Andor.cz - Dračí doupě online

U auta posádky 1

“Pfff...chvilku.“ ušklíbnu se a trhnu se závěsem. “November Juliette ? Z MRÉček maximálně, ale třeba tu má někdo pořádný. Oficíři by mohli.“ poznamenám a potlačim chuť na pořádně vychlazený pivko. Když vyleze i třetí zvíře našeho ansáblu protočim oči v sloup. “Royi, mě bude stačit, že budeš střílet směrem vode mě. V tom je tvoje genialita.“ zahudruju pod autem a vysoukám se ven.
“Ten filtr je hrozně vobroušenej, už je tenkej, jak panenská blána. Zkus jestli nemají novej ti ze sedmičky.“ vyfouknu kouř směrem k nim. Smutný, že nemáme základní díly. Ale týlaři to rozdávali, jak vobědy v kantýně.

U auta posádky 3

“Žádná sláva.“ odvětím Hallenbeckovi suše a díky jeho vyrušení začnu s počítáním znovu. Pro jistotu, protože chyby nesmí být. Naštěstí jeho zadek opustí perimetr a já mám klid.

U auta posádky 1

Písek všude kam se kouknu, my máme navíc přidělenej nějakej posranej zrezlej kus šrot u kterýho armáda šetřila tak že mu ani nedali dveře, takže nám tam naletí každý zrnko. Navíc, seržanta nám dělá nějakej absolutní magor s úplně vygumovaným mozkem. Stačilo mi jen slyšet jeho jméno a už mi bylo jasný, že ho rodiče nenáviděli. A teď si ty svoje komplexy bude kompenzovat na nás, tak už to chodí. Zkurvenej život todle je. Ale stále lepší než když sem bydlel eště u fotra. přemýšlím nad tím zatímco leštím ten svůj pořádnej, velkej a dobře vybavenej... kvér a přitom poslouchám ty kydy McCoultrový a Pipiho. Z toho jejich jiskření, sexuálního napětí a vůbec toho jak spolu takhle flirtujou... vrcholem je, když Pipi na McCoultrovou našpulí tu pusu. Chvíli mám chuť jim říct, aby se už spolu konečně vyspali a byl pokoj, ale mám strach, že by mi pak za to McCoultrová "omylem" amputovala koule až budu potřebovat ošetřit, takže radši ohledně toho držím hubu. "Intelligent zvládá chaos, jo? Tak to koukám sme u mariňáků samý géniové." poznamenám jen a pokračuju v tom, co dělám doteď.

U auta posádky 1

"Jo jo, bejt všechno srovnaný, tak se nudíme," povzdechnu si, opřu se o bok auta a shodím z ramene M4ku. Pohledem sklouznu k poručíkovi u hromádky a velmi nepatrně zakroutím hlavou. "Zpravodajci... nope, zatím se to probírá. Ještě musíš chvíli vydržet. Víš co bych si ale dala? Pořádný, horký November Juliet," povzdechnu si a trochu se zasním.
"Hele, co ten filtr? Koukal jsi na něj?"

Lovely morning in fucking lovely desert

Ráno začalo krásně. Profoukl jsem nosní dírky, abych se zbavil písku a šel jsem se vychcat. „Další krásný den..“ pousmál jsem se, zatím co jsem udělal kolečko do písku. Ještě chvíli a začnu kariéru umělce. Pak už jsem jen zapadl do auta, nandal si do huby žvýkací tabák a ujal se vysílačky. A po několika hodinách statického šumu jsem se na to vysral. „Papa Bear. Tady Razor 1-1. Ozvěte se, přepínám…… Papa Bear, tady Razor 1-1. Ozvě…“ napřáhnul jsem se s vysílačkou, jako bych ji chtěl skrz rádio protlačit až do motoru, ale nakonec se ozvalo jen *klap* jak jsem ji vrátil na své místo se slovy „Nebo běžte do prdele… to se mi snad zdá…“ zhluboka jsem se nadechl a koukl kolem sebe. Hlídky hlídkují. Pipi pipuje pod autem. Benji zase úředničí. „Aspoň že Harper drží hubu…“ hlesl jsem a vylezl z auta. Samozřejmě bez pušky nikam a i se svou M16 se vydal k našemu vedoucímu provizorního skladu. „Jak to vypadá, Bene?“ dřepl jsem si vedle něj a projel očima tu ubohou hromádku věcí, co nám zbyla. Pak se nám za zády ozval hlas. Price. „Počkejte, až poručík Anderson sepíše, co tu zbylo. Pak se uvidí. Do té doby zkuste pomoct s opravou M2.“ s tím jsem se odporoučel obejít tábor, a zjistit, co se na hlídce stalo zajímavého. Takže jsem to vzal dokola, kolem tábora.

U auta posádky 1

Jenom bezmocně rozhodim rukama, protože kdybych věděl kde je jen půlka věci v tý kraksně, tak budu spokojenej člověk. A McCoultrová možná taky. teda aspoň podle toho, jak zase pičuje. Usmívám se, ta holka mě baví. "McCoultrová jsem mariňák ne logista. Inteligent zvládá chaos !" zahulákám zpátky, ale to už je u mě a podává mi kladívko. "Kdybych ho tam nenechal neměli bysme tyhle krásný chvilky. Dík." pronesu pobaveně a našpulím rty s hlasitým "Mwaaa". "Jak to vypadá se šajbama ? Už se rozhejbali ? Žral bych až bych brečel " otočím na ni naposledy hlavu a párkrát klepnu do železa s přivřenejma očima. Toho bordelu je tam fakt dost a padá mi do xichtu.

U auta posádky 1

"Obvazy, mám. Rukavice, mám. Analgetika, mám. Morfin, mám. Nástroje v pořádku..." kontrolovala jsem stav medibagu, když jsem zaslechla Pipiho. Loupla jsem pohledem po okolí auta. Serža na hlídce, Harper zase někde leští klac... teda zbraně, takže to zbylo na mě. S povzdechem jsem zavřela bágl, zvedla se na nohy a zamířila najít kladivo.
"A kams ho zahrabal?" začnu štrachat v zadní části vozu, kam většinou ukládáme nářadí. "Kurva Pipe, kolikrát ti mám opakovat, že když to tady namrdáš jak děvku v posledním otevřeným bordelu, tak hovno najdeme." začnu se rozčilovat. Pak ho konečně najdu. "Už nic, dobrý, našla jsem ho." zakřením se, vytáhnu kladivo a zamířím za řidičem.
"Tady prosím. Že si to nenecháš po ruce, když začneš opravovat."

U auta posádky 3

Doufám, že se Hallenbeck brzo dovolá na prapor a já budu přesunut někam na hrot. Prozatím, alespoň zaznamenán, vo tu máme. Někdo z vojáků by se mohl chtít obohatit a pořádek musí být. rozhodnu se a postavím se před hromadu, tak abych měl Hallenbecka v periferním vidění. Přidřepnu si a začnu sepisovat jednotlivé položky. “Třikrát menu číslo tři, pětkrát menu číslo dva...“ doprovázím slovy hrot tužky zapíchnutý do papíru.

U auta posádky 2

Měl jsem otevřenou kapotu auta a říkal slova, za která by mě matka ani reverend rozhodně nepochválili. Problém byl ten, že mi chcalo z auta, ale já jsem neměl jak to zastavit. Teoreticky by pomohla aspoň kobercovka, ale ani tu jsem neměl.

"Kurva! Do píči!"

Očima jsem loupnul k hromadě zásob u prvního auta. Množství se mi nelíbilo a tak jsem to vzal lišácky.

Seržante pane? Hlásím prasklou hadici do chladiče. Sám to zalátám maximálně kobercovkou, ale žádnou nemám. Nevíte jestli tamhle ta bromada se bude rozdělovat? Třeba tam je!"

Doufám, že tengle dotaz přežiju....

U auta posádky 1

Písek v prdeli, písek ve žrádle, písek, písek, písek. A naše velkolepý velení nám dá auta, který prostě nemají písek rádi. přemejšlim, když se snažím dostat ke šroubům u uložení kola. Vopravdu nechci prohánět hadži a sedět u toho, jako tetička Betty...měla mrtvici.
“Prdele.“ potáhnu z cigára pod autem a zjistim, že nemám kladivo. “McCoultrová ? Royi ? Může mi někdo podat posraný kladívko ?“ zahulákám a koukám jestli někde nezahlídnu jejich bagančata.