jako by svíraly pařáty černých ptáků, ptáků, kteří v mytologii nesou osamění, smrt, nemoc či válku. Snad to bylo tím, že sedávali na šibenicích a krmili se z těl oběšenců, tomu lidé vždy přisuzovali magickou a temnou noc. Ostatně i Odin měl své magické havrany.

v současnosti u různých ezoteriků je Havran je spojen s hlubinnou psychologií, balancuje na hraně temna a světla. Havran je podle nich skvělým spojencem při snění, meditaci, protože mu nechybí trpělivost a moudrost. Nikam nespěchá. Představí člověku jeho temné stránky a pomůže se s nimi vypořádat. Kdyby tihle blbečci tak věděli.

Exkurze s ornitology a lesáky

Alenka a Lucka

Když přišel doc. Peterka s tím, že v rámci spolupráce s Lesy Čr Lesním závodem Židlochovicích a školním podnikem v Žabčicích
si studenti udělají exkurzi do lesa zvaného Knížecí, bylo to trochu rozpačité. Zvláště pro pipky z Čech to neylo moc lákavé, les se sice rozkládal mezi Židlochovicemi, Nosislaví a Vranovicemi, ale nebylo na něm nic moc zajímavého. Byla tam tzv. Rumunská bažantnice (patrně podle toho, že sem jezdil na lov Rumunský král ve 20. a 30. letech) provozovaná LZ Židlochovice sídlícím na zámku, ale jinak tuctový jihomoravský lužní les táhnoucí se kolem řeky Svratky a prostírající se do polí a rovin.
Tedy až na to, že tu v zimě hnízdili unikátní a obrovské kolonie havranů. Nikdo moc netušil proč, jistě Brno jako zdroj potravy je odsud cca 25 km, ale byli i bližší místa, kde hnízdit. Třeba u Rajhradu v oboře, v bobravském údolí, či za Bystrcí, ale oni zvolili tuto oblast, bez zjevného důvodu se sem vraceli rok co rok už desetiletí a možná i déle.

Jistě zajímavé, ale courat se zmrzlým lesem a obdivovat ptáky na větvích to můžou no jen lidi z hnojárny. Výhodu to ale mělo, výlety na školní podnik v Žabkách byly vyhlášeny jako fajn chlastačky. Žabčický školní podnik totiž kromě experimentů s čirokem a zrním všeho druhu, tu měl i vinohrady a ovocné sady. Z ovoce, se pálila kořalka a místní víno na písčitém podloží bylo vynikající. Tedy pokud to nějaký student nezkurvil.

Protože ty ptáky budete pozorovat po setmění a v noci tak ubytování bude v bývalé hájovně přímo v lese. Pronajímá se celá a tedy míst je tam více než dost. Takže doc. Peterka studentům i doktorandům, kteří tam mají jet v rámci pedagogické činnosti sdělil, že jestli máte známé se zájmem o ornitologii tak můžete sebou někoho vzít. Zda mu bylo úplně jasné, že si jeho slova studenti vyloží jako prostor pro chlastačku a muchlování, nebylo jasné, ale on věděl, že to k studentskému životu patří a pokud se kromě prozkoumání anatomie, dozvíte něco i o havranech, to je bonus.

Študáci na hájence

Michal

Jako každý rok to padlo na tebe. Zase ty študáci z Mendlovky se sem přiserou, ožerou a budou dělat bordel pak se vypotácí do lesa jak paviáni a budou plašit zvěř. No aspoň, že některý ty mladý čubičky jsou k světu a člověk se pokouká a vždy má naději, že mu nějaká ta hnojařská dcerka, která s šukem nedělá moc štráchy zvlášť, když se napije, prostě dá. Přeci jen jsi zralej kořeň a husičky v tomto věku jsou lačný a nadržený. No nebo se to tak aspoň traduje, mezi chlapama na závodě.

Ty však máš ještě mrtě práce, zajistit odvoz dřeva, připravit další probírku a zakrmit zvěř. No a pak připravit chatu, zatopit a nachystat jim dřevo, aby si neusekli prsty Brňáčci. Dokonce si na sobotu objednali zvěřinovej guláš, aspoň že to kurva nejsou vegetariáni ti Brněnští žalódci.

Prolog - Myší díra

Je nutno říct, že Brno prostě už není co dřív. Jasně žádné město v republice si nezachovává svůj specifický ráz. Praha vyčuchla jako první, specifické čtvrti jako Žižkov, nebo Vršovice už jsou jen dávným odleskem své dělnické špíny. Snad posledním záchvěvem autonomie byl projekt Kliniky, ale i to byla záležitost spíše salonních anarchistů a hipsterů hrajících si na levičáky. Franta Sauer by se z nich poblil. Budějovice, Hradec všechno se unifikuje a Štatl taky.
Jako starýho Štatlaře, zasáhlo už v devadesátkách zavření Tří kohoutů, parádní pivnice bavorského typu kousek od Padovce. Tam pinkl, tahal táce z Černou horou a sypal to dělňasům krátící si svůj čas, než jim z rolla pojede šalina a nebo na Hlavasu bude stát vlak, co je odveze na lont, ze kterýho se každý ráno vyhrabali do hokny v Zetoru nebo ve Zbrojovce. Dnes je tam vyjebaný Mekáč a naproti KFC. Masaryčka je kurevská štráse, kde se to unifikovalo na ulici která je stejně tak v Mnichově, Varšavě, nebo Lisabonu.
I lidi jsou okoplí jako všude jinde, prostě nic unikátního. Štatl se proměňuje v unifikovanou evropskou sračku. Kdyby Brno nemělo Špilas, kde mručeli v kasematech významní umělci a revolucionáři, kteří srali císaře pána, Tugendhatku kterou zabrali nácci a pak hned bolšáni a Mendela o kterým si Češi myslí, že byl Čech, Němci, že byl Němec, ale my víme, že to byl prostě konópek ze Štace a Moravák, stálo by za hovno stejně jako Opava nebo Bruntál.

Brno má však ještě jeden unikát, tedy krom zkorumpované městské rady s pohůnky známého mafoše Dona Pabla toho času, ministra spravedlnosti ČR, Myší díru. Jasně turisti a lonťáci si myslí, že Myšina je ten hlavní podchod kterým se dostanete z hnusnýho Tesca na Rolla, teda jako Halvák a pak na Masaryčku. Ale Štatlaři ví, že to není pravda a je to ten malej průchod vedle. Úzká smradlavá díra, kde postávali různí vykuci a nebo ťongové prodávali svoje šunty. Málo kdo ví, že tato Myší díra je památkově chráněná. Tvořena je železo-betonovou deskou, zabetonovanými kolejnicemi a klenbovou konstrukcí, vše z roku 1903. No a teď nedávno se odtam stěhovali pryč ťongové i vykuci a je to tam prázdný. Tedy hlavně imrvére zariglovaný. Ale právě dnes v 21. prosince tomu tak není.

Dnes jsem šel z Pochcané židle, hospodě v unimobuňce na Malé Americe, kde se hulí tak, že i ta kurva Rákosníček by chcípla na rakovinu plic a čepují tam Poutníka. Možná se divíte, že brňák není patriot a nepreferuje Starobrno. No i patriot má svoje hranice a od doby, kdy Bahno koupil Heineken a z pivovaru se stala chemička na Mendláku i štatlař sáhne raději po poutníkovi. Bylo už vážně pozdě přísahal bych, že to muselo být kolem půlnoci, tedy čas kdy se láme zimní slunovrat a je nejdelší noc v roce, jsem šel podchodem sám. Nacamranej asi z 8 vochtů a několika rumů a potřeboval jsem nutně vyložit náklad. Vzhledem k tomu, že měšťáci opruzují všude už se mi kroutili špice na nohou a zahlédl ty šedý posprejovaný dveře otevřený. Zaplul jsem do nic a zaběhl hlouběji do myšiny. Byla prázdná a tmavá. Ještě tu bylo pár stánkařských regálů a zapomenutá dětská gumáka s kytičkama. Tak jsem to do ní vypustil. Zkoušel jsem trefovat otvor, ale zlatý déšť kropil vše okolo, tedy hlavně ty kytičky, no zalívat se musí.

Už jsem chtěl jít, ale při otáčení mě zaujala zažloutlá, orvaná sešitová kniha. Asi zapomenutá, i když podle stavu bych řekl, že možná zahozená. Desky a první stránku měla urvanou a na zadní byl jen obrázek nějaké fantasy nahotinky od Luise Royo.

"Kurva to bude brak!"

Trochu opilecky jsem zamrmlal a hned jsem se cítil jako literární kritik. Chtěl jsem ji v opilecké pýše zahodit a mrsknou do temnoty dnešní noci, ale pak jsem si přeci jen uvědomil, že mě doma mockrát učili, že ke knihám se člověk chovat s úctou. Prohlédl jsem si ji blíž a jako první čitelná strana byl obsah. Přimhouřil jsem oči a zadíval se.

1. Havrani v Knížecím lese...........7

2. Pláč Pellica.............................11

3. Rajhradský Benediktýn.............42

Žádnou vysokou úroveň nečekejte! Dostojevský? Gogol? Proust? Heine? Pche! Braková, kanálová, prasácká literatura a příběhy plné násilí explicitního sexu a krve. To je to co nás zajímá.
Ano, občas každý má chuť na Kotletu. Na "Bruntálského mauglího." a jeho svět magie, kterou krotí religionista a sociální antropolog Tomáš Kosek z "tak trochu jiné" detektivní kanceláře Kouda a spol.
Ne nebudeme určitě opisovat příběh Koudy, Koska a jeho lidí, ale tohle bude o vyprávění povídek a vyšetřování tohoto nejnižšího typu.

Temné uličky Oltecu, brněnská bastila - Špilberk i podzemí nejúžasnějšího města ČR, které je samo o sobě vtipem, to jsou kulisy povídek, které si budeme vyprávět.