| |||
U posádky č. 1 Když vidím, jak García hned sklopí uši a začne se omlouvat, tak se trochu zastydím a napadne mě, jestli sem to trochu nepřehnal že sem na něj šel hned tak zhurta. "Hele, v pohodě, jen-" začnu už trochu smířlivěji, ale ten mexickej vošoust mě ale utne a vybarví se jako pěknej hazl. A než můžu reagovat, tak se válím na zemi jak mě nějakým zákeřných a nečekaným trikem dostane na zem. "TY ZÁKEŘNÝ HOVADO!" zařvu, ale to mi zrovna kopne písek do huby a tak mám co dělat aby sem se neudusil. Vyplivnu a vykašlu ten písek ze sebe zatímco on pokračuje v těch svejch sračkách co vypouští z huby. Absolutní kretén. Takhle zákeřně útočit. Ví, že na férovku by neměl šanci, tak dělá takovýdle podlosti. A ještě se tu pak naparuje jak kdyby byl bůhvíjakej machr. Sem úplně rudej vzteky, tomudle to rozhodně nedaruju. Ihned jak dokážu vyskočím na nohy a zařvu na něj: "TOS POSRAL, GARCÍO!" Ten má jen tak tak čas na to se ke mě otočit čelem a uvědomit si, že tohle rozhodně nepokládám za vyřešený. Já na nic nečekám a sotva García stihne zvednout ty svoje opálený haksny a pokusit se o chabej blok tak se ozve dunivá rána jak můj pravej hák nalezne svůj cíl v tom jeho hnusným ksichtě. Rána je tak silná až se mu zatmí před očima a kolem hlavy mu začnou kroužit hvězdičky. Ten monokl co z tohodle bude pak mít mu jen tak brzo nezmizí. Sílou úderu zratí rovnováhu, zavrávorá a přepadne dozadu. Tady nemá nikam jinam dopadnout než do 'měkkýho', do písku, takže se nemusím nijak zvlášť krotit abych mu náhodou neublížil víc než chci. Zatímco tam v tom písku leží na zádech a po té ráně se pomalu vzpamatovává, tak mu stoupnu na hruď a zatlačím ho ještě hlouběji do písku. "Na férovej zápas si nevěříš, co, ty šmejde?" zavrčím na něj. Fakt mě nasral, že by to nechtěl nechat jen tak a porvali bysme se, to bysem bral, ale tadle sviňárna, co mi proved, to klesnul fakt hluboko. García leží na zemi, ještě stále se vzpamatovává z mojí tvrdý rány pěstí a já ho teď mám docela v šachu. Mohl bych toho teď využít a dost mu pocuchat fasádu. Ale nejsme v ostrý bojový situaci, nejde tu o život a on není nepřítel, ale mariňák. Sice bezpáteřní hajzl, ale stále mariňák. Tak místo toho z něho nohu sundám a ustoupím o pár kroků dozadu, aby se mohl zvednout na nohy. Přitom mu do ksichtu kopnu ještě pořádnou dávku písku, abych mu to oplatil a zároveň mu dal motivaci aby se co nejdřív postavil na nohy a postavil se mi jako chlap tváří v tvář. "Tak dělej, na nohy a jestli ti to nestačilo, tak se mi postav jako chlap a ne jako nějaká zákeřná děvka!" pobízím ho a kopnu na něj další várku písku. To už se začíná ten zakrslej mexikánec García konečně zvedat. "Mi řekni, sou všichni ze sedmičky takový zbabělý zmrdi bez koulí jak ty nebo seš unikát?" zavrčím na něj když už je na nohou a připravím se na rvačku která určitě brzo započne. |
| |||
Nebo se možná i zdržím... U 1. posádky
|
| |||
U auta posádky 1 A je to v řiti. Teda ne tolik, ale první rána šla nazmar, Harper nezapřel a já si jen majzla. Harper je odvolán ke dvojce a tak se zapřít musel Dyke. A já dala druhou ránu. "Paráda," zazubím se, když rána padne jak má a Pipi si to už převezme. Má pozornost se tak obrátí na nově příchozí, totiž řidiče a spojaře velitelského. "Jak se zdá, vše má pevně v rukou," mrknu na ní, zatímco Dyke zaleze pod auto, aby pokračoval v opravě. Já mezitím čapnu filtr, který nám García přinesl a pustím se do jeho výměny. Sice toho o autech nevím tolik jako náš řidič, ale filtr ještě vyměnit umím. "Fajn, filtr by byl. Teď už je to na tobě, brouku," lehce kopnu Dyke do boty a zamířím zpět ke svému medibagu, abych dokončila jeho prohlídku. Ještě musím zkontrolovat, že mám všechny medikamenty. Nerada bych pak v boji zjistila, že mi něco chybí. |
| |||
U auta posádky 1 Na Royou poznámku nereaguju jinak, než uchechtnutím. Baví mě ho pošťuchovat. Je to sice občas pitomec, ale náš pitomec. "Jen to nejlepší McCoulterová, jen to nejlepší." ujistím naši medičku zatímco vergluju heverem. Ránu má slušnou, to se musí nechat, ale je to trošku k hovnu, protože Roy nevzal tu podělanou trubku. Místo toho náš kovboj vykecává s Garcíou a nějak se bratřej. Trochu si začínám myslet, že mě fakt nemá rád. Do toho všeho se tam přimotá Ruizová, což je řidička z velitelský posádky. "To je dobrý." řeknu trochu otráveně a kvapem zmizím pro trubku, která je vzadu v autě. Jakmile ji mám, tak jí strčím za kolo, tak jak jsem chtěl po Royovi. "Tak jo, ještě jednou." houknu na McCouletrovou a zavěsím se na trubce plnou vahou. Počkám až do toho dá hybu a když trubka podemnou povolí spokojeně přikývnu. "Pěknýýýý. Zbytek zvládnu." plácnu naši medičku do ramene a vlezu si s klíčema a dalším nářadím pod auto. Aspoň mě tu nenajde serža. |
| |||
Z jedničky do dvojky Dopadlo to asi tak nejlíp, jak mohlo. Teda, Kokotster mi nedal pěstí, ani mě neposlal kopat hajzlíky, jenom mě 'pochválil', stejným stylem řevu jako když někoho seřvával a pak nás stejně všechny verbálně zjebal. Co je ale nejhorší, to co na nás ječel mělo projednou nějakej smysl a někde hluboko mysli mě bodá myšlenka, že má vlastně pravdu. A tu myšlenku rázem zavřu do mentálního trezoru a ten vhodím do těch nejtemnějších koutů své duše, aby mě už nikdy nějaká taková absolutní pakárna nenapadla a já měl pokoj v duši. To si nemůžu dovolit, souhlasit s něčím co Kokoster vypouští z tlamy. Jestli měl náhodou teď v něčem pravdu, tak to byla jen nějaká mýlka a neznamená to, že je to menší kokot než sem si myslel. Sme tady uprostřed pouště s tenčícíma se zásobama a nenávist kterou cítím k tomuhle ultrakreténovi mě udržuje při životě, pohání mě dál. Tak nic co by mi tohle kazilo nemůžu brát v úvahu. Po odchodu Kokotstera a těch jeho skřetů hned něco řekne Pipi. "Jo? Pokračuj s těmahle pitomýma kecama a asi začnu mít chuť vyšplhat se v tvým osobním žebříčku zpátky na první místo." odvětím Pipimu na to co mekotá, ale další pokračování tohohle je rázem utnuto. Přijde totiž Ruizová, jedna ze dvou ženských tady u nás a zrovna ta atraktivnější - soráč, McCoulterová. Nabídne nám pomoc a já se hned rozhodnu že si ji rezervuju pro sebe na pomoc s - něčím, tady furt něco je, tak proč si to aspoň trochu nezpříjemnit. To ale mi není souzený, protože hned vyruší ten skřet García. Už je tu zas, zrovna před chvílí s Pricem somrovali tu hadici. Předtím se schovával za Priceovou prdelí a ani nepípnul, ale teď jak si nás podal ten jeho seržant Janička asi našel koule a hned si otvírá na mě hubu, navíc před Ruizovou. Zasalutuju mu samozřejmě zpátky, ale v duchu si poznamenám, že todle mu fakt nedaruju. Aby si o mě otíral hubu i nějakej zakrslej mexikánec co se hrabe v technice. Nesmím si nechat pokazit svojí image drsňáka. Ale co je hlavní, překazil mu dostaveníčko s Ruizovou a má tu před ní na mě ještě blbý kecy. A to mu fakt nedaruju. Asi by mu to prošlo kdyby tu nebyla zrovna ona a kdyby sem nebyl nasranej, že mi tu překazil dostaveníčko s ní. Jasně, nebyl to jeho nápad, to Kokotsterův, ale tak, podal to tímhle stylem tak má, co chtěl. Takže jak předá ten vytoužený filtr McCoulterové a otočí se k odchodu, tak si jej ještě odchytím. "Hele, Garcío. Kámo. Nebo teda hombré, jaks říkal." předstoupím před něj s širokým úsměvem na tváři. "Mám tě celkem rád. Seš docela fajn chlap a je s tebou sranda." poplácám ho po zádech, přitom si ho k sobě ale přitáhnu blíž, nahnu se k němu blíž a dodám následující tónem, který vyvolává značné pochybnosti o tom, že svá slova myslím jinak než smrtelně vážně. "Ale eště jednou si na mě takhle otevřeš hubu na veřejnosti a natrhnu ti tvojí pískem nasáklou prdel až se ti tam ta M2jka vejde i s nástavbou." "Comprende?" řeknu nakonec s úsměvem. Pokud nic světoborného na to neřekne, tak už ho jen přátelsky poplácám po rameni a nechám ho, ať si de kam chce, třeba do háje nebo ještě líp do prdele. Hlavně někam, kde ten jeho ksicht aspoň nějakou chvíli nebudu muset vidět. A já si jen povzdechnu, že Ruizovou si teď místo mě nabalí Pipinátor, zatímco já mám rande s Janičkou. Ze všech ženských jmen co se zde vyskytují je zrovna osoba které patří ta zdaleka nejhnusnější široko daleko. "Jsem zde, podle rozkazu, seržante! Specialista García říkal, že potřebujete abych vám pomohl spravit tu M2ku, pane?" oslovím uctivě Kokotstera hned jak k němu namašíruju jak sem měl nařízený. |
| |||
Za vozem č.3 “Tady všechno v pořádek. Žádná rocknroul nás asi nečekat.“ udělám vtip, američani mají rádi vtipy. Otočím hlavu zpátky na krajinu předemnou. “Poručík vy spojit s šéf ?“ zeptám se, protože je jen otázkou času než si nás tu někdo všimne. A navíc z valu uprostřed planiny jen těžko mohu pomáhat svým sousedům. |
| |||
Za vozem č. 3 „Maliku,“ pozdravil jsem se s naším místním překladatelem. Jeho pomoc byla ne jednou potřebná a přínosná. Správný chlap. Ale ta jeho angličtina je něco, co mi dává zabrat. „Dobré ráno i tobě,“ začal jsem a dřepl si k němu. „O spánku se moc mluvit nedá. Co u tebe? Všechno v pořádku?“ optal jsem se ho a na nějaký armádní kodex při tom sral. Oficiálně je to stále civil, najatý armádou. Neoficiálně ale platný člen mé jednotky. |
| |||
Tam a zase zpátky... Kurva... U vozu č. 2, následně opět u 1. a poté u Webstera "Hermáno, minuta a půl vedle ženské a už se ti odkrvil mozek? Nechci vědět, co se ti stane až zjistíš, že tu jsou chicas dvě!" Vycením na něj zuby, zatímco hodím očkem po tom našem zázračném kulometu. "Zrzek je stále na hlídce, pamatuješ? Budu si s tím muset poradit sám." To už se dá hovořit o úkolu, který jsem schopný relativně neposrat, ačkoliv to stále není úloha, pro kterou jsem kvalifikovaný. Ale budeme věřit Japovi, že to je otázka mlácením kladiva s rozebráním a složením zpátky. |
| |||
U auta posádky 2Spc. Anthony García, okrajově Pvt. Jason A. "Jap" Price Po výchovné přednášce kráčím přímo k kufru našeho vozidla, kde intenzivně štrachám. Občas zakleju. Nejsem vůbec spokojen s vnitřním stavem vozidla. Je tu nepořádek! Zmatek! Chaos! A chaos co? CHAOS KURVA POMÁHÁ NEPŘÍTELI! pomyslím si vztekle, ale teď nebyl čas na to mužstvo dále šervávat. Úkoly měli přiděleny, a drhnutí vozidel přijde na řadu až ve chvíli, kdy možná bude něco k snědku. I když, pokud mě budou kurva srát pomyslím si. Konečně najdu to, co hledám. |
| |||
U auta posádky 3, následně 1 Jako každé ráno se vrhnu na cvičení. Tělo je potřeba udržovat ve formě, aby zůstala ve formě i duše a naopak. Tiše u toho pozoruju Chrise, jak se snaží několik hodin přemluvit vysílačku. Ten krám je rád, že vůbec funguje. Pochybuju, že to bude co platný. Jak vidím to jeho napřahování, už už se zvedám, že mu půjdu něco říct. Nemusí to dojebat úplně. Nakonec to ale položí dost šetrně. To jako čumim. Takhle si ho nepamatuju. Dřív by to celý rozmlátil na cucky a já bych musela řešit, jak to dát do kupy. Už tak nám tu nefunguje zbytečně moc věcí... S timdle ale stejně nic neudělám, žádnou poruchu jsem nenašla. Což se o naší GPSce říct nedá. Přemýšlím, že bych pomohla pisálkovi s počítáním zásob, ale nevypadá, že by chtěl. Dojdu teda k jedničce, když už je uprskanej serža v čudu. To jeho kázání stačilo slyšet zpovzdálí, nepotřebuju cítit jeho sliny i na tváři. "Potřebujete s něčim helfnout?" |
doba vygenerování stránky: 0.11858606338501 sekund