Operace smoking Donkey

1.březen 2003
Sharmokhiya
09:28 místního času
23° Celsia, slunečno s rizikem šrapnelů

Ačkoliv se toho děje mnoho, vše netrvá více než pár minut. Kapitán i s Andersonem zaplují do bezpečí budovy lazaretu. Jejich kroky vedou do vzdáleného rohu místnosti, kde se okamžitě oba ujímají zprovoznění vysílačky. Jejich rozhovor je tlumený, ale vypadá to, že vzhledem k situaci se rozhodli ponechat svoje spory na později.

Cpl. Eveline Judith McCoulter

Za pomoci Liama se ti podařilo dostat Malika na ošetřovnu. Bylo nutné použít škrtidlo, jinak by Malik ten přenos nepřežil. I tak je jeho tvář bledá a orosená studeným potem. Možná má štěstí, že není při vědomí. Doktor, čtyřicátník, který je jen v krví ušpiněném tričku a maskáčích, ihned přibíhá. Mlčky kontroluje Malika a jeho inteligentní oči snad, jako by ani nepatřili k unavenému obličeji. V jeho tváři je těžké najít jakýkoliv náznak emoce, všechny jeho pohyby probíhají automaticky až strojově. "Do týlu ho nedostaneme a dlouho nevydrží. Zkusíme ho operovat, ale budeme potřebovat krev." promluví klidným hlasem a jeho oči blesknou po jmenovce. Někdy ani není třeba nic říkat. Evelin i lékař ví, že Malik má za těchto podmínek jen pramalé šance.

"Všichni jsou tu vycucaný. Najdi u vás někoho kompatibilního nebo s nulkou." zainstruuje Evelin a začne Malika vyvlékat ze zbytečných vrstev oblečení.

Ostatní v lazaretu nevypadají nejlépe, většina je mimo bezprostřední ohrožení života, i když někteří už svůj boj prohráli. Lazarety mají vždy zvláštní atmosféru, tak trochu stojí mimo ostatní dění světa. Oči některých jedinců jsou upřeny do popraskaného stropu a jejich tváře křiví bolest. Občas se ozve zaúpění, ale ti tvrdší jen tisknou zuby. A tam v rohu místnosti, mariňák s krví nasáklým obvazem na noze, tiše promlouvá k spolubojovníkovi vedle sebe. Nohu má položenou na batohu a v levačce svírá ušpiněnou fotografii. Vypráví a byť se snaží mít na tváři úsměv, je vidět jak se jeho brada začíná klepat. Oči upírá na fotografii před sebou, jako by si nechtěl přiznat, že posluchač už je na onom světě. Nejdříve s trochou odvahy zašmátrá po chladnoucí dlani, jen aby realita zasáhla naplno. Slané slzy prorazí cestu na ušpiněné tváři a teprve tehdy se muž podívá na svého přítele. Už nemá slova, jen třesoucí rukou zatlačí prázdné oči a spočine s rukou na jeho hrudi.

Cockster, García, Jap

Tříčlenné komando opouští bezpečí uličky a vrhá se na nebezpečný, ale nutný úkol. Podél stěny přes otevřené prostranství. Míjí M2 Bradley do něhož se souká posádka, velitel vozu, který si právě nasazuje sluchátka, se na chvíli zarazí, když vidí trojici. Ta je, ale v mžiku pryč. Písek pod podrážkami mužů křupe a od nepřátelské pozice se ozývá štěkání kulometu.
Voják na rohu ulice se jen ohlédne přes rameno a když zjistí kudy chtějí muži pokračovat, vykloní se do ulice s puškou v rameni. Mariňáci nepotřebují slova, každý ví jak se má chovat a vzezření a seržanta Jane tomu dost napomáhá.

Po překonání ulice to skupina bere skrz domy. Chatrné dveře jen těžko odolají seržantovu ramenu. Místnost, která by se dala při troše dobré vůle nzvat, skromně vybavenou, poskytuje útočiště starému páru. Ten ani nehne brvou, když jejich domovem proběhnou bojovníci. Jako ba to bylo něco ,tak běžného jako východ slunce. Další dveře, další místnost a přítmí zase rozežene denní světlo. Skupina se ocitá na poměrně otevřeném prostranství, které je dělí od dalších budov. Jistě nejrychlejší cesta, ale má své riziko.

Zrovna, když kroky skupiny takřka opustí relativní bezpečí chatrných zdí zabubnuje nad jejich hlavami dávka z útočné pušky. Zpoza rohu vybíhá skupina nepřátelských bojovníků. Sedm postav, chlapci i muži. Možná se některé podaří mariňákům poslat k zemi, než se ozve "svsssst!" a zeď vedle skupiny vybouchne. Sotva chlapec, čtrnáctiletý, který vyběhl zpoza rohu instinktivně zmáčkl spoušť RPG. Snad jen štěstí, že střílel instinktivně a skupinu nezasáhl napřímo.

100 - nic
99-90 - pískání v uších
90-70 - pískání v uších, prach v očích
70-60 - pískání v uších, prach v očích, vržení na zem tlakovou vlnou
60-50 - vržení na zem, prasklý ušní bubínek, rozmazané vidění
50-40 - chvilková tma před očima, malátnost, hluchota
40-30 - vržení na zem a zásah troskami, pohmoždění libovolné končetiny, pískání v uších, prach v očích
30-20 - vržení na zem, zavalení troskami, pohmoždění libovolné končetiny
20-10 - vržení na zem, zavalení troskami, pohmoždění libovolné končetiny, vyražený dech, pískání v uších, prach v očích
10-2 - odmrštění, zavalení troskami, pohmožděniny, ztráta vědomí
1 - zavalení troskami, poškození zraku a sluchu, drobné zlomeniny, popáleniny

Hallenbeck,Ruizová

Ruizové se podaří vymotat z vozidla. Ze směru, kde se nachází tank, se ozve štěkání kulometu a několika ručních zbraní. Ulice rozhodně není bezpečným místem a ví to i mariňáci okolo vás. Z budovy přilepené k lazaretu vyběhnou dva muži. Okolo pasu mají jen patrolovací pásy, což značí, že pravděpodobně spali. Jeden se rozeběhne k tělu mrtvého mariňáka a za vestu ho táhne směrem ke dveřím...tedy jeho větší část. Druhý pohledem zkoukne Hallenbecka a i přes případné protesty vezme Ruizovou pod ramenem. Sám nebo společně s Chrisem ji dostanou dovnitř. Vyklizená místnost s hliněnou podlahou, průchod do malé místnosti s pecí a schody nahoru. Vyjma spacáků, bagáže a obalů od MRE, je to tu holé.
"Marco, Tonny !" ozve se z patra hlas. Prvně jmenovaný, který zrovna dotágl mrtvého za dveře se rozeběhne ke schodům. "Co je kurva ?!" zařve nahoru, zatímco z bagáže vyloví balistický nosič a začne si ho upínat. Druhý voják ihned po tom, co opře Ruizovou o zeď, také začne s ustrojením.
"Máme kozomrdy na desátý, dvanáctý a třetí. Dvě pěchotní družstva, tank a myslim, že tam vzadu je hilux." ozve se z vrchu hlášení po kterém následuje několik prásknutí z karabiny. Ihne na to se ozve palba z ulice, kam zmizel Pipi a také výbuch o blok dál, směrem který běžel Cockster. "Ty posraný zmrdi." zasakruje Marco a dopne Tonnymu vestu. Ten se ihned poté otočí a udělá to samé. Oba koukají po Chrisovi, jako by čekali na rozkazy.

Liam,Pipi

Život dívky vyprchal už dávno. Liam to viděl na první pohled, jen Pipi si nechtěl to selhání připustit. Nakonec však musel, oči dívky upřené k nebi nelhali. Právě v momentě, kdy by se oba vydali zpátky k družstvu se z budovy vydle lazaretu ozve spřátelená palba. A pak výbuch o několik budov dál. Ve směru skupiny seržanta Cockstera se zvedne oblak prachu z jedné z budov. To, ale není vše.
Ráže 7,62 zapráská směrem z ulice. Skupina bojovníků ukrytá a postupující podél budov spustí na oba palbu. Snad jen díky pohotové reakci mladého seržanta a jeho karabině získají cenné vteřiny. Palba naslepo oba muže mine, když se schovají na jediném možném místě. V domě dívky jejíž tělo chladne na hlíně její rodné země.
Místnost je jak jinak, než chudá. Rohož, deka, rohová pícka, pár kousků nádobí...to je celé. Ve stropě místnosti zeje díra a pouští sem sluneční paprsky. Do zárubě dveří občas zabuší dávka. Ale co víc, i mezitím vším jsou slyšet hlasy za stěnou. Stěny nejsou v dobrém stavu a vedle pícky je trošku širší prasklina. Hlas odtud zní silněji a pokud se některý z mariňáků podívá, spatří skulinou skupinu tří mužů, která právě chystá RPG.

Webster, Harper

I přes nešťastnou událost oba muži věnují svou pozornost světu skrz mechanická mířidla zbraní. I když oni zůstávají na místě, tak svět kolem nich se nezastavil. Vlastně na ulici osaměli, jen před nimi je Liam a Pipi. I z téhle dálky je vidět, že ať už tam Pipi vedl jakýkoliv boj, tak prohrál. Pak se začne ozývat střelba. Za jejich zády z budovy na rohu, kde zmizel Hallenbeck a Ruizová. Výbuch o dva bloky dál, kde zmizel Cockster a nakonec přímo před nimi. Zprvu nebyli vůbec postřehnutelní, jen hlaveň opatrně vysunutá přes roh budovy. Krátké prásknutí dávky, která se snažila ukončit životy obou mužů. A pak se vynoří, jako kobylky zamoří obě strany ulice a začnou zuřivě pálit. Za rohy, v oknech budov nebo klečící u stěny. Zhruba dvacítka mužů, mladých, dospělých i starých. Pip i Liam se stáhnou z palebné dráhy, takže střelci mají čistý prostor. A připravený Harper toho ihned využije. Kulomet se rozeřve, jako hlásná trouba smrti a Harperovou rukou padnou hned tři bojovníci. To na chvíli postup zastaví, ale již brzy potom se objeví první odvážné hlavně. I tak je, ale jasné, že jsou tam jejich společníci uvězněni. A navíc z tohoto úhlu mají střelci dobrý výhled jen na pravou stranu ulice.

Aktuální situace

Operace Smoking Donkey

1.březen 2003
Sharmokhiya
09:25 místního času
23° Celsia, slunečno s rizikem šrapnelů

Zmizí Malik, chvíli na to i Anderson. Zůstávám tak v autě sama. Teď když na mě nikdo nevidí, je mnohem těžší nepodléhat panice. Nebo je lepší pustit uzdu emocím? To si přece teď nesmím dovolit... Křečovitě svírám volant bojujíc sama se sebou a doufám, že brzo přijde někdo zpátky nebo alespoň nějaký rozkaz. Dovolím si na vteřinu opřít hlavu o volant, aby se mi zklidnily myšlenky. Jenže...

Kusy budovy narazí do zadku našeho auta a je tak odsunuto šikmo přes ulici. Asi se mi někdo snaží dát opáčko z fyziky dneska. Nejdřív elektrické obvody a teď Newtonovy zákony. Zákon síly zrychlil vozidlo v klidu směrem do ulice. To u mě vyvolalo zákon setrvačnosti, kdy jsem se naklonila doleva k plachtě. Třecí síla zpomalila vozidlo do klidu a setrvačnost způsobila ránu čelem o volant, kterážto akce vyvolala reakci v tlaku na volant a roztržení obočí. Nemluvě o tom, že mi neskutečně hučí v uších po explozi, třeští mě hlava a ještě mě bolí za krkem, jak to se mnou cuklo.

Během toho jen okrajově postřehávám hlášení z vysílačky, ale nejsem schopná čemukoliv z toho rozumět. Stejně tak si nevšimnu seržanta, který běžel okolo, jak se snažím s hlavou skloněnou ke kolenům alespoň trochu vyrovnat tlak. To už ale "dveře" otevírá Chris. Rozmlžený pohled se mi konečně začne zaostřovat, i když mám jedno oko přivřené, jak mi přes něj stéká pramínek krve. "Chrisi..." hlesnu vděčně a začínají se mi objevovat slzy na krajíčku. Nedokážu říct víc, tak jen kývnu hlavou, že to nic není. Začnu se soukat z auta, ale jsem u toho celkem malátná. Přeci jen i když by to mohlo být mnohem horší, šok je šok. I přes motající se nohy se snažím jít sama, kam mě Chris nasměruje. Nesmím mu být přítěží... Překryju si se zaúpěním uši, když se ozve střelba. Přes ostatní auta, ať už jdu kamkoliv, ale nevidím co se tam děje.