Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

JJBA: STAND HORIZON

Příspěvků: 36
Hraje se Denně  Vypravěč Caro-Kann je onlineCaro-Kann
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Joel *Jojo* Nicholson - 13. listopadu 2023 11:40
vcvvv2757.jpg

Probuzení do neznáma



...LETOUN BOEING C-17 GLOBEMASTER Z LETIŠTĚ FAIRFORD" Ten hlas zpravodaje. I přes to naprosté vyšťavení ho cítím v uších. Bolí to. O to divnější to je. Pocit když tě bolí i poslouchat. A to jaká slova se pod hlasem ukrývají už jde úplně mimo mě.
Pomalu se mi tak vrací cit do zbytku těla. Musím poznamenat, do celkově lisovaného těla. Protože přesně tak bych ten pocit popsal. Jako by mě přejelo auto. A ta bolest v krku ? Jsem snad sežral kyselinu nebo co...

...ale jsem chlap. A ty se při troše bolesti nesloží. Zdatně tak udržuji víčka otevřené a pomalu se vracím zpět do reality. Kde to u všemocného Lebrona jsem.... První dojmy nejsou o nic méně chaotičtější. Je tu Toni, dívka z metra, nějaký maník, sestra a lékař. Zalije mě pocit radosti. Ve zdraví to přežil Toni i ta napumpovaná borka. Obou dvoum vděčím za svůj život. Ale to mě jen hlouběji ponořuje do vzpomínek. Co se to tam vlastně dělo.... Zamhouřený ve vlastní myšlenkové bublině si poslechnu lékaře a s mírnou nechápavostí vše odkývu. Kdo je speedwagon ? A co je sakra stand ? Nikdy jsem nic takového neslyšel. A jak se vůbec dozvěděli o mě ? Ten týpek z metra mlel něco o Joestar rodině. Jak mam ksakru vědět co jsou zač...

Nic. Tohle za den nepoberu. Proto se pomalu soukám ven z postele. Okej, je to spíš snaha. Snaha zjistit jak na tom zdravotně jsem. A to zahrnuje i okusení mého sladkého mírně rozpilovaného hlásku. "Co se sakra děje...." První slova co mě napadnou. To jestli je ale někdy někdo uslyší nevím.

 
Lilith Garcia - 07. listopadu 2023 17:42
ezgif5d3bf8365629399.jpg

Painful momenty



Pohled na to, že bylo čtrnáct-dní po tom, co jsme prošli naší misí mne trochu znepokojovalo. Znamenalo to, že jsem celou tu dobu byla nejspíše v kómatu a byl asi vážně zázrak, že jsem se probudila. Probuzení plné bolesti, stisknutí čudlíku na něco, co potlačí bolest a rovnou někoho zavolá.
Neschopna ani otočit hlavu směrem na tu sestřičku se trochu nuceně pousměji a pak sleduji světýlko. Tyto procedury mi byly až moc dobře známé, takže i když mé oči byly přivřené, udělala jsem tak, jak chtěla. Úplně jsem si nebyla jistá, zda-li její diagnostika alá… vcelku dobře… je to, jak se cítím. Měla jsem pocit, že mne někdo hodil do mixéru a hodil sem na tuto postel. Aspoň jsem byla ráda, že ti dva hoši to přežili. Sice mi zrcadlo říkalo, že na tom nejsou nejlépe, ale pořád žili. Kdyby tomu tak nebylo… asi by tu se mnou vážně neleželi. Nemocnice se vždy prali o místa kde spát, i když… to, že toto byla nemocnice Speedwagonů mohla mít pro nás zarezervované klidně i celé křídlo.

Ohnu trochu krk, abych si vzala kopii a potom se bolestivě zakuckám jen při pohledu na počtu zlomených či naštípnutých kostí. Byl zázrak, že jsem se dokázala vůbec nějak hýbat, na-tož, že jsem nevykrvácela. Několik kostí se jen zlomilo, některé neměli tak daleko od toho mi z orgánů udělat jen cár masa.
“Ah…” bolestivě pronesu s úsměvem, když zmíní Caretakera a oko mi přejde na kytici.
Ohledně Standu jsem moc nevěděla ale… pokud jsem měla tuhý kořínek, můj Stand musel být něco podobného. Nic jsem ale neříkala… zavedené trubičky do krku a plic nebyly nic příjemného a moc dobře jsem věděla, že snažit se bavit s někým by asi znamenalo, že se udusím na vlastních slinách.
Co bylo horší… byla zde zpráva pro vedení, což znamenalo jen jedno. To, že se sem přijde podívat a jistě si se mnou přijdou popovídat…
… Podobné debaty nikdy neměly moc dobrý konec, hlavně, když se mi má mise úplně tak nepovedla. Ano, Jojo byl živý ale… nebyly jsme v ten stejný den v tom klubu.

Pohled směrem do rohu místnosti přešel v moment, kdy zazněla hudba. Netrvalo dlouho a já si byla dokonce i vědoma, že se jedná o toho, co nás zachránil v tom vlaku… ale než jsem ze sebe dokázala něco dostat? Byl pryč.
Další otázka pro Caretakera.
 
STAND HORIZON - 06. listopadu 2023 17:11
beznzvu1742.jpg

Obrázek


Obrázek



20. ledna 2000 11:00
Soukromá nemocnice The Speedwagon Foundation ,,Kurosaki"
Joel *Jojo* Nicholson, Antonio de Miracles (Toni), Lilith Garcia


Hlasité pípání, foukání, šum. Hlasy lidí na chodbě. Zprvu jen těžko rozeznatelné. Ostré světlo pálící do očí, a úporná bolest všech končetin těla. Až příliš cizí povlečení, společně s necitlivostí paží plných napíchaných hadiček. Stažený žaludek, dunění v uších. Nohy jen neochotně poslouchající, co byste po nich chtěli. Kůže popálená - ovázaná na mnoha místech obvazy.

Lilith Garcia se vzbudila jako první a mohla cítit tuto senzaci. V místnosti hrála televize. Bylo už 20. ledna. To znamená, že téměř 14 dní jenom ležela, a nevěděla o sobě nic. Teroristický útok Al-Kaida, jak bylo veřejně označováno řádění Wonky, už ani nebyl tématem dne. Řešila se inflace a zdražování potravin. Lidé zapomněli. Ale její tělo rozhodně ne. Chvilku hledá tlačítko - a najde ho, byť ho zmáčknout jí stojí sílu. Po zmáčknutí se nad ní rozsvítí světlo. Chvilku to trvá. ,,Ale!" postarší a milá obtloustlá dáma v bílém s deskami vejde dovnitř do pohledu Lilith. ,,Slečno Garcio, vnímáte mě? Jak se cítíte? Byla jste velmi dlouho v bezvědomí..." zeptá se tě, avšak ty její hlas pořád slyšíš trochu zalehle. ,,Ukažte, sledujte světýlko" baterka do očí není nepříjemnější, ale musí to být. ,,No vida, to vypadá vcelku dobře. Hned vám sem zavolám doktora" řekne povzbudivě. Lilith si může povšimnout, že sestra má na sobě jmenovku jménem ,,N. Hughes". Další čekání, klepání bot - sestra odešla hledat doktora. Lilith si uvědomila, že z venku slyší zvuky aut a běžného života - její lůžko bylo nejblíže oknu.

Lékař přijde za Lilith, která se konečně trochu rozpohybuje, a může tak vidět, že oba chlapci z vlaku - Jojo i Toni, jsou stále v bezvědomí. Sice se trochu vrtí, ale nezdá se, že by příliš vnímali. Doktor je na rozdíl od sestry mladý a vcelku pohledný - zřejmě asijského původu. Na sobě má štítek T. Sanzo. ,,No, tak slečno Garcio, vítejte zpět mezi živými. Mé jméno je Sanzo, a jsem Váš ošetřující lékař ze Speedwagon Foundation" řekne, dívaje se do tvé zprávy, jejíž kopii ti dá. ,,Zdá se, že máte opravdu hodně tuhý kořínek. Zabít Vás zdá se není až tak jednoduché" dodá, zatímco můžeš číst svou zprávu. Zdá se, že snad nebyla kost v tvém těle, která nebyla zlomená. Také jsi měla určité komplikace v podobě zánětů - zřejmě nějaký následek onoho pobytu v Akváriu. Ale měla jsi vcelku dobrou prognózu - tvoje tělo se na lidské poměry léčilo vcelku rychle, a sice to bude chtít rehabilitace, ale kompletní rekonvalescence je v optimistickém scénáři možná.

,,Pan Caretaker vám zde opakovaně zanechával květiny...Dali jsme Vám je stranou" řekne sestra, ukazujíc na kytici ve sklenici.
,,Co Vás asi nejvíce zajímá slečno Garcio je osud Vašeho Standu...Inu, naší specializací není léčit Stand, ale Vás, tudíž jsme jej museli z Vašeho těla odřezat a odoperovat, u čehož následky sami nedokážeme odhadnout. Je možné, že se Vaše schopnosti kompletně vrátí, ale taky je možné, že Váš Stand již neuvidíte. Takováto jsou bohužel fakta" doktor se nadechne. ,,Rovněž sem má přijít samotné vedení...Notifikovali jsme je, že jste se probudila" řekne dále. Vedení...Jako vedení Speedwagon Foundation? To mohlo znamenat problémy.

Toni Miracles se vzbudil druhý, méně zafasovaný než Lilith nebo Jojo, a to právě ve chvíli, kdy lékař seděl u Lilith. ,,Ach, pane Miraclesi, vy jste se nám také probral!" řekne sestra, a přisedne si k němu, zatímco se lékař baví s Lilith. ,,Podívejte se mi na světélko, tak" řekne Tonimu, a poté pokračuje. ,,Jak se cítíte pane Miraclesi? Byl jste poměrně dlouho v bezvědomí. Pan doktor tu je vedle u pacientky a hned Vám dá zprávu" řekne povzbudivě. Toni si mezitím může všimnout televize, kterou jde sestra ztlumit. Na obrazovce se objeví velký nápis ,,MIMOŘÁDNÁ ZPRÁVA: TERORISTÉ Z AL-KAIDA UNESLI VOJENSKÝ LETOUN BOEING C-17 GLOBEMASTER Z LETIŠTĚ FAIRFORD" a záběr na hořící letiště a amatérské záběry vojenského transportního letadla na obloze. V tu chvíli se ale probudil jeho kamarád Jojo.

,,Tak Vás tu máme všechny! Pane Nicholsone, slyšíte mě? Jak se cítíte?" Sestra se věnovala Jojovi, zatímco lékař si sedl k Tonimu. ,,Pani Miraclesi, moje jméno je Sanzo, a jsem Váš ošetřující lékař. V tuto chvíli jste v nemocnici patřící do holdingu Speedwagon Foundation. Brzy přijde někdo povolanější, kdo Vám to vysvětlí. Ale zatím spíše k Vašemu stavu. Na rozdíl od Vašich přátel zde, vy máte prognózu velmi dobrou, a kromě mírných popálenin a možných šrámů na duši jste téměř v pořádku. Byť zde existuje určitý problém s Vaší silou, takzvaným Standem. Nejsme jednoznačně schopni zjistit, co se s ním stalo. Z lékařského hlediska stále existuje, ale jeho podstata nám uniká, a zdá se, že je silně poškozený. Je možné, že jeho kompletní rehabilitace nebude možná, ale i tak Vám doporučuji se o ni pokusit. I s případnou psychiatrickou či psychologickou pomocí" řekne zcela vážně. Poté se obrátil na Jojoa.

,,A i Vás pane Nicholsone vítám, doufám, že jste trochu již slyšel, ale pro kontrolu to zopakuji. Jste v soukromé nemocnici patřící holdingu Speedwagon Foundation. To, co se Vám stalo předtím, bylo skutečné. Teď jste nicméně víceméně v pořádku - u Vás ale bych ale silně doporučoval dlouhodobě užívat suspenzi, a minimálně týden ještě zůstat na umělé výživě. Budete pod dohledem, protože Váš jícen utrpěl velmi zásadní poškození. Co se týče Vašich schopností, je to podobné jako u Vašich kolegů - nejsme schopni odhadnout jejich další vývoj. Jinak pakliže máte strach o rodinu - notifikovali jsme je, ale naše organizace podléhá utajení. Respektujte to prosím. Přijde sem za chvíli někdo povolanější, a ten Vám vše více vysvětlí" řekne doktor oběma.


Obrázek



Ten kluk kterého jste předtím viděli jenom jako šmouhu byl v rohu se sluchátky na uších a zjevně velmi těžce viboval na hudbu, která byla slyšet i přes sluchátka. Byl tam celou dobu? Ne, to rozhodně ne. Musel se prostě zjevit. Nohou poklepával o zem, a pokyvoval hlavou do rytmu, zatímco držel jednou rukou sluchátko, jako kdyby byl dýžej. Potom se na Vás podíval.

,,Čau"

Jedno slovo, a byl pryč. Byl tam vůbec někdy?
 
Joel *Jojo* Nicholson - 01. listopadu 2023 11:23
vcvvv2757.jpg

Přežití vlastního pohřbu



Frustrující situace. Rozebrán na atomy se opírám o předposlední sedadlo vagónu a příležitostním cuknutím se snažím zahnat prazvláštní agresivní ryby. Takže takhle se cítí rybka v akvárku......cool zážitek... Celá tahle motanice mě zaráží. V několika minutách nás napadne vyšinutý chlápek se zvláštní silou, extravagantní rybky a do toho celá ta patálie s mým hlasem. Ten jako by úplně zmizel. Ač se snažím sýpat a chraplat, nepomůže to. Prostě si mé hlasivky hodily padla.

A to není jediné. Má poslední slova dopadla....katastrofálně ? Nevím kam jsem udělal díru....ale realita to rozhodně není. Je až děsivé jak silné to vlastně je. Zároveň o tom vím naprosté prd. Promluvím vůbec ještě někdy ? A smetu přitom půlku náměstí ? Možná. Rozhodně mě dříve sežere to blížící se monstrum...
...ale v poslední minutě se odehraje i něco navíc. Ať je to kdo chce, očividně zachránil situaci. Asi. Stihnu zaznamenat jen střípky zvýšeného tepla než sám odpadnu do temných lovišť. Takhle přijdu pozdě domu....


Ať už mě sžírá cokoli, nejsem si toho vědom. Nejsem si vědom ničeho. Stojím jen před velkým zrcadlem bůh ví kde. Je to obrovský barák, gigantické schody a široko daleko jedno jediné zrcadlo. Nikde ani živáček a tak mě nenapadne nic jiného než čučet do něj. Jak když pozorovatel ptáků špehuje nové exempláře. Očima kulím od ucha po patu s jednou jedinou otázkou na rtech. "Kdo sakra jsem ? " Má matka je pro mě vším. Vždycky byla. Ale opravdu je to má matka ? A kde je můj otec ? nebo otec mého otce ? Nevím. A nikdy jsem nevěděl. Doprovázejí mě jen útržky hlasů mého jediného rodiče. "Neptej se na otce !!......neřeknu ti o něm nic !!.....Až budeš starší !!!" Otočím se do míst odkud hlas přichází. Nic. Prázdné schodiště. Prázdný jak já sám. Fakt divný. Až moc divný. Při chvilce zírání si podepřu rukou bradu a dojdu k jedinému přijatelnému závěru. "Totální sračka...."

Probouzím se do známého hluku. Hlasy velkoměsta. V tomhle případě nemocnice. Co.....jak jsem... V hlavě se mi tvoří myšlenkové bludiště. Po tak divném snu přichází o něco ujetější ráno. A to nemluvím o tom co mam v sobě napíchaného přístroje. Jak kdyby mě přejela lokomotiva....počkat....nepřejela mě lokomotiva ? Nespadl jsem z mostu ? No....cejtím se jak třikrát přejetý. Něco na tom bude. Ale co, to už se nedozvím. Opět usínám do nitra svého demento-snílctví. Totálně na sračku.

Zobrazit SPOILER
 
Antonio de Miracles (Toni) - 25. října 2023 21:29
aisha7678003.jpg

Moment



Jak jsem řekl, tak se stalo. Chvíli po mých slovech se Nocturno objevil u mě a já vnímal, jak se moje duše chvěje střetávající se s bytostí, která je jejím odrazem.
Vnímal jsem hněv, který mě naplňuje a který čím dál více ovlivňoval mou mysl. Nechal jsem však Nocturna, aby mě vedl a i přes všechen hněv, který se v onen okamžik vynořil jsem byl tak schopný udělat to co jsem chtěl.
Bylo to čistě instinktivní. Ze stínů se vynořili úponkovitá chapadla, která se pokoušela zastavit monstrum, které přicházela do našeho světa a zároveň obalit ChocolateFactory, který se zjevně chystal explodovat.

Ano jedno bez úspěchu. I když jsem stál až za Joelem, tak se monstrum nějak dostalo až na dosah ke mě. Nocturno v mé obraně ze mě vyskočil a narušil naše spojení, aby se mu postavil sám, ale jen na to jsem vnímal bolest a čiré zoufalství, když ústa stvoření ukusovali kusy Nocturna, jehož zbytky se rozplynuly v černý dým ve chvíli, když se objevil neznámý jedinec.

***




Z počátku jsem vnímal jen málo. Nějaký ruch, bolest a temnotu. První moje myšlenka byla na to, že jsem to nakonec opravdu udělal a nejspíše jako srab zalezl do svojí stínové říše, kde jsem nějak přežil explozi, zatím co ostatní umřeli, ale jak přichází vlny bolesti, tak lehce pootevírám oči a spatřuji světlo, které nemá v mé stínové říši pořádně co dělat.
Jen stěží vnímám své prostředí a zpracovávám podivnou bolest, která pro mě byla do nynějška cizí. Mé vědomí však netrvá moc dlouho, než se opět odeberu do říše spánku. Nyní však klidný, že jsme již v bezpečí a, že i Joel je v pohodě, i když je z něj pěkná mumie.


Snění:

Stejně jako předtím jsem se potopil do černé prázdnoty, kde kromě mě nic nebylo. Pouze pustočerná tma, při které jsem byl schopný vnímat jen své vědomí, které se unášelo neviditelným proudem neznámo kam, zatím co se proplétalo s okolní tmou a stávalo se jí, stejně jako ona jím.
Mysl se tříštila a stávala se prázdnou, zatím co ve stejný okamžik přijímala nové části a stávala se celou, i když některé části byli pryč.
Vše okolo působíc nekonečnou prázdnotou, stejně tak jako plností čistou temnotou, která nemá konec a ani začátek. Prostě je. Vždy tam byla vždy tam bude. Moje mysl plula tím vším a postupně si uvědomovala sama sebe. Dalo by se to nazvat bdící sen, avšak vše co v tomto snu jsem byl schopen ovládnout byla temnota. Mohl jsem jí tvořit, ničit, ale přesto. Přesto byla všude. Byla a nezmizela.
Jediné co jsem pochopil, že má nějaký význam po plutí touto temnotou je směr, který jsem temnotě dával. Nechal jsem se táhnout nahoru. Dál a dál do nekonečné temnoty, bez žádného cíle, bez důvodu. Nač jej vlastně mít, když vše je jenom temnota. Prostě jen tak, neb i temnota se dokáže pohybovat a já to vím. Vím to.
 
Lilith Garcia - 15. října 2023 15:32
ezgif5d3bf8365629399.jpg

This does not feel like heaven


Bolest byla nepředstavitelná a mé hlasité sípání rezonovalo místností. Stand mne dokázal postavit, ale za jakou cenu… jeden krok, bolest, která mi projela od prstu od nohy až po krk. Stabilita byla ta tam a já se chtěla dostat k tomu pageru, abych mohla odpovědět. Tento boj nebyl již na nás, ale na někom jiném… a Caretaker byl ten, který se o toto musel postarat.
Krok… dva… než mne bolest dovedla na kolena a já neměla možnost udělat další krok. Má energie byla na nule a já se tak dívala smrti do obličeje. Wonka vyhrál a odpočet pokračoval… má snaha získat lístek byla, ale to by Antonio nesměl být proaktivní se svou snahou Wonku zabít.
Zavřela jsem oči, připravena přijmout smrt, místo toho jsem ale zaslechla hlas. Neměla jsem energii na to už ani otevřít oči, na tož reagovat… navíc, strach ze smrti mne překonal a já ve vyčerpáním, jak mentálním, tak fyzickým padla na bok a upadla do bezvědomí.


****



„Takže… připravte zbraň ke střelbě,“ ozvalo se zpoza mých zad, já stála na střelnici, dívajíc se na zásobník a vedle něj položené střelivo.

Zkontrolovala jsem střelnou zbraň, ukazujíc komisaři to, že zbraň nemá žádnou vadu a následně jsem začala do zásobníku dávat střelivo, tlak každé proti zásobníku. Moc dobře mi to nešlo, ale nakonec jsem to tam dala, zásobník opět ukázala a dala jej do zbraně. Pronesla jsem: „Zbraň připravená ke střelbě.“

Komisař se podíval, jak zbraň držím, mé oči na cíli pár metrů přede mnou.
Okamžik na to zaznělo: „Střílejte,“ věděla jsem, že mám čas. Nějaké dvě minuty nebo tak něco… výstřel, druhý… další… než v zásobníku nic nezbylo.

„Střelba dokončena,“ řekla jsem a komisař řekl: „Uveďte zbraň do bezpečného stavu.“
Kývla jsem, pojistka, zásobník, kontrola zbraně a ukázka. Vše probíhalo tak jak mělo.

No… až tedy, když jsme přišli k cíli. Vedle mne stál můj mentor a komisař řekl: „Deset výstřelů, z toho je potřeba šest zásahů. Jeden, dva… tři… čtyři… pět…“ řekl, hledající ten šestý a pak mi daroval významný pohled. Pohled i mému mentorovi, který se ozval: „Vypadá to, že šestá byla zde…“ ukázal na papír, který byl o něco více roztržený než ostatní. Komisař se podíval na strážníka opodál, který kývl a on řekl: „Tak tedy gratuluji k úspěšné složení zkoušky. Jistě oba doufáme, že zbraň nebudete potřebovat použít, občas si ale stejně dojděte na střelnici. To je nic proti ničemu.“ Usmál se na mne a já dostala poplácáno po zádech. Dokázala jsem to.

****


Prudký nádech… kašel a snaha si rukou přejet přes tělo. V puse jsem měla nějakou hadičku a té méně poškozené ruce nějaký ovladač… očividně na to, kdybych potřebovala něco proti bolesti a nikdo tu nebyl, navíc další tlačítko, kdybych chtěla někoho přivolat. Nemocnice mi byly známé, a tak jsem věděla o těchto postupech.

Pohled okolo sebe… vedle mne někdo ležel, ale můj krk mi nedovoloval se otočit. Sípavě jsem vydechla a zmáčkla čudlík, abych dostala něco proti bolesti a zároveň, aby sem přišla nějaká sestra. Aspoň ať vědí, že nejsem v kómatu…


 
STAND HORIZON - 15. října 2023 14:55
beznzvu1742.jpg

Obrázek


Obrázek


7. ledna 2000 16:30
Londýnské metro ,,Tube"
Vůz číslo 3.
Modrá linka
Zastávka Oxford Circus - Pocket Dimension Chocolate Factory - The Speedwagon Foundation
Joel *Jojo* Nicholson, Antonio de Miracles (Toni), Lilith Garcia

♫♫♫


Hody hráčů

,,8...7..." vycházelo z Chocolate Factory stále hlasitěji, zatímco se čísla zjevovala na jeho hlavě, a svítící lístky se měnily v čistou záři. Bylo jasné, že Chocolate Factory exploduje, a vy s ním. Přesto, nikdo z Vás se nepokoušel tyto lístky získat - tedy přesněji, dva z Vás na to fyzicky neměli ani sílu, a soustředili se jenom na to, aby se v posledních momentech zoufale drželi naživu. Lilith se dokonce překvapivě podařilo se zhruba vydrápat na nohy a postavit. Toni ale pouze dal Nocturnovi úkol "Bránit jej a Jojoa", respektive doslova ,,Zajistit, aby přežili", což se ale vzhledem k množství nebezpečí snadněji řeklo, než udělalo. Nocturno byl navíc ofenzivní Stand, využívající překvapení k tomu, aby své nepřítele porazil - používat jej defensivně, proti hned několika věcem, bylo spíše neúčinné. Jistě, Nocturno se snažil, především zadržet ohromnou bytost lezoucí z Jojova portálu, a piraně, ale vůbec nedokázal zastavit sebedestrukci Chocolate Factory.

,,6...5..." Odpočet pokračuje, a Vám dochází, že tohle jsou Vaše poslední chvíle. Zemřete. Bez lístků se nedá dostat z Chocolate Factory dimenze. Taková jsou pravidla. William Wonka miloval pravidla. Vy jste je ale všechny porušily. A jak bylo řečeno - za rulebreaking přichází trest.

Lilith...Slyšíš mě Lilith... Marně se snažil Caretaker dovolat do dimenze, Lilith byla od pageru příliš daleko, a nedokázala jej zvednout. Nocturno pod titánem z portálu hesnul. Jeho regenerativní schopnosti byly příliš značné a dotyčná bytost snadno trhala Nocturnovy stíny na kusy. Zdálo se, že Nocturno skončí dříve jako oběd, než jako rozmázlý flek bombou. A co bylo horší, Toni byl na Nocturna napojený - cítil tedy jeho bolest, jeho utrpení, a jeho čistou hrůzu.

,,4...3..." Chocolate Factory již byla téměř k nepoznání. Více než Stand vypadala jako natlakovaný hrnec. Lístky již byly tak rozžhavené, že vypadaly jako Slunce. Tohle byl Váš konec. A mohli jste si za něj sami.

,,2...1..."

Obrázek



,,Čau" Prosté slovo zaznělo prostorem, zatímco se na místě objevil mladý kluk, a vedle něj jenom šmouha čehosi, co vypadalo jako modrý humanoid.

Více byl už jenom oheň, bolest, smrt, a zkáza. Váš konec byl skutečně dramatický.

***


♫♫♫


Antonio de Miracles vnímal zvuky. A vnímal citelné množství bolesti. Jeho oči začaly vnímat světlo, které nad ním blikalo. Cítil, jak má v ruce nabodané hadičky. Všechno ho bolelo, ale tak nějak...zvláštně. Jako kdyby mu někdo vyrval něco z těla. Když se ale zběžně ohmatal, zjistil, že má části těla tam, kde mají být. Přesto, jako kdyby jeho duši něco chybělo. Hned vedle něj na posteli mohl vidět Jojoa, kompletně ovázaného obvazy, především na krku. Právě ho přivezli. ,,Nicholson je stabilní, ale museli jsme mu operovat celý krk a jícen. Nikdy jsem takové poškození neviděl. Operace byla úspěšná, ale naše medicína má své hranice" ozve se hlas. Toni je ospalý. Chce se mu spát. Přesto, očima vidí vedle sebe i tu Lilith z vlaku. Nevypadá moc dobře. Poté upadne do náruče milostivého spánku.

,,Bombový útok v Londýnském metru si vyžádal již 30 obětí, a pátrání po pachatelích stále pokračuje. K útoku se přihlásila organizace Al-Kaidá, původem z Afghánistánu..." hlas televizního hlasatele a zvuky nemocnice probudí Jojoa, který cítí ohromnou bolest v krku. I on je nesmírně spavý, a do jeho ruky jsou nabodané hadičky. Dezorientovaně si zvládne všimnout akorát Toniho, který je vedle něj na posteli, ovázán provazy. Poněkud děsivě ale vypadá potrhaný stín, který je za ním na zdi. I Jojo je ale natolik uspaný, zřejmě nepřirozeně, že opět usne.

Lilith Stand se s ní spojil, a to jí zachránilo život. Přesto, ze zdravotnického hlediska to nebyla ideální situace. Stand byl značně poškozený, a nikdo z lékařů nevěděl, jak jej z Lilith dostat správným způsobem. Nakonec pomocí elektrického zařízení vyvolali reakci, která Stand donutila ještě 7x ručně aktivovat svou schopnost, a Stand teprve poté Lilith pustil. Krabička s nápisem FUN na jeho ruce se poté zavřela, a začal odpočet na nový bonbonek. I Lilith se v jednu chvíli probudila. Její zlámané kosti, a bolest jí ale napovídaly, že by snad raději spala. Poznala pouze Speedwagonskou nemocnici.



(V následujícím postu popiště své vnímání svého ,,konce" a to, co se Vám zdá v průběhu kómatu v nemocnici. Zakončete jej skutečným momentem probuzení. Pořadí příspěvků znamená pořadí probuzení - je tedy na Vás)
 
Lilith Garcia - 14. října 2023 21:27
ezgif5d3bf8365629399.jpg

The Meatgrinder

♫♫♫



Měla jsem mířit na hlavu… nikdo nepřežije kulku mezi oči, ale… místo toho jsem zjistila, jak neefektivní kulka může být do kolene.
„Oh bollocks…“ okomentovala jsem situaci a v ten moment mne již chytl jeho Stand. Místo odhození nebo třeba praštění jednou ze mnou začal mávat ve snaze ohnout veškeré ocelové předměty v tomto metru. První rána mi vyrazila dech a probodla plíce, takže jsem neměla moc možností ani křičet. Poslední rána mne uvedla téměř k bezvědomí, z pusy se mi valila krev a černalo se mi před obličejem. Kdo ví, jak dlouho jsem dokázala vydržet, než mé vnitřní zranění budou osudnými a tak… jsem se jen mohla dívat.
Pravá ruka byla ohnutá tak, že by se loket otáčel na opačnou stranu… druhá byla očividně vykloubená a bolest celého těla a nemožnost se ani tím směrem podívat mi říkal, že je buď kompletně na cucky, nebo… tam prostě již není. Nohy dopadly asi z toho nejlépe… cítila jsem je, ale jejich stav jsem neviděla. Rozdrcenou pánev jsem ale cítila.
Pager přežil, ano… ale já nebyla ve stavu, kdy jsem mohla odpovědět. Pokusila jsem se i tak stejně využít svůj Stand, abych se mohla postavit. Nevěděla jsem ale, jestli toho budu schopná… přeci… Jojo musel přežít a jestli to znamenalo, že mne další využití mého Standu zabije? Budiž…
 
Joel *Jojo* Nicholson - 14. října 2023 20:50
vcvvv2757.jpg

Finální třes



"Dveře do reality...." Má slova působí jako hrom za tiché noci. Hluboký tón, přesto oslnivý a průrazný. Až by celá ta situace člověku husí kůži naháněla. Ale toho já už si nejsem vědom. Ať už se projevilo cokoli, padnu k zemi s plnou pusou vlastní krve a pokouším se popadnout dech. Marně. Kašlu, hrkám i sápu. Vše jen abych dosáhl vytouženého kyslíku....

....a nakonec se to i podaří !! Jen abych koutkem oka zpozoroval jak moc jsme v koncích. Co to sakra je....realita ? To sotva....Zatraceně přerostlé zombie... Pokouším se pohnout tělem, ale nic. Jako by mi v mozku přepnul spínač dodávající mi energii. Nejsem schopný se pohnout, promluvit ani odkulit. Doslova a do písmene jsem na kraji svých sil. Jediné co tak dělám je nepřetržité vykašlávání krve. Jako kdyby mi někdo rozlouskl nos vedví. Probůh.. Pomalu si uvědomuji jedno, "co se stane dál je v rukou jiných..."
 
Antonio de Miracles (Toni) - 10. října 2023 10:52
aisha7678003.jpg

Vlastní iniciativa



Tohle celé. Jde do sraček. Doufal jsem v úplně jiný výsledek, ale tohle. Tohle je jako špatný vtip.

Moje naděje v Jojoovu schopnost se pěkně vymstila, když místo cesty ven vznikl portál bůh ví kam a odtamtud leze ven ono podivné monstrum, které překouslo Wonku vejpůj, jako nějakou oplatku.
Vážně. Vážně, vážně vážně. Proč tohle jde celé do prdele, když tam nejsem.

Dojdu až k místu za Jojoem, kterého zatím chrání můj Stand a vylezu ven do skutečného světa, tedy dimenze Wonki, která se aktuálně hroutí kvůli dimenzionální bráně a děsivému stvoření.
"Jojo." Vykřiknu na něj.
Vypadá to, že je pěkně v hajzlu. To mi ještě scházelo.

"Nocturno. Chci tvou sílu, vše na to, aby jsme já a Joel přežili."
Vykřiknu na svůj Stand. Zatím co se krčím u Joela a pomáhám mu na nohy, aby jsem jej pak opřel, nebo posadil na jednu ze sedaček.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.068427085876465 sekund

na začátek stránky