Andor.cz - Dračí doupě online

Auto posádky 3

Ruizová, následně Sgt. Cockster

"Vtip je v tom, že to vlastně není nic složitého. Největší vědu z toho dělají většinou idiotas, co to neumí vysvětlit. Hele..." V ruce ukážu na základovku, především na viditelné cestičky a drátky. "Není to nic jiného než silnice s jednoduchými pravidly pro řidiče, který tam řádí. Jednoduchým vzorcem vypočítáš jak se mu tam vlastně pojede. Potom tu máš nějaké součástky, které jsou jako dopravní značky. Třeba tady rezistory..." Ukážu na maličké barevně pruhované válečky. "To jsou takové retardéry. Anebo tyhle diody..." Ukážu na další součástky. "To jsou ventily, tedy svým způsobem jednosměrky. Proud má podle nich jasně dáno, že může jedním směrem, ale druhým by neměl. Může se stát, že tím zakázaným směrem projde, ale něco ten idiot pochopitelně rozjebe a pak se musí zaplatit náhrada, která je ale na tvůj účet. Docela nefér, že..." S omláceným úsměvem kouknu na Ruizovou, než se zase zpátky soustředím na problémovou GPS. Ne, že bych nechtěl, ale teď není moc čas na vybavování. Nemluvně o tom, že ten úsměv krapet bolí. "A tak dále a tak dále. Je to samozřejmě malinko složitější, ale když si v tom uděláš systém a trochu to procvičíš, nic není nemožné se naučit. Brzy to budeš vnímat jako trochu nebezpečnější lego." Jen tohle lego potřebuje čas od času menší údržbu.. V osobním autě někde u nás doma to jei docela buřt, ale tady na tom můžou záviset životy.

"Hm? Cože?" Nepochopím zprvu odpověď, respektive otázku. Teprve až se na ní zase podívám a ona poukáže na moje zranění, tak pochopím kam vlastně spadla řeč. Rozpačitě zase střelím pohledem zpátky k GPS, abych se nemusel dívat na ten ustaraný obličej.
Samozřejmě, že mi to za to nestálo. Jsem omlácený a to ještě žádná pořádná bitva nezačala. Navíc úplně zbytečně a kvůli čemu vlastně?
Teď když na to koukám s chladnou hlavou, tak vlastně pořádně ani nevím. Což je vlastně odpověď jasně říkající, jaký to jsem vlastně kokot. Než však zkusím z těchto myšlenek zformulovat smysluplnou odpověď, Ruizová mě předběhne a rovnou odpoví na moji předešlou otázku. Krapet se nad tou její odpovědí pousměji. "Mno, to poměřování je přirozenost povýšena na mezinárodní sport, ostatně i proto jsme v tomto kozomrdím pekle... Ale jinak myslím, že kdyby jste to měli pod palcem vy, tak..." Než však stihnu doříct svůj názor na ženské ve velení, tak se zjeví poslední seržant, ten který má na starost Harpera. Nechci působit, že soudím dle obalu ale myslím, že chápu proč je Harper takový drzý kretén. "Sí, señor..." Odkývnu mu, aby věděl že s tím počítám. Čert aby to sral, kdybych ještě popudil tohoto chlapa. Sice se říká, že do třetice všeho dobrého ale tady to nebudu pokoušet. Pro dnešek jsem si nadělal problémů víc než dost.

Sotva odejde a já mezitím uvažuji, kde jsem to vlastně skončil, tak zatáhnu za správný drátek, který se prakticky ihned odpojil. "Hah, vida, máme vítěze! No jo, být zasunutý jen ze čtvrtiny, taky bych neuměl odvést práci na sto procent." Zasměji se, ale jen lehce, páč mě ty žebra fakt kurevsky bolí. Drát zapojím zpátky a rovnou jej pro jistotu oblepím izolační páskou, aby se náhodou znovu neuvolnil, nedej přímo neodpojil. Tak schválně... Opět, tentokrát ale krapet silněji, několikrát zaťukám na GPS a... "Voila! Už by to mělo fachčit jako po másle." Ještě rychle zkontroluji, zda neuvidím nějakou spálenou kabeláž či něco zoxidovaného, ale vypadá to, že je vše v pohodě a tím pádem mi nic nebráni, abych to nasadil zpět. "Achjo..." Pronesu, když GPS zapadne a vše funguje jak má. Až teď si tak nějak uvědomuji, že se musím pakovat a příjemnou společnost opustit. "Vypadá to, že naši konverzaci budeme muset nechat na později." Obrátím se na Ruizovou s docela očividnou lítostí. "Každopádně ale děkuji za spolupráci!" Ještě jednou pro ní vyměním úsměv za nepříjemnou bolest z natrhnutého rtu, než si svoji výbavu zabalím zpět a uložím do své vesty.

Když se pak konečně rozhodnu zvednout svůj nakopaný zadek z auta, akorát se zrovna pořádá nástup, takže se jen zařadím a poslouchám, co má náš skautský vedoucí v plánu. A vypadá to, že se s tímto odznáčkem srát vskutku nebudeme. S ptákem přímo do sršního hnízda, tak říkajíc. No jak na takový šílený plán vůbec reagovat? - Oorah! Přesně takhle, ať už to kurva lítá! S úsměškem na tváři se vydám tedy za naším seržantem. "Pane! Hlásím, že jsem spravil závadu na 3. vozidle, pane!" S tímto čekám- Nechť je ke mě Bůh a hlavně Cockster milostiv- na další pokyny, které pro mě bude mít.

"Hmm, tak se tomu podíváme na zoubek." Odpovím, snažíc se tvářit, že jsem nedostal docela po držce. "Můžu?" Zeptám se, zda můžu přisednout do auta. Když se usadím, rovnou vytahuji z vesty svůj EOD kit, který se, ačkoliv je určen především k zneškodňování bomb, hodí i pro tento úkol. Všechno je to koneckonců změť kabelů. Rozdíl je "jen" v tom, že GPS vám při špatné manipulaci nebouchne do ksichtu.
Jako první je ale pochopitelně nutné sundat kryt, abych viděl jak to vypadá zevnitř. Na to si vytáhnu malý plochý šroubovák. "Nemělo by to být nic komplikovaného. Jestli dochází k výpadkům jen během otřesu, bude to pravděpodobně jen nějaký uvolněný kontakt. Nebo možná jen zanesené, ten písek je totiž fakt všude." Zauvažuji nahlas, aby nebylo úplný ticho. Nesnáším, když je ticho. Zejména, když mi u toho ticha někdo sekunduje. Každopádně kryt se mi podaří sundat a můžeme začít s "operací". Opatrně, abych nepoškodil displej, vytáhnu desku s plošnými spoji, na které jsou diody, mikroprocesory, dráty a další serepetičky, které pospolu tvoří cestičku pro elektrický proud. Teď jen zjistit, kde to vázne.

Teď, když mám vlastně celou obrazovku i s deskou v dlani, zmáčknu napájení, abych mohl otestovat problém v praxi. Dle předpokladu se obrazovka načetla zcela bez problému, ale to není to po čem se koukám. Jemně do celého konstruktu udeřím, abych imitoval otřes vozidla. Jde mi o jednoduchou věc a to přesné lokalizování závady. Pokud obraz vypadává i když je třes jen v oblasti, kde bouchám pak máme hned jasno, kde se dívat. Pokud ne, pak je to o něco horší, protože může jít třeba o napájení a to se může potáhnout dál do útrob auta, což by bylo dost blbý.

Mhm, problém bude někde tady. Naštěstí to opravdu vypadá, že závada bude na dosah ruky. "Co si myslíš o celé téhle akci?" Zeptám se, abych nemlel pantem jenom já a to ještě o něčem, co nikoho nezajímá a nebaví. Mezitím zkouším jemně tahat za drátky u konektorů, zda náhodou některý z nich není uvolněný a kontrolovat u toho displej, který momentálně slouží jako hlavní indikátor.

Já věděl, že to bylo až moc dobrý, aby to byla pravda... Když se nás pro jednou zastane Cockster, který je jinak celou dobu příjemný asi jako šmirglpapír místo hajzláku, tak je to pro změnu Hallenbeck, který jak tvrdohlavý kokot raději půjde do minové pole bez jediného člověka, který se může postarat, aby neskončil jako mrzák. Klobouk dolů k jeho neochvějnému postoji pro spravedlnost. To myslím vážně, porušili jsme pravidla a rozkazy, trest je určitě na místě, ačkoliv vůbec nesouhlasím s takovou absurdní přísnosti. Na druhou stranu nevím, jak mu tahle spravedlnost pomůže spát s vědomím, že kvůli malé potyčce ohrozí životy ostatních. Ale to je asi ten důvod, proč nejsem na jeho místě. Nejsem takový idiot, abych slepě dělal vše bez rozdílu, jen protože tak protokol káže. Ale co už... Možná si na chvíli posedím, ale aspoň to bude u našich.

"ANO PANE!" Tak schválně, je tohle štěstí v neštěstí nebo neštěstí v štěstí? Jak si vyložit tuhle celou situaci, která je naprosto kolosálně na kokot a vyjít nevyjít, protože se ještě něco víc na kokot odehrává nějakou tu míli od nás? Kdo ví jaké jsou úmysly našeho Pána tam na hoře. Jedno vím ale jistě. Nic pěknýho to rozhodně nebude, protože se kurva podívejme na ten výsledek. Nejen že nám nebylo odpuštěno ale zároveň pořád půjdeme do toho pekla, kam má namířeno tahle sebevražedná skvadra. A pokud by toho nebylo málo, ještě si na nás počká Cockster. To kdybychom tuhle hromadu sraček náhodou přežili ve zdraví. Člověk by řekl, že to horší být už nemůže. Omyl... Tohle všechno byla ještě nevinná sranda. Kumšt je přežít to, co bude následovat.

Nasraná McCoulterová, která mě má dát zase do kupy... Co je kurva tohle za zvrácený smysl pro humor? Propalovala mě pohledem už během té bitky, ale to jsem byl ve stavu, kdy by mi mohla zlomit hnátu a mě by to bylo jedno. A teď? Po pás zcela nahý, rozmlácený jak stará kraksna mého fotra a ona mě má jako na dlani. Jestli přežiji tohle mučení, můžu se považovat za šťastlivce. Ale rozhodně to nebude jednoduché, už jen při pohledu na to jaké nářadí si vytahuje. Snad jedinou psychickou oporou může být paradoxně ten loco Harper, vedle kterého odmítám byť jen cuknutím přiznat, že mě něco bolí. Chci říct nebolí. Jsem zdravý! Mnohem víc v pohodě než on samozřejmě...

Nebreč, nebreč, nebreč, nebreč, nebreč, nebreč, nebreč, nebreč... Aaau! Kurva, kdo dal té šílené ženské desinfekci??
"Tres..." Spolknu relativně tiše, páč se nechci jevit drze a riskovat, že mi dá ještě ona po hubě. To by mi po dnešku totiž fakt chybělo.
A to máme osm ráno... Následně pokračuje s mučícími praktikami níže a já se fakt nemůžu zbavit dojmu, že tlačí víc než je potřeba. Ale opět, nejsem v pozici, abych si otevíral hubu, takže jen tiše trpím při tomhle pasivně agresivním šetření.
"Gracias." Poděkuji za ten sadistický výkon, když už je konečně po všem. Hodím na sebe jen triko a rovnou odcházím zatímco se na sebe snažím zbytek výbavy natáhnout. Teď bych měl jít za Ruizovou, ale nejprve...

"Perdoname mi Amor..." Zašeptám, když ze země vezmu svoji drahou M4 Carbine s podvěsnou M203. Jestli mě něco mrzí nejvíc, je to to, že jsem ji tady tak nechal. Vážně doufám, že si toho Cockster nevšiml, ale asi ne, protože to by mi už dal dávnou sežrat. Krapet ji proklepnu, aby z ní opadl ten vlezlý písek a až nyní jsem plně připraven do jakékoliv akce, včetně návštěvy Ruizové.

"Čau..." Pronesu s dost očividnými rozpaky. Koneckonců, nedávno jsem se nepředvedl úplně v tom nejlepším světle, že jo. Ale teď mám ideální příležitost, abych si to aspoň krapet vyžehlil. "Tak s čím ti můžu pomoci?"