| |||
Rozhodnutí, která nic nezmění Zůstávám stát na místě a nevnímám, že se kaluž žaludečních šťáv dotkla špiček mých bot. Očividně nevěděla, co je kámen v jejím náhrdelníku zač. O to méně rozumím tomu, jak mohou být partnery. Avallachova teorie schválená a podporovaná mou mrtvou sestrou a její převedení do praxe za pomocí téhle hlupačky. Jeho milenky, která mi s takovou péčí setřela ze rtů a brady zbytek zvratků. Musím uznat, že pro roli pokusného králíka by se asi málokdo hodil méně, i když ji Avall nemá ani trochu pod kontrolou. Ani s náhrdelníkem by ale neměla být tak nebezpečná, abychom jí případně nezvládli odstranit. Zlehka přikývnu. “Promyslel sis to,“ přelétnu přítele pohledem a zcela ignoruji, jak Vicmira upadne, což je potvrzuje, nakolik se jí schopnost léčit bude hodit. “Odhadl jsi, že by Alespinu esenci mohl protkat s kouzlem vyvolání kdokoliv jiný, ale já budu extra pečlivý a opatrný,“ parchant jeden. “Mám v této věci jen malé rozhodovací právo. Pokud bych odmítl, ničemu tím nezabráním,“ znechuceně si odfrknu, “Na tom jsi celé ty roky ve věži pracoval? Neskutečné.“ Vyvolám svou vlastní hůl. Poloviční délky, než jakou používá většina z čarodějů, z ebenového dřeva s mléčně bílým kamenem s mnoha broušenými různě velkými plochami zasazený ve zlaté koruně. Náhrdelník s esencí odhodím na ležící mladou ženu, jako by nebyl ničím víc, než kostí pro psa. “Tvá výzva, Avalle, se naplní pozítří. Přidáme se k sázkovým zápasům v aréně,“ vyjasním první záležitost. “Ohledně náhrdelníku se konkrétně dohodneme zítra odpoledne. Cena… bude vysoká,“ odhalím zuby v nepříjemném úsměvu, "Pokud ovšem jeden z vás nemá námitky." |
doba vygenerování stránky: 0.32133007049561 sekund