Andor.cz - Dračí doupě online

Venku!

Jistě, že to bylo nebezpečné, ale zvládly bychom to i tak. Quinn by to zvládla. Já udělala spíš nic, než něco, a ještě jsem to celé iniciovala, takže…

Prudce se ohlédnu, jestli je Quinn venku a nehroutí se zraněná k zemi. Teprve potom mi začnu vnímat, co Sylas říká a nechám se jím docela bez protestů strhnout k zemi, obemknutá ochranitelským objetím jeho paží. Když kvůli tomu tak vyšiluje on, asi to opravdu bylo vážné.
Pak mu ale zacuká hrudník. Snažím se to potlačit, nadechnout se a vydechnout a nesmát se… ale nejde to a tiše se rozesměju.
“Nakupovala jsem. To je vždycky nebezpečné,“ znovu se otřesu smíchy, než mu do hrudníku silněji vtisknu boty, které beztak vězí mezi námi, “Na. Ty jsou tvoje.“
Docela by mě zajímalo, co by se stalo, kdybych si ten náramek vzala. Celé si to v hlavě přehraju ještě jednou: Quinn dostala obojek, protože zmínila, že tam zůstaneme, ale čistě teoreticky tu ženu mohl naštvat i Sylas, protože duchové ráno z něj taky nebyli nadšení. Jsme venku. Je to jedno.
“Našel jsi své vlče po čuchu, Alfo?“ zakřením se pobaveně s pohledem zabodnutým do jeho kůže. Teprve potom si všimnu jak málo světla sem proniká, i toho, že za okny vládne tma.
“Oh… zmeškala jsem naši schůzku,“ vydechnu překvapeně. Překvapení se promění v naštvání. Těšila jsem se na ni a teď? Mám toho tolik a žádný čas to všechno stihnout.
Garen. Jestli bude naštvaný ještě Garen…

A pak tady máme to, že jsem to zvládla.

“Uh. No. Každopádně mi připisuješ zásluhy zbytečně. Nebýt Quinn, nedostaly bychom se ven. A tebe. Asi? Neudělala jsem nic, co by zasloužilo pochvalu,“ přiznám se k tomu, protože je to tak správné.
“Máš to u mě, Quinn!“