U auta posádky 1 - Poblíž auta posádky 3

Hoši se do to pustí ještě urputněji. "¡Idiotas!" utrousím jejich směrem a začnu se vracet zpátky k našemu autu. Teď ani nemá smysl se ho na nic ptát. To už na ně naběhne serža. Ani se nemusím otáčet, abych si představila, co se tam děje. Ono to nejde úplně neslyšet...

Využiju toho, že se zrovna Chris nebaví s Andersonem a zajdu za ním. "Máš chvilku?" zeptám se. "Je mi jasný, že se jejich potrestání bude řešit s vámi dvěma. Bylo by možný Garcíu poslat za mnou, než začne s trestem, pokud by ho měl nějak zdržet? Potřebuju, aby se mi na něco mrknul než pojedeme. Jestli teda něco uvidí, dostal docela perdu..." poprosím Chrise tiše, než k nám dokvačí serža s těmi dvěma spráskanými štěňátky. Nemám problém s ním mluvit podle regulí, ale když jsme v podstatě osamotě, nepovažuju to za nutné. Samozřejmě mluvím tiše, aby mě slyšel jen on. Stejně tak bych se Garcíi šla zeptat sama, ale to by s Harperem nesměli být takový blbci.

Auto posádky 2 - > Auto posádky 1

LCpl. Roy Harper, Spc. Anthony García, Cpl. Pete “Pipi“ Dyke, Cpl. Angela Ruiz, Lt. Chris Hallenbeck, Cpl. Eveline Judith McCoulter, Lt. Benjamin Anderson

Rudý vzteky nad bábovičkostí svých podřízených nehodlám ztrácet čas poté, co rozdám důležité a směrodatné rozkazy. Jak jsem už jasně stanovil, každá vteřina, kterou ztratíme, je vteřina, kterou kurva získá NEPŘÍTEL! A nefunkčního kulomet byl něčím, co rozrušovalo i samotného poručíka. Nehodlal jsem pouze postávat kolem, ale znovu jsem otevřel kufr, a vyndal potřebné nářadí. Jakožto zkušený veterán jsem měl se spoustou zbraní, včetně M2, mnoho praktických zkušeností. Byla to spolehlivá zbraň. Tedy pokud jí zrovna nemá v ruce NĚJAKÝ IDIOT, CO SI SPLETL CESTU KE KULOMETY S CESTOU DO ZKURVENÉ LETNÍ ŠKOLY!

,,Hah, to jsem si mohl myslet!" řeknu sarkasticky poté, co vylezu na vozidlo, a kontroluji znaleckým okem stav zařízení. Nevypadá, že by šlo o nějakou velkou závadu. Nejprve zkontroluji, v jakém módu je nastaveno, a zdá se, že správně v modulu jedné střely. Poté vší silou zatáhnu zpět nabíjecí páku, a otevřu horní kryt. ,,Hm" poznamenám si. Dívám se přímo dovnitř kulometu, kde na mě svítí dole zaseklá hlizna v prohnutém krytu. Nejspíše se zasekla poté, co se kulomet rožhavil přílišnou palbou. Otázka je, co se stalo se střelou... pomyslím si, a obejdu kulomet, abych se mohl podívat přímo do jeho hlavně, zda tam kulka není. Dívaje se okem před hlavní přímo dovnitř, nevidím světlo. Možná je pouze zanesený pískem pomyslím si, a vezmu drobný nástroj na čištění hlavně. Začnu jej strkat dovnitř, a hlaveň čistit. Poté se znovu podívám přímo do hlavně. Hm, zvláštní, nic nevidím pomyslím si. Vrátím se ke kulometu, kde se s pomocí prstů snažím nejdříve vytlačit zaseklou hliznu skrze standardní inspekční pohyb. Nedaří se, je umístěna příliš pevně. Hm. Opravářským náčiním bych jí tedy měl postupně vytlačit...Za použití klíče vytvářím tlak, aby hlizna vyskočila ven z krytu. Znovu se pro jistotu podívám do hlavně, zda z ní nic nevyletí.

CVAK! PRASK! CVAK!

Mechanismus naskočí s hlasitým zvukem, a já jsem naprosto spokojený. Vše funguje tak, jak má. Odmontuji hlaveň, a hle! Zákeřná kulka v hlavni skutečně byla. ŽE BY POKUS O MOU ASASINACI NEPŘÍTELEM? HAHA, ZBABĚLCI! NETUŠÍ, ŽE MARIŇÁK SE SMRTI NIKDY NEBOJÍ! Pro jistotu klíčem srovnám kryt tak, jak by měl být, a rovnou zařízení nabiju s novou nasazenou hlavní. NA NEPŘÍTELE MUSÍME BÝT VŽDY KURVA PŘIPRA- pomyslím si, a okem sleduji směr, ze kterého by měli García a Harper zhruba tak přicházet. A vytřeštím oči v naprosto vražedné grimase.

DUF DUF DUF DUF DUF

Moje kroky duní pouští, zatímco běžím extrémní rychlostí směrem k vozidlu posádky číslo jedna. Jsem naprosto rudý vzteky, s naběhlou koňskou žílou. V tváři mám výraz, který by i ZKURVENÉHO SATANA ZAHNAL ZPÁTKY DO PEKLA.
TY IDIOTI! TY ČURÁCI! ZKURVYSYNI! ZASRANÝ BABOVIČKY! TO SE KURVA POSRALI???

VOJÁCI, OKAMŽITĚ SE KURVA UKLIDNĚTE!

Můj hlas je tak silně autoritativní, že i Saddám Hussein se v té chvíli trochu posral. Ale nehodlal jsem skončit. Rudý vzteky jsem je, samozřejmě rozhozené z mého bombardistického přístupu, popadl za krky jak štěňata.

,,CO SE TO TADY KURVA DO PRDELE DĚJE? SVOBODNÍKU HARPERE, SPECIALISTO GARCIO, VY JSTE SE ASI KURVA POSRALI!" řeknu důrazně. Potom se otočím na další přítomné. ,,A VY OSTATNÍ NA NĚ JENOM KURVA ČUMÍTE?" řeknu vytýkavě. ,,KURVA PIPERE, VY JSTE SI JEŠTĚ U TOHO ZAPÁLIL, ABYSTE MĚ ASI NASRAL VIĎTE?" řeknu sedícímu chlapovi, ale nemám čas se jím zaobírat. Podívám se na hlavní pachatele. ,,TO JSTE TEDY KURVA POSRALI PÁNOVÉ, KURVA ALE UŽ. NAPADENÍ BRATRA, URÁŽENÍ BRATRA, A CO JE NEJHORŠÍ KURVA - A TÍM JSTE MĚ OPRAVDU ZKLAMALI - NEUPOSLECHNUTÍ ROZKAZU A TO KURVA I PORUČÍKA! POŠLAPALI JSTE VŠECHNO, ZA CO MARIŇÁCI STOJÍ, BĚHEM KURVA ASI MINUTY CO JSEM SE NEDÍVAL!!!" zařvu na ně. ,,V TÉTO JEDNOTCE BUDE DISCIPLÍNA KURVA! A JESTLI TO NEBUDE PO DOBRÉM, TAK TO BUDE PO ZLÉM!" řeknu důrazně, a doslova je oba dva dotáhnu za krk k nohám poručíka a zpravodaje. Tohle je problém. Velký problém. Jak znám toho slizouna Andersona, bude je už navrhovat na minimálně vojenský soud. A Hallenbeck asi nebude proti.

,,Poručíku, pane, poslušně hlasím, že jsem přivedl ty idioty a ukončil to šílenství" řeknu s vojenskou upřímností, a hodím je bez problému před poručíka a zpravodaje na zem. Potom zařvu ,,GARCIA, HARPER, POZOR! OMLUVTE SE PORUČÍKOVI! IHNED!"" [/b] tak autoritativně, že ať už jsou v jakémkoliv stavu, měli by se do něj kurva postavit. Jsem úplně rudý vzteky. ,,Pane, rád bych nahlásil porušení disciplíny, porušení přímého rozkazu a napadení jiného člena jednotky u svého podřízeného specialisty Anthonyho Garcíi z posádky Sedmého pluku a svobodníka Roye Harpera z Pátého pluku" řeknu klidně a s respektem k poručíkovi a zpravodajovi. Poté se nadechnu a dám ruce za záda. Oba idioty hlídám jako ostříž. Ať zkusí cokoliv, i kdyby jen promluvit, tak nastane naprosté peklo. Podívám se ale i na zpravodaje. Nedám nicméně najevo žádnou emoci.
,,Pokud mohu promluvit pane, poručík Anderson má naprostou pravdu, že dle článku 128 UCMJ by oba muži měli být minimálně na tři měsíce umístěni do vojenského vězení, měli by být zbaveni všech hodností, a měly by jim být strženy 2/3 veškerých příjmů. Pokud by vojenský soud rozhodl, měli by být zbaveni i služby úplně. Z tohoto důvodu by měli být při nejbližší příležitosti umístěni do rukou vojenské policie, po kontaktu s centrálou" řeknu prostě, a smažím je oba dva pohledem.

,,Nicméně, z důvodu probíhající operace a krizové situace bych jako nadřízený důstojník navrhoval alternativní metodu trestu.

Vzhledem k tomu, že specialista García je jediným člověkem v jednotce, který má rozsáhlé znalosti výbušných zařízení jakožto cvičený pyrotechnik, je pro jednotku za této situace naprosto nepostradatelný. Výbušná zařízení jsou obvyklým modus operandi nepřítele, a Garcíovi v tuto chvíli nemůže být znemožněno vykonávat svou funkci, například krátkodobou vazbou. Z důvodu solidarity v rámci jednotky bych podobnou výjimku z exemplárního trestu navrhoval i pro svobodníka Roye Harpera.

Pokud by byl potrestán pouze jeden z nich, mohlo by to být vnímáno jako neférové jednání, a rozsét další nepřátelství mezi vojáky. Navrhuji tedy specifický, exemplární trest. Vzhledem k tomu, že šlo pouze o rvačku na pěsti, bez větší zdravotní ujmy - což musí tedy ještě prověřit zdravotník, ale ani jeden nevypadá příliš zraněně - bych navrhoval okamžitou degradaci hodnosti o jeden stupeň, a snížení platu o 1/3, ovšem bez rozhodnutí o umístění obou vojáků do vojenského vězení a zahrnutí vojenské policie. Taková věc by mohla výrazně poškodit reputaci jednotky a její pozici v této operaci. Kromě toho bych muže exemplárně potrestal před mužstvem, ke stanovení příkladu. Na vykonání trestu, a urovnání vztahů v jednotce bych osobně dohlédl. Jsem z jednání chlapců vysoce zklamaný, na druhou stranu je pořád vnímám jako dobré mariňáky, kteří pouze udělali chybu, a neměli by proto mít zničené veškeré prospekty v armádní kariéře" řeknu, a napnu se. Riskoval jsem. Ale kurva, mariňáci drží spolu. Ti zasraní dementi to možná pořád nechápou, ale pro mě být mariňák kurva hodně znamená. Ale nenechám je si posrat armádní kariéru jenom proto, že jsou kurva tupí.

(81%)

U posádky č. 1

Než může taneček s Garcíou pokračovat, tak se do toho vloží McCoulterová a postaví se mezi nás. Jsem ještě dost nasraný, García tam něco huhňá v tý svojí mexikánštině, ale i tak se zastavím a poslouchám McCoulterovou. Ke konci jejího celkem zaslouženýho zjebu se na ni koukám trochu jako jak zpráskanej pes. "Fajn, máš pravdu McCoulterová." přiznám pak s povzdechem a mávnu rukou v gestu jako že už to teda nechám bejt. Pak se s nakvašeným výrazem ve tváři začnu otáčet směrem ke Garcíovi. "Končíme-" stihnu akorát říct než se na mě ten skřet zase zákeřně vrhne.

Jen tak tak stihnu zablokovat jeho první úder na mojí hlavu, ty další údery na žebra tou jeho druhou rukou, ty vyblokovat nestihnu, ale s tím jak je teď ještě tak trochu omráčený není schopný vynaložit tolik síly a já to v pohodě ignoruju, akorát mě to ještě víc nasere.

"Ti to nestačilo? Stále zákeřnej hajzl, co!" zavrčím na něj, stále nasranej na nejvyšší míru. On se mě stále snaží zkopat do kuličky a já mu to samozřejmě oplácím. Chytím ho a dám mu do ksichtu solidní hlavičku, bolest ignoruju, nasranej sem tak že to odplaví všecko. Až to ale skončí tak to bude horší. García je kluzkej jako had a daří se mu se vykroutit i s tím, jak je stále omráčenej. Ale je vidět, že se mu fakt nevyplatilo bojovat zrovna se mnou. A i když je jako zuřivá bestie a není žádný ořezávátko, tak já sem na vyšší úrovni než on, i doslova protože sem větší a silnější.

Vesměs úspěšně se mi daří ty jeho rány buď vyblokovat nebo se jim vyhnout a oplácet mu to ranami do břicha žeber a ksichtu až už začíná trochu skomírat. Vítězství ale ještě není jisté. Jsme semknuti v těsné rvačce, García je zády přímo k McCoulterové, která je poblíž němu, já jsem zase zády ke kouřícímu Pipimu. Zatím to vypadá, že mám docela navrch já, ale to se může ještě změnit.

(74%)

Pod autem posádky č.1

Vlastně moc nikdo

Když McCoultrová prohlásí, že mám všechno pevně v rukou, tak se zazubim do pancéřování podvozku. “Jó jó...“ pronesu spíš pro sebe, když vzápětí uslyšim cvaknutí kapoty. Fajn aspoň někdo tu maká se mnou. pomyslim si, což mi vzápětí potvrdí i jemnej čutanec do škrpálu. A pak si jeden nemá myslet, že to nejiskří co ?

Jenom něco zamumlám, protože tuším, že v okolí bude Roy a určitě by měl nějakou poznámku. Našteluju se pod zámek kola a pustim se do opravy, když ani ne po vteřině uslyšim mumraj. Hlavu si můžu vykroutit, abych tam viděl.
“Kriste...maj to zapotřebí ?“ zavrtim hlavou. Tohle poměřování ptáku je běžný ve výcviku, kde se většina těch jednodušších snaží dokázat, že jsou hustý sigmy. Některý, ale nevyléčí ani výcvik. Je mi po tom hovno, takže otočim hlavu zpátky k zámku.
No jenomže zase jenom na chvíli. Uslyšim dupot podrážek a co vidim, tak McCoultrový to nedalo.
“Skvělý, kdyby ten hever vypadnul, tak jsem v prdeli. Díky kamarádi.“ zabručim a vylezu zpod auta. Rozhodně se nenechám rozmačkat, protože Harper má frustraci z malýho lulína. Kecnu sebou do písku a pozoruju, jak se je tam Eveline snaží srovnat. No a když už jsem u toho, tak si zapálim. Seržant bude mít stejně jinou práci, než kontrolovat mý neřesti...

Another One Bites The Dust

U 1. posádky
Předně ten čurák Harper, Eveline, okrajově Angela, Pipi a spol.

Udělám sotva pár kroků, když za zády uslyším vřískat nějaký přerostlý batole, zjevně se z té menší demonstrace fyziky 5. třídy úplně posralo. Nebo to snad bylo tou bábovičkou, kterou jsem ho nakrmil? A víte co? Pojďme se zeptat! "Cos říkal, ty-?"
*PRÁSK*
Rána jak z pojebanýho děla mě pošle k zemi a abych řekl pravdu, nějakou chvíli vůbec nevím co se děje. Ono z nějakého divného důvodu vidím oslepující světlo a zároveň tmu plnou hvězdiček, zatímco se všechno točí a na hrudi mám dost nepřirozený tlak. Dokud mě tedy konečně nenakopne kurevská bolest levého oka, která mimochodem vysvětluje proč je tady takový problém s osvětlením na levé straně. Naštěstí bolest převyšuje úplně jiná veličina a to kurva velká nasranost, neboť moc dobře vím, který zmrd mi na levé straně zhasnul.

Instinktivně se snažím vyškrábat na nohy, ale onen tlak na hrudi není zjevně jen vyražený dech ale ten sráč Harper, který si mě přišpendlil k zemi a ještě na závěr mi musel oplatit tu písečnou svačinku, což rozhodně nezchladilo už tak moji vroucí krev. Jsem pro oplácení stejnou mincí, ale hlavně ta rána překročila hranici, kde je nutné tomu hajzlovi vymlátit z tlamy všechny zuby. Něco u toho mele, ale upřímně ho vůbec neposlouchám. Snažím se jen vyplivnout tu tunu písku a to samé svinstvo dostat z momentálně funkčního oka, jen abych na něj mohl vlítnout. Když tak udělám ihned se pokusím zvednout, na první dobrou ale bohužel neúspěšně neboť je tady ještě menší problém s rozhozenou rovnováhou. Hijo de perra, tohle zkrátka posral.

"La madre que te parió... ¡Andate a JADER A LA RECONCHA DE TU ABUELA! ¡VETE A LA MIERDA!" Udeřím pěstí do písku, tohle tomu sráčovi neprojde. Chce se bít? Má to ten tonto del culo mít! Druhý pokus na zvednutí je už hned o poznání lepší. Téměř to vypadá jako kdyby mi ty nadávky dodaly zpátky síly. "¡Jodete!" Vyprsknu na toho potrata z kdovíjaké prdele.

Hned jako první sundávám ze sebe pušku, která je teď akorát přítěží a hodím ji na zem. "Tak pojď! ¡Vamos, mierda!" Nečekám na pozvánku a jdu rovnou k tomu o něco málo chytřejšímu boxovacímu pytli, připraven vymlátit z něj duši. Stojící McCoulterovou sice vidím, ale vůbec nevnímám co říká a vlastně toho nejsem nějak schopen. Vidím jen toho tupce a nic víc. Takže ačkoliv ji rozhodně nechci ublížit, k tomu vyjebanému vidlákovi se dostanu i kdyby třeba střílela blesky.

Když se k němu nezastavitelným krokem konečně dostanu, rozhodně na sebe nenechávám čekat a ihned mu do toho jeho hnusnýho ksichtu jednu natáhnu, načež začíná série úderů mířící prvně do oblasti hrudě a následně samozřejmě i obličeje. Zkrátka ta stará dobrá boxovací klasika, se kterou mu jsem odhodlán natrhnout prdel.

//66%

U auta posádky 1

Pobaveně poslouchám Garcíu a mám co dělat, abych se nezačala naplno smát. Opětuji mu tak podání ruky se stále pobaveným culením, "Ruizová."

Odchází za hlídkou, když ho zastaví Harper. Jenom kouknu k Pipovi a Eveline, jak na mě promluví a když se otočím zpátky, Harper už je na zemi. Jen tázavě, ale očividně pobaveně, zvednu pohled zpátky na Garcíu. A Harper jen dokáže, jak nedokáže nést porážku. A ještě u toho rýpne do celýho regimentu. Tohle mu serža dá určitě sežrat, že i za ten písek, co teď vyplival bude radši. Sleduju Evelin, zda se jí povede je zastavit. Jen škodolibě přizvednu koutky, když slyším Chrise od našeho auta. Neubráním se nakonec překvapenému otočení na něj. Takhle ho fakt neznám. Ještě dva roky zpátky by je tu sám zadupal do písku. Vrátím pohled upřený hlavně na Garcíu a čekám, jak se to vyvrbí dál. Upřímě ale doufám, že se fakt uklidní. Tohle celý je naprosto zbytečný. Ale jako zase chápu, že frustrace umí s člověkem udělat mnohé...

U auta posádky č.3

Když spočítám veškerý proviant vrhnu se na vybavení a munici. Za mými zády se odehrává prvotřídní práce seržanta Cockstera. škoda, že není takových mužů u sboru více. Mohl bych se pak věnovat bohulibějším činnostem, než sledování této party vyvrhelů. I tak mne seržantův řev ruší v počítání a tak si poznamenám, kde jsem skončil a otočím se, abych měl přehled o situaci. Celé se to po chvilce rozpustí a já se vrátím k počítání.
"Takže. Granáty 40mm do Mk-19." nadepíšu si řádek. Počítám a dotýkám se prsty, abych si pomohl, když se zase něco strhne.

Otráveně se zvednu a pozoruji, jak se dva vojáci perou. To už je u mě Hallenbeck a předává mi instrukce. Nasliním si prst a nalistuji v bločku část vyhrazenou přesně pro tyto příležitosti.
"Vidím porušení disciplíny, porušení přímého rozkazu a napadení jiného člena jednotky." mlasknu a současně svá slova zapisuji. " Harper a García. Samozřejmě podám zprávu na prapor, ale upozorňuji vás, že při nejbližší příležitosti je pravděpodobně budete muset předat vojenské policii." otočím na něj svůj pohled, aby věděl jaké to bude mít důsledky. "Degradaci můžete v poli udělat sám. Tohle je dostatečně vážné porušení a já vám jej dosvědčím. Jen si je nafoťe, než je medik zalátá. Bude to pak jednodušší." vyslovím dobře míněnou radu a vrátím se k počítání.

Za autem č.3

Stále si držím svůj široký úsměv. Američani jsou skutečně strašně hluční, ale je to nic oproti našemu handlování cen. Obzvláště jde-li o dobytek.
Na jednu stranu jsem rád, že nejsem skutečným vojákem. Dává mi to určité výhody a přece jenom jsem, jenom civilista v uniformě. Naše kultura je v tomhle jiná a i když si to nejspíš většina z nich nemyslí, tak můj národ je mírumilovný a neskutečně pohostinný. Snad jen proto nic neříkám.
"Děkuji." přikývnu a otočím svou hlavu zpátky k perimetru.

Za autem č.3

Malikova zpráva o tom, že je všude zatím klid mě potěšila. Jsem rád, že hadži na nás ještě nepřišel, zatímco tu sedíme na prdeli s pokaženými vozidly. Už jsem chtěl něco ještě říct, když se vzadu za mnou začalo řvát. Prvně to byl serža. Po něm další vojáci. "Ještě chvíli a najdou nás tu i poslepu, jestli budou takhle ječet..." povzdechl jsem si a postavil se. "Ještě chvíli vydrž. Pošlu ti někoho na střídání." pokynul jsem Malikovi a místo plánované obchůzky jsem se vydal pomalým krokem zpátky. Zastavil jsem se vedle poručíka Andersona a pozoroval situaci. Chvíli to vypadalo na klid. Že jsou všichni přeci rozumní, opraví co nejdříve auta abychom mohli pokračovat. Jenže já takové štěstí nemám. Garcia a Harper se do sebe pustili. Prvně Garcia poválel Harpera a pak Harper Garciu. Odplivl jsem si sliny od žvýkacího tabáku a posadil se na kapotu svýho auta. To už mezi ně vběhla McCoulterová.

"Poručíku Andersone," mluvil jsem normálně, ale dost nahlas, aby mě šlo slyšet. "Prosím o zápis. Svobodník Roy Harper a specialista Anthony García vykazují výbušnou povahu a vyhledávají konflikt v jednotce," začal jsem a pohledem jsem přejel po obou. Jestli mě slyší, nebo ne, je čistě na nich. "Návrh na disciplinární řízení a následné snížení hodnosti dle rozhodnutí poručíka Chrise Hallenbecka," s tím jsem pak koukl na poručíka. "Máte to?"

U vozu posádky 1

Ještě než stihnu vůbec dojít k batohu, všimnu si, jak García, ve společnosti Harpera odchází a o pár minut už náš střelec letí k zemi. Hned na to mu přistane písek v hubě. Bylo mi jasné, že si tohle nenechá líbit. Harper byl velmi rychle na nohou, zato García ho vystřídal na zemi a taky s pískem v hubě.
"No to si ze mě děláš prdel," povzdechnu si a rychle hodím pohledem po seržantovi. Sice je teď někde dál, ale určitě mu nepotrvá dlouho, než se sem dovalí a udělá další vylágoš. A to mi za to fakt nestojí. Normálně bych do toho asi nezasahovala, nechala je, ať se vybouří, jenže tohle není normální situace. A teď určitě není chvíle na to, aby si tady něco dokazovali, což by mohli vědět i takový vypatlanci jako jsou oni dva.

"A dost! DOST JSEM ŘEKLA!" zamířím k nim rychlejším krokem. "Co ste zač? Dvě čubky rvoucí se o poslední kousek masa, nebo zkurvený mariňáci?" dojdu k nim dost blízko, abych nemusela nějak moc řvát.
"Padejte vod sebe. IHNED! Garcío, nech si ten pohled, nebo zbytek týhle mise budeš žrát jídlo brčkem. Ty to samí Harpere! Seržant vám dal úkol, tak ho padejte splnit, nebo vás do toho dokopu. Ani to nezkoušejte a kecy si nechte, oba dva!" dostanu se konečně mezi ně. Možná jsem slabší než oni, ale na rozdíl od nich vím, kam zasáhnout, abych je snadno a rychle vyřadila, což by Harper měl velmi dobře vědět.