| |||
Spíš u auta 2jky Serža přišel, všechny pojebal a více méně zase odešel. Co se musí nechat, tak jednička ještě nevěděla proti čemu stojí a tak měla odbojné kecy. Já bych seržovi taky řekl, že ta M2jka je Websterova starost ne moje, ale to by nemělo smysl. Za a) mě nenechal a za b) to v tuhle chvíli bylo úplně jedno. Serža se vyřval, nás poslal do háje a jedničku do práce. "Rozkaz pane!" Odpovím seržantovi a od Pipiho si vezmu hadici. Na jeho nonverbální volování naznačím jasný škleb, že přesně tak. Podle toho jak se chovaj je jejich serža trošku lepší jak ten náš vocas, ale zase...mám hadici a nemusím kvůli tomu makat na cizím autě. To beru jako dobrou výměnu. Spolu s Garcíou se vydám k našemu autu, kde asi zhluboka vydechnu. "Nemusíš nic. Na tohle stačím sám. Pomoz spíše Websterovi s tou M2jkou. Věřím, že vyklepat závěr by snad zvládl, ale bude potřeba to rozebrat a tak dále. Věřím v tom spíš Tobě jak jemu..." Tady nebylo moc o čem. Ve dvou se v motoru nemá smysl hrabat. |
| |||
Pátý kolo u vozu U vozidla 1. , následně zpátky u vozidla 2. Sgt. Cockster, Pipi, Evelin a Jap Sotva stihnu potřást Pipovi rukou, když na nás naběhne opět serža. Přísahám, že ten chlap je jak učiněný Beetlejuice, stačí ho párkrát zmínit a začne peklo na zemi. Pohotově se, ostatně tak jako všichni ostatní, postavím do pozoru a vyčkávám co se bude dít. Následuje klasická chvíle s naším Cocksterem, kdy jsme opět vykreslení jak tlupa opic čerstvě po lobotomii mozku. Blbý je, že se mu musí dát tichým mlčením za pravdu. A to jednak protože je nadřízený ale taky protože na jeho slovech něco je. Přišli jsme pro kobercovku, dohodli jsme hadici a ještě (ne)makáme na cizí káře jako idioti. Ale vzhledem k tomu, že jsem hispánec a Jap zase černoch, tak bych řekl, že se jedná o běžný vykořisťovatelský team building. Už chybí jen agresivní běloch, který mi bude srát na hlavu, jaká jsem vlastně píča a proč vlastně zhebnu na tomhle Bohem zapomenutým místě. Jo počkat... No nejsem tady první den, abych nevěděl jak správně držet vděčně hubu. Jen škoda, že to neví 1. posádka, to bychom to měli možná i dříve za sebou. "ANO PANE!" Španělský přízvuk, který se do teď mé řeči občas připletl, byl ta tam. Ne že byste tedy museli být rodilý mluvčí, abyste nezvládli pár vybraných slovíček zařvat. Vyčkám až nám Pip podá hadičku a následně ihned otáčím paty na místě, směr naše nefunkční vozidlo. Ani se nerozloučím, protože serža jde s námi a seržu rozhodně nechcete nechat čekat. Když konečně dojdeme zpět k našemu autu, rovnou se obrátím na Japa. "Co mám tedy dělat, Jape?" Myslím, že mu je jasný, že jsem ohledně opravy auta užitečný asi jako impotent v bordelu. To ale neznamená, že ho nechám na tuhle práci samotného. Na amígos se nejebe. Můžu třeba svítit, pokud mu tedy nestačí to rozpálený slunce. |
| |||
U auta posádky 1 Harper, jak jinak, nezůstal pozadu a řekl si své. A k mému překvapení, předpisově. Jo, chlapec má výcvik ještě čerstvě pod kůží. Serža Pravítkovprdeli nakonec uzná, že je na tom naše auto hůře, takže se trochu zklidní. Jakmile zmizí i se svými lidmi, kouknu na Pipa a mám co dělat, abych se nezačala smát. "Na rovnici jedna až deset je to jasná dvacítka," zaksichtím se a vezmu si od řidiče kladívko. "Ale no tak, co si o mě myslíš," zatvářím se dotčeně, když zapochybuje o mé síle. "Tak fajn chlapci, jdeme na to," kývnu a jakmile se auto alespoň trochu odlepí od země, prásknu kladivem do místa, kam Pip ukázal. "Asi to ještě bude chtít," zhodnotím a ihned přidám ještě jednu řachu. |
| |||
Na hlídce blízko posádky 3 Pořád mi přijde divné, že pracuji pro americkou armádu, přestože jsem Íráčan. Ale chtěl jsem přispět k obnově naší země a naučit se něco nového. Je to neuvěřitelné, že jsem se dostal do této role tlumočníka. Ležím tady na valu a pozoruji okolí. Za mnou jsou američtí vojáci, kteří mají stejný cíl jako já - uklidnit a obnovit Irák. Překládám jejich pokyny a komunikaci s místními obyvateli. Je to důležitá práce, ale někdy se cítím rozpolcený. Lidé v mé vlastní zemi se na mě dívají podezíravě. Někteří mi dokonce vyhrožují. Je to těžké, ale musím to ustát. Musím zůstat profesionální a plnit svou úlohu. Vždy jsem nervózní, když projíždíme kolem místních. Někteří se tváří vstřícně, zatímco jiní nás ignorují. Mohou mě zavrhovat kvůli mé roli, ale vím, že mnoho z nich touží po klidu a bezpečí stejně jako já. Snad můžu být prostředníkem a pomoci vybudovat důvěru mezi námi a americkými vojáky. Už jsem tu několik hodin a únava se začíná projevovat. Přemýšlím o své rodině, která je stále tady, v Iráku. Snažím se udržet kontakt s nimi, ale je to těžké. Vím, že se starají o moje blaho, ale nemohu se dočkat, až se vrátím domů a uvidím je znovu. Doufám, že všechno bude v pořádku, dokud nebudu moci opustit tuto službu. Spatřím blížícího se poručíka. "Dobrá ráno poručík. Vy vyspat, jak vy říkat ? Růžová ?" usměju se na něj ze široka. |
| |||
U auta posádky 1 Asi nemám to srdíčko McCoultrový říct, že kobercovku jsme nenafasovali. Místo toho se radši natáhnu k Japovi a Garcíovi, oběma podám ruku jestli to přijmou, ale na víc nám nezbyde čas. Slunce zastíní seržant s držkou a výrazem nasranýho medvěda. Stejně jako vostatní sklapnu podpatky bagančat a vypnu svůj poměrně hubenej hrudník (aspoň na mariňáka). Jenom chvatně hodím skoro dohořelý cigáro pod auto.Pak začne něco, cosi pamatuju naposledy z výcviku. Vždycky mě fascinovalo, jak dlouho tyhle dobytci dokážou řvát, aniž by se jedinkrát nadechli....buď mají někde schovaný žábry nebo tahaj vzduch prdelí. Na druhou stranu to není tak strašný a když Jap dostává pojeb kvůli kulometu, tak mi párkrát cukne koutek. Jinak se, ale držim se svejma obvyklejma průpovídkama. McCoulterová a Harper tu armádní vymejvárnu zvládaj líp, než já. Obočí mi vystřelí, když serža začne vočumovat kolo. By mě zajímalo, co tam z týhle strany uvidí, ale třeba se ho ten pancíř lekne a ustoupí mu, co já vim. Začne další pojeb a na tváři se mi objeví nekomfortní škleb. Nadechnu se, ale radši svý poznámky spolknu. Je mi úplně jasný, že serža umí možná ječet a asi se v boji neposere, ale vo autech ví velký a smradlavý. HMMWV je schopný nastartovat i s děravym chladičem a celkově ty káry jsou schopný fungovat v bídnym stavu, než se vyserou totálně. "ROZKAZ PANE!" zařvu nakonec a naběhnu k autu, kde vyštrachám hadici. Podám ji Japovi a rty naznačím "No ty vole.". Je neuvěřitelný, že mu ještě nehodili do spacáku škorpiona. Počkám, až ty ze sedmičky vodkvačej a podrbu se na hlavě. "No ty krávo, Royi na příčkách kokotství si přišel o prvenství." zkonstatuju s ejchuchu úšklebkem a vytáhnu hever. Sice sem ses tim nechtěl mordovat, ale co. "Royi vem zezadu trubku a strč ji mezi kolo a nápravnici, až řeknu tak zapáčíš. McCoultrová doufám, že máš ránu budu potřebovat pořádnou hybu tady na hranu kola." podám jí kladívko a strčím hever bod bočni rám, těsně za kolem. |
| |||
U 1. vozidlaSpc. Anthony García, Pvt. Jason A. "Jap" Price, Cpl. Pete “Pipi“ Dyke, LCpl. Roy Harper, Cpl. Eveline Judith McCoulter Na reakci McCoulterové můj obličej udělá hned několik grimas s vytřeštěnýma očima, jedna děsivější než druhá. Jako kdybych jí vůbec nevnímal. Než vůbec nějak zareaguji, zareaguje na mě svobodník Harper. Vnímám každé jeho slovo, a vypadá to, že se rozmýšlím, zda mu na místě rozbít hubu, nebo se ho poplácat po zádech. |
| |||
U 1. vozidla Na to jak si do mě rýpne vojín Price jen pokrčím rameny. "Tak, otravnejch kokotů sem k nám přitáhlo už dost, ne. Tak na co přivolávat další." Teoreticky je mi jedno, jestli by mě Cockster za to seřval, ale taky mě moc neláká, že bych za to naprosto zbytečně musel tak tejden kopat hajzlíky. Ukáže se ale, že to je jedno, jelikož otravný Kokotster se přivolá sám. Hned nás sprdne na tři doby jako malý haranty. Postavím se hned do perfektního pozoru jak si ho všimnu, protože je mi jasný, že gumy jako tady seržant Janička na to strašně velmi dbají. On mezitím pokračuje v tom svým zjebu nás všech a je to v podstatě takový jak sem očekával. Už jen čekám na to, že nám začne kontrolovat i knoflíky na uniformě nebo nás sjede kvůli tomu, že nejsme tady uprostřed pouště všichni řádně naprosto do hladka oholeni nebo nějakou podobnou píčovinu co mu příde na mysl v tý jeho lebce plný sraček. Mentálně se připravuju na to, že ho zase asi budu muset slušně odkázat do háje já, protože jsem na ty jeho kydy asi ze všech nejodolnější. Předběhne mě McCoulterová a věcně popíše naši situaci. Já do toho hned vstoupím a přisadím si, aby si na ní osamocený nemoh smlsnout a pak jí vyplivnout jako kus starý žvejky. Tak ať jsem na ráně já, já už sem sežvejkanej za ty roky od fotra tak, že tu už víc nejde. Cockster není až tak moc horší kretén než on. "PŘESNĚ JAK ŘÍKÁ ZDE DESÁTNICE MCCOULTEROVÁ, PANE, ŽÁDNÝ ČAJOVÝ DÝCHÁNEK O PÁTÉ ANI POCHYBNÝ PROVIANT OD CIVILŮ, PANE!" začnu hlasitě tak, aby to bylo srozumitelné a kokot Cockster si tak mohl načechrat to své pošramocené ego tím, jak tu šaškuju podle předpisů. Musím říct, že mi dělá fakt problém abych mu neřekl 'madam'. "POUZE VZÁJEMNÁ POMOC MEZI BRATRY MARIŇÁKY, PANE! JAK ŘÍKALA ZDE DESÁTNICE, NEJDŘÍVE SPOLEČNĚ PROVEDEME VÝMĚNU KOLA A FILTRU U TOHOTO VOZIDLA, POTÉ SPOLEČNĚ OPRAVÍME CHLADIČ U DVOJKY A VŠE OSTATNÍ CO JE POTŘEBA!" začnu mu říkat co prý plánujeme, mám teoreticky nižší hodnost než Pipi a McCoulterová, ale tak, všichni je máme ještě moc nízké na to, aby to hrálo nějakou zásadní roli a stejnak sme si to nějak takhle domluvili. "VŠICHNI SI POMÁHÁME NAVZÁJEM K DOSAŽENÍ CO NEJVĚTŠÍ EFEKTIVITY JEDNOTKY, PANE! JAKO PRAVÍ MARIŇÁCI, PANE! SEMPER FI!" zařvu nakonec ono heslo naznačující bratrství mezi mariňáky a zasalutuji mu. Každopádně, teď mám aspoň malou výhodu, protože mi teď na tohle musí zasalutovat zpátky, protože to tak předpisově je a snad ho to trochu zklidní. Vzpomínám si, že ve vojenský věznici měli vězni zakázaný strážím salutovat, protože oni by pak museli jim zasalutovat zpátky a vězni si takovou poctu nezaslouží, tak maj zakázaný vůbec salutovat, aby to nebyl problém. Jeden kámoš kterej se mnou byl na základním výcviku tam skončil za pašování, tak mi o tom řek. Každopádně doufám, že snad tohle tomu kreténovi bude stačit a nechá nás na pokoji. |
| |||
U vozidla 1 skupiny "Home sweet Alabama," zanotuju, když se Pip začne obhajovat a zakřením se na něj. "Hovno, my už nemáme ani kobercovku? Na cos ji vyplácal?" překvapeně mrknu na řidiče a hodím usměvavým očkem po Harperovi. Chlapi se pak naserou k humvee, aby ho zvedli a Pip mohl usadit pořádně naše kolo. Jenže než se tak stane, nahasí si to serža Pravítkovprdeli a začne hulákat. Všichni mlčíme, jak jinak. A každej si myslí to své. Já třeba, že měl nejspíše nějaké problémy s tatíkem a teď nám to dává sežrat. "Pokud mohu, seržante, pane, máme problém s uložením levého kola. Chlapi se právě chystali přizvednout auto, aby se na to desátník Dyke mohl podívat. Pak hned vyhrabeme hadici, kterou potřebujete na vaše Humvee a my si ještě čapneme vzduchovej filtr," vysvětlím pohotově seržantovi. "Možná by to šlo rychleji kdyby... víte... pomohlo více lidí, pane." Jop, chtěla jsem říci, že by pomohlo kdyby nám místo řvaní pomohl, ale radši jsem to zahrála do autu. |
| |||
Za vozidlem č. 3 Lt. Chris Hallenbeck Pozorně poslouchám, co mi velitel říká, a přikyvuji. Situace je vážná, a ve vážných situacích se mariňák co? Mariňák se v nich neposere! Bylo jasné, že musíme odsud zmizet, jsme tu jako kachny na střelnici. A to, že pouze ten bezpáteřní zpravodaj vyřizuje naše vybavení, mě moc nepotěšilo. Může mu to trvat celý den. Nejspíše mu někoho pošlu, aby mu pomohl. Rozkaz od velitele zněl nicméně jasně. Zasalutuji, a řeknu: ,,Rozkaz pane!" řeknu, a střelobitě se vydám k hloučku u vozidla jedna, kam jsem poslal svoje chlapce. To, že se tam kecá a nepracuje, ve mě vyvolá zrudnutí už od pohledu tím směrem. Jakobychom byli někde na paloučku, a ne kurva ve válce. A věřte mi kurva, výcvikové středisko mariňáků mě vycepovalo tak, že já kurva vidím i slyším až za roh. A co vidím, co kurva vidím? |
| |||
Za vozidlem č.3 Sgt. Jane Cockster, Malik Poslouchám seržantovo hlášení a pokyvuju hlavou, že rozumím. Je fajn vidět někoho schopného, kdo se nemusí furt něco psát do posranýho notýsku. Přijde mi ale docela upnutý. Ale někoho takového potřebuju. Toho zlého, kdo je prožene. "Výborně, seržante," pochválím ho a kouknu mimoděk na svoje papírový autíčko, co se sotva ubrání pouštnímu vánku. Serža má dobrý dotaz. A já sám jsem na vážkách. "Situace je následující. Několik hodin jsem se snažil spojit s velením. Bez úspěchu, jen statika," začal jsem a pohled mi sjel zpět na seržu přede mnou. "Co nejdřív dáme vozidla do pořádku a jedem směrem k našemu cíli. Bagdád. Po cestě budeme mít lepší šanci se signálem. Tím pádem nás můžou nasměrovat k nejbližší základně pro munici, jídlo a pořádně opravit vozidla. Ta pochroumaná em dvojka mě celkem sere," pohled mi zase sjel ke zmíněnému kulometu na autě. Bez toho kulometu by byla celkem bolest někam jet. A zbytečně plýtvat granáty se mi taky nechce. "Poručík Anderson pracuje na seznamu našeho vybavení. Když s tím pohne, možná se i najíme.... aspoň někteří tedy." budeme rádi, když bude jídlo aspoň na dva dny... "Takže.. urychlit opravu vozů. Kdo sedí na prdeli, ať se zapojí. Pak ten zatracený kulomet a vyrážíme. Informujte ostatní. Odchod, poručíku," pokynul jsem mu a šel zkontrolovat hlídky. A jelikož jsem byl blízko Malika, vzal jsem to směrem k němu. |
doba vygenerování stránky: 0.36922216415405 sekund