7. ledna 2000 15:45
Londýnské metro ,,Tube"
Vůz číslo 6.
Modrá linka
Tunel mezi zastávkami Warren Street a Oxford Circus
Joel *Jojo* Nicholson, Antonio de Miracles (Toni), Lilith Garcia

Zlatá jmenovka, kterou Toni vidí, na sobě má nápis ,,WILLIAM E. VONKA". Muž poslouchá Toniho slova s klidným postojem, a působí téměř až rozumně. Mohlo by se snad zdát, že budou oba chlapci z celé věci venku? To jistě bude úleva pro mladého Joja, který si musel i zout boty, aby se pokusil lístek nalézt. V Londýnském metru skutečně odvážný krok, leč bezúspěšný. Žena v bílém mezitím přijde k revizorovi, a upozorní jej na muže s lahváčem. Ten zachroptí. ,,Hej, starej se o sebe ty náno!" zavolá, a začne se zvedat. Vzhledem k jeho obezitě by se dalo odhadnout, že je to asi například řidič kamionu. Nepůsobí příliš opile. Spíše jako jakýsi strýc, který si po dlouhé šichtě otevřel lahváče v metru. Mezitím si Lilith, která se k revizorovi přiblížila, povšimne zlatavě svítících kleštiček na lístky. A to není jediná věc. Dotyčný revizor na ní působí...Inu, divně. Její práce jí už naučila jak odhadnout typy lidí. A z tohoto revizora šla opravdu...zlá energie. Typ energie, který vydávala jenom určitá skupina lidí. Skupina, kterou Lilith už znala, zatímco Toni a Jojo o ní neměli ani tušení. Pokud měla Lilith nějaké obavy, zdálo se, že tenhle muž je docela naplňoval.

Jojo si mezitím pokoušel znovu nasadit botu, a upadl. Klasický Jojo.

,,Nandato... (Použito pro dramatičnost, ve skutečnosti šlo výraz ,,What did you say?")" řekl revizor poté, co mu Lilith řekla o opilci, který se k ní blížil. Revizorův výraz se mezitím zcela zkřivil do jakéhosi psychotického úsměvu.

William A. Vonka se prohne, napne ruku a namíří svůj prst směrem k opilci. Ten mezitím dojde až k Lilith, asi by i něco provedl, ale zarazí ho pozice revizora. Maxim i Jacob nadzvednou obočí. Jojo, Toni, i Lilith, ale ucítí jakousi...Energii. Nevidí ale nic.
,,R-R-R-" udělá William A. Vonka zvuk písmene R, který zároveň zní jako DJský pult. ,,RULE-BREAKER!" zavolá hysterickým tónem, jako kdyby před ním stál sám Satan, nebo alespoň čarodějnice. Někteří lidé v tu chvíli měli pocit, že by další zastávka už mohla přijít opravdu brzy. Neměli jste již být na Oxford Circus? Jak dlouho jste vůbec tady? A byl tenhle člověk opravdu vůbec revizor?

,,NO RULE-BREAKING" vykřikne Vonka, a pohne prstem nahoru, jako kdyby střílel z pistole. A v tu chvíli ho opilec, který toho má asi dost, se ho pokusí chytnout a zacloumat s ním. Velká chyba. Nikdo, kromě Lilith, nechápe, co se stalo. Lilith má dobré tušení. Ale zdá se, že jenom se muž Vonky dotkne, jeho ruka začne být pokrytá jakousi tmavou substancí. Ozve se zapraskání, muž vykřikne, a jeho ruka se zkroutí a zláme alespoň pětkrát, do jakéhosi podivného hada. Opilec, zjevně v šoku, začne řvát. Stejně tak jako všichni ostatní. Vonka pohne vlastní vlastní rukou pouze směrem nahoru a muž-opilec vyletí skrze střechu vozu, která se po něm ale opět jakousi tmavou substancí zavře.

,,TICKETS, PLEASE!" řekne Vonka znovu, jakoby se nic nedělo, na Lilith a chlapce. Jojo i Lilith si všimnou, že kleštičky, které muž měl u sebe, jsou nyní na zemi - zřejmě z toho, jak na něj šahal opilec. Jojo je má přímo před sebou. Může si všimnout, že kleštičky na sobě mají jakési zvláštní znaky - skoro jako kdyby kleštičky byl spojeny s něčím, co vypadalo jako ze zlata. Další civilisté jsou v naprostém šoku - vůbec nedovedou pochopit, co se to právě děje. Všechny oči se upínají na Vonku.

,,Vypadá to, že lístek nemáš, Joestare!" zařve Vonka na chlapce pod svýma nohama a udělá dva kroky dozadu. ,,Jsi Rule-breaker jako celá tvoje rodina. Ještě se tu válíš na zemi! A přátelíš se s dalšími rule-breakery. Jsi absolutní zlo. Absolutní zlo. Ty ďáble. Heretiku! Zlá krvi! Tvoji předci zabili velkého vůdce, našeho pána, a ty si tu jenom tak kráčíš bez lístku???? Zatracený JOJO!!!" zařve a zakryje si oči, jako kdyby snad brečel. Maxim vypadá velmi bledě, a začne se chytat za hrudník. Možná panický záchvat? Svalí se na zem, což udělá ránu, a Vonka se otočí tím směrem.

To je příležitosti proto zasáhnout, ať už chcete jakkoliv. Zdá se, že je kompletně odkrytý. Jednou z možností je onen lahváč, který zůstal po onom opilci. Další jsou samotné kleštičky, které leží nejblíže u Jojoa, a mohly by dobře sloužit jako zbraň. Nebo můžete švihnout po Vonkovi botu. Je k vám zády, což může být ideální příležitost proto zaútočit.

Nejméně oblíbená píseň Williama A. Wonky

Ze tří, čtyři

7. ledna 2000 15:40
Londýnské metro ,,Tube"
Vůz číslo 6.
Modrá linka
Tunel mezi zastávkami Warren Street a Oxford Circus
Joel *Jojo* Nicholson, Antonio de Miracles (Toni), Lilith Garcia

Najít ty dva nebyl nakonec až takový problém. Oba… to vážně byli podivíny. Informace, které jsem na ně měla bych možná i nějak zpochybňovala, ale stačila mi ta chvilka v metru abych si všimla, že je tento popis poměrně přesný.
Aspoň se mi neztratí… pomyslela jsem si, opřená o dveře a skleněné ohraničení míst na sezení. Opodál byla ta matka s dítětem, partička, která shodou náhod mluvila o místě, kam jsme se měli dostat… Joestar a jejich osud… nyní jen neskončit na tom špatném konci tohoto příběhu, pomyslela jsem si, sledujíc i skupinku studentů a muže, který pil alkohol.
Vážně by revizor upřednostnil lístky před někým, kdo pije v metru? Pravda, tam, kde nic není, ani smrt nebere… ale toto je i o nějaké reputaci zaměstnanců metra… jednou rukou jsem si podepřela tu druhou, která skončila na bradě v zamyšlení, kdy dva prsty držely bílý deštník. V Londýně pořád pršelo a tak nebylo překvapení, že jsem jej s sebou měla.
To, že by ti dva neměli lístek… Toni je rozhodně jeden z těch, který by jistě ten lístek Jojovi koupil… ale že by se oběma ztratil? Přemýšlející nad celou situací o něco více a s menším zhoupnutím jsem se vydala k té trojici. Tiché ťukání konce deštníku, kdy jsem jej využila jako vycházkovou hůl a vydala se téměř uprostřed ty tři.
Dělajíc, jako kdybych doteď celý rozhovor neposlouchala. „Promiňte, můžete prosím udělat něco s tamtím opilcem? Chápu, že nejspíše nyní kontrolujete zde přítomné studenty, ale jistě nechcete řešit, že by takovýto pobuda například ublížil dítěti,“ poukázala jsem směrem k muži s novinami a lahváčem společně k dítěti, které právě brečelo. Bůh ví, jestli mne ten muž s alkoholem slyšel, ale dala jsem si jistě záležet na tom, aby to revizor slyšel a věnoval mi trochu té pozornosti.

„Dva-jedna,“ okomentovala jsem a poklidně jsem upila z hrníčku trochu ze svého čaje. „Nebo mám říct snad tři, nula? Asi ani jeden z nás nevěří, že jsi mne nechal vyhrát tu druhou hru. Spíše mi dát nějakou naději a vůli si s tebou zahrát znova,“ mluvící s klidem, plná uvědomění, že Caretaker si prostě jen chtěl zahrát šachy. Někteří tvrdili, že šachy něco zkouší… povahu… možná rozhodnost? U mne možná tak zjistil, že mi šachy nejdou a že maximálně vím základní tahy.

Podívala jsem se na mu do očí, podepřela si bradu a se sarkastickým tónem pronesla: „Takže… oba. Nejenom Joela… vždy jsem chtěla pracovat s dvouma puberťáky,“ usmála jsem se a položila jsem hrníček s čajem. Předklonila jsem se směrem k plakátu a vytáhla pager, abych si jen zkontrolovala, že zprávu vážně mám. Zkontrolovala jsem si tedy tak i čas na svých hodinkách a okomentovala situaci: „Mám tak… tři hodiny na to vymyslet, jak zaujmout dva nezletilé hochy, aby mne následovali. I když jestli projeví zájem jít do podobného klubu, vidina toho, že jim někdo koupí alkohol by mohla stačit,“ zamyslela jsem se s pohledem směřující k oknu. „Neměl by to být problém… snad ten kdokoliv v metru nebude ozbrojený…“ pokrčila jsem rameny a tak nějak předpokládala, že jako jsem podceňovala Joja já, tak možná tomu bude i v případě toho útočníka.

Oběti žertu

7. ledna 2000 15:40
Londýnské metro ,,Tube"
Vůz číslo 6.
Modrá linka
Tunel mezi zastávkami Warren Street a Oxford Circus
Joel *Jojo* Nicholson, Antonio de Miracles (Toni), Lilith Garcia

Mé seznámení s Joelem se dá vysvětlit pouze jako osud. Nejsem si jist, co jsem si na něm oblíbil dříve, jestli jeho podivnost, nebo to, že se o mě nijak výrazně nezajímá a mám z něj pocit, že prostě nějak jen bere na vědomí moji existenci a je mu příjemná má společnost. To bude, hádám vše co bych k němu mohl dodat.
Každý přeci jen máme něco a nejsem zde od toho, aby jsem ho shazoval. Minimálně jsem ho přesvědčil, aby si dával větší pozor, když hodnotí nějakou tu ženu, jelikož zrovna moc nestojím o tázavé výrazy lidí okolo, kteří si říkají prč ten kluk očichává tu ženu.

V klidu postávám oděn ve své studijní uniformě, zatím co mi na zádech visí brašna s obalem pro kord.
Dnešní den není ničím extra a ani párty, která se má pořádat mě nijak moc neosloví. Hádám však, že tam půjdu, jelikož tam bude chtít jít sestra a někdo jí musí pohlídat, aby neskončila svázaná u někoho ve sklepě, nebo něco takového. Ne, že bych jí nepřál poznat jaké to je. Vždy říkala, že ráda poznává nové zážitky, ale byly by z toho akorát problémy.

Zatím co si v duchu dělám seznam věcí, které musím udělat, tak se k nám přiblíží pan revizor.
Zašmátrám v kapse, kde však nic nenahmatám a vypadá to, že ani Jojo. Který kvůli tomu přehnaně vyšiluje. Co mě spíše zaujalo byl fakt, že muž má u sebe děrovačku na lístky, nebo jak se tomu říká. Měl jsem za to, že tohle se už dáno modernizovalo.
Nechám Joela vyšilovat a otočím se na muže.
"Omlouváme se, ale vypadá to, že jsme se stali obětí studentského žertu Pane (Pokud má jmenovku, tak za Pane přidám jeho jméno). Bylo by možné, aby se to obešlo, bez většího halasu? Zaplatím pokutu a na další zastávce si vystoupíme." Mluvím na revizora naprosto klidně a vyrovnaně. Nechávám působit svůj šarm, který minimálně jak matka tvrdí se zvětšil od chvíle co absorbuju psychické týrání v podobě hodin etikety. Navíc jednám, až přehnaně klidně, což muže s trochou štěstí dostatečně vyvede z míry a celé se to vyřeší pouhou pokutou, kterou mohu nyní hned na míst zaplatit.
Ještě uvidíme. Vypadá mladě. Tak, že sám nedávno musel dostudovat a třeba se i nad námi smiluje.

Jízda na černo

7. ledna 2000 15:40
Londýnské metro ,,Tube"
Vůz číslo 6.
Modrá linka
Tunel mezi zastávkami Warren Street a Oxford Circus
Joel *Jojo* Nicholson, Antonio de Miracles (Toni), Lilith Garcia

Londýnská Podzemní dráha. Podivuhodné místo plné překvapení, zvláštních jevu a obdobných situací. Nejednou tu člověk narazí na totální bizár. Ale právě takové momenty jsou nejlepší. Ššššš....." Hlasitě popotáhnu nozdrami nosu. V podstatě nic divného, až na to že se přitom natahuji k vlasům ženské třímající rukojeť kočárku. Nepozorovaně si tak kradu část z ženského soukromí. Nejsem však žádný jelimán. Než se otočí, rychle se stáhnu zpět do sedačky a obrátím zrak k mému jedinému příteli. "Hmmm....sedm z deseti." Hrubě oznámkuji parfém bohem obdařené slečny a podložím to zvednutím palcem vzhůru. Je to okej.




Toni, kamarád z univerzity, je už z celý rituálem dávno seznámen. Očichávání lidí a jejich hodnocení. Zvláštní koníček. Jsem proto divnej ? To určitě jsem. Možná jeden z nejdivnolidí v celé Anglii. Ale nejsem žádný skunk ani přizdisráč. Nelezu nikomu do zadku a patrně to mi zajišťuje u Toniho nějaké ty plusové body. Ale co já vím, možná je taky divnej. Možná taky po nocích slídí okolo domu a hledá ztracené drobné. Nebo sbírá použité spodní prádlo. Nevím. Asi ho tak dobře zas neznám. Aspoň to není kus pohrabáče.

A těch je tu požehnaně. Jen co mé ucho doslechne. Nejlepší je to ignorovat. Takové mudrování jde jedním uchem dovnitř.....a tam to zmizí bůh ví kde. Místo toho věnuji pohled ušpiněnému oknu naproti mě, kde se v rychlosti míjí podzemní tunelové prostory. Občas ohnu krk na Toniho, občas se zas ohlédnu po hluku ve vagonu. Prostě klasický den. Až do chvíle kdy...."Ehhh......mam problém..." Vykřiknu přes půlku kupé a obrátím se čelem k Tonimu. "Můj lístek..." Opětovně prohmatávám kapsy. Nic. Ať už mě stihla jakákoli náhoda, můj lístek je pryč. U všech skotů.. Nenapadne mě nic jiného než si zout botu a zkontrolovat to i tam. To kdyby se mi lístek dostal až do samotných spodních částí mého já. Do ušmudlaných bot. A co teď ? Kdo ví.

7. ledna 2000 15:40
Londýnské metro ,,Tube"
Vůz číslo 6.
Modrá linka
Tunel mezi zastávkami Warren Street a Oxford Circus
Joel *Jojo* Nicholson, Antonio de Miracles (Toni), Lilith Garcia

Hučení metra dunělo vagónem, zatímco chlapík s pivem v ruce a novinami zamlaskal. Paní s kočárkem vedle něj protočila oči. Zastávka Warren Street byla hned vedle Knightsroad University, největší univerzity v Londýně, a právě zde se dovnitř vagonu nahrnulo hned několik studentů ve studijních uniformách. Jednimi z nich byli i Joel Nicholson, kterému ale nikdo neřekl jinak, než Jojo, a jeho kamarád Antonio de Miracles, kterému nikdo neřekne jinak, než Toni. I když tedy pro někoho, jako byl Toni, by ježdění metrem mohlo být vnímáno jako záležitost podlidí. Bohužel pro něj, chtěl-li by jet rodinnou limuzínou, musel by jet se svou sestrou - a to už raději pojede metrem s bezdomovci. Kousek od Joja a Toniho byla poté skupinka asi třech studentů, kteří se velmi hlasitě bavili.

,,Hej, slyšeli jste ty novinky? V Fury Clubu bude prej šílená párty dneska. Bude mega prdel" řekl jeden student, trochu starší, než Toni a Jojo, který se jmenoval Jacob Sweettooth. Na něj navazoval jeho kamarád, Maxim Sorvanov. Ano, uhodli jste správně, má slovanský původ. ,,Jooo, to zní docela hustě no. Techno je hodně cool. Doufám ale, že tam nebudou lézt nějaký dementi ze školy ale" dodal, a Jojo s Tonim si mohli domyslet, koho tím myslel. Chlapík s novinami s nimi lehce zatřásl, a upil ze svého lahváče. Ženská s kočárkem protočila oči. Dítě se rozbrečelo. Tak je protočila znovu.

,,Tak chlapci lístek" ozvalo se náhle. Revizor. Nejnepříjemnější část jízdy metrem. Kontrolování třech studentů mu trvá jen chvíli. Poté přijde k Jojovi a Tonimu. V tu chvíli ale nastává drobný problém.
,,Tak, lístky prosím" řekne prostě, zatímco vytáhne platební terminál na případnou pokutičku.
Revizor vypadá zhruba jako 30 letý muž v uniformě dopravního podniku, který má trochu delší vlasy. Překvapivě ale vypadá docela namakaně. No a jaký problém chlapci mají? Inu, ať se dívají, jak chtějí, nemůžou lístek vůbec najít. Přitom by mohli přísahat, že si ho oba kupovali.

Jakou roli v tomhle všem hraje sněhobílá postava ženy s zařivými bílými vlasy a bílou uniformou s modrou kravatou, tiše pozorující celou revizorovou situaci obou chlapců?

Inu. Pojďme trochu zpátky.

7. ledna 2000 12:00
Brother's Coffee Shop
Flashback

,,Šachmat" řekla postava úředníka s krátkými blond vlasy, černými brýlemi, a pestrou kravatou. Sněhobílá žena na druhé straně právě prohrála. Caretaker měl vždycky rád šachy. Opravdu hodně měl rád šachy. Přitom je nikdy nehrál nějak závodně nebo tak něco. Tohle byla už třetí hra, co spolu ti dva hráli. Jejich misí bylo přitom něco docela jiného. Říkalo se, že Caretaker skrze Šachy testuje charakter toho druhého. Těžko říci. Cinkot kávy, lžička, dortík.
,,Šíp bude v Fury Clubu, je tam nějaká techno-party od 21 večer. Máme informaci, že tam bylo nalákáno hodně studentů" řekne náhle, a dá plakát akce na stůl. ,,A podívej se na tohle. Jedním z vystupujících je...DJ DIO. Zjevná provokace naším směrem. Otázka je, co s tím sledují. Pokusím se s tebou spojit v Clubu, ty se ale zatím spoj s tím Joestarem. Tedy, spíše..." řekne, a přátelsky se usměje. ,,Joelem Nicholsonem. Myslím si, že ho nemineš. Je to dle všeho opravdu podivín. Většinou se poflakuje s klukem jménem Antonio de Miracles - také pěkné kvítko. Oba by mohli být spíše problém, než příležitost, ale vedení věří tomu, že je potřeba, aby v celé věci hrál roli nějaký Joestar. No, takové jsou rozkazy, nějak je naverbuj. Informace o těch dvou jsem ti poslal na pager" řekne dále. ,,Je zbytečné je sledovat ve škole. Tam už svoje lidi máme. Navaž spojení v metru, na veřejnosti. Pojedou z Warren Street na Pimlico. Oba dva tam bydlí" řekne následně. ,,Máme tip, že někdo v tom metru se na ně pokusí zaútočit. Nevíme ale kdo. Nepřítel nejspíše tuší, že by ten Nicholson mohl být problém. Musíš ho ubránit za každou cenu" dodá následně.

7. ledna 2000 15:45
Londýnské metro ,,Tube"
Vůz číslo 6.
Modrá linka
Tunel mezi zastávkami Warren Street a Oxford Circus
Joel *Jojo* Nicholson, Antonio de Miracles (Toni), Lilith Garcia

,,Tickets, PLEASE" řekne muž důrazněji, zatímco oba chlapci hledají. Toni si může všimnout, že mu u boku září zlatavé kleštičky na lístky. Něco takového se ještě používá?
Většina lidí k vám odvrací svůj zrak.
Asi si říkají, že jezdit na černo se nevyplácí.

6. ledna 2000
Centrála Speedwagon Foundation
Velká Británie
Londýn

,,COŽE? COŽE SE STALO?"

Artemis O.E. Speedwagon, dědička a pravnučka zakladatele firmy Roberta E. O. Speedwagona, známého spojence rodiny Joestarů, dnes skutečně neměla svůj den. Nejenom, že její auto s řidičem zůstalo stát ráno v zácpě, ale ani se nemohla nasnídat, protože v jejím panství došly vločky. Navíc sněží. Nesnáší sníh. Šílenství. A teď tohle. Tenhle bordel.

,,JAK TO JAKO MYSLÍTE, ŽE TEN ŠÍP JE PRYČ?"

Osoby, na které řvala, byli nejvyšší manažeři Speedwagon Foundation. Její podřízení. Všichni byli tak o dvě generace starší než ona. Dosazení jejím dědem, někteří otcem. Rigidní, zastaralí. Zapšklí. A navíc v nepadnoucích oblecích. Ohavné. Ale to vše by jim Artemis odpustila. Kdyby nebyli tak NESCHOPNÍ! Napřed ten poprask v Japonském Moriohu, a teď to, že se šípy opět vyskytují v Itálii. Speedwagon Foundation měla plné ruce práce, a další šíp někde venku znamenal...Opravdu velké množství problémů.

,,Uklidněte se paní Speedwagonová" řekl jeden z top manažerů smířlivým tónem a lehce se přikrčil. Jeho služebně starší kolegové hned věděli, že to je velká chyba. A začali se sami přibližovat ke zdem místnosti.
Obličej Artemis E.O. Speedwagon se zkřivil do temného výrazu, zatímco se kolem ní zjevilo hned několik písmen MENACING.

,,JAK JAKO PANÍ???????????????????????????????? SNAD S L E Č NO !!!"

Řekněme, že manažer dostal na své povolání velmi...Specifickou výpověď. Oknem. Kopancem do zadku.

Artemis se opět usadila na židli. Většina top-manažerů učinila totéž. Nyní vypadala zcela klidně. ,,Nuže tedy. Řekněte mi fakta". Další manažer stisknul ovladač, a před stolem se objevilo plátno s velkou prezentací. ,,Dnes v 3:00 z našeho bezpečného skladu CK-293 někdo ukradl kamenný šíp, který generuje schopnost Standů. Dotyčný člověk zmasakroval 30 strážců, bezesporu se schopností Standu nevídané moci". Artemis se zamračila. ,,Co naši proti-uživatelé? Zásahová anti-Stand jednotka?" zeptala se. Manažer si narovnal brýle. ,,7 mrtví, jeden pohřešovaný. Crazy Blue, Goodybe Sunlight, Ferry Cherry, a Jonas Brothers byli usmrceni a jejich Standy jsou nenávratně pryč. Stand Chinaski, uživatel Hugo Boss, je nezvěstný, ale našli jsme na místě jeho ruku" řekl manažer prostě. Artemis se zhrozila. Někdo porazil naráz 8 Stand userů? Co je to proboha za uživatele? ,,A to není vše. Předpokládáme, že Hugo Boss byl unesen, aby z něj dotyčný útočník získal více informací. Je jenom otázka, kdy z něj získá to, co potřebuje. Víte, že Boss není žádný hrdina" Artemis sevřela pěsti. ,,Co Kujo? Nebo kdokoliv z Joestarů? Je někdo z nich k dispozici?" zeptala se. Manažer zakroutil hlavou. ,,Pan Kujo údajně prozkoumává neodkladnou věc na misi v Itálii, prý jde o něco osobního. Přesto, v této věci je jistá naděje" řekl manažer, a přepnul na obrazovce prezentaci. Objevil se kamerovaný záznam.

,,Tento člověk" řekl a poklepal ukazovátkem. ,,To ještě neví, ale je rovněž Joestar. A je v Londýně. Student vysoké školy. Knightsroad University v Londýně. Doposud nemá ani Stand, nicméně víte, jaké to s nimi je. Joestarové, ať už jsou kde jsou, o sobě vědí a přitahují nebezpečí jako mouchy" řekl manažer. ,,Víme, kde je ten šíp? Zůstává v Londýně?" zeptala se Artemis. ,,Předpokládáme to. Myslíme si, že uživatel se zde snaží vybudovat armádu uživatelů, podobně jako ten psychopat v Moriohu. V blízkosti školy tohoto Joestara se objevili již dva noví uživatelé. Mezi oběma případy se jeví souvislost .Již jsme na místo vyslali dva agenty. Vyzvednou nového Joja a zahájí pátrání po zmizelém šípu"

Artemis se zvedla ze židle a opřela se o stůl. ,,Dobrá tedy! Zahajte operaci - krycí název: STAND HORIZON! Zajistěte ten šíp, a zastavte toho, kdo ho ukradl. Za každou cenu!"