Mokrá kočka.

Řehoř postával u okna a pozoroval rej na prostranství dvorce. Sluhové a poddaní chystali vůz s pytli zrní na semletí. Jak se jeho znepokojení zvedalo, zrychloval se mu tep v jasně patrné tepně na krku. Prudce otevřel okenici a naklonil se ven.
"Přidejte holomci, nebo mne přivedete na buben, holoto líná!" Zaláteřil a zase se věnoval tobě.
"Předem nabídnu sto a dvacet grošů. Víc nedám ani o jediný groš! Zjišťoval jsem si ceny služeb a topivci prý nestojí více jak dvacet grošů. Tady se jedná o jediný exemplář. Tak za diskrétnost mi cena přijde více jak vstřícná." Rozhodil rukama a opět je sepnul u pasu. Měl ten pohled co říkal, že rozhovor vede a nehodlá na tom nic měnit. U tohohle tipu lidí, by použití axie bylo zcela marné. Obchodníci a držgrešlové byli velice odolní bez okouzlení, natož proti němu.
Postával s mírným přesouváním váhy pravidelně na pravou nohu. Něco ti říkalo, že odlehčuje levačku z tobě neznámých důvodů.
"Ostatně široko daleko na práci nenarazíš." Poznamenal trochu drzým úsměvem. Bylo jasné, že si tě jako protřelý obchodník dobře odhadl.
Opravdu. Sto a dvacet grošů bylo za jediného topivce téměř nemyslitelné. Celá tahle záležitost smrděla rybinou i bez ryby.
Jenže vše znělo velice snadně.
Rybníky byly sotva půl dne cesty pěšky, což bylo vyhovující, protože si kobylu musel nechat v hostinci, jako zástavu za nezplacené účty.
Řehoř byl sice malým pánem, ale ve zprávě měl několik vesnic, na jejichž hranici právě ležela trojice rybníků. Vlastně jsi si je i matně vybavoval, protože tě stezka vedla kolem. Nic zvláštního, co by upozornilo na přítomnost netvora. Navíc tam, pokud tě paměť neklamala, posedával rybář na hrázi a zjevně si o život starost nedělal. Vždyť vesnice Blata byla co by kamenem dohodil.
"Jsem ochotný zaplatit zálohu, pro lepší pocit z práce." Hodil na stůl měšec, v němž si podle cvičeného sluchu napočítal onu dvacítku grošů.
"Nepočítám, že zdrhneš. Wizima je kousek a nadělalo by ti to mnoho potíží." Konstatoval. Ten pohled byl na facku.
"O Vás kočkách se toho dost nakecá, ale obchod je hold obchod a já mám rád profesionalitu." Poznamenal a přistrčil ti pohár s lahví vína. podle nosu cítíš Cintránské bílé, polosladké s jemným puketem a nádechem slámy.
"Tady v Temerii je teď poměrně klid. Slyšel jsem, že jdeš z jihu. Tam je prý nouze o práci. Emhyr čistí říši od potvor a rebelů." Vystihl starší muž situaci.

Stezka

"Kde některý příběh končí, další začíná. Tak to říkala kdysi moje bába." Hudba loutny dohrála a nástroj byl sotva odložen.
"Vzpomínám na přítele a truchlím pro čas, který jsme spolu prožili na cestách po bohem zapomenutých krajích. Co nevěstinců málem bylo zbořeno. Co korbelů bylo vypito. " Úklonu doprovázel potlesk mnoha lidí, jenž do teď v tichosti přihlíželi.
"Tak Geralt pěstuje víno. Nic víc?" Zafňukala mladičká dívka.
"První zaklínač co umře stářím." Usmál se hudebník a ukázal hřejivý pohled.
"Chudák Ciri." Konstatovala jaká si markýza.
Bard pokynul a jeho pohled proletěl osazenstvem.
Několik vojáků se zvedlo a odcházelo do nočního města.
"Dobřes to zrechtoval Marigolde. Pač i slzu jsem uronil."Starý trpaslík hodil nohy na stůl a upil piva.
"Zoltáne! Brachu! Kdy jsi přijel do Novigradu?" Zajásal Marigold.
"Akorát a už jsem si to štrádoval sem. Co baba, nesereš ju?" Uchechtl se.
"Jsem čistej jak lilie." Přísahal trubadůr."Co obchod?"
"Na hovno." Upil trpaslík pořádně piva, až mu zůstala ve vousech pěna. "Emhyr se zbláznil. Dal popravit kde koho. Bojí se komplotu. Bez Ciri je jeho plán v čertu. Říše je velká a on slábne. Šušká se o povstání. To bude vošklivý." Vyfoukl trpaslík vzduch.
"Cesty jsou plný kde jakýho sajrajtu. Kurva mať. Čert, aby to spral!" Bouchl do stolu a naklonil se blíž.
"A ty zasraný daně!" Zabrumlal nevrle.
U Rozmarýnky a Tymiánu utichl ševel a kabaret pomalu opouštěli poslední hosté.
Bard vzal do ruky loutnu a zapěl několik veršů.
"To je ta od Toruviel ?" Zeptal se Zoltán.
Bard kývl a pokračoval ve zpěvu.