| |||
Nikdy jsem nebyl systematický.... Poslouchal jsem dívku, jak kdyby mi tu prezentovala nějaký objev. Protože z jejích úst to vycházelo tak snad, bez obtíží a bylo to jako objevit odpověď na matematický problém, který jsem nemohl vyřešit a ona mi odpověď prezentovala na zlatém podnose. Bylo to tak... Zjevné, jak jsem mohl být klidný a že mé konání bylo nepříjemně dramatické pro obě strany. Hm... Možná mi právě chyběl nějaký systém... "Zlomit jí srdce byla ta lepší možnost, no, nějak jsem to ale nezvládl," přiznal jsem bez mučení. Asi jako král jsem měl daleko větší možnosti a tak mi tohle připadalo jako dobré řešení vyhrocené situace. Hm, zas tak dobré to nebylo. Uznávám. Mohl jsem to vymyslet lépe, ale bylo to takové, jaké to bylo. Nakonec jsem jí horlivě přikývl, když zmiňovala další věci jako neposednému dítěti a snad jsem se tvářil až teatrálně, jak měla celá situace bavila. "Zlato, muže, zámek...," začal jsem svým výčtem a mávl rukou, jako kdyby to nebyl problém. Mohl jsem jí nabídnout cokoliv, jen ne svou lásku. A to byl fakt. Můj výraz zvážněl, když začala mluvit o děvčeti. "Ano, protože po dítěti jsem toužil a... Quinn potratila," ve vzteku jsem ji několikrát znásilnil, ale to Lurkaně říkat nebudu. Dokonce jsem ji znásilnil i minulý Sněm a to byl snad jeden z dalších důvodů, proč se sem Quinn nechtěla vracet. Nevypadala ale teď, že by nějak trpěla a dokonce mi dala i pokoj. Jen to dítě bylo svízel, to je pravda. |
doba vygenerování stránky: 0.33936786651611 sekund