Na molu
Cody, Olivia a možná i Jimmy a Su

"Těší mě Cody, nejspíš jsem si vás tedy asi s někým spletla," přijmu fakt, že jsem se zmýlila s naprostým klidem a samozřejmostí.

Cody se chce vydat ptát posádky. Já se nehodlám tahat s kufry už ani krok, pokud to nebude nevyhnutelné a tak čekám na výsledek. Ten však oddaluje příchod další osoby.

"Dobré ráno," pozdravím s úsměvem a když už stojím, natočím se tak, abychom Nově příchozí "vzali" do party.

"Jsem Kira," představím se po slovech Codyho. "Jsem tu jen o chvilku déle než Cody," dodám než dojde na jeho omluvu ohledně oblečení.

Nějak mi ani nedošlo, že by to mělo vadit. Ale je pravdou, že v mém kamerovém týmu se taky chlapci moc nevytáhnou. To jen já musím prodávat svou kůži na trhu.

"Mně to nevadí a beztak budeme rychle měnit šaty za plavky," oznámím svůj názor na věc.

Oči mi mezitím mimochodem sklouznou na nově příchozí. Můj vkus šatů to není, ale nejspíš je to nějaký super moderní a drahý kousek. Já radši klidně levnější, ale za to jednoduché střihy, které buď nechávají trochu prostoru představivosti a nebo ji naopak v zásadě zabíjí.

SEZNÁMENÍ NA MOLU

Kira, Olivia

, možná Jimmy, na lodi Su
[/center]

Když mi Kira vlastně sdělí, že jsem pomalej, její úsměv oplatím stejnou mincí. A to i když nejsem úplně fit. "Přiznám se že na pořady na YouTubu úplně nekoukám, asi jsem viděl nějakou upoutávku. Ale úspěšná musíte být. A ano, auta mám rád. Teda umím je řídit, poznám že vrčí a buď jede nebo nejede." Začnu se smát. "Cody." Také se představím.

"Mě? Na obrazovce? Jednou jsem se zúčastnil nějaké dobrovolnické akce, ale nemyslím si že by se to dostalo nějak do televize." Zakroutím hlavou ze strany na stranu.

"Zajdu se jich zeptat jestli se nemůžeme už nalodit. Vypadá to, že už by mohli být nachystaní. Už už bych se dal do pohybu když nás pozdraví černovlasá žena Olivia. "Dobré ráno." Odpovím jak nejlépe mile dovedu na její pozdrav. "Nevím jak Kira, já jsem teď přišel. Ale právě se chystám na loď zjistit jestli už můžeme na palubu."

Pozorně jsem si při příchodu prohlédl Kiru a stejně teď Olivii. A musím říct, že jim to opravdu sluší. Avšak jen pro sebe, když najednou ze mě vypadne. "Omlouvám se za svoje oblečení, nějak mi nedošlo že bych se měl obléct víc společensky".

NA OSTROVĚ - U MOLA

Kira, Cody, - Jimmy

Papeete.. Je to opravdu malé město. Spíše městečko. Aspoň oproti Chicagu.. Ještě včera jsem si nebyla moc jistá. Pracuju na tom prototypu a není to vůbec snadné. Ale, už jsem i samu sebe přistihla že v poslední době se nějak nemůžu soustředit. Jak řekla mamka, musím dobít baterky.. Táta mi dá pozor na všechny důležité a provozní věci a tak se snažím na práci nemyslet. Moc to nešlo, dokud jsem včera v poledne nepřijela.

Procházka po městě a ochutnávka místní kuchyně a plodů, mi hned zvedla náladu. A po třetí Piña Coladě, jsem si večer řekla že si to užiju. Né jen tady, ale celou dovolenou.. Jsem těžce pracující a úspěšná, tak proč bych se nemohla bavit? Zasloužím si to! Možná by to šlo lépe když by tu se mnou byl Jason, ale nějak si poradím.. K molu kde kotví Perla to není zas tak daleko, ale nechci se tahat s tím kufrem a tak jsem si vzala taxi.

Vystoupím a rozhlédnu se. Řidiče poprosím ať mi pomůže k kufrem až k molu. Je sice na kolečkách, ale i tak je velký a dost těžký.. "Děkuji". Pronesu když dorazíme k molu. Řidič, starší chlapík, krátké hnědé vlasy, kraťasy a červená košile s býlími vzory palm.. Otevřu svou malou, ruční kabelku (černá kůže se zlatým lemováním, zřejmě bude dost drahá), vytáhnu stodolarovku a dám mu ji. Muž ji vděčně bere, lehce se kloní a jde si po svých. Takže tohle je ona? Hmm.. Perla moří.. Pěkná loďka, to jo, ale, možná jsem čekala, že bude trošku větší.

I když, není to žádný obří zaoceánský parník, takže je to asi v pohodě.. Prohlédnu si loď, vezmu držadlo kufru a zaberu, abych jej dotlačila o něco blíže k lodi. Vidím že lidé čekají venku, to mi nepřijde moc zdvořilé.. Ohlédnu se po ostatních cestujících. Hmm, pěkná směska.. Počkat.. Pohled mi padne na povědomou tvář. Nějaký muž (Jason). Jako bych ho už někde viděla. Určitě to nebyl můj klient, ani nikdo s kým bych spolupracovala. Tak odkud.. No jistě.. Jason.. Když jsem byla u něj na návštěvě, měl puštěnou televizi a na něco koukal. Fotbal. Tuhle tvář si pamatuji, je to on! Ale jméno.. Zas tak velký pozor jsem nedávala.. A zdá se, že se baví s nějakou ženou. Na můj vkus celkem mladá, ale nemohu popřít že je velmi.. Přitažlivá..

I já jsem zvolila něco odvážnějšího, černé, velmi velmi drahé šaty. Něco takového na sebe obvykle neberu, ale je tu teplo, loď má být luxusní a tak chci možná trochu udělat dojem.. "Dobré ráno". Pozdravím tak nějak oba a pokusím se o úsměv. "Čekáte již dlouho?"

Na molu u lodě
Zatím jen Cody. Někde opodál možná Jimmy a zatím stranou na lodi Su

A minimálně jednoho bych si i tipnula. Tedy samozřejmě může jít na jakoukoliv jinou loď ale vypadá to, že míří nejkratší cestou sem. A nebo je majitelem některé z bárek okolo?

Ne. Není.

"Děkuji. Není třeba. Škoda že jste se neobjevil tak před deseti minutami, kdy jsem to táhla od auta sem," odpovídám s úsměvem.

Stoupnu si, ale i tak si se svými 165 centimetry připadám, ostatně jako poměrně často, malá.

"Taky čekám až nás pozvou na palubu," souhlasně přitakám, na zmínku, že jde na Perlu.

Pak z něho vypadne dotaz, který slýchávám častěji než bych byla ráda.

"Pokud máte rád auta a sledujete videa na YouTube mohl jste na mne narazit," informuji ho. "Jsem Kira," představím. se křestním jménem. Příjmení používám hodně málo. "A na YouTube vedu kanál pojmenovaný KiraGarage," dodávám a po očku sleduji, zda jeví známky poznání nebo ne.

"Ale mám pocit, že Vás už jsem taky někdy na obrazovce zahlédla," pokračuji volně v konverzaci.

Začátek dovolené

Neotevřel jsem oči. Vím, že mě bolí snad všechno. Že jsem neměl včera večer tolik pít, ale kdo by odolal takovému místu? Už jen tohle město, Papeete, mohl bych dovolenou strávit tady. Nevím kolik je hodin, nechci to vědět. Ale musím. Vyloupnu se z postele abych na ni chvíli seděl a měl obličej v dlaních. Krvavě rudé oči mluví za vše.

Vzbudil jsem se ale včas a stihl si dát vlažnou, potom až studenou sprchu. Vyčistil zuby, deodorant a mou oblíbenou voňavku dior sauvage. Každý ví že tomu dělá reklamu pirát z Karibiku a tak se sem určitě hodí. Čert to vem jestli se sem hodí.

A oblečení? Nijak zvlášť jsem neřešil že má jít o luxusní jachtu a možná tak i společnost která si to může dovolit. Vzal jsem si svoji oblíbenou kostkovanou košili, khaki kapsáčové kraťasy a pro mě pohodlné pantofle. Velká sportovní taška přes rameno a jde se.

Ještě se po cestě rozhlížím po tom okolí co se tady nabízí. Všechny ty výhledy a pohledy. Netrvá to však dlouho a ocitnu se na molu, kde se máme nalodit. Najít Perlu moří nebyl nějaký problém, vypadala jako na tom obrázku. A na tom molu, sedí nějaká blonďatá dívka Kira na kufru a druhý má vedle sebe. Nevypadá jako místní.

"Potřebujete s tím pomoct?" Zeptám se jí. Před sebou může vidět nějakých zhruba 185 čísel vysokého muže, přesně 186, vypracované postavy, do 30ti let. A kdo sleduje NFL, mohl by jej i poznat. "Jdu tady na tu Perlu moří." Kývnu bradou k jachtě. "Ale mám ještě chvíli čas." Kdyby to dívka potřebovala odnést někam dál.

Když se zadívám na jachtu, to už tam zřejmě začínají přípravy a zahlédnu tam mezi personálem i Su. Teda myslím si, že to je personál.

"Neznám vás odněkud?" Zeptám se blonďaté dívky jménem Kira.

Na letišti, dva dny před naloděním

Dali mi jen dva dny na sbalení a vyřízení věcí. Dva dny. A ani nevím, jak dlouho vlastně budu pryč. Nevím, jak to beze mne zvládnou, ale tvrdí, že to zvládnou.

Aspoň uvidí, že já jsem to co v těch videích všichni chtějí. Vlastně asi by jim stačila jakákoliv holka, co se motá okolo aut. Na tom je to ostatně celé postavené, že muži mají rádi auta a víc už snad jenom holky ... a auta. Když do videa dáte co nejméně oblečenou holku a pořádné auto máte sledující. Máte sledující = máte prachy. Jednoduchá logika. Jak to zvládne tým bez jediné další holky... asi špatně. Ale kdo ví, třeba mě překvapí. Třeba jde o obsah víc než si myslím.

Na letiště vleču dva velké kufry, prý jde o luxusní dovolenou z říše snů a já rozhodně nehodlám dělat svému jménu špatnou reklamu. Sledující mě nebo moje fotky najdou všude. Jste populární, tak je vaše soukromí nulové. Ale nestěžuji si, obětovala jsem ho dobrovolně a peníze mi nesmrdí.

Dva kufry, pár set dolarů, několik milých slov a pěkných úsměvů a jsem na palubě letadla Delta airlines. Čeká mě necelých devět hodin letu. Využívám toho, abych se vyspala do krásy.

Moc se to nepovedlo. Když z letadla vystupuji, jsou mé šaty celé pomačkané a na některých místech i zpocené. Nevěřte reklamám, že s tímhle deodorantem se nezpotíte. Nefunguje to. Nemůže. Přírodní zákony zatím fungují.


Na ostrově, den před naloděním

Z letiště si beru taxi a mířím na předem domluvený pokoj na hotelu. Volný den před naloděním trávím na pláži a ve městě i na toho slavného tuňáka došlo.

Je to pro mne nezvyk, takhle všudy přítomné teplé a vlhké prostředí. Rovněž celý den strávený v plavkách, přes které mám jen část dne šaty. Ale jo, poprvé jsem se dokázala na pláži zastavit, v klidu si zaplavat a pak i poležet na lehátku. To se v posledních letech nestalo. Vždy jen rychle zaplavat a pak šup šup do postele a být další den v plné síle. Je to povzbuzující. Jen tak si ležet a vědět, že zítra nemusím pracovat.

Na ostrově směr molo, den nalodění 8:40
Někde vzdáleně možná Jimmy

Dnes si dávám s volbou oblečení trochu víc práce než včera. Nechci zkazit první dojem před ostatními. Vždyť ani nevím, kolik nás tam bude a jak bude ta loď veliká. Poprvé mi trochu vadí tajnůstkářství kolegů. Sbalím se a pak přes tanga natáhnu dlouhé bílé šaty. Elegantní, jednoduché a sexy. Vše co je potřeba.

Dva kufry vytáhnu na chodbu, kde už na mne čeká zavolaný čeledín s vozíkem. Naloží mé kufry a společně se jdeme na recepci, kde se musím odhlásit a domluvit si odvoz. Mávnutí kartou vše vyřeší a vyvolá pěkné úsměvy. A o to jde. Aby peníze dělali radost.

Klap klap. Asi pět centimetrů vysoké podpatky doklapají k hlavním dveřím a pak do přistaveného sedanu s klimatizací. Odtud už je to jen chvíle do přístavu, kde vystoupím a převezmu si dva kufry na kolečkách do vlastní péče. Na rozpoznání správné lodi už naštěstí bylo pamatováno a stačil jeden anglický dotaz se jménem lodi a jsem směrována k pěkné, ale na pohled malé jachtě. Čekala jsem, že nás na plavbě bude víc. Že loď bude větší. Luxusnější a na moři o něco stabilnější. Tahle podle mých představ zrovna nevypadá. Snad aspoň v luxu předčí můj odhad z brány přístavu.

Trochu nešikovně táhnu po hrbolatém molu dva kufry až k lodi. Zde je odstavím a než si na jeden sednu, ještě se rozhlédnu kolem, zda nenajdu někoho, kdo by vypadal jako další cestující.

NOVÁ PRÁCE

To nejlepší ze mě

Perla moří

Nebylo lehké se sem dostat, ale nakonec jsem to místo dostala a hodlám udělat vše pro to, abych si ho udržela. Byl nádherný den a Perla moří mi doslova vyrazila dech. Sloužila jsem na několika lodích, ale žádná nebyla takhle luxusní a krásná. Mojí nový kolegové se už seřazovali na palubě a tak jsem se k nim hodně rychle přidala.

Pravděpodobně náš vedoucí v krásné bíle uniformě už na všechny čekal. Bylo teprve osm ráno, ale já byla nakopnuta adrenalinem a tak jsem byla čilá a připravená na cokoliv. Projel mě pohledem a pak spustil svojí důležitou řeč. Už jsem jich zažila několik, ale tahle mi přijde extrémně důležitá, protože na tyhle lodi si i já, tak trochu připadám důležitá. I když jsem jenom personál.
Takže vedoucí se jmenuje Martin a představil nám jejich systém tabletů. Juuu tak to je žužosuprový, taký vynález. S tím se bude pracovat parádně. Host jenom vyťuká co potřebuje a já mu to donesu. Luxusní. Ale mám hrůzu z toho, že i zaplaceno dostanu podle hvězdiček. Takže milí hosté, naolejujte si zadnice, protože potřebuji peníze a nedovolím vám odejít když mi nedáte pět hvězdiček!

Pak klasické nudné řeči o plánu cesty, o bezpečnosti a únikových východech a tak. V kabině na mě čeká bílá uniforma ... ale ... proč řekl, že můžou mít hosté speciální požadavky ohledně toho co máme na sobě? Co jim jako může vadit na uniformě? No jasně, třeba tady bude i tématická párty, jako Havajská, nebo námořnická a my budeme v kostýmech. A nebo nám dovolí jít do plavek! Ano! Budu se opalovat s milionáři na jachtě!

A pak jen mluví o našich povinnostech. To je mi známo, všude je to stejné, jenom zde je to víc luxusní a víc blyštivé. Máme tři hodiny na přípravu. Prý můžu jít do města ochutnat tuňáka ... jo mile ráda, ale tady ten tuňák stojí snad majland, takže ne, děkuji.

Takže se vyberu prozkoumat loď. Podívám se do kuchyně, do restaurace, porovnám svojí kajutu a ložnici hostů, celkem dost rozdíl, ale nejsem si jistá, jestli mám svojí vlastní kajutu, nebo sdílenou, je nás tu celkem dost, nevím jestli je tu dostatek místa. Snad jo.

Blíží se čas příchodu hostů a tak si obleču svojí uniformu.



Postavím se k ostatnímu personálu ke vchodu na loď a s úsměvem očekávám bohaté a svobodné krasavce!

RÁNO NA PAPEETE

město, paluba lodi

Su Quin

Ráno na Papeete bylo poklidné. Oblačný závoj pomalu mizel, odhalujíc tyrkysové nebe nad dechberoucím exotickým rájem. Dopolední paprsky slunce se třpytily na hladině nekonečného moře a osvětlovaly pořád ještě spící malebné uličky města.
Náměstí na jemné slunečné probuzení nečekalo a už bzučelo životem. Květinové trhy ožívaly a barvité odstíny orchidejí a ibišku slibovaly den plný pohody a radosti. Zlaté sluneční paprsky nežně hladily střechy budov, jejichž stáří se na nich neúprosně podepisovalo.
Vůně květin a čerstvých plodů se nesla vzduchem až k přístavu, srdci města. Rybářské lodě a plachetnice se rýsovaly na vlnách. A uprostřed této scenérie si hověla královna mezi loděmi - Perla moří. Stála na svém místě s noblesním klidem, její bílá paluba a elegantní tvary lákaly pozornost všech, kdo se ocitli v její blízkosti.

Na palubě se srocovali zaměstnanci k ranní schůzi. V hlavním salonu jachty stál vysoký impozantní muž v elegantní bílé uniformě. Stál vzpřímeně uprostřed místnosti a čekal. Ostřížím pohledem sjel každého nově příchozího, zkoumajíc každý detail.
Tmavé vlasy protkané šedinou měl pečlivě upravené z čela, nechávající tak pronikavé modré oči obličeji dominanovat. Dlouhé štíhlé prsty svíraly tablet.
Až se zdála být místnost plná, oči mu zabloudily k přístroji zkontrolovat čas. 8:00, ano, bylo na čase začít.

“Milé dámy, pánové, prosím, posaďte se,” pronesl zvučným hlasem, pátravým pohledem bloudíc po místnsoti. “Jmenuji se Martin,” oznámil a bez dalších okolků se pustil do vysvětlování.
“Každý člen posádky je povinen za každých okolností mít s sebou tablet, který najde u sebe v ložnici. Je velmi intuitivní a ovládání by mělo být snadné. Budou se Vám na něm zobrazovat veškeré instrukce ze strany vedení, informace o průběhu plavby a v neposlední řadě - požadavky hostů. Hosté mají možnost si o Vás zažádat skrze obrazovky umístěné v místnostech. Na tabletu pak okamžitě vyskočí požadavek a lokace hosta. Vašim úkolem je řádně požadavek splnit. Host má pak možnost skrze danou obrazovku Vaši práci ohodnotit hvězdičkami od jedné do pěti. Na základě výsledků každého z Vás bude na konci plavby každému přidělen odpovídající finanční obnos.” Po krátké odmlce si odkašlal a znovu pokračoval:
“Pustíme se tedy do itineráře. Konkrétní plánované zastávky lze vidět na tabletu pod kolonkou trajektorie cesty.” Poznamenal, přičemž mu na obrazovce mu vyskočil seznam:

1. Bora Bora - Okouzlující ostrov známý bílými plážemi a korálovými útesy. Hosté budou mít příležitost si vyzkoušet vodní sporty a potápění.
2. Tahaa - Ostrov s nádhernými zahradami vanilkových plantáží a jedinečným podmořským světem. Hosté se mohou zúčastnit exkurzí a ochutnávek místních produktů.
3. Moorea - Krásný ostrov s pralesy a zalesněnými horami, který nabízí nádherné výhledy na okolní krajinu. Hosté mohou podniknout turistické výlety a prozkoumat přírodní krásy.
4. Samoa - Soubor ostrovů s krásnými palmovými plážemi a křišťálově čistou vodou. Hosté mohou navštívit tradiční vesnice a poznat život místních obyvatel.
5. Fidži - Rozlehlý soubor ostrovů s bohatou flórou a faunou, korálovými útesy a vodopády. Hosté mohou prozkoumávat přírodní krásy a tradiční vesnice.

“Měli byste být též řádně informováni o bezpečnostních opatřeních, která jsou na palubě jachty základním pilířem umožňujícím hostům plně si užívat svůj pobyt.
V případě nehody je na palubě jachty k dispozici dostatečný počet záchranných vest pro každého jednotlivého pasažéra a členy posádky. Záchranné čluny jsou připraveny k okamžitému využití a jsou pravidelně podrobovány důkladným kontrolám a údržbě.
Všichni členové posádky by měli být podrobeni odbornému školení v oblasti plaveckých dovedností a první pomoci.” Přejel pohledem všechny zúčastněné, než pokračoval:
“Hosté by měli být seznámeni s bezpečnostními opatřeními a pokyny posádky při svém nástupu na palubu. Obeznamte je tedy se všemi pravidly, ukažte jim obrazovky a proveďte místnostmi.”

Už to vypadalo, že Martin svůj monolog utne zde, nicméně se znovu zhluboka nadechl a děl:
“Každý z Vás má v ložnici krom tabletu i vlastní bílou uniformu, kterou jste v prostorách jachty povinni nosit za každých podmínek.” Odmlčel se a vzhlédl od tabletu, “s výjimkou speciálních požadavků hostů,” sjel očima osazenstvo, pak nonšalantně opět začal s výčtem pravidel.
“V ranních hodinách máte na starost kontrolu hlavního salonu. Vašim úkolem je ujistit se, že je vše připraveno na příchod hostů na snídani. Odpoledne se pak následně tráví na sluneční palubě, kde se člen personálu stará o pořádek a péči o hosty. Nabízí osvěžující nápoje a čisté ručníky, aby si hosté mohli užívat sluneční paprsky a relaxovat. Člen personálu se s hosty aktivně komunikuje, aby vyhověl jejich potřebám a poskytl prvotřídní péči.
Mějte na paměti, že budeme v odpoledních hodinách pořádat skupinové akce, jejichž organizace padá na Vaše bedra, nebojte se, s tabletem půjde vše jak po másle.” S mírným úsměvem přejel místnost, než oči upřel zpět k tabletu.
“Během večeře je člen personálu zapojen do přípravy a servírování jídel hostům v hlavním salonu. Jeho pozornost a péče zůstávají neustále na hostech, aby se cítili spokojeni. Během celého dne člen personálu pravidelně kontroluje svůj tablet, kde získává pokyny a aktualizace od nadřízených ohledně programu a dalších detailů týkajících se plavby.”
Od tabletu v rukou odlepil oči a s přátelským úsměvem se obrátil na personál.

“Věřím, že plavba bude probíhat co nejpoklidněji a bez jakýchkoli komplikací. V 11:00 budou přicházet hosté. Máte možnost si do té doby buďto prohlížet zákoutí Perly, nebo zajít do Papeete,” s šibalským výrazem blyštícím se v očích prohlásil, “doporučuji zdejšího tuňáka.”

Zapomeňte na běžné cesty a vstupte do říše luxusu a dobrodružství na Perle moří. Okouzlí nejen neotřelým designem a bezkonkurenčním pohodlím toho nejmodernějšího vybavení. Díky té nejvybranější společnosti, na palubě panuje atmosféra dokonalé relaxace. Jistě oceníte jedinečnou příležitost si oddechnout od denních strastí a ponořit se plně do exkluzivních nabídek, které naše jachta nabízí. Posádka je připravena uspokojit každé Vaše přání, proto si i Vy vychutnejte intimní večeři na palubě, užívejte klidu v sauně a nechte se opečovávat prvotřídními službami, které nabízíme. Toužíte-li po adrenalinu a zábavě, naše luxusní jachta pro Vás má připravenou širokou škálu rekreačního vybavení.
Pojďte si i Vy dopřát zasloužený odpočinek. U nás se Vaše sny mohou stát skutečností. Zavřete oči a vydejte se na vlny luxusu a radosti, které nabízí jedině naše Perla moří.